Předchozí (839)  Strana:840  Další (841) |
|
|||
840
|
|||
|
|||
Žití, n. = živobytí, das Leben. Vz Žíti, 1.
Ž. naše české, národní, Mus. 1880. 155., 273., spolkové, společenské, Us. Pdl.; ž. citové, Osv. I. 65. Co mi je po jeho žití! Us. Šd. Celé jeho ž. a dýchaní. Dch. Prozírá k čas- nému ž. Kristovu. Sš. II. 200. Žití svár a spor; Ó rci, kam cílí ten divý chvat, jejž nazývame žití? Vrch. My všetci nádejeme sa — ty tiež nezúfaj! Niet, pre mňa nieto tu žitia; ja umrem, vidno, tak musí byť. Phld. IV. 527. Som v svete bez sveta, som živá bez žitia; sprosť ma (mne), mocný Bože, sprosť ma živobytia. Sl. ps. 126. S malým spokojen býti je ščastlivé žití. Na Slov. Tč. Vlas sivý sú kvieťa iného žitia, hlava se chýli do země rozvitá. Ppk. I. 57. S Bohom! Daj Bôh ti veselšieho žitia! Vaj. Tat. a mor 173. Spi sladko, máti! veď tvoja dcéra s duchom tvojím ide žitím; anjel tvôj ju pred biedou zastiera štítom cnosťami obitým. Č. Čt. I. 224. Hojže Bože, jak to bolí, keď sa junač roztratí po tom šírom sveta poli na chlebovej postati; každý svojou pošiel stranou hnaný žitia nevoľou; Hojže Bože, jak to morí, keď žitie už uchodí. Č. Čt. II. 135., 136. — Ž., der widerrechtliche Genuss einer Sache, bezprávné užívání. Když žaluje z žití. Kn. rož. čl. 141. Cf. Žití v Č. Do- datcích k Jg. Slovníku. Žitín, a, m., Žitín, ves u Nepomuk. Vz
Blk. Kfsk. XXIU. Otík z Žitína. Arch. IV. 166. Žitislav, a, m., os. jm. Let. Mt. S. VI.
2. 65. Žitiště, ě, n. = strniště žitné, das Korn-
stoppelfeld. Dch. Žitivrat, a, m., Saturnus. MV.
Žiťkářka, y, f., die Adernsäge. Skv.
Žitko od žíto, žítko od žito (Cf. kráva =
kravka, houba — hubka, žíto — žitko; klas — klásek, čas — čásek, hlas — hlásek, žito — žítko. Pk.), a, n., das Korn. Kakby zrálo ž. v poli. Rkk. Mlynář sedí na kolesi a vodičku mu žitko nosí. Prov. Na Slov. Vz Žito. Žitková, é, f., osada u St. Hrozenkova
na Mor. Tč. 1. Žitký, lépe: židký, dünn, flüssig. —
Z. = navlažený, vodou napojený. Mor. Brt. D. 303. 2. Žitký = živý, lebendig. Mor. D. .
Žitmíř = Žitomíř. Žitná, é, f., na Mor. režná (kořalka), der
Kornbrantwein. Šd. — Ž. = samota u Bu- benče; něm. Žitna, ves u Netolic. PL. Žitňačky, pl., f. = druh hrušek na Mor.
Brt. L. N. II. 112. Vz Žitnice. Žitňan, a, m., os. jm. Phld. V. 17., 337.
Žitnavka, y, f., die Mäuse-, Taubgerste;
der Fuchsschwanz. Rk. Žitné, ého, u., der Getreidezoll. Er. Seg.
52. — Ž. = pečivo z pšeničné mouky, das Gebäck von Weizenmehl. U Olom. Šd. Žitnice, e, žitnička, y, f. = obilnice, sýpka,
na Mor. picník, der Korn-, Schutt-, Getreide- boden, Speicher. Mat. verb. — Ž. = sveřep |
drsný, bromus asper, eine Art Trespe. Slb.
145. Ž., květina rostoucí u vody. Kačinec a žitnica rostou u vody. Mor. Brt. L. N. II. 20. — Ž., pl., f., druh hrušek sladkých — žitňačky. Mor. Brt., Vck., Džl. — Ž. = vy- rostlé veliké jádro s černou pokožkou na žitě, mor. na rži, die Kornmutter. Hdž. Čít. 200. Žitník, a, m. = brouk žitný, der Korn-
käfer, Schuster. Koubl. Ž., zabrus gibbus. Vz Hrbáč osenní. Kv. 1869. 96. — Ž., u, m. = žitnice. Reš.; 2. žitný bochník, das Kornlaib. Leg. — Jg. — Ž., a, m., os. jm. Mor. Vck. Žitnisko, a, n. = žitniště, žitiště, pole
po žitě, das Kornstoppelfeld; na Mor. das Weizenstoppelfeld. Cf. Žito. Sd., Šd., Brt., Tč. Aj oramy, oramy susedove ž. Sš. P. 516. Žitniště, ě, f. = pole Žitné, der Kornacker,
das Kornfeld; žitiště, vz toto. Cf. Žitnisko. Žitnosť, i, f., die Kornbeschaffenbeit. Ž.
chleba. Ros. Žitný = co od žita n. ze žita jest, Korn-
(na Mor. Weizen-). Ž. půda, rok, D., otruba, chléb, role, Us., desátek, Dipl. 1723., hon, pleva, kraj, mouka (režná, výražek), strniště (žitiště). Šp. Od plodu žitného. Ž. wit. 4. 8. Ź. nivy, Čch. L. k. 59., žitno zreno, Ev., krajina, NA. IV. 66., sveřep (bromus seca- linus, die Trespe, Korntrespe), Mllr. 26., král (největší klas v žitě, obyčejně hluchý). U Smidar. Kšť. Utrhol si on žitný klas. Sl. ps. 112. Hež vrany na dvě strany, najžit- nějšie zrnečko přijdzě mezi vámi. Kopan. mor. Brt. L. N. II. 166. Budeš-li ješče lítati, budu na tebe lícati; nalícám na tě žitné klas, dostanu tebe brzo zas. Sš. P. 250. Načo sa máš ovsem pásť, když máš žitnú múku. Na Slov. Tč. Tvár moja, kvitni mi ružičkou, budem ťa umývať tou žitnou ro- sičkou sbieranou za rána, kým slnce nevynde na sv. Jana; U mojej materi žitný chlieb na stole, u tvojej, šuhajko, ovsený v komore. Koll. Zp. I. 18., 230. Kolik žitného zrnka do sv. Kiliána (8/7) urostlo, tolik už ostane; prší-li toho dne, bude žito korýtkové. Na Zlinsku. Brt. Kdo květ žitný zí (sní), nebude míti nikdy hladu. Na mor. Val. Vck. — Ž. ulice v Praze. Vz Tk. II. 243. 1. Žito, žíto (cf. (Sitoc), žitečko, žitko (vz
toto), a, n. V již. Čech. žíto. Kts. Ž. m. živB- to od žíti m. živti. — Ž = vůbec obilí. V., Háj. Ž., frumentum, das Getreide. Ž. wit. 64. 14., Byl. 15. stol., Ppl. Gr. 36., Bž. 67. Keď na podletia dorostá obilia jakôkolvek, to všetko menuje sä žito a kraj, kde rastie žito, menuje sä žitva. V Liptove žitom len samú raž menujú. Hdž. Čít. 199. Kdo má mnoho žita, ať si myši nasadí, kdo mnoho peněz ať se soudí. Č. — Ž., nyní secale, der Roggen, das Korn, mor. réž, rýž. Vz Rstp. 1759., 1708., 1998., Mllr. 96., FB. 13., Čl. Kv. 115., Slb. 174., 178., Čl. 155., Kk. 111., 113., 76., Schd II. 265., KP. III. 247., Vlšk. 106., S. N. Ž. pospolité, s. cereale Ž. námelné (ze kterého se mnoho namele). Us. Črk. Ž. labradorské, azovské, montaňské či alpské, alandské, šampaňské. Us. Jaré ž., |
||
|
|||
Předchozí (839)  Strana:840  Další (841) |