Žižkavý = nějakou vadu mající: hrbatý,
slepý atd. Na vých. Mor.

Žižkov, a, m. = Žižkova hora, Žižkaberg
u Prahy, dříve Vítkov. V. Vz Tk. IV. 747.,
VI. 308., S. N., Tk. Ž. 55., 98., 123. — Ž.,
pražské předměstí. Vz S. N. — Ž., ves
u Bředslavy. — Ž. (Malý Chlumec, Chlu-
meček), Klein-Chlumetz, ves u Dobříše. PL.

Žižkovati = jako Žižka jednati, na Žižku
si hráti. A uvodíce moc světskou mezi sebe,
snad již také ž. chtěli; Jakoby bratří již
na spůsob Táborů zase ž. chtěli. Pal. Děj.
V. 1. 386., V. 2. 6.

Žižkovec, vce, m., Žižkowitz, ves u Kr.
Hradce. PL.

Žižků mlýn u Velk. Vanova blíže Telče.
Tč.

Žižkův, ova, ovo, dem Žižka gehörig,
ihm eigen. Je rozbitý jako Žižkova fangle;
Vypadá jako Žižkova vojna. V Kunv. Msk.

Žižla, y, žižlák, a, m. = kdo žižlá. Ros.

Žižlák, vz Žižla.

Žižlánek, nku, m. = žižlavý, tupý nůž,
ein stumpfes Messer. Ros.

Žižlati, žižlám a žižli; žižlávati. Ž. od
žuji (žváti). Šf. — Ž. = dásněmi kousati,
žvýkati, kauen. — co. Ž. maso. Ros. Dítě,
bezzubá babička žižlá kůrku. Bž. — Ž. =
ne hladce, špatně, tupým nožem krájeti n.
řezati, pižlati, unglatt schneiden. — co:
chléb. — čím: chléb tupým nožem. — se
kde: v jídle = piplati se, přebírati se, in
dem Essen stochern. D. — se s čím. Jg.

Žižlavě = nerovně, nehladce, drobivě,
unglatt, bröselnd. Něco ž. krájeti. Ros.

1. Žižlavice, dle Budějovice, Žižlawitz,
dvůr u Blanska. PL.

2. Žižlavice, e, f. = kopřiva menší, pal-
čivá, žahavka, die Brennessel. Mor. Brt.,
Vck., Šd.

Žižlavosť, i, f., die Gluth. Ros.

Žižlavský, ého, m., os. jm. Tč.

Žižlavý = který žižlá. Ros. — Ž. = ži-
žavý, glühend. Mor. Ž. uhlí. Brt., Bka., Bkř.,
Dch., Kk. Ž. uhel pálí. Mor. Šd. — Ž. =
tupý, stumpf. Z. nůž, kterým kdo chléb
žižlá. U Uh. Hrad. Tč.

Žižle, ete, n. = malá žížala, das Unge-
ziefer. D.

Žižlice, dle Budějovice, ves. Arch. II.
447.

Žižlila, Žizlila, Zizlila, y, f. = bohyně
krásy, Lada. Krok II. 384.

Žížlivý, zastr. = žíznivý, durstig. —
Ž. = žižlavý, glühend. Mor. Brt.

Žižmo, a, n. = houf něčeho malého jako
včel, mravenců, much, ptactva, chlapců, der
Schwarm. U Frýdka, na Ostrav. Tč., Brt.
D. 304.

Žíznácí = žíznící. Vz Žížněti.

Žížňava, y, f., os. jm. Tohto otec rád
mál, toho Ž. matka. Hol. 114.

Žižnětice, dle Budějovice, Žižnetitz, vz
Žiznětice.

Žížníkov, a, m., Schiessnig, ves v Lito-
měřicku. Vz Blk. Kfsk. 845., Žíznikov.

Žížniti, vz Žízniti.

Žížnivě, vz Žíznivě.

Žížnivec, vz Žíznivec.

Žížnivosť, vz Žíznivosť.

Žížnivý, vz Žíznivý.

Žížný, vz Žízný.

Žižolík, a, m. = kdo svému řemeslu ne-
rozumí. Kb.

Žižov, a, m., Žižow, ves u Uhlíř. Janovic.
PL.

Žižpachy, dle Dolany, Sichelbach, u N.
Bystřice. PL.

Žlab (zastr. žleb), u, žlábek, žlebek, žlíbék
(na Slov.), bku, žlabec, žlebec, bce, žlábeček,
žlábček, žlíbeček, čku, m., žlabisko, a, n.
V již. Čech. žlab u mlýna, žleb ve chlévě;
Dej kravám do žleba. Kts. — Ž. = důl,
úzké údolí, roklina, úžlabina, enges Thal,
die Mulde. Jg., Vck., Bkř., Šd. Suchý žleb.
Jíti žlebem. Boč. A blesk siká zlobně v zem-
ské žleby. Sš. Snt. 61. Bystré vody v horách
a dunajky na záhonech dělají žlaby v zemi.
Na Ostrav. Tč. Šlo, nedošlo žlíbek, na něm
byl krchovek; Vezměte mja sebú do tých
tmavých žlebů, Thalschlucht. Sš. P. 161.,
181. Já chcu chleba! Odpov.: Běž do žleba!
Je tam zajíc, dá ti krajíc a sýra jak sekyra.
Pck. Ps. 98. Toho lesu až po žleb a hranici
popovskou užívati mají. List z r. 1592. Ž.
údolí, die Thalsohle. Š. a Ž. Ž. Crhův =
údolí sv. Cyrilla u Velehradu. Škaredý žlab
= strmá úboč na západní strane takmer
pod samým štítom Kriváňským. Č. Čt. I.
170. Žleb babí, byl úval u Čelechovic. Pk.

— Ž. = malý úvoz, kleiner Hohlweg. Vz
Vývozek. Mor. Vck. — Ž. vodní, po němž
někam vodu vodí, die Wasserrinne, Wasser-
leitung. Ž. = krně, Rinne. V. Žlábek =
výpad vody. V. Ž. jalový, das Fehlfluder,
Sl. les., odpadný, die Abfallrinne, odtékací,
der Abflusskanal, ž. k vylévání, die Guss-,
Ausgussrinne. Šp. Žlabové a vodovodové
z Advy svlažují louky. Koll. III. 209. Dobrá
voda na járku, kdo má blízko frajerku, ešte
lepšia na žlebe, kdo má milú pri sebe. Koll.
Zp. I. 9. Po lidských žlabech kalná voda
teče (pomluva teče). Koll., Lb., Pk. — Ž. =
řečiště, das Flussbeet. Dch., Lpř. Děj. 1. 39.

— Ž. mlýnský, die Wasserkehle. Ž. na kolo,
kudy voda na kolo teče. Při hřebenáčích
skládá se ž. z hlavního prahu, ze štětů, ze
sloupů, dlažby. Mysl. Ž. mlýnský skládá se
z podlážky a dvou stranic či bortův. NA.
IV. 23. Ž. vodního kola, das Radgerinne.
Prm. Veď ste vy z Horice mlynár, ktorému
koleso vŕzga, že ho až do Rapčic počuť a
čo si vodu nosí na žlábky v zástere? Phld.
IV. 359. Ž. jalový. Ž. pod kolem. Ž. z fošen
sbitý, k vedení vody na stroj, spodek slove
dlažba a postranice pažení. Vys. Žlábek,
do kterého se stavidlem z vantrok svrchní
voda na kolo vodní pouští; Voda běží žlabem
na kolo. Vys. Vz Strouha. — Ž. na střeše.
die Dachkehle; Dach-, Regenrinne. . Ž Ž
místo, kde se dvě střechy stýkají. Bkř. =,