864

v hrdle (hrdelní), za uchem (záušní, záušnice).
V. Otok žlaz v tříslech. Ras. Má-li někdo
oteklou žlázu (bouli) a potře-li ji prstem
mrtvoly, ztratí se mu. U Měst. Král. Kšť. —
Ž. = nemoc koňská, žlázy mezi čelistmi na-
běhlé, kach, chřípěcí pravé. Ja. — Ž. v ro-
stlinství = výrostek zakulacený n. válcovitý
z lůžka květního, z listův a jiných údů vy-
lučující lepkou kapaninu; chlupy s tako-
vouto hlavičkovitou žlázkou na konci slovou
žláznaté, žlázonosné. Čl. Kv. XXX. Cf. Kk. 9.
Ž. = ústroj rozličný na povrchu rostliny,
alespoň v jistém čase obzvláštní kapalinu
vylučující a obsahující; sestává buď toliko
ze sklípkatiny n. př. na listech meruzalky
černé, na rozhách a řapíkách trnovníku:
ž. sklípečnatá, glandula cellularis; nebo se
skládá ze sklípků a žil, jako na řapíkách
mandloně obecné, kaliny, na listech višňo-
vých : ž. žilnatá, gl. cellularis vascularis,
Gefässdrüse. Vz Rst. 528., 51., 172., 175

Žlázatý, voll Drüsen, drüsig. Ž. býl.
Let. Mt. S. XI. 1. 8.

Žlázenice, e, f. = zimnice, lepkovlhka,
Schleimfieber. Ja.

Žláznotohuňatý = žláznotochlupatý.

Žláznotochlupatý, glandulosopilosus,
-villosus, drüsenhaarig, -zottig. Rst. 528.

Žláznatosť, i, f., die Drüsigkeit. Jg.

Žláznatý, drüsig. Ž. chlupy, vz Žláza.
Rst., Nz.

Žláznobýl, u, m., hartogia. Rostl. I. a.
227.

1. Žláznokvět, u, m., adenanthera, der
Schildbaum, die Drüsenblume, Sichelschote.
Rostl. I. a. 230.

2. Žláznokvět, u, m., adenanthos. Rostl.
I. a. 235.

Žláznokyp, u, m. = žláznokvět, ade-
nanthera. Šm.

Žláznolist, u, m., adenophyllum. Rostl.
I. b. 254.

Žláznonitec, tce, m., ephielis. Rostl. 1.
b. 224.

Žláznopraška, y, f., poranthera. Rostl.
I. a. 227.

Žlázný, Drüsen-. Ž. odměšování. Kodm.

Žlázokub, u, m., Coulteria, die Coulterie,
rostl. Ž. barvířský, C. tinctoria. Vz Rstp.
443.

Žlázonosný, drüsentragend. Ž. chlupy,
Drüsenhaare, vz Žláza. Rst. 528.

Žlazopis, u, m., die Drüsenbeschreibung,
Adenographie. Šm.

Žlazopitva, y, f., die Drüsenzergliede-
rung, Adenotomie. Šm.

Žlazosloví, n., die Drüsenlehre, Adeno-
logie. Šm.

Žlázovatěti, ěl, ění, drüsig werden. Ros.

Žlázovati = žlaz zbaviti, je vytrhati,
ausdrüsen. Ros.

Žlázovatý = žláznatý. Šm.

Žlázovitosť, i, f., die Drüsigkeit. Ros.
Žlázovitý = mnoho žlaz mající, drüsig.
Ž. maso. Ros. Ž. kruh zpodinu čnělky

u svídy obkličující. Rst. 528. Ž. ústrojí.
Osv. I. 484.

Žlázový = od žlaz, Drüsen-. Ž. nádor,
měchýřek, Drüsenbläschen, vak, -kapsel,
rakovina, -krebs, laločky, -läppchen, blána,
-membran, buňka, -zelle. Nz. lk. — Ž. =
žlázovitý, drüsig. Sal.

Žlč, e, f. = žluč. Slov.

Žlčavica, e, f. = žltačka. Slov. Ssk.

Žlčivý, gallsüchtig. Slov. Loos.

Žlčnatosť, vz Žlučnatosť.

Žlčnatý = žlučnatý. Slov.

Žlčný, gallig, Gallen-. Slov. Loos.

Žlčovitě = žlučovitě. Slov.

Žlčovitý = žlučovitý. Slov.

1. Žleb, u, m. = žlab. Žleb m. žlab psalo
se již v 14. stol. Vz a. Vezměte mia sebú
do tých tmavých žlebů, tam mia pocho-
vajte, kde sa scházíváte. Sš. P. 181. Vz
Žlab.

2. Žleb, u, m., mlýn u Blánska; samota
u Boskovic; jm. polností po Mor. PL., Šd.,
Pk. Vz Žleby.

Žlebák, a, m., os. jm. Šd.

Žlebčík, a, m., os. jm. Šd.

Žlebek, bka, m. Ž. Ondřej. 1811. Vz Jg.
H. 1. 659.

Žlebina, y, f. = žlabina, die Mulde. Vz
Žlabina. Mor. Šd. Ž. ušní, concha. Nz. lk.

Žlebský mlýn u Kunštatu.

Žleby, dle Dolany, Žleb, městečko v Čá-
slavsku. PL. Cf. Tk. IV. 747., Tk. Ž. 228.,
Sdl. Hrad. I. 259., II. 46., 224., Blk. Kfsk.
1464. — Ž., ves a údolí v Tišnovsku na
Mor, Tč., Škd.; les a louka u Dalečína na
Mor. Pk.

Žleč = žluč. LS. v. 92.

Žlechov, a, m., místo u Nahošovic. Pk.

Žléza, vz Žláza.

Žlíbeček, vz Žlab.

1. Žlíbek, bku, m. = malý žleb. Šlo (dítě),
nadešlo žlíbek, na něm byl krchovek. Sš.
P. 161. Vz Žlab.

2. Žlíbek, bku, m., samota a) u Neve-
klova, b) u Pelhřimova; něm. Rindau, ves
u Kašp. Hor. Vz Blk. Kfsk. 1201., 155. —
Ž. = potok. Od Blatnice k Čerňakovu potok
je, Zliebkom ho zovú. Koll. Zp. I. 15.

Žlíbky, pl., m., místo u Luk na Mor. Pk.

Žlíce, e, f. = lžíce, der Löffel. Us. u Bydž.,
v Čáslavsku, u Litomyšl., u Něm. Brodu,
u Vys. Mýta, tedy ve východ. Čech.; také
na Mor. Jg., Nk., Kál., Brnt., Hrp., Bk.,
Jir. Na Slov. Koll. St. 491.

Žličar, a, m., os. jm. Šd.

Žliče, něm. Žlič, ves u Skalice.

Žlička, y, f. = lžička. Cf. Žlíce. Bkŕ.

Žlivská z Labouně. Vz Blk. Kfsk. 1464.

Žlivský z Labouně. Vz Blk. Kfsk. 777.,
778.

Žlivý = lživý. Listy o mně žlivé roz-
pisuje. Arch. I. 383.