840

Žití, n. = živobytí, das Leben. Vz Žíti, 1.
Ž. naše české, národní, Mus. 1880. 155., 273.,
spolkové, společenské, Us. Pdl.; ž. citové,
Osv. I. 65. Co mi je po jeho žití! Us. Šd.
Celé jeho ž. a dýchaní. Dch. Prozírá k čas-
nému ž. Kristovu. Sš. II. 200. Žití svár a
spor; Ó rci, kam cílí ten divý chvat, jejž
nazývame žití? Vrch. My všetci nádejeme
sa — ty tiež nezúfaj! Niet, pre mňa nieto
tu žitia; ja umrem, vidno, tak musí byť.
Phld. IV. 527. Som v svete bez sveta, som
živá bez žitia; sprosť ma (mne), mocný Bože,
sprosť ma živobytia. Sl. ps. 126. S malým
spokojen býti je ščastlivé žití. Na Slov. Tč.
Vlas sivý sú kvieťa iného žitia, hlava se
chýli do země rozvitá. Ppk. I. 57. S Bohom!
Daj Bôh ti veselšieho žitia! Vaj. Tat. a mor
173. Spi sladko, máti! veď tvoja dcéra
s duchom tvojím ide žitím; anjel tvôj ju
pred biedou zastiera štítom cnosťami obitým.
Č. Čt. I. 224. Hojže Bože, jak to bolí, keď
sa junač roztratí po tom šírom sveta poli
na chlebovej postati; každý svojou pošiel
stranou hnaný žitia nevoľou; Hojže Bože,
jak to morí, keď žitie už uchodí. Č. Čt. II.
135., 136. — Ž., der widerrechtliche Genuss
einer Sache, bezprávné užívání. Když žaluje
z žití. Kn. rož. čl. 141. Cf. Žití v Č. Do-
datcích k Jg. Slovníku.

Žitín, a, m., Žitín, ves u Nepomuk. Vz
Blk. Kfsk. XXIU. Otík z Žitína. Arch. IV.
166.

Žitislav, a, m., os. jm. Let. Mt. S. VI.
2. 65.

Žitiště, ě, n. = strniště žitné, das Korn-
stoppelfeld. Dch.

Žitivrat, a, m., Saturnus. MV.

Žiťkářka, y, f., die Adernsäge. Skv.

Žitko od žíto, žítko od žito (Cf. kráva =
kravka, houba — hubka, žíto — žitko; klas
— klásek, čas — čásek, hlas — hlásek, žito —
žítko. Pk.), a, n., das Korn. Kakby zrálo
ž. v poli. Rkk. Mlynář sedí na kolesi a
vodičku mu žitko nosí. Prov. Na Slov. Vz
Žito.

Žitková, é, f., osada u St. Hrozenkova
na Mor. Tč.

1. Žitký, lépe: židký, dünn, flüssig. —
Z. = navlažený, vodou napojený. Mor. Brt.
D. 303.

2. Žitký = živý, lebendig. Mor. D. .
Žitmíř = Žitomíř.

Žitná, é, f., na Mor. režná (kořalka), der
Kornbrantwein. Šd. — Ž. = samota u Bu-
benče; něm. Žitna, ves u Netolic. PL.

Žitňačky, pl., f. = druh hrušek na Mor.
Brt. L. N. II. 112. Vz Žitnice.

Žitňan, a, m., os. jm. Phld. V. 17., 337.

Žitnavka, y, f., die Mäuse-, Taubgerste;
der Fuchsschwanz. Rk.

Žitné, ého, u., der Getreidezoll. Er. Seg.
52. — Ž. = pečivo z pšeničné mouky, das
Gebäck von Weizenmehl. U Olom. Šd.

Žitnice, e, žitnička, y, f. = obilnice, sýpka,
na Mor. picník, der Korn-, Schutt-, Getreide-
boden, Speicher. Mat. verb. — Ž. = sveřep

drsný, bromus asper, eine Art Trespe. Slb.
145. Ž., květina rostoucí u vody. Kačinec
a žitnica rostou u vody. Mor. Brt. L. N. II.
20. — Ž., pl., f., druh hrušek sladkých —
žitňačky. Mor. Brt., Vck., Džl. — Ž. = vy-
rostlé veliké jádro s černou pokožkou na
žitě, mor. na rži, die Kornmutter. Hdž. Čít.
200.

Žitník, a, m. = brouk žitný, der Korn-
käfer, Schuster. Koubl. Ž., zabrus gibbus.
Vz Hrbáč osenní. Kv. 1869. 96. — Ž., u,
m. = žitnice. Reš.; 2. žitný bochník, das
Kornlaib. Leg. — Jg. — Ž., a, m., os. jm.
Mor. Vck.

Žitnisko, a, n. = žitniště, žitiště, pole
po žitě, das Kornstoppelfeld; na Mor. das
Weizenstoppelfeld. Cf. Žito. Sd., Šd., Brt.,
Tč. Aj oramy, oramy susedove ž. Sš. P. 516.

Žitniště, ě, f. = pole Žitné, der Kornacker,
das Kornfeld; žitiště, vz toto. Cf. Žitnisko.

Žitnosť, i, f., die Kornbeschaffenbeit. Ž.
chleba. Ros.

Žitný = co od žita n. ze žita jest, Korn-
(na Mor. Weizen-). Ž. půda, rok, D., otruba,
chléb, role, Us., desátek, Dipl. 1723., hon,
pleva, kraj, mouka (režná, výražek), strniště
(žitiště). Šp. Od plodu žitného. Ž. wit. 4. 8.
Ź. nivy, Čch. L. k. 59., žitno zreno, Ev.,
krajina, NA. IV. 66., sveřep (bromus seca-
linus, die Trespe, Korntrespe), Mllr. 26., král
(největší klas v žitě, obyčejně hluchý).
U Smidar. Kšť. Utrhol si on žitný klas. Sl.
ps. 112. Hež vrany na dvě strany, najžit-
nějšie zrnečko přijdzě mezi vámi. Kopan.
mor. Brt. L. N. II. 166. Budeš-li ješče lítati,
budu na tebe lícati; nalícám na tě žitné
klas, dostanu tebe brzo zas. Sš. P. 250.
Načo sa máš ovsem pásť, když máš žitnú
múku. Na Slov. Tč. Tvár moja, kvitni mi
ružičkou, budem ťa umývať tou žitnou ro-
sičkou sbieranou za rána, kým slnce nevynde
na sv. Jana; U mojej materi žitný chlieb
na stole, u tvojej, šuhajko, ovsený v komore.
Koll. Zp. I. 18., 230. Kolik žitného zrnka
do sv. Kiliána (8/7) urostlo, tolik už ostane;
prší-li toho dne, bude žito korýtkové. Na
Zlinsku. Brt. Kdo květ žitný zí (sní), nebude
míti nikdy hladu. Na mor. Val. Vck. —
Ž. ulice v Praze. Vz Tk. II. 243.

1. Žito, žíto (cf. (Sitoc), žitečko, žitko (vz
toto), a, n. V již. Čech. žíto. Kts. Ž. m. živB-
to od žíti m. živti. — Ž = vůbec obilí. V.,
Háj. Ž., frumentum, das Getreide. Ž. wit.
64. 14., Byl. 15. stol., Ppl. Gr. 36., Bž. 67.
Keď na podletia dorostá obilia jakôkolvek,
to všetko menuje sä žito a kraj, kde rastie
žito, menuje sä žitva. V Liptove žitom len
samú raž menujú. Hdž. Čít. 199. Kdo má
mnoho žita, ať si myši nasadí, kdo mnoho
peněz ať se soudí. Č. — Ž., nyní secale,
der Roggen, das Korn, mor. réž, rýž. Vz
Rstp. 1759., 1708., 1998., Mllr. 96., FB. 13.,
Čl. Kv. 115., Slb. 174., 178., Čl. 155., Kk.
111., 113., 76., Schd II. 265., KP. III. 247.,
Vlšk. 106., S. N. Ž. pospolité, s. cereale
Ž. námelné (ze kterého se mnoho namele).
Us. Črk. Ž. labradorské, azovské, montaňské
či alpské, alandské, šampaňské. Us. Jaré ž.,