860

1. Žizný, žizský = plodný, úrodný, frucht-
bar. Ž. léto. D. Nad Hostyní v žízném poli
kámen k nebi zdviženo; Ž. kraj a hory
chudé jeden pás vše oplétá; Moravské vy
žizné pláně. Stulc I. 154., 199.

2. Žízný, žížný = žíznivý. Lačen a žízen
nebudu. Modl. ms. Napoj všecky žiezné.
Pravn. 1959. Račiž mně také žieznému dáti...
Ib. 1950. Duši žízná žádosť suší. Ib. 1974
— čeho. Jsem tvého napitie žiezen. Ib.
2807.

Žizský, vz Žizný.

Žizudárný, Ceiówyoc (= obilí, žito dáva-
jící, Getreide, Nahrung gebend, spendend.
Lpř.), šp. Lšk. Cf. Žiža.

Žíž, e, m., sřněm. ses, sesz, seis, fr. six.
Mz. 379. — Ž. = šest ok na kostce, der
Sechser im Würfelspiele, Venus. Koll. St.
85. Oba žíže = 12 ok. Koll. St. 85. Žíž (6),
ciňk (5) nedá, eš (eso), touš nemá, kotr (4)
dryje (3) zaplať. Touš, eš nemá nic, žíž,
ciňk nedá nic, quater drye pomáhej. V.
Oba žíže hodil. Aby ona tobě toho se ne-
odměnila, žíž (6) za eš (1) neodplatila. Lomn.
Hosp. 160. Uvrhl jsem dva žíže; Já mám
s žiežem eš, ti sú nejednomu obervali pleš.
Výb. II. 32. Sedne-li mi kostka žížem. Dh.
Jir.

Žíža, žiža, e, f. (dle Káča) = úrodnosť; chléb.
Na Slov. Th. — Ž. = oheň, světlo (v dětské
řeči), Feuer, Licht (in der Kindersprache).
Slov. Ssk. Keď príde zapálená svieca večer
do izby, alebo vôbec keď sa spraví svetlo,
oheň, tedy maličké detičky upozorňují na
to útle: žiža, žiža! Zátur. — Ž. = oheň, das
Feuer, die Gluth. Vz Žížava. — Ž. = os.
jm. (dle Bača).

Žižala, v, m., os. jm. Ž. Václ., nar. 1824.
Vz S. N., Sb. H. 1. 311.

Žížala, žoužala (zastr. žížela), žížalka,
žíželka, y, f. = hmyz, das Insekt, Ziefer,
Ungeziefer. Vz Žúžel, Žúžela, Žížela, Žoužel.
Ž., která med dělá (včela). 7. Ž. majka.
Čern. Ž. mravenčí. Kobylky, chroustové a
jiné ž-ly. To jezero ž-lami se hemží. Sych.
Ž-ly = hmyz a zeměplazi. Koll. III. 347.
Vidíme muchy, ovady, komáre, osy, motýle
a iné žížaly. Hdž. Šlb. 16. Ž. = šváby,
švrčky, hadi, ještěrky a p., Ungeziefer, Insekt,
kriechendes Thier u. ä.; ale: blechy, vši,
plošťky slují hyd. Na Ostrav. Tč. — Ž ,
nevlastně o červích a hadích. Jg. Ž-ly, oligo-
chaeta, jsou kroužkovití, štětinatí červi bez
kousadel v jícnu, bez tykadel a bez dy-
chadel. a) Ž. zemské, lumbricina: ž. obecná
či dešťovka, lumbricus agricola, hnojní, l.
olidus; b) ž. vodní, naidea: naidka chobotnatá,
nais proboscidea, nitěnka růžová, tubifex
rivulorum, roupice trouchová, enchytraeus
vermicularis. Vz Frč. 78. Cf. Schd. II. 529.,
S. N. Ľud zahrňuje pod meno žížaly aj
červy. Zátur. Vz nahoře Hdž. Šlb. 16. Ž-ly,
reptilia. BO. Ž. = dešťovka, der Regenwurm.
U Jilem., Kr. Hrad., Skrýje aj. Kál., Bohd.,
Mllr. 63. Když se divá ž. po Moravě plouhala.
Sš. Bs. 23. Tu večná panuje smrť a púda
táto ani obyčajným ž-lám, tuším, výživy
nepodáva. Lipa I.262. Chodí jako ž. (zdlouha).

Us. Dhn. Že jest Bóh nestvořil skodlivých
šelem nebo žížal a tělestných věcí. Hus I.
83. — Ž., y, m. = člověk útlý a slabý, ein
schwacher, zarter Mensch. Taková ž. a jak
se staví! Ú Kr. Hrad. Kšť.

Žížalice, e, f. Ž. Heydenova, phreoryctes
Heydeni. Ves. IV. 65.

Žížalový, Insekten-. Ros.

Žížava, y, f. = žíža, die Gluth. Žíža
lebo žížava páli polená a rožúžolí je, popáli
je na žúžol. Hdž. Slb. 8. Koreň slova je žih
(žeh), aj český žíhati. Cf. Žihlava. Zátur.

Žižavka, y, f. = sviňka, oniscus murarius,
die Mauer-, Kellerassel. Hdž. Šlb. 85. Ži-
žiavka má 14 nôh. Hdž. Čít. 186.

Žižavosť, i, f. = řeřavosť, die Gluth. Krok
I. d. 112.

Žižavý = řeřavý, glühend. Ž. uhlí. Us.
ve Slez., u Uh. Hrad. a j. Šd., Tč. Cf. Ži-
žlavý. Ž. klec = zvláštní způsob mučírny,
kde trestanci nesnesitelným horkem byli
mučeni. Lorenz. Výlet. do Ben.

Žižela, y, f. = žížala. Bž. 17., Alx. V. v.
2039. (HP. 49). Ž-ly, múchy, blchy. Hus I.

Žiželeves, Žíželoves, vsi, t., od Žížela.
Pal. Rdh. I. 136. Něm. Žíželowes, ves u
Smiřic. Vz Blk. Kfsk. 1464., Sdl. Hrad. II.
282.

Žíželice, dle Budějovice, mě. u Chlumce
n. C. Vz S. N., Tk. Hl. 123., V. 214., 215.,
Tk. Ž. 102., Blk, Kfsk. 171., 611., Sdl. Hrd.
L 194, II. 241., III. 24„ 26.. IV. 343. —
Ž., Schleschlitz, v Bavořích. Šb. Lit. I. 45.

Žíželický, ého, m., os. jm. Mus. 1880.
257. Ž. Jan. Vz Blk. Kfsk. 1144.

Žízelný, Reptil-. Ž. podobizna. BO.

Žíželoves, vz Žíželeves.

Žížen, vz Žízeň.

Žíži, jakési vyvýšené místo uprostřed
hradu. Vz Tk. I. 17., 104.

Žižiavka, vz Žižavka.

Žižice, dle Budějovice, Žižitz, ves u Sla-
ného. Vz Blk. Kfsk. 606.

Žižín, a m., ves u Pardubic. Vz Sdl. Hrad.
I. 259.

Žížiti, il, en, ení, anfachen. Dch.

Žižka, y, m,, demin. slova Žíha = Si-
gismund. Hanka v Mus. 1854. 269. Jan Ž.
z Trocnova † 1424. Vz Tk. III. 2I., 638.,
IV. 747., V. 265., VI. 10., Jg. H 1. 659.,
Tf. Odp. 98., Jir. Ruk. II. 377., Šb. H. l.
311., Sbn. 590., 623., 626., 628., 630., 937.,
S. N., Sdl. Hrad. III. 308. Jan Ž. O sepsání
životopisu jeho pokusil se V. V]. Tomek.
V Praze 1879. Nadal mne co Ž. mnichy.
Č. Pamatuje Žižku na Hradisku (je stár).
U Litomš. Bda. — Ž. Jan Max, rytíř, nar.
1681. Vz S. N. — Ž. Jan z Trocnova, Žižkův
otec. Vz Tk. Ž. 1., 2. — Ž. = tolik co jedno-
oký. V. Ž. jednooký jest. Kom. — Ž., s pří-
hanou o slepém n. hloupém, kterýž oči maje
nevidí. Cos žižka (což nevidíš) ? Ros. Slepý
žižko, dívej se lépe. Us. Slepý ž. Č.

Žižkati = očima mrkati. — Ž. = slabě
hořeti. Oheň žižká. Val. Brt. D. 304.