842

2. Žito, a, m., os. jm. Ž. Jindř. Tk. IV.
747. Ž. Hensl. Tk. V. 84., 85.

Žitojed, a, m., alęrjot^c, der Getreide-
verzehrer, Brodesser. Lpř. Slov.

Žitojedný, Getreide, Brod essend. Vz
Žitojed.

Žitomíř, nyní Štolmíř, ves u Čes. Brodu.
Vz S. N., Dal. Jir. 48,, Tk. I. 408., III. 73.,
V. 265.

Žitomířský dvůr. Dal. Jir. 47. Vz Zito-
míř.

Žitonice, vz Řitonice. Ž. dvůr, vz Blk.

Kfsk. 844.

Žitoví, n., slove v některých krajinách
spodek snopu, jinde říkají řiť, řítí, řítoví.
Us. Hk.

Žitovlice, dle Budějovice, Žitaulitz, ves
u Rožďalovic. Vz Blk. Kfsk. 306., Tk. V.
145.

Žitovlický ze Slivna. Sdl. I. 199.

Žitva, y, f. = žatva. Kuzmány. — Ž. —
kraj, kde roste žito, die Weizengegend. Vz
Žito a tam citat z Hdž. — Ž. = řeka ve
Slov. V Podtatransku (padá) Váh, Nitra,
Žitva, Hron a Ipeľ do Dunaja. Č. Ct. II.
366. Malá riečka, ktorá v tom kúte nad
Zlatými Moravcami sa steká a pri Nových
Zámkoch do Nitry sa vlieva. Č. Čt. II. 349.
(Hol. 264.).

Živ, vz Živo, Živý.

Živa (zastr. Siva), y, f. = bohyne obilí,
Ceres. VMV. nepravá glossa. Pa. — Ž. =
bohyně života lidského i přírodního. Krok,
Rk. Bohyňa Ž., Živena požehnávala jim
v lete živnosť a úrody. Dbš. Pm. 6. Zdraví
buďte vtáčatka, všetky dobré bôžatka, zdravá
Živa, Živena matka naša milená. Sl. spv.
IV. 140. — Ž., Živěna, Ceres, planeta. Nz.

— Ž., vz Zoja.

Živáček, čka, m., animal, lebendes Wesen.
Doma není ani živáčka (ani živé duše); Ži-
váček to nepozná (= nikdo). Na Zlinsku.
Brt. Na mor. Val. Vck.

Živačiti se, il, en, ení = bídně se živiti.
Na Zlinsku. Brt. D. 303.

Živák, a, m., vz Živáček. Brt. D. 303.

Živán, a, živáň, e, m. = kdo z cizího se
živí, lupič, zloděj, zbojník, der Dieb, Strasüen-
räuber; pytlák, der Raubschütz. Na Slov.
Světz. 1880. 354., Hdk. C. 68., Zátur., Loos.
Boli v tom na ozaj len živáni t. j. živeň,
poživeň, poživenia sebe na cudzom majetku
hledajúci. Dbš. Obyč. 83. — Ž. = nuzař,
Hungerleider. Plk.

Živaňa, ě, f., munteres Mädchen. Slov.
Ssk.

Živánek, nka, m. = malý, mladý živan.

— Ž. = živáček. Není tam ani ž-ka. Rgl.
On neušetří ani živanka. Shakesp. Tim.
Ath. 7.

Živanice, dle Budějovice, Živanitz, ves
u Bohdanče. Arch. IV. 175., Sdl. Hrad. I.
259.

Živanský, ého, m., os. jm. Pdl.

Živatko, a, m. = zvířátko. Keď si teraz

pomyslíme, že takô ž. predsa svoj cucák
musí mať. Slov. Hdž. Čít. 188.

Živcohořkel, e, m., der Fetting (aus
Feldspath und Bittererde bestehende Stein-
art). Šm.

Živeohukva, y, f., der Feldspathporphyr.
Šm.

Živcový, vz Živec. Ž. čedič. Krč. 969.

Živě = čerstvě, ochotně, snažně, bedlivě,
lebendig, frisch, lebhaft. Ž. o něco se při-
činiti, malovati, k zbroji sáhnouti, V., něco
činiti, Ros., k něčemu se míti, Br., o něčem
psáti, Mus., někomu něco představovati.
Kram. Ujavše se ž. instrukcí té. Skl. II. 39.
Ž. něco cítiti. Koll. St. VIII. Ž. řeč svou
rozprouditi; Mluví tak živě, že se to podobá
vádě; Ž. odmlouvati, odporovati, někomu
něco představovati. Us. Dch. Ž. něco vy-
pravovati. Us. Rozkvět ž. kypící. Osv. V.
826. Ž. něco líčiti. Sbn. Vlastní samočinnosť
duše každou věc hlouběji a živěji do pa-
měti vtiskne. Koll. IV. 59. Čo sa ž. v srdci
roztvára. Zátur. Podobné důvody a ohledy
přemítány současně ještě živěji u národu
polského. Pal. Děj. III. 3. 53.

Živec, vce, m„, nerost, der Feldspath,
obsahuje kyselinu křemičitou a kysličníky
hlinitý a draselnatý; odrudy živce: adular,
měsíček, srostlice karlovarská, oligoklas.
Bž. Ž. sklový, empyrodoxer Feldspath o.
Ryakolith, přímodělný, orthotomer F. o.
überh. Feldspath, mnohobarevný, polychro-
matischer F. o. Labrador, čtvrtihranolový,
tetartoprismatischer F. o. Albit. Nz. Moučka
ze živce ku hnojení. Prm. IV. 154. Ž. dra-
selnatý (orthoklas), obecný, sodnatý (oligo-
klas), vápenatý (labradorit). Vz Bř. N. 180.,
181., 179., Schd. II. 43., KP. III. 9., 197.,
IV. 298., S. N., Schd. I. 338., Tvrdokam,
Šfk. 209. — Ž., Saybusch, mě. v Haliči. Šd.

Živěcnatka, y, f., cressa, rostl. svlačco-
vitá. Rostl. I. 247. b.

Živel (zastr. živl), vlu a vla, m. = jedno-
duché části látky, kterých více rozložiti nelze,
prvky věcí, das Element, der Ur-, Grundstoff.
Pr. Chym. — Ž. = částice, z nichž všecka
aneb aspoň jistá tělesa složena jsou; také
přeneseně. Čtyři živlové starých zpytatelů
přírody: oheň, povětří (vzduch), země a
voda. Vrchní živel, oheň. V. Ž. životní, das
Lebenselement, Dcn., šlechtický, kněžský,
církevní, politický, obchodnický, kulturní,
společenský, lyrický, epický; Obyvatelstvo
Hispanie ze živlů velice různorodých se
skládalo. Šmb. S. I. 396., 478., II. 281., 120.
Ž. slovanský, Osv. I. 161. Ž. cizí. Us. Spo-
jení přerozdílných živlů národních. J. Lpř.
Ž. aesthetický, Dk. P. 137., mravný, světský,
vněšný, zevnější, padký, dočasný, hmotný,
vidomý, Sš. Sk. 211., II. 24., popisný (v básni).
Mus. 1880. 153. Škoda živlem učiněná (ži-
velní). J. tr. Uvádění vypravovacího živlu.
Dk. P. 58. Melodie jest prvním podstatným
živlem hudby. Zv. Př. K. I. 21. Voda jest
ž. vidomý křestu svatého; Duch sv. živlem
vody obnovu v člověku působí; Voda jest
ž., v němž křesť se děje; Jaký ž. v církvi
římské panoval ?; An v Římě živlové řecký,