Předchozí (858)  Strana:859  Další (860) |
|
|||
po poznání krajů a lidi. Mus. 1880. 167.
Neukojnou žízní po vědomostech toužiti. Vlč. V skúpém srdci roste ž. po větším bohatství. Mor. Tč. Žizenkov, a, m. Pánové ze Ž-va. Pal.
Děj. I. 2. 151. Žizenkovice, dle Budějovice. Tk. I. 87.
Žízi, vz Žízeň.
Žízivý = žíznivý. Bž. 123. Ž. země. BO.
Vylém vodu na žiezivého, prolém ducha na plémě na tvé. BO. Žizlada, y, f. = vládkyně nad životem
i obživou, bohyně světoplozí. Kal. Bás. sp. 208. Žízlivý = žíznivý, durstig, sitiens. BO.
Kto mě pí, ještě bude ž-vý. BO. 1. Žízň, vz Žízeň.
2. Žizň, ě (žizni, vz Žízeň), f., žizn, u,
m., žizeń, zně, f. ŽiznB, vita, m. živznB, tedy z koř. živ (živu, žiji), ň jest přípona a z se vsulo, vz Ň. Schl. — Ž. = život, das Leben. Končena ž. Slov. Phld. IV. 528. O sloven- ských Tatrách a slovenskej žizni. Ntr. 180. — Ž. = úroda, hojnosť, dostatek, plnost, die Fruchtbarkeit, Fülle. V MV. nepravá glossa. Pa. Z obilé zemského i žiznu (zde masc.) jejího. Bibl. Boč. f. 107., BO. Pole tvá napilnena budú žiznem. Ž. wit. 64. 12. Daj nám všem, Hospodine, žizň a mír v zemi. St. skl.— Dal. Cf. Bdl. Obr. 115. K nemu putujte, ku stromu žizni večitej na hody. Hrbň. Rkp. A že by na věky věkom mohli v něm bezpečně přebývati, kdyby v něm tolikú zásobu s žizň měli. Troj. (Výb. II. 142.). Bude v zemi ž. Dal. 12. A pole tvá naplněna budú žiznem, et campi tui reple- buntur ubertate. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 533. Ut ostenderent ubertatem, aby ukázali žizen; Nuž aj přijde sedm let velikého žíznu po všie zemi (fertilitas, úroda); Ve všem dobrém skutce bude žizn neb hojnosť; Přišla jest žižeň sedmletá (úroda). BO. Všechna sbožie od tebe moc i sílu i žizň berú. Pravn. Žizna, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.
Žiznata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.
Žiznava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.
Žízné (zizne) multiplicabitur in senecta
uberi. Glossa 13. stol. V Ž. kl.: rozmnoženy budú v starosti obrodi. Vz Mus. 1879. 533., Žizný. Žiznek, a, m., os. jm. Pal, Rdh. I. 128.
Žíznění, n., das Dürsten. Us. Vz Žízněti.
Žízněti, 3. pl. žíznějí, ěl a žízniti, 3. pl.
žízní, il, ění; obyčejněji: žízněti a žízniti; žíznívati, žížnívati = žízeň míti, Durst haben, dürsten. Cf. Bž. 192., 196. — abs. Žízniti. BO. Žieznímy a lačnímy. ZN. Žízní-li kdo, poď ke mně a napí se. Jan 7. 37. Lačněl, žízněl. Pís. br., BR. II. 178. b. Žaludek prázdný jsa lačni a žízní. Kom. — po čem, nač: po vodě, na vodu. Us. Tč. — proč. I žíznil tu lid pro nedostatek vod. Mojž. II. 17. 3. — jak. Hrozně žízním. Čím kdo více pije, tím víc žízní. Bř., Šd. — kde. Nebudou tam lačněti ani ž. více. V. — čím: horkem. — Ž. = žádati, žádostivu býti, |
hledati, dürsten, begehren, sich sehnen. —
po čem, po kom: po bohactví, zboží. V. Touhou duše jeho ž-la po milence. Šml. I. 48. Žíznil přede vším po spáse ženy, po spáse lidské. Sš. J. 66., L. 129. Po svých rodičích ž. Na Ostrav. Tč. Po tobě žízní duše má. V. Tu mňa si žížnácím po mej krvi Nemcom odevzdal. Hol. 390. — Ros., Kram. — čeho: chvály něčí; Duše má žízni tvého potěšení. V. Nasytiž se krve, jíž jsi žíznil. Br. Něčí krve ž. Har. I. XXX., Hos. 133., Prot. 188., BR. II. 124. b., Brt. S. 31., Hu3 III. 85., Chč. 443. Ž. spravedlnosti. Mat. 5. 6., Ev. Mat. 57., Br., Hus II. 426. Žák musí vždycky umění ž. Kom.D. 108. Žízní duše má Boha, Boha živého. Žalm 42. 3. — čeho jak. Znaje to, že tyranné, zakusíce krve nevinné, den po dni více jí žízní. BR. II. 64. a. — k čemu. Žíznila duše má k Bohu, k studnici. Kram. Žiznětice, dle Budějovice, Žiznětitz, ves
u Dešenic v Klat. PL Žiznikov, a, m., Žiznig, ves u Čes. Lípy. Žízniti, vz Žízněti. Žíznivě, žížnivě = se žízní, dürstig. Ros. — Ž. = žádostivě, s chutí, begierig, mit
Lust. Ž. mušku živú vlekne do sieti pavúk. Let. Mt. S. VI. 1. 54. Žíznivec, žížnivec, vce, m., der Dürstende.
Ros. — Ž., dipsas, had. Aqu. Žíznivosť, žížnivosť, i, f. = žízeň, der
Durst, die Durstigkeit. — Ž. = žádostivosť, der Durst, die Begierde. Ros. Ž. spasení. BR. II. 12. a. — Ž. = suchosť, vyprahlosť, die Dürre. Ž. země. Plk. — Ž. = včelí cho- roba, která povstává, nemají-li včely v úle s dostatek vody. Sš. Žíznivý, žížnivý (zastr. žeznivý, žezivý,
žezlivý); žízniv, žízniv, a, o = žízen mající, durstig. V. — abs. Když jsme tě viděli žiezniva, dali sme tobě píti. ZN. Lačen jsem byl, žiezniv, nemocen. ZN. Žízniv jsem byl a napojili ste mě. Hus II. 5. (I. 140., 451.). Ž. kůň u vodě si nevybírá. Č. M. 190. Na boží narození kdo pije vodu, je celý rok žízniv. Na mor. Val. Vck, — jak. Podlé těla lační a žízniví k jídlu a pití chuť mají. BR. II. 19. b. — Ž. = žádostivý, durstig, begierig. — čeho: krve, V., peněz, Ros., spasení, Pass., pravdy. Výb. Srdce lásky a blaha ž-vé. Šml. I. 40. Statečnosť činí lačné a ž-vé spravedlnosti; A jako ž-vé spravedl- nosti napájí (církev). Hus II. 426., III. 52. — po čem. Us. Dch. — Ž. = suchý, vy-
prahlý, dürr, ausgetrocknet. Ž. země. Ros. Tebe žizní duše má, po tobě touží tělo mé v zemi ž-vé a vyprahlé, v níž není vody. Žalm 63. 2. Prší-li na velký pátek, bude ž. rok. Slez. Šd. V Bystersku. Sn. — Ž. = horký, heiss. Ž. slzy. Msn. Or. 79. — Ž. = žízeň působící, Durst machend, erregend. Ž. povětří. Plk. — Ž. uhel = řeřavý, glü- hend. Ž. železo. Us. Rgl. U Klat. Kd. Také na Mor. — Ž. = v žízni žádaný, dem Dur- stigen erwünscht. Napoj mě těch ž-vých potokův. 12. hod. Žiznosť, i, f. = ubertas. Ot ž-sti domu
tvého. Z. wit. 35. 9. |
||
|
|||
Předchozí (858)  Strana:859  Další (860) |