866

Žltosť, i, f. = žlutosť. Na Slov. Bern.

Žltovláska, y, f. = žlutovláska, die Blon-
dine.

Žltušký = žlutičký, žlutoučký, gelblich.
Na Slov. Ž. húsatko. Zátur. A matka dcérke
ž-ké vlasy pohľadká (pohladí), čelo pobozká.
Slav. 68.

Žltý = žlutý, gelb. Slov. Bern. Vz Žlutý.

Žluba, y, f., asillus, ein Insenkt, zastr. Rkp.

Žlubenika, y, f. = klí stromové, kočičí
med. Us.

Žlubinec, nce, m., jm. lesa u Nové Huti
v Berounsku.

Žlucení, n., das Gelbmachen, Gelbfarben.
Vz Žlutění. Prm. V. 6.

Žlucený; -en, a, o, gelbgemacht, gelb-
färbt. Cf. Žlutěný.

Žluč, i, f., zastr. žlč, na Slov. posud, die
Galle. Ž1te>čb vedle zltčb, bilis. Mkl. aL.
269. Cf. Žlutý. V MV. nepravá glossa. Pa.
Žluč, řec. x°^°?> X⁰^^fí, strněm. kalla, lat.
fel, bilis, ž = řec. y, skr. gh. Schl. Ž. =
tekutina žlutozelená, vodnatá, hořká, ošklivě
páchnoucí, v měchýři žlučném na jatrách.
Ja. Ž. jest neutralní nebo něco alkalická,
obyčejně zahoustlá, hořká tekutina barvy
žluté, hnědé, želené až i černé. Vz S. N.,
Šfk. 665., Schd. II. 354. Močení žluče, cho-
luria. Nz. lk. Hořký jako ž. V. Ž. se roz-
lila po útrobě. Sněm. Ž. mi zlostí puknouti
mohla. Sych. Kterýž má ž. blízko od srdce
(hněvivý). V. Ž. volská čištěná, gereinigte
Ochsengalle, ž. volská, odpařená, eingedickte
Ochsengalle. Nz. lk. Chráň kdého Bôh žiť
z lásky ženy. Lepší suchý chlieb zo svojej
práce, lež pečienka z milosti manželky:
omočí ti vo žluč každý kúsok. Zbr. Hry 13.
Veta, žluči nastrojili, na dřevo kříže při-
bili. Sš. P. 50. Měj v inkoustu dosti žluči,
třebať jsi psal husím brkem. Shakesp. Tč.
Barvy žlče, krve, jedu. Syt. táb. 1. Slovo
odporné se týká i srdca i žluči. Na Slov.
Tč. Človek je schopný ku hnevu hneď od
prirodení, nebo je ze žlčú na svet z matky
narodený, Ib. Tč. Tak pero, ktorô lže proti
národom čiaralo, leží v takej, čo nevyschne
nikdy, barine, plnej žlčou žltou. Sldk. Mart.
2. Kdo má žluč v ústech, nemůž med vy-
plívati. Exc. Vezmi s sebú žluči oné ryby.
BO. Nezlob se, aby ž. nepukla. Bž. Brada-
vice na štědrý večer žlučí z ryby potřené
se ztratí. U Bydž. Kšť. — Ž. černá = vlh-
kosť z krve vyměšená a v ledvinách jsoucí,
die schwarze Galle. Vus. — Ž. ještěrčí,
hadi (=jed). V. — Ž. = horkosť, die Bitter-
keit. D. — Ž. = hněv, der Zorn. Vylil si
na nás ž. Sych. Ž. ve mně kypí; bylo to až
k žluči; hnul mi žlučí. Sych. Med v ústech,
slova lahodná, ž. v srdci, účinlivosť žádná.
Sych. Z. mu překypěla; Někoho ve žluč
hnáti, zur Galle treiben, reizen. Dch. Cár
Sulejman odpověď čuje, žlč mu zkypí, cho-
roba ho skľúči. Č. Čt. I. 148. Ž. na někoho
vychrliti. Mus. 1880. 481. S tebou aby neměl
žluči jako holub. Us. Hrdlice žluči nemá,
tociž zlosti v srdci. Hus III. 19. — Země-
žluč, i, f., das Tausendguldenkraut, rostl.
Us. Vz Zeměžluč.

Žlučan, u, m. = sloučenina kyseliny
žlučinné s kysličníkem merotíkovým, stron-
tíkovým, vápníkovým a drslíkovým, cholo-
steras. Krok. I. a. 149.

Žlučec, čce, žlučník, u, m. = tempera-
ment v hojné žluči záležící, cholericus. Krok
II. 418.

Žlučekam, vz Žlučokam.

Žlučesloví, n., die Choledologie, Gallen-
lehre. Šm.

Žlučeť, i, f. = žlučina, bilín (z lat. bilis =
žluč), podstatná čásť žluči. Vz Bilín v S. N.,
Žlučina.

Žlučina, y, f. = měchýřek žlučný, die
Gallenblase. Kom. — Ž. = žlučovina, pa-
tuk žluční, Cholosterim. Nz. lk. Vz Žlučeť.

Žlučinec, nce, m. = žlučina, die Gallen-
blase. Šm.

Žlučinný. Ž. kyselina. Krok. I. 149.

Žlučinový. Ž. žlábek, der Blasengang.
Ssav. 83.

Žlučiti se s kým = zlobiti se, sich är-
gern. Já se s ním nebudu dlouho ž. Us.
Msk., Jrsk.

Žlučivý, Gallen-. Ž. nemoc. Tys. 174.

Žlučnatosť, i, f., die Galligkeit. Dch.

Žlučnatý = mnoho žluči mající, gallig.
Ž. člověk, Jg., zimnice. Tys. Ten človek
má žlčnatú náturu. Slov. Tč.

Žluční, vz Žlučný.

Žlučnice, e, f. = žlučina. Kom. — Ž. =
žlučná zimnice, das Gallenfieber. Jg., Ja.

Žlučnictvo, a, n., das Gallensystem. Šm.

Žlučník, vz Žlučec. — Ž. = žlučina.

Žlučnosť, i, f., die Galligkeit, Gallsucht.
Ja.

Žlučný, -ční = od žluči, ke žluči nále-
žící, Gallen-, gallig. Ž. žíla, Krok, látka,
úplavka, Jád., zimnice (žlučnice). Ž. měchý-
řek (žlučina), barvivo, tuk, kameny, Nz.,
patuk, soustava. Šp.

Žlučojamka, y, f., die Gallenblasengrube.

Žlučokam, u, m., der Chelodolith, Gal-
lenstein. Šm.

Žlučokrevnosť, i, f., cholaemia. Nz. lk.

Žlučokrevný, cholämisch.

Žlučopudný, cholagisch, Galle abfüh-
rend.

Žlučotok, u, m., der Gallenfluss, cholera.
Rostl. III. 59.

Žlučovina, vz Žlučina.

Žlučovitě, na Slov. žlčovite, gallig. HVaj.

Žlučovitosť, i, f., die Galligkeit. Ros.

Žlučovitý = mnoho žluči mající, hořký,
gallig. Ros.

Žlučovod, u, m., choledochus, choleductus,
der Gallengang. Ž. společný, ductus chole-
dochus, měchýřový, d. cystieus, jaterní, d.
hepatieus. S. N. XI. 383., Nz. lk.

Žlučovodný, biliferus. Nz. lk.

Žlučový = od žluči, Gall-, Gallen-, gal-
lig. Ž. barva, žlábek, měchýř (Ja., žlučina),