843

východní a římský v jednotu splývali; Víru
považuje co živel, v němž nyní se pohybuje;
Pod živly světa jsme podrobeni byli; V bož-
skočlověckém organismu (v církvi) živel
vidomý a nevidomý, zemský a nebeský,
božský a lidský se pronikají. Sš. J. 49., 28.,

I. 14., 147., II. 29., 44., 134. Dějinami če-
skými hned od počátku stopovati lze anta-
gonismus živlu českého a německého. Mus.
1880. 75. Živel a věc hmotná jest voda.
Štr. K živlom, pod živlami. ZN. Živlové
horkostí se rozboří. Hus II. 13. — Ž =
něco živého, živý tvor, lebendes Geschöpf,
zastr. Bel. Ale na Mor. posud. Vck. To jest
můj živel (= bez toho žíti nemohu). Us.
Živlům ze služby děkovati (umírati. Vz
Smrť). C.

Živelní, -ný, od živlu k živlu se vztahu-
jící, elementarisch. Ž moc, Byl., těleso (zá-
kladní). Sedl., oheň (těla spalující), Solf.,
částka (základní), D., kamení, Br., vítr. Háj.
Ž. voda. Har. II. 183. Ž. škoda (živlem uči-
něná), J. tr., pohroma, nehoda, Dch., věc,
Cap. Jaké věci ž. k tomu vzal; Z toho ka-
mení živelného, hmotného a tělesného. BR.

II. 119., 209. a.

Živelnosť, i, f., urstoffliche Beschaffenheit.
Kos., Čern.

Živelstvo, a, n. = soubor živlů, die Ele-
mente. Am.

Živeň, vně, f. = poživeň, poživa, poživina,
výživa, obživa. Slov. Šd. Vz Živán.

Živena, vz Živa.

Živěnec, nce, m., nerost křeman, der
Cerit. Miner.

Živení, n. = krmení, chování, výživa, die
Ernährung. Lakotú hřešie, když přebierá
potřebu jeda viece neb pije, než je potřebie
tělu k ž. Hus II. 240. — Ž = žití, das Leben.
Ten hrob za mého ž. bude mé utěšení. Hr.
rk107.

Živěničitý = živěník obsahující, cerosus.
Presl.

Živěničný = ze živníku, cericus. Presl.
Živeník, u, m. = prvek kovový, cezium.
Pr Chym. 193.

Živený; -en, a, o, genährt, gefüttert. Ž.

větrem, ávLftOTQeeýc, v moři, ahoZęeęrjc. Lpř.

Slov. Děti na smrť za vlasť vysielala, v ních
súc Bohom živým živená. Hdž. Rkp. Prácou
rúk ž. Slav. 48. — Ž. = živý. St. skl.

Živhost, a, m., os. jm. Pal. Rdh. 1. 128.

Živhosť, ě, f., Žiwhosť, ves u Neveklova.
Vz S. N., Tk Ž. 228., Pk. I. 439., IV. 747.,
Blk. Kfsk. 155.

Živice, e, f. = pryskyřice, smola jehlič-
natých stromů, das Harz, Baumharz. Byl.,
Hk., Kom., Tč., Sk., Šd., Vck. Stromy vy-
pocují ž-ci. Kom. Ž. smrková zove obyčejně
smola. Tč. Z hor tuhý dechot zo živice sa
vyrútil jak vetra val. Phld. IV. 7. Povraz
ž-cou nasmolený. Hol. 121. — Ž. = zemská
smola, asfalt, das Erdpech, der Asphalt, Bi-
tumen. Nz. V cehnickém hnědém uhlí jest
hojnosť ž ce. Kál. Vz KP. III. 147. — Ž. =
voda ze soli opocené, Salzwasser, n. Mor.
Vck. Je to slané jak ž.; Ta polévka je slaná

jako ž. Brt. Šd., Vck. — Ž. = životní síla.
Nemá ž-ce; též: nemá křenu, břinku. Na
Mor. Brt. D. 303. Má živici = sílu, je silák.
Šd. — Ž. = kopřiva žihavka. Laš. Brt. D.
303.

Živící, ernährend. Z. rostlina, na níž
rostliny příživné od její šťávy žijí. Rst. 528.
Ž. síla sena, ovsa (výživnosť). Šim. 81.

Živicovec, vce, m., der Bituminit. Ž. tuhý.
Dch.

Živicový = od živice, harzig. Vz Živice.
Ž. zápach. Syt. táb. 252. Ž. strom jest jedla,
sosna a smrk. Us. Tč.

Živič, e, m., der Ernährer. Šd.

Živička, y, f., die Ernährerin.

Živičnatka, y, f., cressa, rostl, svlačcovitá.
Rostl. I. b. 175.

Živičnatý, bituminös. Dch., Zlat. kl. 1855.

Živičný = k živici se vztahující, Harz-.
Ž. kůra sosny. Ráj. Ž. hmota. Vz Schd.
II. .68.

Žividlo, a, n. = krmidlo, der, Nährstoff.
Hodnota ž-dla, der Nährwertel. Šp.

1. Živina, y, f. = živná látka, žividlo
ku př. v poli pro rostliny. Rjšk. Ze země
i ze vzduchu ž nu v sebe ssaje. Bdl. v Mtc.
1881. 78. Ž-ny = sloučeniny, které jedno-
tlivé části těla nahrazovati mohou aneb
o sobě dýchání umožňují. Ž. dusičnaté,
bezdusičné. KP. V.18., 19.

2. Živina, y, f., Žiwina, ves u Rychnova.
PL.

3. Živina, y, f. = živé maso (vojenské,
divoké), wildes Fleisch. Slov. Ssk.

Živio (živila, živilo, pl. živili) = vivat!
ať žije! sláva! I vítajú ho a ž. volajú. Sldk.
124. Živio náš najjasňejší císar Fraňo Josef I.!
Zivili Slovenci! Phld. II. 1. 11.

Živitel, e, m., pl. ž-lé, der Ernährer,
Brodgeber. Us. Dch.

Živitelka, y, živitelkyně, ě, f., die Er-
nährerin, Brodgeberin. Je ž-kou snaživé
mládeže. Cimrh. Myth. 75. Vlasť jest živi-
telkyně svých dítek, jenž jim pokrmu a ná-
poje s radostí poskytuje. J. Nej.

Živitelkyně, vz Živitelka.

Živitelna, y, f. Ž. chudých, die Armen-
versorgungsanstalt, das Armenhospital. Dch.

Živiti, živ, živě (íc), il, en, ení; živívati
= krmiti, stravovati, vychovávati, nähren,
ernähren, unterhalten; nezabiti, na živu ne-
chati, am Leben lassen, schonen, nicht töd-
ten, das Leben schenken; se = živnosti
dobývati, hledati, z čeho živ býti, die Nah-
rung suchen, sich nähren, leben; síliti se,
pokrm bráti, růsti, sich nähren, Nahrung
nehmen. Jg. — abs. Mohl zabiti i ž. Bj. —
koho, co. Bůh všecky živí. Otec řekl sy-
nům, aby šli na službu, že jich nemá jak
živiti. Brt. S. 107. Kdo to stačí ž. pět hlad-
ných krků? Šd. Buděš mě, dcero, ž., jak
něbudu mocť robiti. Sš. P. 118. Ej, dievča
z Pribyliny, ej nech ťa pán Bóh živí! Ej
za tebou som chodil dve letá, tri zimy. Sl.
spv. V. 180. Nech ťa Boh živí, zakiaľ budú
slivy, a keď budú čerešne, potom nech ťa