Předchozí (841)  Strana:842  Další (843) |
|
|||
842
|
|||
|
|||
2. Žito, a, m., os. jm. Ž. Jindř. Tk. IV.
747. Ž. Hensl. Tk. V. 84., 85. Žitojed, a, m., alęrjot^c, der Getreide-
verzehrer, Brodesser. Lpř. Slov. Žitojedný, Getreide, Brod essend. Vz
Žitojed. Žitomíř, nyní Štolmíř, ves u Čes. Brodu.
Vz S. N., Dal. Jir. 48,, Tk. I. 408., III. 73., V. 265. Žitomířský dvůr. Dal. Jir. 47. Vz Zito-
míř. Žitonice, vz Řitonice. Ž. dvůr, vz Blk.
Kfsk. 844.
Žitoví, n., slove v některých krajinách
spodek snopu, jinde říkají řiť, řítí, řítoví. Us. Hk. Žitovlice, dle Budějovice, Žitaulitz, ves
u Rožďalovic. Vz Blk. Kfsk. 306., Tk. V. 145. Žitovlický ze Slivna. Sdl. I. 199.
Žitva, y, f. = žatva. Kuzmány. — Ž. —
kraj, kde roste žito, die Weizengegend. Vz Žito a tam citat z Hdž. — Ž. = řeka ve Slov. V Podtatransku (padá) Váh, Nitra, Žitva, Hron a Ipeľ do Dunaja. Č. Ct. II. 366. Malá riečka, ktorá v tom kúte nad Zlatými Moravcami sa steká a pri Nových Zámkoch do Nitry sa vlieva. Č. Čt. II. 349. (Hol. 264.). Živ, vz Živo, Živý.
Živa (zastr. Siva), y, f. = bohyne obilí,
Ceres. VMV. nepravá glossa. Pa. — Ž. = bohyně života lidského i přírodního. Krok, Rk. Bohyňa Ž., Živena požehnávala jim v lete živnosť a úrody. Dbš. Pm. 6. Zdraví buďte vtáčatka, všetky dobré bôžatka, zdravá Živa, Živena matka naša milená. Sl. spv. IV. 140. — Ž., Živěna, Ceres, planeta. Nz. — Ž., vz Zoja.
Živáček, čka, m., animal, lebendes Wesen.
Doma není ani živáčka (ani živé duše); Ži- váček to nepozná (= nikdo). Na Zlinsku. Brt. Na mor. Val. Vck. Živačiti se, il, en, ení = bídně se živiti.
Na Zlinsku. Brt. D. 303. Živák, a, m., vz Živáček. Brt. D. 303.
Živán, a, živáň, e, m. = kdo z cizího se
živí, lupič, zloděj, zbojník, der Dieb, Strasüen- räuber; pytlák, der Raubschütz. Na Slov. Světz. 1880. 354., Hdk. C. 68., Zátur., Loos. Boli v tom na ozaj len živáni t. j. živeň, poživeň, poživenia sebe na cudzom majetku hledajúci. Dbš. Obyč. 83. — Ž. = nuzař, Hungerleider. Plk. Živaňa, ě, f., munteres Mädchen. Slov.
Ssk. Živánek, nka, m. = malý, mladý živan.
— Ž. = živáček. Není tam ani ž-ka. Rgl.
On neušetří ani živanka. Shakesp. Tim. Ath. 7. Živanice, dle Budějovice, Živanitz, ves
u Bohdanče. Arch. IV. 175., Sdl. Hrad. I. 259. Živanský, ého, m., os. jm. Pdl.
Živatko, a, m. = zvířátko. Keď si teraz
|
pomyslíme, že takô ž. predsa svoj cucák
musí mať. Slov. Hdž. Čít. 188. Živcohořkel, e, m., der Fetting (aus
Feldspath und Bittererde bestehende Stein- art). Šm. Živeohukva, y, f., der Feldspathporphyr.
Šm. Živcový, vz Živec. Ž. čedič. Krč. 969.
Živě = čerstvě, ochotně, snažně, bedlivě,
lebendig, frisch, lebhaft. Ž. o něco se při- činiti, malovati, k zbroji sáhnouti, V., něco činiti, Ros., k něčemu se míti, Br., o něčem psáti, Mus., někomu něco představovati. Kram. Ujavše se ž. instrukcí té. Skl. II. 39. Ž. něco cítiti. Koll. St. VIII. Ž. řeč svou rozprouditi; Mluví tak živě, že se to podobá vádě; Ž. odmlouvati, odporovati, někomu něco představovati. Us. Dch. Ž. něco vy- pravovati. Us. Rozkvět ž. kypící. Osv. V. 826. Ž. něco líčiti. Sbn. Vlastní samočinnosť duše každou věc hlouběji a živěji do pa- měti vtiskne. Koll. IV. 59. Čo sa ž. v srdci roztvára. Zátur. Podobné důvody a ohledy přemítány současně ještě živěji u národu polského. Pal. Děj. III. 3. 53. Živec, vce, m„, nerost, der Feldspath,
obsahuje kyselinu křemičitou a kysličníky hlinitý a draselnatý; odrudy živce: adular, měsíček, srostlice karlovarská, oligoklas. Bž. Ž. sklový, empyrodoxer Feldspath o. Ryakolith, přímodělný, orthotomer F. o. überh. Feldspath, mnohobarevný, polychro- matischer F. o. Labrador, čtvrtihranolový, tetartoprismatischer F. o. Albit. Nz. Moučka ze živce ku hnojení. Prm. IV. 154. Ž. dra- selnatý (orthoklas), obecný, sodnatý (oligo- klas), vápenatý (labradorit). Vz Bř. N. 180., 181., 179., Schd. II. 43., KP. III. 9., 197., IV. 298., S. N., Schd. I. 338., Tvrdokam, Šfk. 209. — Ž., Saybusch, mě. v Haliči. Šd. Živěcnatka, y, f., cressa, rostl. svlačco-
vitá. Rostl. I. 247. b. Živel (zastr. živl), vlu a vla, m. = jedno-
duché části látky, kterých více rozložiti nelze, prvky věcí, das Element, der Ur-, Grundstoff. Pr. Chym. — Ž. = částice, z nichž všecka aneb aspoň jistá tělesa složena jsou; také přeneseně. Čtyři živlové starých zpytatelů přírody: oheň, povětří (vzduch), země a voda. Vrchní živel, oheň. V. Ž. životní, das Lebenselement, Dcn., šlechtický, kněžský, církevní, politický, obchodnický, kulturní, společenský, lyrický, epický; Obyvatelstvo Hispanie ze živlů velice různorodých se skládalo. Šmb. S. I. 396., 478., II. 281., 120. Ž. slovanský, Osv. I. 161. Ž. cizí. Us. Spo- jení přerozdílných živlů národních. J. Lpř. Ž. aesthetický, Dk. P. 137., mravný, světský, vněšný, zevnější, padký, dočasný, hmotný, vidomý, Sš. Sk. 211., II. 24., popisný (v básni). Mus. 1880. 153. Škoda živlem učiněná (ži- velní). J. tr. Uvádění vypravovacího živlu. Dk. P. 58. Melodie jest prvním podstatným živlem hudby. Zv. Př. K. I. 21. Voda jest ž. vidomý křestu svatého; Duch sv. živlem vody obnovu v člověku působí; Voda jest ž., v němž křesť se děje; Jaký ž. v církvi římské panoval ?; An v Římě živlové řecký, |
||
|
|||
Předchozí (841)  Strana:842  Další (843) |