862

odkapový, die Traufrinne, Nz., odkapní,
Prm. IV. 263., Jdr., odtékací, die Abfluss-
rinne, Šp., postřešní, vodosvodný, Zpr. Arch.
VII. 54., nákrovný, die Dachrinne. Nz. Ti
pak měšťané, kterých pán Bůh všelijakým
spůsobem na hůrách, na žlebcích zachránil.
Sl. let. III. 29. Pakliť císařská pře má lepší
základ v právích (než pře stavů), tedy jsou
stavové na celé království břímě přetěžké
vložili, ale nad to králi velikou křivdu
učinili a jej jako pod žlab hodili. Skl. IV.
130. Trefil z deště pod žlab. Ale z deště
pode ž. jsem přišel (Cf. Přišel z kyje na
palici). Koll. Zp. — Žlábek pivní, spílací,

die Bierrinne. Suk.— — Žlábek u komína

= dymník, aby nezatékalo, die Schossrinne.
D. — Žlábek k vedení rozpuštěného kovu,
die Leitrinne. — Žlábek u ručnice, dráž,
drážka, die Nuthe. Čsk. Vz S. N. Ž. = drážka
nabíjáku, die Ladstockknute, -rinne. Čsk.

— Ž. = pramen, die Quelle. Nemôž byť
národ druhého rabom, keď sa domáhá k roz-
voju žlobom, voľnú keď má osvety púť. L.
Kubáni. — Ž. = druh cedníku. Ž. na šťávu,
die Saftrinne, na těžkou šťávu, die Dick-
saftrinne. Šp. — Žlábek klínu, die Keilnuth.
Šp. — Žlábek na včelní matku, trubka, das
Weiserhaus. Ž. = rýha v úlech dzierzonských,
do které se rámky nebo trámky zasouvají.
Všk. — Žlábek v stavitelství = všeliká pro-
hlubnosť zvl. k okrášlení sloupův, die Kehle,
Riefe, Kehlleiste. Ž. rovný, prutovní, pře-
klopený. — Žlábek pod nosem = důlek. Kos.

— Žlábek = trubka, céva v těle, die Röhre,
der Kanal. Ž. jaterní, slźní, zevnitřní ušní,
sluchový, močový, semenný, chamový. Ž.
obloukovitý, semicircularis, pololýtkový, se-
mifibularis, poloměsíčitý, semilunaris, polo-
blanový, semimembranosus. Nz. lk. — Ž. =
pošva mateční, die Mutterscheide. Ssav.,
Krok, Ja. — Žlab, žleb, dlouhé koryto, do
kterého dobytku žrádlo, píce se dává, der
Trog, die Krippe im Stalle. V chlívích žleby
i řebřiny ať jsú vždycky spraveny. V. Hryzou
se co psi o kosť, co koni o žlab (jsou ne-
svorní). Td., Mus. Má (vysoko) vysoký žlab.
Vz Hladový. Č., Lb., Kšá., Slm., Kšt., Dch.
Žlab jest z jednoho kusu dřeva vytesané
koryto pro krávy (koně); krátký žlábek
sluje koryto, které obyčejně z desek je sbito.
Tč. Ž. (koryto) někomu podnésti, Einem
den Brodkorb hoch hängen. Dch. U muziky
hodný chlap, doma koně žerou žlab. Čes.
mor. ps. 242. S kopce mě drž, do kopce
nežeň a u žlabu nezapomeň (koně). Us. Ntk.
Třeba mu ujať žlábku (nepovoliti ve všem).
Slez. Šd. Ze zlatého žlábku ona jich (koní)
futruje. Sš. P. 735. Na veliký pátek vymetá
hospodyně koštětem žlab, aby dobytek dobře
vyžíral; koště se pak hodí na střechu a
o čarodějnicích se spálí. U Bydž. Kšť. —
Žlábek, osada. Sdl. Hrad. IV. 257. — Vz
Žleb, Žleby, Žlíbek.

Žlabár, a, m., = žlabař, der Rinnenmacher.
Na Slov. Bern.

Žlabatka, y, f. Ž-ky, cynipidae, druh
vos duběnčivých. Ž. listová, cynips quercus
folii, die Eichenblattgallwespe; kalichová,
c. quercus calicis, die Knopperngallwespe;
smoková, c. psenes, der Feigenbohrer; rů-

žová, rhodites rosae, gemeine Rosengall-
wespe; kořenová, biorhiza aptera, die flügel-
lose Wurzelgallwespe; pupencová, cynips
gemmae, Eichenzapfengallwespe; dlouho-
břichá, c. longiventris, obecná, c. scutellaris.
gemeine Gallwespe; houbová, teras termi-
nalis, die Schwammgallwespe; barvířská, c.
tinctoria; dřevová, c. lignicola; popencová,
diastrophus glechomae, die Gundermanngall-
wespe; ostružinová, diastrophus rubi, Brom-
beergallwespe; cizopasná, Schmarotzergall-
wespe. Šp., Sl. les., Frč. 165., Schd. II. 512.,
S. N., Brm. Živ. zv. IV. 326.—335.

Žlabatý = žlaby opatřený, canaliculatus,
gerinnt. Ž. lodyha. Rst. 528.

Žlábček, vz Žlab.

Žlabčík, a, m., noterus, hmyz. Krok II.
241.

Žlabec, vz Žlab.

Žlábeček, vz Žlab.

Žlábečník, u, m., der Kerbenausdreher
für Schubfedern. Šp.

Žlábek, bku, m., vz Žlab. — Ž., ves
u Lomnice v Jičínsku; něm. Rindles, u Plané.
PL. — Ž., bka, m., os. jm.

Žlabení, n., die Kehlung. Nz., Ssk.

Žlabený; -en, a, o, gekehlt. Vz Žlabiti.

Žlabí, n. = čásť hadromele, v papírn., der
Kasten, Black. Žv.

Žlabice, žlabovice, e, f. = prejz, žlábko-
vice, der Dachziegel. Na Slov. Jg.

Žlabina, y, f. = žlebina, dřevo vydlabané,
žlab, die Rinne, Ros., der Viehtrog, die
Krippe. Kone jedia, kone pijú z prázdnej
žlabiny a já som sa namiloval švárnej diev-
činy. Sb. sl. ps. II. 1. 128. — Ž. = dlouhý
dolík, strouha, příkop, der Graben. Ros.
Cesty při ž-nách. Zř. těšín. art. III. —
Ž. = údolí, úžlabina, das Thal, die Mulde.
Kká. v Osv. I. 256. Tichý vetrík veje hlbo-
kou dolinou, mutný Váh sa leje kriváňskou
ž-nou. Mt. S. I. 9., Sb. sl. ps. I. 9. Ta šťáv-
natá údolí, tam ty srázné žlabiny a strminy,
tu ručí potoky a přebohaté na zeleň lesy
v domovině. Ntr. VI. 186. — Ž. = šev na
lbu novorozence, die Naht. Krok II. 277.
Ž. čelná, plosinka, glabella. Nz. lk. — Ž.
zubní = mezera mezi zuby, der Zwischen-
raum der Zähne. Ja. — Ž. = žlabina, lejsna,
die Kehlleiste. Kal. hosp. 1810.

Žlabisko, a, n. = veliký nebo špatný, ne-
hezký žlab, eine grosse o. hässliche Mulde,
Trog usw. Vz Žlab. Horní žlabiska jsou
strže na svazích neb stráních vodou vy-
žlabené (vymleté). Na Ostrav. Tč.

Žlabiti, il, en, ení, höhlen, falzen, kehlen.
Cf. Žlábkovati. Nz. — co čím: dřevo stru-
hákem. Us. Tč. — jak: dřínky na šindele.
Na Ostrav. Vz Dřínka.

Žlábkář, e, m. = kulatý sedlík. Vz Sedlík.

Žlábkatý = žlabatý ale s menšími žlaby.
Rst. 528.

Žlábkování, n., die Auskehlung, Kan-
nelirung. Nz., Ssk.

Žlábkovaný; -án, a, o, ausgekehlt, kan-
nelirt. Ž. zuby, die Furchenzähne; ž. plotna