836

Žirotice. Tk. II. 554.

Žirotín, a, m., od Žiroty. Pal. Rdh. I.
134. Vz Žerotín. Plichta ze Ž-na, †1322.
Dal. Jir. 164., 181.

Žirov, a, m., Žirow a) ves, b) samota
u Pelhřimova. PL. Cf. Blk. Kfsk. 485., Sdl.
Hrd. IV. 376., Tk. III. 36.

Žirovati na někoho peníze, giriren.

Žirovina, y, f. = prvek obojetný, Ethal.
Pr. Chym. II. 74.

Žirovnice, e, f., Serowitz, mě. u Počátek.
Vz S. N., Tk. VI. 358., IV. 746., Tk. Ž. 4.,
Sdl. Hrd. III. 308., IV. 376., Blk. Kfsk. XXII.,
CXLIX.

1. Žirovnický, ého, m., os. jm. Ž. Václ.
Vz S. N., Jg. H. 1. 659., Šb. H. 1. 311.

2. Žirovnický. Ž. hamry, Eisenhammer,
samota u Počátek. PL.

Žislav, a, m., os. jm. Hol. 296.

Žiškati = mrkati, zwinkern. — čím:
očima. — Ž. = slabě hořeti, doutnati, schwach
brennen. Oheň žišká. Sláma do ohně strčená
žišká. Na mor. Val. Vck.

Žišov, a, m., Žišow, ves u Veselého v Tá-
borsku. Vz S. N., Blk. Kfsk. 657., Sdl. Hrd.

III. 308., IV. 335.

Žišpachy, dle Dolany. Sdl. Hrd. IV.
157.—159.

Žiť, i, f. = žití, život. Er. ad. Kat. 2066.
Ale dle Gb. nejistá oprava rukopisného:
ryty.

Žitava, y, f., mě. v Lužici, Zittau. Dal.
Jir. 139. Vz více v S. N. Tk. L 202., II.
554., III. 664., IV. 746., V. 265., VI. 358.,
Tf. Odp. 290., Tk. Ž. 228. Ze Žitavy Petr.
Sbn. 124., 130.

Žitavák, a,. m. = mlýnský kámen, ein
Mühlstein. Vz Žernov. Šp.

Žitavan, a, m., der Zittauer. Vz Žitava.
Na řece Nise pobili Ž-ny ukrutně. Pal. Děj.

IV. 2. 529.

Žitavky, pl., f., druh jablek v Klatov.
Pm.

Žitavsko, a, n. Tk. IV. 747.

Žitavský, ého, m., os. jm. Ž. Šebast.
† 1720. Vz S. N. Z. Daniel. Tk. IV. 677.,
695. Ž. Petr. S. N. Ž. Mart., Šťastný a
z Domsdorfu, vz Blk. Kfsk. 1110., 1092.,
107.

Žitbořice, dle Budějovice, Žitboritz, ves
u Slavkova. Té.

Žitec, tce, m., jm. kopce u Nesvačil. Krč.
v Kv. 1854. 312. — Ž., rothe Kornblume.
Zlob.

Žitečko, a, n., vz Žito.

Žitek, tka, m., os. jm. Šd. Ž. Ant., kněz
a bás., nar. 1795. Vz S. N. (dod.), Šb. H. 1.
311.

Žitel, e, m.= obyvatel, der Bewohner.
Gníd. 22.

Žitenice, dle Budějovice, Žitenitz, Schüt-
tenitz, ves u Litoměřic. Vz S. N., Blk. Kfsk.
469., 470., Sdl. Hrd. I. 220., IV. 312., Tk.
I. 630., III. 70., V. 153., Tk. Ž. 228.

Žitěnín, a, m. = Žitetín.

Žiteninky, pl., f., ves zaniklá v Jičínsku.
Blk. Kfsk. 783.

Žitetín (Žitěnín), a, m., ves u Jičína. Vz
Blk. Kfsk. 721., 774.

Žitevnice, e, f., granarium. Vocel.

Žithola, y, f. Okolo Kr. Hradce hrozívají
dětem, aby neplouhaly obilí, že v něm sedí
Ž., která je chytí a jim cvočků do zadku
natluče. Sbtk. Rostl. 25., Kšť.

1. Žíti, živu, živeš, imper. živ(i), přech.
živa (ouc), žil, žil, živení; místo těchto ná-
ležitých tvarů máme pozdější novotvary podlé
I. 7.: žiji, žij (v obec. ml. ží), žije (íc), ití;
dosud zachováno: živucí; žívati (ve slože-
ných, vz Žívati). Vz Gb. v Listech filol.
1883. 123., 454., Bž. 187. Žíti m. živti od
živ (živ jsem, živu býti), v před t vypadlo,
vz V, Šrc. 199,-202. — Ž. = živu býti,
leben; požívati, užívati (obyč. bezpravně),
gemessen. Vz Žití. Kat. 2677., 3224. Živúcí.
Ž. wit. 55. 13. — abs. Člověk žije. Jg. Ží!
na Slov. (v Čech. obyč.: zdráv buď). Jg.
Žiti — sebe mučiti, přece nechce se umříti.
Pk., Lpř. Žíť anebo zhynúť. Us. Šd. Slo-
vanský národ jak žije a tyje, wie er leibt
und lebt. Us. Tč. Naše svaté toto budiž
heslo: zastat sebe, jiného nechať žíť. Ntr.
I. 133. Budeme se brániť, kým žijeme. Klčk.
Zb. III. 51. Nej žije kráľ! Dbš. Sl. pov. I.
35. Hej, Slované, ještě naše slovanská řeč
žije. Pís. Pomni, tak sa časy menia: tys'
žil, my teraz žijeme. Taký, hľa los dietok
zeme! Btt. Sp. 78. Ja som sa už vyžil, nechce
sa mi ďalej ž. Phld. Už Slovensko vstáva,
putá si strháva: hoj rodinka mila! hodina
odbila, žije matka Sláva. Sl. ps. S mrtvými
mrtvý nech sa oberá, to ľúbi život, co žije.
Sldk. 355. Ale Tatra preto stojí, i Váh sa
vždy valí, a Slováci žijú, ač jim z hniezda
mlaď vybrali. Ppk. II. 190. Pracujeme do
úpadu, od rána až do večera, a preca sotva
že žijeme; Od tých, čo žili, učme sa žíť;
V podtatránskom milom kraji, tu je to len
radosť žiť! tu sa cítim jako v ráji, tu chcem
okom krásu piť! Č. Čt I. 65., II. 218., I.
264. Už nežije (= umřel). Tkč. Kdo se ne-
narodil a žije (anjel)? Mt. S. I. 139. Jak žil,
tak sa mal, čertu slúžil, čert ho vzal. Sk.
Ten nežil, po kom pěkná pověsť nezůstala.
Us. Ešte starý pán Boh žije. Zátur. Ty budeš
žiť, ja budem hniť (říkává starší mladšímu).
Zátur. Jak živeš. tak slyneš; Bohatství hnije
a chudoba žije. Šd. exc. — co: dlouhý
život žíti. Us. Erasmus žil v skutku život
dvojí. Jel. Enc. m. VI. Žije život sladký.
Mt. S. I. 57. Každý svoje pole žije = užívá,
Val. Brt. D. 303. — komu, čemu. Z. světu,
sobě lépe než: pro svět, pro sebe. Bs. Žije
si ako pavuk. Mt. S. I. 99. Svým drahým
věrným žil a sobě jen. Exc. Vlasti žij a
nejen sobě, lidstvu žij, ne vlasti jen. Štulc.
I. 87. Vlasti ž. Er. P. 367. Žij velikým věcem.
Osv. I. 56. Žije si hoďa pán. Mt. S. I. 99.
Kde mi milá žije. Sl. spv. I. 11. Žije-li pak
ti ešte i otec? Zbr. Lžd. 65. Cudzím žiješ
a nežičíš sebe. Kyt. 1876. 28. Kto národu
žil, s národem žiť bude! Btt. Sp. 145. Žili
toliko rodinám svým a blahým účinkům



	836

	Žirotice. Tk. II. 554. Žirotín, a, m., od Žiroty. Pal. Rdh. I. 134. Vz Žerotín. Plichta ze Ž-na, †1322. Dal. Jir. 164., 181. Žirov, a, m., Žirow a) ves, b) samota u Pelhřimova. PL. Cf. Blk. Kfsk. 485., Sdl. Hrd. IV. 376., Tk. III. 36. Žirovati na někoho peníze, giriren. Žirovina, y, f. = prvek obojetný, Ethal. Pr. Chym. II. 74. Žirovnice, e, f., Serowitz, mě. u Počátek. Vz S. N., Tk. VI. 358., IV. 746., Tk. Ž. 4., Sdl. Hrd. III. 308., IV. 376., Blk. Kfsk. XXII., CXLIX. 1. Žirovnický, ého, m., os. jm. Ž. Václ. Vz S. N., Jg. H. 1. 659., Šb. H. 1. 311. 2. Žirovnický. Ž. hamry, Eisenhammer, samota u Počátek. PL. Žislav, a, m., os. jm. Hol. 296. Žiškati = mrkati, zwinkern. — čím: očima. — Ž. = slabě hořeti, doutnati, schwach brennen. Oheň žišká. Sláma do ohně strčená žišká. Na mor. Val. Vck. Žišov, a, m., Žišow, ves u Veselého v Tá- borsku. Vz S. N., Blk. Kfsk. 657., Sdl. Hrd. III. 308., IV. 335. Žišpachy, dle Dolany. Sdl. Hrd. IV. 157.—159. Žiť, i, f. = žití, život. Er. ad. Kat. 2066. Ale dle Gb. nejistá oprava rukopisného: ryty. Žitava, y, f., mě. v Lužici, Zittau. Dal. Jir. 139. Vz více v S. N. Tk. L 202., II. 554., III. 664., IV. 746., V. 265., VI. 358., Tf. Odp. 290., Tk. Ž. 228. Ze Žitavy Petr. Sbn. 124., 130. Žitavák, a,. m. = mlýnský kámen, ein Mühlstein. Vz Žernov. Šp. Žitavan, a, m., der Zittauer. Vz Žitava. Na řece Nise pobili Ž-ny ukrutně. Pal. Děj. IV. 2. 529. Žitavky, pl., f., druh jablek v Klatov. Pm. Žitavsko, a, n. Tk. IV. 747. Žitavský, ého, m., os. jm. Ž. Šebast. † 1720. Vz S. N. Z. Daniel. Tk. IV. 677., 695. Ž. Petr. S. N. Ž. Mart., Šťastný a z Domsdorfu, vz Blk. Kfsk. 1110., 1092., 107. Žitbořice, dle Budějovice, Žitboritz, ves u Slavkova. Té. Žitec, tce, m., jm. kopce u Nesvačil. Krč. v Kv. 1854. 312. — Ž., rothe Kornblume. Zlob. Žitečko, a, n., vz Žito. Žitek, tka, m., os. jm. Šd. Ž. Ant., kněz a bás., nar. 1795. Vz S. N. (dod.), Šb. H. 1. 311. Žitel, e, m.= obyvatel, der Bewohner. Gníd. 22. Žitenice, dle Budějovice, Žitenitz, Schüt- tenitz, ves u Litoměřic. Vz S. N., Blk. Kfsk. 469., 470., Sdl. Hrd. I. 220., IV. 312., Tk. I. 630., III. 70., V. 153., Tk. Ž. 228.	Žitěnín, a, m. = Žitetín. Žiteninky, pl., f., ves zaniklá v Jičínsku. Blk. Kfsk. 783. Žitetín (Žitěnín), a, m., ves u Jičína. Vz Blk. Kfsk. 721., 774. Žitevnice, e, f., granarium. Vocel. Žithola, y, f. Okolo Kr. Hradce hrozívají dětem, aby neplouhaly obilí, že v něm sedí Ž., která je chytí a jim cvočků do zadku natluče. Sbtk. Rostl. 25., Kšť. 1. Žíti, živu, živeš, imper. živ(i), přech. živa (ouc), žil, žil, živení; místo těchto ná- ležitých tvarů máme pozdější novotvary podlé I. 7.: žiji, žij (v obec. ml. ží), žije (íc), ití; dosud zachováno: živucí; žívati (ve slože- ných, vz Žívati). Vz Gb. v Listech filol. 1883. 123., 454., Bž. 187. Žíti m. živti od živ (živ jsem, živu býti), v před t vypadlo, vz V, Šrc. 199,-202. — Ž. = živu býti, leben; požívati, užívati (obyč. bezpravně), gemessen. Vz Žití. Kat. 2677., 3224. Živúcí. Ž. wit. 55. 13. — abs. Člověk žije. Jg. Ží! na Slov. (v Čech. obyč.: zdráv buď). Jg. Žiti — sebe mučiti, přece nechce se umříti. Pk., Lpř. Žíť anebo zhynúť. Us. Šd. Slo- vanský národ jak žije a tyje, wie er leibt und lebt. Us. Tč. Naše svaté toto budiž heslo: zastat sebe, jiného nechať žíť. Ntr. I. 133. Budeme se brániť, kým žijeme. Klčk. Zb. III. 51. Nej žije kráľ! Dbš. Sl. pov. I. 35. Hej, Slované, ještě naše slovanská řeč žije. Pís. Pomni, tak sa časy menia: tys' žil, my teraz žijeme. Taký, hľa los dietok zeme! Btt. Sp. 78. Ja som sa už vyžil, nechce sa mi ďalej ž. Phld. Už Slovensko vstáva, putá si strháva: hoj rodinka mila! hodina odbila, žije matka Sláva. Sl. ps. S mrtvými mrtvý nech sa oberá, to ľúbi život, co žije. Sldk. 355. Ale Tatra preto stojí, i Váh sa vždy valí, a Slováci žijú, ač jim z hniezda mlaď vybrali. Ppk. II. 190. Pracujeme do úpadu, od rána až do večera, a preca sotva že žijeme; Od tých, čo žili, učme sa žíť; V podtatránskom milom kraji, tu je to len radosť žiť! tu sa cítim jako v ráji, tu chcem okom krásu piť! Č. Čt I. 65., II. 218., I. 264. Už nežije (= umřel). Tkč. Kdo se ne- narodil a žije (anjel)? Mt. S. I. 139. Jak žil, tak sa mal, čertu slúžil, čert ho vzal. Sk. Ten nežil, po kom pěkná pověsť nezůstala. Us. Ešte starý pán Boh žije. Zátur. Ty budeš žiť, ja budem hniť (říkává starší mladšímu). Zátur. Jak živeš. tak slyneš; Bohatství hnije a chudoba žije. Šd. exc. — co: dlouhý život žíti. Us. Erasmus žil v skutku život dvojí. Jel. Enc. m. VI. Žije život sladký. Mt. S. I. 57. Každý svoje pole žije = užívá, Val. Brt. D. 303. — komu, čemu. Z. světu, sobě lépe než: pro svět, pro sebe. Bs. Žije si ako pavuk. Mt. S. I. 99. Svým drahým věrným žil a sobě jen. Exc. Vlasti žij a nejen sobě, lidstvu žij, ne vlasti jen. Štulc. I. 87. Vlasti ž. Er. P. 367. Žij velikým věcem. Osv. I. 56. Žije si hoďa pán. Mt. S. I. 99. Kde mi milá žije. Sl. spv. I. 11. Žije-li pak ti ešte i otec? Zbr. Lžd. 65. Cudzím žiješ a nežičíš sebe. Kyt. 1876. 28. Kto národu žil, s národem žiť bude! Btt. Sp. 145. Žili toliko rodinám svým a blahým účinkům