Předchozí (861)  Strana:862  Další (863) |
|
|||
862
|
|||
|
|||
odkapový, die Traufrinne, Nz., odkapní,
Prm. IV. 263., Jdr., odtékací, die Abfluss- rinne, Šp., postřešní, vodosvodný, Zpr. Arch. VII. 54., nákrovný, die Dachrinne. Nz. Ti pak měšťané, kterých pán Bůh všelijakým spůsobem na hůrách, na žlebcích zachránil. Sl. let. III. 29. Pakliť císařská pře má lepší základ v právích (než pře stavů), tedy jsou stavové na celé království břímě přetěžké vložili, ale nad to králi velikou křivdu učinili a jej jako pod žlab hodili. Skl. IV. 130. Trefil z deště pod žlab. Ale z deště pode ž. jsem přišel (Cf. Přišel z kyje na palici). Koll. Zp. — Žlábek pivní, spílací, die Bierrinne. Suk.— — Žlábek u komína
= dymník, aby nezatékalo, die Schossrinne.
D. — Žlábek k vedení rozpuštěného kovu, die Leitrinne. — Žlábek u ručnice, dráž, drážka, die Nuthe. Čsk. Vz S. N. Ž. = drážka nabíjáku, die Ladstockknute, -rinne. Čsk. — Ž. = pramen, die Quelle. Nemôž byť
národ druhého rabom, keď sa domáhá k roz- voju žlobom, voľnú keď má osvety púť. L. Kubáni. — Ž. = druh cedníku. Ž. na šťávu, die Saftrinne, na těžkou šťávu, die Dick- saftrinne. Šp. — Žlábek klínu, die Keilnuth. Šp. — Žlábek na včelní matku, trubka, das Weiserhaus. Ž. = rýha v úlech dzierzonských, do které se rámky nebo trámky zasouvají. Všk. — Žlábek v stavitelství = všeliká pro- hlubnosť zvl. k okrášlení sloupův, die Kehle, Riefe, Kehlleiste. Ž. rovný, prutovní, pře- klopený. — Žlábek pod nosem = důlek. Kos. — Žlábek = trubka, céva v těle, die Röhre,
der Kanal. Ž. jaterní, slźní, zevnitřní ušní, sluchový, močový, semenný, chamový. Ž. obloukovitý, semicircularis, pololýtkový, se- mifibularis, poloměsíčitý, semilunaris, polo- blanový, semimembranosus. Nz. lk. — Ž. = pošva mateční, die Mutterscheide. Ssav., Krok, Ja. — Žlab, žleb, dlouhé koryto, do kterého dobytku žrádlo, píce se dává, der Trog, die Krippe im Stalle. V chlívích žleby i řebřiny ať jsú vždycky spraveny. V. Hryzou se co psi o kosť, co koni o žlab (jsou ne- svorní). Td., Mus. Má (vysoko) vysoký žlab. Vz Hladový. Č., Lb., Kšá., Slm., Kšt., Dch. Žlab jest z jednoho kusu dřeva vytesané koryto pro krávy (koně); krátký žlábek sluje koryto, které obyčejně z desek je sbito. Tč. Ž. (koryto) někomu podnésti, Einem den Brodkorb hoch hängen. Dch. U muziky hodný chlap, doma koně žerou žlab. Čes. mor. ps. 242. S kopce mě drž, do kopce nežeň a u žlabu nezapomeň (koně). Us. Ntk. Třeba mu ujať žlábku (nepovoliti ve všem). Slez. Šd. Ze zlatého žlábku ona jich (koní) futruje. Sš. P. 735. Na veliký pátek vymetá hospodyně koštětem žlab, aby dobytek dobře vyžíral; koště se pak hodí na střechu a o čarodějnicích se spálí. U Bydž. Kšť. — Žlábek, osada. Sdl. Hrad. IV. 257. — Vz Žleb, Žleby, Žlíbek. Žlabár, a, m., = žlabař, der Rinnenmacher.
Na Slov. Bern. Žlabatka, y, f. Ž-ky, cynipidae, druh
vos duběnčivých. Ž. listová, cynips quercus folii, die Eichenblattgallwespe; kalichová, c. quercus calicis, die Knopperngallwespe; smoková, c. psenes, der Feigenbohrer; rů- |
žová, rhodites rosae, gemeine Rosengall-
wespe; kořenová, biorhiza aptera, die flügel- lose Wurzelgallwespe; pupencová, cynips gemmae, Eichenzapfengallwespe; dlouho- břichá, c. longiventris, obecná, c. scutellaris. gemeine Gallwespe; houbová, teras termi- nalis, die Schwammgallwespe; barvířská, c. tinctoria; dřevová, c. lignicola; popencová, diastrophus glechomae, die Gundermanngall- wespe; ostružinová, diastrophus rubi, Brom- beergallwespe; cizopasná, Schmarotzergall- wespe. Šp., Sl. les., Frč. 165., Schd. II. 512., S. N., Brm. Živ. zv. IV. 326.—335. Žlabatý = žlaby opatřený, canaliculatus,
gerinnt. Ž. lodyha. Rst. 528. Žlábček, vz Žlab.
Žlabčík, a, m., noterus, hmyz. Krok II.
241. Žlabec, vz Žlab.
Žlábeček, vz Žlab.
Žlábečník, u, m., der Kerbenausdreher
für Schubfedern. Šp. Žlábek, bku, m., vz Žlab. — Ž., ves
u Lomnice v Jičínsku; něm. Rindles, u Plané. PL. — Ž., bka, m., os. jm. Žlabení, n., die Kehlung. Nz., Ssk.
Žlabený; -en, a, o, gekehlt. Vz Žlabiti.
Žlabí, n. = čásť hadromele, v papírn., der
Kasten, Black. Žv. Žlabice, žlabovice, e, f. = prejz, žlábko-
vice, der Dachziegel. Na Slov. Jg. Žlabina, y, f. = žlebina, dřevo vydlabané,
žlab, die Rinne, Ros., der Viehtrog, die Krippe. Kone jedia, kone pijú z prázdnej žlabiny a já som sa namiloval švárnej diev- činy. Sb. sl. ps. II. 1. 128. — Ž. = dlouhý dolík, strouha, příkop, der Graben. Ros. Cesty při ž-nách. Zř. těšín. art. III. — Ž. = údolí, úžlabina, das Thal, die Mulde. Kká. v Osv. I. 256. Tichý vetrík veje hlbo- kou dolinou, mutný Váh sa leje kriváňskou ž-nou. Mt. S. I. 9., Sb. sl. ps. I. 9. Ta šťáv- natá údolí, tam ty srázné žlabiny a strminy, tu ručí potoky a přebohaté na zeleň lesy v domovině. Ntr. VI. 186. — Ž. = šev na lbu novorozence, die Naht. Krok II. 277. Ž. čelná, plosinka, glabella. Nz. lk. — Ž. zubní = mezera mezi zuby, der Zwischen- raum der Zähne. Ja. — Ž. = žlabina, lejsna, die Kehlleiste. Kal. hosp. 1810. Žlabisko, a, n. = veliký nebo špatný, ne-
hezký žlab, eine grosse o. hässliche Mulde, Trog usw. Vz Žlab. Horní žlabiska jsou strže na svazích neb stráních vodou vy- žlabené (vymleté). Na Ostrav. Tč. Žlabiti, il, en, ení, höhlen, falzen, kehlen.
Cf. Žlábkovati. Nz. — co čím: dřevo stru- hákem. Us. Tč. — jak: dřínky na šindele. Na Ostrav. Vz Dřínka. Žlábkář, e, m. = kulatý sedlík. Vz Sedlík.
Žlábkatý = žlabatý ale s menšími žlaby.
Rst. 528. Žlábkování, n., die Auskehlung, Kan-
nelirung. Nz., Ssk. Žlábkovaný; -án, a, o, ausgekehlt, kan-
nelirt. Ž. zuby, die Furchenzähne; ž. plotna |
||
|
|||
Předchozí (861)  Strana:862  Další (863) |