po poznání krajů a lidi. Mus. 1880. 167.
Neukojnou žízní po vědomostech toužiti.
Vlč. V skúpém srdci roste ž. po větším
bohatství. Mor. Tč.

Žizenkov, a, m. Pánové ze Ž-va. Pal.
Děj. I. 2. 151.

Žizenkovice, dle Budějovice. Tk. I. 87.

Žízi, vz Žízeň.

Žízivý = žíznivý. Bž. 123. Ž. země. BO.
Vylém vodu na žiezivého, prolém ducha na
plémě na tvé. BO.

Žizlada, y, f. = vládkyně nad životem
i obživou, bohyně světoplozí. Kal. Bás. sp.
208.

Žízlivý = žíznivý, durstig, sitiens. BO.
Kto mě pí, ještě bude ž-vý. BO.

1. Žízň, vz Žízeň.

2. Žizň, ě (žizni, vz Žízeň), f., žizn, u,
m., žizeń, zně, f. ŽiznB, vita, m. živznB, tedy
z koř. živ (živu, žiji), ň jest přípona a z se
vsulo, vz Ň. Schl. — Ž. = život, das Leben.
Končena ž. Slov. Phld. IV. 528. O sloven-
ských Tatrách a slovenskej žizni. Ntr. 180.
— Ž. = úroda, hojnosť, dostatek, plnost,
die Fruchtbarkeit, Fülle. V MV. nepravá
glossa. Pa. Z obilé zemského i žiznu (zde
masc.) jejího. Bibl. Boč. f. 107., BO. Pole
tvá napilnena budú žiznem. Ž. wit. 64. 12.
Daj nám všem, Hospodine, žizň a mír v zemi.
St. skl.— Dal. Cf. Bdl. Obr. 115. K nemu
putujte, ku stromu žizni večitej na hody.
Hrbň. Rkp. A že by na věky věkom mohli
v něm bezpečně přebývati, kdyby v něm
tolikú zásobu s žizň měli. Troj. (Výb. II.
142.). Bude v zemi ž. Dal. 12. A pole tvá
naplněna budú žiznem, et campi tui reple-
buntur ubertate. Gloss. 13. stol. Mus. 1879.
533. Ut ostenderent ubertatem, aby ukázali
žizen; Nuž aj přijde sedm let velikého žíznu
po všie zemi (fertilitas, úroda); Ve všem
dobrém skutce bude žizn neb hojnosť; Přišla
jest žižeň sedmletá (úroda). BO. Všechna
sbožie od tebe moc i sílu i žizň berú. Pravn.

Žizna, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Žiznata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Žiznava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Žízné (zizne) multiplicabitur in senecta
uberi. Glossa 13. stol. V Ž. kl.: rozmnoženy
budú v starosti obrodi. Vz Mus. 1879. 533.,
Žizný.

Žiznek, a, m., os. jm. Pal, Rdh. I. 128.

Žíznění, n., das Dürsten. Us. Vz Žízněti.

Žízněti, 3. pl. žíznějí, ěl a žízniti, 3. pl.
žízní, il, ění; obyčejněji: žízněti a žízniti;
žíznívati, žížnívati = žízeň míti, Durst haben,
dürsten. Cf. Bž. 192., 196. — abs. Žízniti.
BO. Žieznímy a lačnímy. ZN. Žízní-li kdo,
poď ke mně a napí se. Jan 7. 37. Lačněl,
žízněl. Pís. br., BR. II. 178. b. Žaludek
prázdný jsa lačni a žízní. Kom. — po
čem, nač: po vodě, na vodu. Us. Tč. —
proč. I žíznil tu lid pro nedostatek vod.
Mojž. II. 17. 3. — jak. Hrozně žízním. Čím
kdo více pije, tím víc žízní. Bř., Šd. — kde.
Nebudou tam lačněti ani ž. více. V. — čím:
horkem. — Ž. = žádati, žádostivu býti,

hledati, dürsten, begehren, sich sehnen. —
po čem, po kom: po bohactví, zboží. V.
Touhou duše jeho ž-la po milence. Šml. I.
48. Žíznil přede vším po spáse ženy, po
spáse lidské. Sš. J. 66., L. 129. Po svých
rodičích ž. Na Ostrav. Tč. Po tobě žízní
duše má. V. Tu mňa si žížnácím po mej
krvi Nemcom odevzdal. Hol. 390. — Ros.,
Kram. — čeho: chvály něčí; Duše má žízni
tvého potěšení. V. Nasytiž se krve, jíž jsi
žíznil. Br. Něčí krve ž. Har. I. XXX., Hos.
133., Prot. 188., BR. II. 124. b., Brt. S. 31.,
Hu3 III. 85., Chč. 443. Ž. spravedlnosti. Mat.
5. 6., Ev. Mat. 57., Br., Hus II. 426. Žák
musí vždycky umění ž. Kom.D. 108. Žízní
duše má Boha, Boha živého. Žalm 42. 3. —
čeho jak. Znaje to, že tyranné, zakusíce
krve nevinné, den po dni více jí žízní. BR.
II. 64. a. — k čemu. Žíznila duše má
k Bohu, k studnici. Kram.

Žiznětice, dle Budějovice, Žiznětitz, ves
u Dešenic v Klat. PL
Žiznikov, a, m., Žiznig, ves u Čes. Lípy.
Žízniti, vz Žízněti.
Žíznivě, žížnivě = se žízní, dürstig. Ros.

— Ž. = žádostivě, s chutí, begierig, mit
Lust. Ž. mušku živú vlekne do sieti pavúk.
Let. Mt. S. VI. 1. 54.

Žíznivec, žížnivec, vce, m., der Dürstende.
Ros. — Ž., dipsas, had. Aqu.

Žíznivosť, žížnivosť, i, f. = žízeň, der
Durst, die Durstigkeit. — Ž. = žádostivosť,
der Durst, die Begierde. Ros. Ž. spasení.
BR. II. 12. a. — Ž. = suchosť, vyprahlosť,
die Dürre. Ž. země. Plk. — Ž. = včelí cho-
roba, která povstává, nemají-li včely v úle
s dostatek vody. Sš.

Žíznivý, žížnivý (zastr. žeznivý, žezivý,
žezlivý); žízniv, žízniv, a, o = žízen mající,
durstig. V. — abs. Když jsme tě viděli
žiezniva, dali sme tobě píti. ZN. Lačen jsem
byl, žiezniv, nemocen. ZN. Žízniv jsem byl
a napojili ste mě. Hus II. 5. (I. 140., 451.).
Ž. kůň u vodě si nevybírá. Č. M. 190. Na
boží narození kdo pije vodu, je celý rok
žízniv. Na mor. Val. Vck, — jak. Podlé
těla lační a žízniví k jídlu a pití chuť mají.
BR. II. 19. b. — Ž. = žádostivý, durstig,
begierig. — čeho: krve, V., peněz, Ros.,
spasení, Pass., pravdy. Výb. Srdce lásky a
blaha ž-vé. Šml. I. 40. Statečnosť činí lačné
a ž-vé spravedlnosti; A jako ž-vé spravedl-
nosti napájí (církev). Hus II. 426., III. 52.

— po čem. Us. Dch. — Ž. = suchý, vy-
prahlý, dürr, ausgetrocknet. Ž. země. Ros.
Tebe žizní duše má, po tobě touží tělo mé
v zemi ž-vé a vyprahlé, v níž není vody.
Žalm 63. 2. Prší-li na velký pátek, bude
ž. rok. Slez. Šd. V Bystersku. Sn. — Ž. =
horký, heiss. Ž. slzy. Msn. Or. 79. — Ž. =
žízeň působící, Durst machend, erregend.
Ž. povětří. Plk. — Ž. uhel = řeřavý, glü-
hend. Ž. železo. Us. Rgl. U Klat. Kd. Také
na Mor. — Ž. = v žízni žádaný, dem Dur-
stigen erwünscht. Napoj mě těch ž-vých
potokův. 12. hod.

Žiznosť, i, f. = ubertas. Ot ž-sti domu
tvého. Z. wit. 35. 9.