865

Žlkavý = žlutavý, gelblich. Slov. Budto
šedej, buďto žlkavej, buďto červeňastej barvy
sú. Lipa III. 273.

Zlknúť = žloutnouti. Na Slov.

Žlna, y, f. = žluna. Slov. Čo je žlna
nebo žuna? Hdž. Šlb. 23. Vz Žluna.

Žlob, gt. žlabu a žlaba, m. Do žlabu, ale:
ze žlaba. Na Ostrav. Tč.

Žlonka, y, f., clitoria, die Klitorisblume.
Ž. okázalá, c. ternatea, virginská, c. virgi-
niana. Vz Rstp. 369.

Žlotíř, e, m., os. jm, Šd.

Žloukovice, dle Budějovice, Žloukowitz,
ves u Nové Huti mezi Berounem a Křivo-
klátem. Vz Blk. Kfsk. 367.

Žloutečný = od žloutku, Dotter-. Ž.
barva. Jg.

Žloutek (zastr. žlútek), tku, m. = žlutá,
vnitřní čásť vejce; opak: bílek. V. Ž. va-
ječný, der Dotter, das Eiergelb. V. Vz Schd.
I. 411. Ž. tvořivý, der Bildungsdotter. Nz.
lk. Ž. bledý, tmavý, tvorčí, živný. Ves. I.
71., 82. Dá-li se otelené krávě do pití ž.,
stluče se od ní máslo žluté; dá-li se jí do
pití ž., tlúček a hřeben, vemeno se jí ne-
zvalí (nepodebere); Roztluče-li kdo na štědrý
večer vejce a jsou-li v něm dva žloutky,
bude šťasten. Na Mor. Val. Vck. — Ž. =
čásť jádra, vitellus. Jádro skládá se z bílku
děloh, z kle (klíčku) a žloutku. Rostl. —
Žloutky = houby, fluctea. Rozk. 76. Sukně
z mořských žlútků udělané. Alx. Fab. c.
125.

Žloutenice, e, f., žloutenka, y, f. = žlutá
nemoc, die Gelbsucht. V. Ž., icterus, nemoc
povstalá nashromážděním žluči v krvi. Vz
více v S. N. Na Slov. také zlátěnica, žltě-
nica, žltenka, žltačka. Ž. černá (náčernice), die
Schwarzsucht. Ž. nic téměř netrápí. Kom.
Krve ztráta působí závrať a ž-ku. Us. Na
ž-ci stonati, D., umříti. V. Kosatcový kořen
vyčišťuje ž-ci potem. Byl. Vz Pot. Kdo se
dívá po tmě do zrcadla, dostane zlátěnicu.
Na Mor. Brt. Kdo uzří ponejprv žito kve-
toucí, utrhni tři květy ze tří rozličných
klasů a pozři je; ten nedostane toho roku
ani zimnici ani žloutenku. Mus. 1883. 476.
Kdo má žloutenku, ať si lehne do konírny,
když se kydá hnůj a zbaví se jí. U Král.
Hrad. Kšť. Míšeňská jablíčka zahánějí žlou-
tenku; Utírá-li si nemocný po tři dni ráno
před východem slunce obličej skrojkem
novopečeného chleba, pozbude žloutenky.
U N. Bydž. Kšť. Má-li kdo žloutenku, po-
může se mu, plivne-li mu baba z nenadání
do obličeje. Us. Kšť. Vz Kv. 1855. 343.
Proti žloutenici prospívá prý dobře naříz-
nouti nemocnému špičku nosu ale jen tak,
co by se krev ukázala. Mus. 1955. 54. Kdo
má ž-ku, dívej se do žlutého skla nebo do
kalichu a ztratí ji. Us. Kšť. Ž-ku léčívají
věcmi žlutými. Vz Sbtk. Výkl. 20. Jak se
ještě mimo to léčí? Vz Zlatenka, Kámen
(v těle), Mus. 1853. 478., Mtc. 1979. 38., Cs.
lk. I. 89., 170., 195., II. 54., 72., IV. 330.,
V. 127., 313., VIII. 88., Tk. 81., 89., 97.,
105., X. 269.

Žlouteničný, gelbsüchtig. Byl. 272.

Žlouteník, a, m. = kdo má žloutenici,
der Gelbsüchtige. Ja. — Ž., u, m. = mo-
krýš střídavolistý, slezinník, chrysosplenium
alternifolium, rostl. Vz Čl. Kv. 353.

Žloutenka, vz Žloutenice.

Žloutenkový, ikterisch. Nz. lk.

Žloutenník = žlouteník. Sš. Bs. 198.

Žloutkoútrobný, vitellinointestinalis.

Žloutkovod, u, m. Ves. IV. 151.

Žloutkový = ze žloutku, Dotter-. Ž. olej,
das Eieröl. D., Jel. Ž. hmota, die Dotter-
masse, Šp., dutina, die Dotterhöhle, Nz. lk.,
koule, blanka, poblanka, zrna. Ves. I. 71.,
82., 81. — Ž. = z bieda žlutý, dotterfärbig,
eiergelb. V.

Žloutnouti, žlutnouti, tnul a tl, utí =
žlutosti nabývati, gelb werden. Na Slov.
také: žlknúť, žltnúť. D. Pšenice žloutne.
Jablka žloutnou. Ros. Stromy žlknú; Lísťa
tratí sviežu zeleň, pomaličky už aj žlkne.
Zátur. Když háj zelená, úkrop nechutná,
když háj žlutne, úkrop chutne (v zimě i špat-
nžjší strava dobra). Bčk. — kde. V zahra-
dách i v lesích stromy už žloutnou. Us.
Tam snety místami žlknúť uzíral. Hol. 332.
— čím. Kačenčina bílá pleť žlučí žloutla
jako podmásníček. Němc. V. 181. — kdy
čím : na zimu, v jeseni stromy zimou, mrazy
atd. žloutnou. Us.

Žloutnutí, n., das Gelbwerden. Šp.

Žltačka, y, f. = žloutenice. Slov. Bern.,
Dbš. Obyč. 106.

Žlták, u, m. = žluták. Slov. Loos.

Žltastě = žlutavě, gelblich. Bern.

Žltastý = žlutavý, gelblich. Bern.

Žltavě = žlutavě, gelblich. Bern.

Žltavý = žlutavý, gelblich. Bern.

Žltě = žlutě, gelblich. Bern.

Žltek, tku, m. = žloutek. Slov. Bern.

Žltění, n., das Gelbmachen, Gelbwerden.
Bern.

Žltenice, e, f. = žloutenice. Slov. Bern.

Žltenka, y, f. = žloutenka. Slov. Bern.

Žltěný; -ěn, a, o, gegelbt, gelb gemacht.
Bern.

Žltěti, ěl, ění = žloutnouti, gelb werden.
Slov. — abs. Hrušky, jablka žltejú. Zátur.
Šd. — se kde. Príde pod jednu jabloň,
na ktorej sa krásne jabľká žltely. Dbš.
Sl. pov. I. 371.

Žltidlo, a, n. = žlutidlo. Slov. Loos.

Žltina, y, f. = žlutina. Slov. Loos.

Žltiti, il, ěn, ění = žlutiti, gelben, gelb
machen. — co čím: vejce barvou. Bern.

Žltkastý = přižloutlý, gelblich. Na Slov.
Ž. ruka. HVaj. BD. II. 50. Iba tvár má
opuchnutú, naliatu, žltkastú (korbel). Ur.

Pg. 13.

Žltkový = žloutkový. Na Slov. Bern.

Žltnouti = žloutnouti. Na Slov. Bern.
Žltok, tku, m. = žloutek. Na Slov. Bern.
Šd., Ssk.

344



	865

	Žlkavý = žlutavý, gelblich. Slov. Budto šedej, buďto žlkavej, buďto červeňastej barvy sú. Lipa III. 273. Zlknúť = žloutnouti. Na Slov. Žlna, y, f. = žluna. Slov. Čo je žlna nebo žuna? Hdž. Šlb. 23. Vz Žluna. Žlob, gt. žlabu a žlaba, m. Do žlabu, ale: ze žlaba. Na Ostrav. Tč. Žlonka, y, f., clitoria, die Klitorisblume. Ž. okázalá, c. ternatea, virginská, c. virgi- niana. Vz Rstp. 369. Žlotíř, e, m., os. jm, Šd. Žloukovice, dle Budějovice, Žloukowitz, ves u Nové Huti mezi Berounem a Křivo- klátem. Vz Blk. Kfsk. 367. Žloutečný = od žloutku, Dotter-. Ž. barva. Jg. Žloutek (zastr. žlútek), tku, m. = žlutá, vnitřní čásť vejce; opak: bílek. V. Ž. va- ječný, der Dotter, das Eiergelb. V. Vz Schd. I. 411. Ž. tvořivý, der Bildungsdotter. Nz. lk. Ž. bledý, tmavý, tvorčí, živný. Ves. I. 71., 82. Dá-li se otelené krávě do pití ž., stluče se od ní máslo žluté; dá-li se jí do pití ž., tlúček a hřeben, vemeno se jí ne- zvalí (nepodebere); Roztluče-li kdo na štědrý večer vejce a jsou-li v něm dva žloutky, bude šťasten. Na Mor. Val. Vck. — Ž. = čásť jádra, vitellus. Jádro skládá se z bílku děloh, z kle (klíčku) a žloutku. Rostl. — Žloutky = houby, fluctea. Rozk. 76. Sukně z mořských žlútků udělané. Alx. Fab. c. 125. Žloutenice, e, f., žloutenka, y, f. = žlutá nemoc, die Gelbsucht. V. Ž., icterus, nemoc povstalá nashromážděním žluči v krvi. Vz více v S. N. Na Slov. také zlátěnica, žltě- nica, žltenka, žltačka. Ž. černá (náčernice), die Schwarzsucht. Ž. nic téměř netrápí. Kom. Krve ztráta působí závrať a ž-ku. Us. Na ž-ci stonati, D., umříti. V. Kosatcový kořen vyčišťuje ž-ci potem. Byl. Vz Pot. Kdo se dívá po tmě do zrcadla, dostane zlátěnicu. Na Mor. Brt. Kdo uzří ponejprv žito kve- toucí, utrhni tři květy ze tří rozličných klasů a pozři je; ten nedostane toho roku ani zimnici ani žloutenku. Mus. 1883. 476. Kdo má žloutenku, ať si lehne do konírny, když se kydá hnůj a zbaví se jí. U Král. Hrad. Kšť. Míšeňská jablíčka zahánějí žlou- tenku; Utírá-li si nemocný po tři dni ráno před východem slunce obličej skrojkem novopečeného chleba, pozbude žloutenky. U N. Bydž. Kšť. Má-li kdo žloutenku, po- může se mu, plivne-li mu baba z nenadání do obličeje. Us. Kšť. Vz Kv. 1855. 343. Proti žloutenici prospívá prý dobře naříz- nouti nemocnému špičku nosu ale jen tak, co by se krev ukázala. Mus. 1955. 54. Kdo má ž-ku, dívej se do žlutého skla nebo do kalichu a ztratí ji. Us. Kšť. Ž-ku léčívají věcmi žlutými. Vz Sbtk. Výkl. 20. Jak se ještě mimo to léčí? Vz Zlatenka, Kámen (v těle), Mus. 1853. 478., Mtc. 1979. 38., Cs. lk. I. 89., 170., 195., II. 54., 72., IV. 330., V. 127., 313., VIII. 88., Tk. 81., 89., 97., 105., X. 269.	Žlouteničný, gelbsüchtig. Byl. 272. Žlouteník, a, m. = kdo má žloutenici, der Gelbsüchtige. Ja. — Ž., u, m. = mo- krýš střídavolistý, slezinník, chrysosplenium alternifolium, rostl. Vz Čl. Kv. 353. Žloutenka, vz Žloutenice. Žloutenkový, ikterisch. Nz. lk. Žloutenník = žlouteník. Sš. Bs. 198. Žloutkoútrobný, vitellinointestinalis. Žloutkovod, u, m. Ves. IV. 151. Žloutkový = ze žloutku, Dotter-. Ž. olej, das Eieröl. D., Jel. Ž. hmota, die Dotter- masse, Šp., dutina, die Dotterhöhle, Nz. lk., koule, blanka, poblanka, zrna. Ves. I. 71., 82., 81. — Ž. = z bieda žlutý, dotterfärbig, eiergelb. V. Žloutnouti, žlutnouti, tnul a tl, utí = žlutosti nabývati, gelb werden. Na Slov. také: žlknúť, žltnúť. D. Pšenice žloutne. Jablka žloutnou. Ros. Stromy žlknú; Lísťa tratí sviežu zeleň, pomaličky už aj žlkne. Zátur. Když háj zelená, úkrop nechutná, když háj žlutne, úkrop chutne (v zimě i špat- nžjší strava dobra). Bčk. — kde. V zahra- dách i v lesích stromy už žloutnou. Us. Tam snety místami žlknúť uzíral. Hol. 332. — čím. Kačenčina bílá pleť žlučí žloutla jako podmásníček. Němc. V. 181. — kdy čím : na zimu, v jeseni stromy zimou, mrazy atd. žloutnou. Us. Žloutnutí, n., das Gelbwerden. Šp. Žltačka, y, f. = žloutenice. Slov. Bern., Dbš. Obyč. 106. Žlták, u, m. = žluták. Slov. Loos. Žltastě = žlutavě, gelblich. Bern. Žltastý = žlutavý, gelblich. Bern. Žltavě = žlutavě, gelblich. Bern. Žltavý = žlutavý, gelblich. Bern. Žltě = žlutě, gelblich. Bern. Žltek, tku, m. = žloutek. Slov. Bern. Žltění, n., das Gelbmachen, Gelbwerden. Bern. Žltenice, e, f. = žloutenice. Slov. Bern. Žltenka, y, f. = žloutenka. Slov. Bern. Žltěný; -ěn, a, o, gegelbt, gelb gemacht. Bern. Žltěti, ěl, ění = žloutnouti, gelb werden. Slov. — abs. Hrušky, jablka žltejú. Zátur. Šd. — se kde. Príde pod jednu jabloň, na ktorej sa krásne jabľká žltely. Dbš. Sl. pov. I. 371. Žltidlo, a, n. = žlutidlo. Slov. Loos. Žltina, y, f. = žlutina. Slov. Loos. Žltiti, il, ěn, ění = žlutiti, gelben, gelb machen. — co čím: vejce barvou. Bern. Žltkastý = přižloutlý, gelblich. Na Slov. Ž. ruka. HVaj. BD. II. 50. Iba tvár má opuchnutú, naliatu, žltkastú (korbel). Ur. Pg. 13. Žltkový = žloutkový. Na Slov. Bern. Žltnouti = žloutnouti. Na Slov. Bern. Žltok, tku, m. = žloutek. Na Slov. Bern. Šd., Ssk. 344