rohová, die Zargeneckplatte. Nz., Šp. Ž. sloup,
Koll. III. 121., hlaveň, dřík sloupu. NA. I.
15., 50. Ž. střecha (se žlabem). Vz Žlab.
Čch. Mch. 31. Ž. šindel, gefalzt. Sl. les.

Žlábkovati = žlábky do něčeho dělati,
auskehlen, kanneliren. Vz Žlabiti. Nz., Tč.

Žlábkovatý, ausgekehlt. Ž. cihla. Čch.
Mch. 33.

Žlábkovec, vce, m. = hoblík k dělání
žlábků, lištovník, der Nuth-, Kehlhobel. D.,
Šp., Nz. Ž. okenní (posuvný), der Glasnuth-
hobel, dveřní, der Thürnuthhobel, Us. Hk.,
Skv., parketový malý, der kleine Parquett-
nuthhobel; ž. zakroužený, mosazem okovaný,
Nuthhobel mit Messing montirt; ž. s třemi
vřeteny, Nuthhobel mit drei Spindeln. Skv.
— Ž. = kladivo žlábkovací, der Teller-
hammer. Šp.

Žlábkovice, e, f. = druh pily, die Nuth-
säge. Us. Kk., Skv. — Ž. = voletka, die
Rinnleiste, ve stavit. Nz. — Ž. = žlábková
taška na střechu. Us. Pdl., Ssk. Vz Prejz,
Žlabice.

Žlábkovina, y, f. = dříví na žlaby, das
Rinnenholz. Šp.

Žlábkovitosť, i, f. = jakosť žlábkovitého.
Ros.

Žlábkovitý = žlábkovatý, co má žlábky,
rinnenartig, rinnenförmig, gekehlt. Ž. sloupy
(prutované, prutovité), Ros., listy, Rostl.,
lišta, železo. D. Ž. pole, Tč., cihly (prejsy,
vz Žlábkovice, Žlabice), Čch. Mch. 106.,
pátradlo (ryhované), die Hohlsonde. Nz. lk.

Žlábkovnice, e, f. Ž. stupínková (u sou-
struhu) = provaznice. Vz Včř. Z. II. 58.

Žlábkový = k žlábkům náležející, Rinnen-,
Kehl-. Ž. šíř, délka. Jg. Ž. kolej (při koňské
dráze), Dch., železo, taška, kříž, das Rinnen-
kreuz. Zpr. arch. IX. 56., X. 22. — Ž. zub,
der Hohlzahn bei Pferden, Vorschieber bei
Füllen. D., Ja.

Žlabní, žlební, Rinnen-, Kehl-. Ž. špalek,
der Grubenbaum. Sedl. Fys. 164.

Žlabník, u, m. = druh dláta, der Loch-
beitel. Včř. Z. II. 30. — Ž., hora v Turčansku
na Slov. Pokr. Pot. 199.

Žlaboděložný. Ž. rostliny, orthoploceae.
Vz Kapusta, Roketa, Katrán, Ohnice. Rstp. 84.

Žlabok, a, m. = činčil, eriomys, die
Chinchila. Brm. I. 2. 470.

Žlabol, a, m., aulacodus, ssavec. Ssav.
262.

Žlabovati = žlaby dělati. Ci. Žlábkovati.
Žlabovec, vce, m. = žlab. Ros.
Žlabovice, e, f. = žlábkovitá cihla, žla-
bice, prejs, der Hohlziegel. Nz.

Žlabovina, y, f. = dřevo na žlab se hodící,
das Rinnenholz. Ros.

Žlabovitě, rinnenförmig. Ž. vykrojený.
NA. IV. 156.

Žlabovitosť, i, f. = žlábkovitosť.

Žlabovitý = na dél prohloubený, jako
žlab vyhlížející, canaliculatus, rinnenförmig.
Ž. listy jitrocelu pomořského, žonkyly. Rst.

Žlabovnice, e, f. = zakulacená teslice,
die Rinnenhacke, v horn. Bc.

Žlabový, Rinnen-, Kehl-. Ž. dřevo, prahy
(ve mlýně), sloupy, dlažba, Us., věnec, das
Rinnenpaar, der Rinnenkranz. Hř., Bc. Ž.
špalek (žlab), v mech., der Trog, Gruben-
baum, Nz., cihla (vz Žlabovice). Zpr. arch.
IX. 56.

Žlabozub, a, m., elasmotherium, ssavec
předpotopní vepřovitý. Ssav. 312.

Žlabule, e, f., pedinus, hmyz. Krok II.
254.

Žlaby, dle Dolany, samota u Turnova.
PL.

Žlátenica, e, f. = žloutenka (nemoc). Na
Mor. a Slov. Vck., Brt., Šd.

Žláz, u, m. = jistá část masa pod krkem.
U Kojetína. Bkř.

Žláza, místy také hláza, zastr. žléza, y,

f. MV. — Ž. = ústroj zvířecí, který z tekutin,
jež z krve do něho přecházejí, různé jiné
hmoty připravuje (šťávy trávicí, pot, moč,
mléko, slzy atd.), die Drüse, glandula. S. N.
Ž. potní, slzové, sliznice, voskovatinné atd.
Vz S. N. 1. Žlázy slinové (Speicheldrüse):
a) podušná, b) podsaničná, c) podjazyčná.
Žlázy podušné vedou slinu z krve vyloučenou
lícemi do úst, ostatní ji pouštějí pod jazyk.
2. Břišná ž. padá nedaleko žaludku do přední
části střeva — do dvanácterníku. 3. Játra,
vz Játra. Pž. Žlázy slinné, ž. žaludková,
slzná nad lůžkem oka, mlíčná, ohryzková
(na ohryzku, brzlík), žlázy jazykové, čelistné,
záušní (záušnice), hrudní, mízní, žaludová
atd. Krok. Ž-y nahrnuté či hromadné či
skupené, zusammengesetzte, aggregirte Drü-
sen, glandulae conglomeratae, laločnaté, g.
conglobatae, zrnaté, g. acinosae, rúrnaté,

g. tubulosae, Nz., pyskové, Lippendrüsen,
klubkovité, Knäuel-, podjazykové, Sublin-
gual-, pohlavné, Geschlechts-, víčkové, tří-
selné, Leisten-, okružné, Gekrös-, předstojná
(předstojnice, prostata), ž. cév krevních, Blut-
gefäss-, kostrčná, Steiss-, pepsinová, Pepsin-,
příušná (příušnice, parotis), tuková (míšek
tukový, Talgdrüsse, Fett-), rourovité či tru-
binovité, schlauchförmige D., osamotnělé,
solitäre D., Nz. lk.; ž. skořápečná (u korýšů),
zelená (u raka říčného), Ves. IV. 130., šut-
ková (glandula pinealis seu pituituaria, Mus.
1880. 192., jedovatá, die Giftdrüse, Posp.,
slinná brouků, Kk. Br. 10., miazgová, glan-
dula lymphatica. Let. Mt. S. IX. 1. 53. Ná-
uka o žlazách; roztažení žlaz mizních, lymph-
adenectasia; zánět žlaz mizních, lymphade-
nitis; tkanina žlaz, das Drüsengewebe, Nz.
lk.; naduření žlaz prsních přívalem krve,
choroby žlaz prsních, přeplnění žlázy prsní
mlékem (galactostasis), úbytí žlázy prsní

(phthisis mammae). Kžk. Por. 447.—451. Cf
Čs. lk. II. 30., 74., 122., IV. 267., 283., IX.
42., Schd. II. 333., 345.—346. Onemocnění
žlaz, hydroadenitis. Čs. lk. IV. 283. Otok
žlaz n. jen prostě žláza. Z hnisu pak
s masem svaleného a srostlého dělá se ž.
Kom. Žlaz sebrání. Lék. kn. Zapálení či zánět
žlázy. Ž-y se mu zapálily. Sych. Ž. hrdelní
naběhlé (bulky, hrče), ku př. krtice. Ja. Ž.