844

Čert vezme. Sb. sl. ps. I. 121. O živ cára,
Bože! Hdž. Rkp. Po hlave ma bijú, pod
kamene dajú, cez vodu a oheň prejdem,
nožmi ma režú a predsa celý svet živím
(chlieb)! Mt. S. I. 134. Kde ty, ja všude
s tebou: táto teba bude ruka živiť. Zbr.
Lžd. 37. Boh živ ťa, decko! Čo on živí,
žije. Phld. IV. 365. Ž. různice. Lpř. Děj.

I. 87. Rozejde se s hlavní vodou mlýnská
strouha, která živí a žene mlýn. Wtr. v Osv.
1884. Nech vás pán Bôh živí, tatíčko môj
drahý! Zátur. Vinš. I. 15. Už začali kosiť
trávu, bude mať roháč potravu i kravička,
čo ťa živí, oba si to zaslúžili. Zátur. Po-
roučímť tebe jemu, aby tě jako syn matku
živil a opatroval! BR. II. 379. a. Kázal zlú
dceru ž. BO. Ó blázne! kterak bude pak se
a tě nájemník ž.? Hus I. 445. Ne pole, ale
nivy hospodáře živí. Tč. Důvěřuj se v Boha,
un (on) se o tebe stará, on živí vrabce,
krkavce, komára. Slez. Op. týd. 1885. č.
21. — Ž. koho = na živě, při životu ne-
chati, nezabiti. Móžte mě sto let ž. Kat.
1521. Sedmkrát z ohně vyskočil a klekaje
prosil, aby jej ž-li a oni bez milosti cepy
bili ženouce do ohně, až zabili a tak upálili.
Bls. 66. Poručil svým, aby ho živili. V.
Král hrozil, že psa, kočky ž. nebude (ni-
koho). Mor. Brt. I (ani) jednoho neživichu.
Dal. Jir. 12. Bijte, zabijte, žádného neživte.
Pís. hus. Prosi, aby mě živil. BO. Rač mé
nebožku (nebohou) ž. Hr. rk. 391. Neživte
chuda ni bohatého. Dal. 118. Ni stara ni
mlada ž. Dal. 97. — Kom. — koho, se
s kým s čím. On ho i s dětmi živí. Ros.
Co se s ním živíš? Us. Aby se s dětmi ž.
mohli. Chč. 451. Poněvadž mateře jmieti
nechceš, abych sě s ní živil, jáť tomu ne-
mohu nic učiniti. NB. Tč. 142. — koho,
se čím: chlebem, Berg., se kupectvím. V.,
žebrotou, masem, Us.; rodinu prací svých
rukou ž. Ml. Kdo se svou prací živí, o krá-
deži nic neví. Prov. Bohatí se diví, čím se
chudí živí. Rým. Hovada se bylinami živí.
Sych. Živí se řemeslem, kupectvím. Hus I.
282. Ž. se jehlou. Šp. Ž. se ořechy jest
prý šp. m.: od ořechův; ale ona vazba jest
zcela dobra; cf s ostatními příklady. Ž. se
obilím, Št., mlékem. Br., Kom. Ž. se dů-
chodem úrody. Kom. Ž. se lupem. Us. Ži-
vili sa mäsom a rybami. Sl. let. II. 6. Zá-
štím se ž. Msn. Or. 75. A nad to přece
(Pavel) rukama sebe a jiné svoje spolupra-
covníky živil. Sš. Sk. 241. Mnohý bohatý
živi se krví nuzných. Hš. Sl. 140. Posadil
ju pod dubem: Živ se tady, má panenko,
bukvú, žaludem. Cf. Žalud. Sš. P. 367. Nová
právnická škola theorematy svými ž-la ta-
kovéto přeceňování. Ddk. III. 230. Slovania
najviac, ž-li sa kašou a rostlinami. Č. Čt.

II. 381. Ptaným (vyžebraným) chlebem se
ž. Kld. Ž. se rolnictvím. Us. Ohříval se
sněhem a živil se vůni (byl na váhách).
Vlč. Každý vlasti se darmi živil. Hol. 374.
Mouřenínů nemalý díl samým tím pokrmem
se živí; Raději svýma rukama se živil. BR.
II. 12. b., 447. a. Sprostým pokrmem se
živil. Pass. mus. 280. Jímž by tělo živil.
Pass. mus. 280. Jímž by tělo živil. Št. Kn.
š. 6. Chlebem nebeským a vodú ze skály

za 40 let se živil. Hus III. 4. Každý ptáček
svým se nosem živi. Bž., Pk. Kupec se ne-
živí tím, co prodá, ale jak prodá. Tč. Živ
se tím, co tvá země dává. Tč. exc. Vz In-
strumental. — se. Živí se, jak může. Ros.
On se sám živí. Kdo se chce živiti, hladem
neumře. Us. Já ledva sama se živím. Dbš.
Sl. pov. VIII. 24. Oráč seje semena, aby
se ž. mohli. Čt. Kn. š. 4. — se jak: na
fatku. V. S bídou a nouzí se živíme. Ros.
V bídě a nouzi se ž. Jg. Ž. se dobře, po-
ctivé, pracně, bídně, chudobně, nuzně. Us.
Ž. někoho na obecní útraty. Us. Počestně
jsú se živil. 1515. Živil sa ako vedel po
psote a biede; Nebožiatka boly veľmi chu-
dobné a živily sa len ta psote; Títo ľudia
si pokojne žili a poctive sa živili. Dbš. Sl.
pov. I. 239., III. 88., I. 432. Že jsem se ke
každému ochotně měl a pracně živil. BR.
II. 614. b. Krista, jenž živí všechny svaté
v milosti. Hus I. 329. Bohatý sa diví, ako
sa chudobný živí; chudobný sa živí snadne,
bohatý sa nazdá, že kradne. Na Slov. Šd. —-
koho, se z čeho, odkud (neudáváme-li
pokrm přímo, nýbrž pramen, z něhož vý-
živu čerpáme. Umění, remeslo a p. výživu
poskytující klademe do instrumentalu pro-
středku). Živí se z práce svých rukou. Kom.
Us. Ž. se z výnosu polí, z cizích mozolů,
Sych., z hospodářství. Šml. I. 27. Jeničky
už potom iba z toho živily sa, čo bohatým
ľudom z neďalekého mesta šaty praly.
Dbš Sl. pov. IV. 20. Z toho, čo v pamäti,
v rozume máme, duch, srdce sa má živiť.
Zátur. — co, se kde. On nic nemá, jen
se tak při něm živí. Ros. Útlý cit ve svém
srdci ž. Gníd. V obyvatelstvu cit národní
ž. Šmb. S. I. 191. Naději v srdci ž. Šmb.
Pod srdcem té matka živila. Msn. Or. 143.
Filip nic nejměl jest, aniž sě jměl čiem
mezi lidmi ž.; Tu jest Jiřík prosil pána,
aby sě jemu odpustil živiti na tom purk-
rechtu s mateří svú. NB. Tč. 145., 142.
Musím najíti kostel, nemohu sě u něho ži-
viti. Hus I. 445. — co komu. Bože, živ
mi moju tetušku premilú. Zátur. Vinš. I.
23. — koho proč. Pro hrdinskou jeho
zmužilosť jej živil (neusmrtil). Flav. Ž. koho
pro Boha (milostivě zachovati) Dal., Tov.
k. 210. — se jak dlouho. Živili se celý
rok bramborami. Us. Moje vrúcna žiadosť
iné slovo nemá len to, aby nám vás pán
Bôh dlho živil. Zátur. Vinš. I. 16. Děkuju
vám, otče milý, že ste mne dotad živili, už
nebudete. Sš. P. 455. Dokavad ji pán Bôh
ž. bude. Pam. Val. Meziř. 191. Neb Bóh.
pravý, živý na věky věkoma živí. Výb.
II. 9.

Živjovati = provolávati: živjo. — komu
kde. Bez přestání mu tam živjovali. Šd.

Živko, a, m., os. jm. Slov. Šd.

Živkovič, e, m., os. jm. Pokr. Pot. I.
372.

Živký = vazký, měkký, mokrý, feucht,
nass, weich. Od některého pekaře jest chléb
živký, od jiného srchký (suchý, drobí se).
Na mor. Val. Vck., Brt. D. 303.

Živlenec, nce, m. Červenec — dobrý ž.
Kld.