847

91., Sb. Sl. ps. I. 91., Dbš. Sl. pov. III. 25.
Ostatně vz Živý. — Ž. s predložkami a p.:
na živě, na živu = živ, am Leben. Na živě
býti. Ros., D., Sš. P. 598., Zlob. Dodati
někoho na živě = živého. Není on nic na
živě (umřel). Má rodiče na živě. Us. Dnes
jsme na živě a zejtra kdež? Vz Smrť. Lb.
Na živu někoho nechati. Dch. A pokud by
možno bylo, na živě aby odsýláni byli. Žer.
333. Len ma nahaj na žive. Sb. sl. ps. II.
1. 95. — Za živa = živý, lebendig, bei le-
bendigem Leibe. Za živa hrob si udělal,
V., se tam dostal, Kom., byl pochován, D.,
byl upálen. Br. Za živa v Bystřici, po smrti
v nebi (Mtc. S. I. 99., Koll. IV. 168.; slov.
pořekadlo); Pitvání za živa (zvířat), die
Vivisektion. Dch. Za živa hnije; byl za
živa odřen. Us. Nie dám za živa z vás
kožku párať. Dbš. Sl. pov. I. 551. Kto za
živa planý bol, aj na pohrabe mu zlá slota
bude. Mt. S. I. 90. Katariena, Katariena,
akú si smrť zaslúžila ? Či na kusy posekati
či za živa zahrabati? Radš' na kusy pose-
kati, jak za živa zahrabati. Sb. sl. ps. II.
1. 101. Játra v sobě popálil a pohnojil, tak
že ještě za živa od něho šly. Žer. 1591.
Tebe červi roztočia za živa. Zbr. Hry 20.
Někteří (světí) za živa dřieni, jiní za živa
pohrabáni byli; Aby mezi chudé almužny
za živa dával; Věrný milovník boží dává
chudým za živa. Hus III. 288., I. 451., 452.
Lépe jest nepřátelům po smrti nechati, nežli
u přátel za živa hledati; Za živa čiň dobře,
po smrti nebude možno (času nebude). Šd.
exc. — Na živo někomu něco představiti
(živě). Zlob., Kram. Stražiti na živo (je-li
vnada na udici živá). NA. IV. 120. — Jak
živo, co živo = vždy, sein Lebetag immer.
To jak živo tak bývalo. Jak živo to tak
bývalo. Zlob. To je jaktě živo, das ver-
steht sich selbst; od jak živa, von jeher.
Dch. Toť je jak živo ('svatá pravda, ano,
v odpověděch). Vck., Brt., Šd. To jak živo
nebude. Us. Šd. To už tak od jak živa bý-
valo. Us. Šd. — To je do živa, das ist zu
arg, zu sehr; pověděl mu do živa, hat ihm
stark zugesetzt. Dch. — V živě někoho
nésti (= živého). U Olom. Sd.

Živobýl, e, m., rostl. americká, jejíž listy
se stahují a zavírají, dotkneš-li se jich, mi-
mosa, die Sinnpflanze. D.

Živobyt, u, m. = živobytí, Lebzeiten.
Za živobytu jeho. Sněm. Apol. Za ž-tu mu-
žova. Sš. I. 75. — Šf. Str. II. 90., Mus.
1876. 64. — Ž. = život, das Leben, der
Lebenslauf. Ž. v slabosti stráviti. MM. V ži-
vobytu zůstávají. Skl. I. 132. Principalka
sama ještě v živobytu zůstává. Praž. list
z r. 1638. O ž-tu něčím se pronésti. Skl.
V. 196. V blahý tento ž. musel jsem se
vydobyt. Sš. Bs. 14.

Živobytí, živobytíčko, a, n. U starých
kromě instr. někdy obě slova se skloňovala :
za svého živabytí, Hugo; k živubytí, Smrž.;
v takovém živubytí. Ms. — Ž. = život, das
Leben. Dlouhé ž. V. Ž. živočišné, rostlinné.
Rostl. Starý i ž. syt; tuhé ž. D. Ž. své
v nebezpečenství vydávati. Sych. Ž. těžce
uhájiti při malém výdělku. Dch. Jen když

na tom ž. hájím. Us. Vk. S tvojím ž-tím
smrť za rovno chodí. Na Slov. Tč. Ale
toľko je isté, jednoduchá spokojnosť s je-
dlom a ž-tím že dává rokov hojnosť. Zátur.
Ti lidé jen ten to ž. vytloukají (bídně žijí).
Us. Kšť. Za mého mladého živobytíčka.
Km. 1884. Abelovi shasla ž. svíce. Tč. exc.
Jednotvárnost mladého mého živobytíčka.
Kos. Nezapomenu toho do konce ž. (obyč.:
do nejdelší smrti. Brt.). Us. Buď vždy střídmý
v jídle, v pití, prodloužíš své ž. Sb. uč., Hkš.
Kvapné jedení a pití ukracuje živobytí. Sb.
uč. — Ž. = způsob života, das Leben, die
Lebensart. Ten by tu mohl míti hedbávné
ž. Us. Šd. Sedací ž, D., strastné, psí ž.
vésti. Vz S. N. — Ž. = čas života, der
Lebenslauf, die Lebenszeit, Lebezeit. Do ž.
něčeho užívati. Arch. rychm. Ještě za ž.
otce svého. V. Po celé ž. se bědoval. Jg.
Do ž. Har. — Ž. = živnosť, die Nahrung,
der Erwerb. Na tom statku jest zlé ž. Jg.
Jde na své ž. (krást). Us. On má v tom
domě po celý rok své ž. (obživu), Lebens-
erwerb; Není díla, není ž.; Buď pracovita,
to bude tvoje ž., Existenz; Takové daně a
žádné ž. Dch. Honiti ž. (živnosť vyhledá-
vati). U Olom. Sd. To je člověk do ž. Us.
Msk. Chceš, Aničko, mojú býti? Ja ti kú-
pím ž. Sš. P. 158. — Ž. = strava, die Kost,
Nahrung. V Želivsku. Sř. Jídla moučná a
mléčná a zemáky jsou hlavním ž-tím našeho
lidu. Na Zlinsku. Brt. Dokonce nechci, aby
si tatínek za své peníze kupoval ž.; Já mu
nosím každý den ž.; Mám tři krejcary na
ž. Us. u Rychn. a j.

Živobytíčko, a, n., vz Živobytí. Ehr.

Živobytně = jsoucně, lebend. Ros.

Živobytník, a, m., der Lebende. Ros.

Živobytnosť, i, f. = jsoucnosť, život, das
Leben. Ros. Za jeho ž-sti (živobytí). Wtr.
Kteréž vinice za ž-sti své užívala. List
z r. 1667. Tč.

Živobytný = živý, lebendig, Ros.; čilý,
lebhaft, lebenskräftig, ßiwöifioc. Zlob., Lpř.
Slov.

Živocký, ého, m., os. jm. Mor. Šd., Vck.

Živoček, čka, m. = malý živok. Vz Ži-
vok.

Živočerstvý, lebensfrisch. Usmívavé ž.
Italie. Koll. III. 276.

Živočí = od živoka. Thier-. Rostl. I.
158. b.

Živočich, a, m (zastr. životčich; na Slov.
také živočuch); pl. -chové; živočišek, ška,
m. D. Živočich lépe než životčich. Jg. Ž. =
živý tvor, animal, das Thier, lebendiges Ge-
schöpf. Ž. = každý tvor, který žije a čije
totiž čidly svými vtisky vnějšího světa při-
jímá a proti nim působí (reaguje). S. N.
Cokoli životem a citem a hnutím obdařeno
jest, ž-ch jest. Kom. Ž. čtvernohý, dvénohý,
létavý, povětrný (ptactvo), plovající, vodní,
zeměplaz, pitomý (skrocený), zemský, V.,
štípavý. Ž-ové skrocení či domácí, divocí.
Tl. Ž-chové dělí se na 1. obratlovce (Rück-
grat- u. Wirbelthiere: ssavci, ptáci, oboj-
živelníci, ryby); 2. členovce (Glieder-: hmyzy,
pavouky, korejše); 3. slimejše (Schleim-: měk-