838

dňa na deň tak žijeme, bo si spolu rozumieme.
Na Slov. Tč. A ja pojdem do tej Siberie,
kde člověk o hladě a smedě žije; Povedá,
že chce v lásce stálej se mnou ž.; Göthe
žil v bezmanželství aneb raději v mimořádném
manželství. Koll. Zp. I. 115., 309.; Koll. IV.
250. Žijú spolu na vieru, na veru (na slub,
jako manželé, ale nejsú sesobášeni); Jak
kto žil, tak aj umiera. Dbš. Obyč. 32., 107.
A tak žili spolu šťastlive, žijú až podnes,
ak nepomreli; Kráľ sám chcel už len pri
pokoji si žiť. Dbš. Sl. pov. I. 48., VII. 69.
Kto jako žil, tak mriet musí!; Tak žili ti
ľudíci, malí, zakrpelí, v porobe sa rodili,
a v porobe mreli. Btt. Sp. 76., 142. Choc
je chorý, musí ísť, choc je mrtvý, musí prísť;
tak sa stane, tak ma byť, nemôžem bez neho
žiť Č. Čt. II. 88. Aby duch jeho (člověka)
pravým životem ž. mohl Ne, abychom
podlé těla žili; Žili tu dle svého spůsobu;
Lidé, kteří žijí proti víře; Žili podlé zá
kona. Sš. J 106., I. 86., II. 3., 35., 98
Chceš-li v pokoji žíti, musíš slepý, hluchý
a němý býti; V hanebném sobectví a v chab-
nosti ž. Kmp. Č. 155., 134. Ryba rybou,
pták ptákem a člověk člověkem žije. Č.
Budem sa usilovať, by som vždy tak žil,
žeby otec radosti veľkej po mne dožil. Zátur.
Vinš I. 15. Rad by na daromnici žiť (aby
mu iný poslúžil za darmo); Mladý nevie
múdre žiť, starý vie, ale sa mu nesladí;
Každý národ musí žiť životem vlastním, lebo
to je jeho sladkosť, to je jeho vlastná mať,
vlastný dom; Divno, že v poddanstve a
v nevoľnictvie žil Slovák svoj živoť nepo-
rušene; Tak žime, aby bolo i chleba i neba;
Jednoducho ž a jiesť. Zátur. Kdo žije svo-
bodné, spává lahodně. Té. Lépe se ctí umříti,
nežli s hanbou žíti. Us. Tč. Prostě-li žiješ.
sta let dožiješ. Brt. S. 31., Proch., Šd. Žij
bez hluku a přilož ku psaní ruku. Hkš. Žije
vlk po vůli, ale vyje přes vůli. Bž. Nechtěj
ž. sám pro sebe, nezrodilť si se sám od
sebe! Bž. exc, Pk. — s kým. Ani s tebou
nemohu ž., ani bez tebe býti (praví děvče
chudobnému ženichu). Us. S lidmi ž. a se
světem. Kká. Td. Se sousedy žil v přátelství.
Ddk. IV. 97. Ona s mužem nežije. Us. Šd.
Jak za dobře s každým žiješ, hoden si pe-
chvaly. Mor. Tč. Jak má kapusnú polievku,
s tím najlepšej žije. Slov. Tč. A keď si
i vezmeš jednu z tých bohácek, ver s ňou
žít nebudeš ani jeden ruoček. Ach Bože
muoj, prebože muoj, čo mám činiť? Ako
način s mrcha mužom na světě ž.? Koll.
Zp. I. 8., 263. Lipa! z halúz tvojich napá-
rame lyká, nech roda kmen s kmenom svorne
žiť privyká!; Vypáčil si driečné dievča za
ženu a žil s ňou statočne v pokoji. Č. Čt.
I. 115., II. 479. Svatba sa minula a Janko
so ženou len žili ako žili. Dbš. Sl. pov. I.
465. S dobrými skutky dobře se žije. Tč.
Kdo chce s vlky žiť, musí s nima výť. Us.
Šd. — v čem. Cf. Ž. kde. Žiješ v upomínce
mé. Osv. 1. 56. Ž. v Kristu pobožně. Mř.
13. Ž. v poměrech obmezených. Hrts. Arbs.
47. Žila jen ve mně a jen pro mne. Ib. 48.
Abys beze vší strasti a péče žil ve mně.
Mž. 107. Ty si sal naše mladistvé city, my
sme v tužbách tvojich žili. Č. Čt. 11. 143.

Jest zákon jediný, v němž všichni žijem.
Vrch. — zač. Žili a mreli za svoju otčinu.
Č. Čt. I. 115. — na čem Sirota od malička
žije na milostinach almužnách. Hdž. Čít.
110. Jest tu v krajine jeden človek, ktorý
má na deň kremä tri groše a ešte aj z tých
jeden vracie, druhý požičiava a iba na tom
tretom sám žije. Dbš. Sl pov. II. 94. —
proč. Vz Žíti jak (konec). Pro čin a lidstva
spásu žijme. Osv. VI. 298. Žij pre siroty,
Tomášu jediný. Sldk. Syt. Táb. 290. Ž. pro
sebe a vlasť, lépe: sobě a vlasti. Vz nahoře.
— kdy. Za jeho panování žil Petrarka.
Ml. Ukrojte si u nás, abyste v nemoci dlúho
žili (praví hospodyně, když podává chléb).
Brt. L. N. II. 37. Lidé, kteří třemi stoletími
před námi žili. Ht. V městě hlavním žilas
po svá mladá leta. Kká. Td. 355. Bez tebe
(lásky) v tesknosti žiju v svý mladosti. Er.
P. 124. Žil v poušti v dávných časech. Vrch.
Tak oni žili za čas, kým ona . . . Dbš. Sl.
pov. VI 58 — jak dlouho. V hlavním
městě dlouhou dobu žila. Kká. Td. 66 Žije,
žije duch slovanský, bude ž. na věky, hrom
a peklo, marné vaše proti nám jsou vzteky.
Pís. Sam. Tomašík. Každý národ celá sto-
letí žil. Vlč. Ž. věků věkem. Čch. Bs. 64.
Každá krása len chvíločku žije. Ntr. V. 2.
Rodičia žijú od rokov už v hneve. Vaj.
Tat. a mor. 25. Aby bláhou prostou zmaru
od věků žil do věků. Sš. Bs. 21. Ž. osmnácté
jaro. Hrts. On žije až posavád, Hol. 53.,
posud. Z našich (srdcí) nevyhasne (láska),
kým žijeme letá, ej, ba ani do konca sveta.
Sl. spv. I. 1. Ty dobu tak krátunkú žiješ.
Ppk. I. 60. Žij, aspon kým rod slovenských
ľudí k žitiu sa z tohto zabitia prebudí. Sldk.
Syt. táb. 290. Ozdobujž vás Hospodin, že-
byste v láske manželskej po všecky dni
života vašeho žili k radosti rodičům a v pří-
klad celému priateľstvu; Pred polnocou
vyndi pod holé nebe a čítaj hviezdy: čím
viac jich načítáš, tým viac rokov žiť budeš;
Žili roček, žili i dva, požehnal jim pán Boh
syna. Sb. sl. ps. I. 163., 172., II. 1. 87. Bude
žiť, kým bude jedna vrana kvákať; Bude
žiť ešte dva roky po smrti (žertovně). Zátur.
Žil dlouho a umřel skoro. Us. Šd. — od
čeho. Dítě žije od šťávy matčiny. Novější
vazba. Jg. Ž. od mléka. Us. — čeho =
užívati, požívati, gebrauchen, gemessen. Ji-
ného zbožie ž. chtěl. St. skl. Cuzieho nic
nechtěl ž. Hr. rk. 45. Poďme a živme sbo-
žie (fruor). BO.

2. Žíti, žiji, il, it, ití; na Slov. žouti, žuji,
ul, ut, utí= žvýkati, kauen. — co kde,
čím: zuby, Hil., v zubích. Med. bib.

3. Žíti, strb. žeti; strč.: žňu, žňeš; žni;
žně, žňúc-; žal, žěli; žat (sup.); v jazyce
pozdějším jsou i tvary praesentní podlé vzoru
tohoto žnu, žneš, žni, žna (žal, žat, žetí);
žínati, ve slož žínávati. Vz Gb. v Listech
paedag. 1885. 136. Za příčinou zřetelnosti
říká lid žnouti, poněvadž žíti znamená také
něco jiného. Vz Gb. Úv. 35. Inft. také žati.
Imper. žaj = žni. Na Mor. Sš. P. 556. (Mtc.
1879. 146.). Cf. Píti (pnu), Jíti (jmu). -
Ž. = srpem trávu, obilí řezati, schneiden,
ernten, herbsten. Žeti, demeto, lit. genêti,
Bäume beschneiden, hauen. Mkl. aL. 271. —