Předchozí (865)  Strana:866  Dalí (867) |
|
|||
866
|
|||
|
|||
ltos, i, f. = lutos. Na Slov. Bern.
ltovláska, y, f. = lutovláska, die Blon-
dine. ltuký = lutičký, lutoučký, gelblich.
Na Slov. . húsatko. Zátur. A matka dcérke -ké vlasy pohžadká (pohladí), čelo pobozká. Slav. 68. ltý = lutý, gelb. Slov. Bern. Vz lutý.
luba, y, f., asillus, ein Insenkt, zastr. Rkp.
lubenika, y, f. = klí stromové, kočičí
med. Us. lubinec, nce, m., jm. lesa u Nové Huti
v Berounsku. lucení, n., das Gelbmachen, Gelbfarben.
Vz lutění. Prm. V. 6. lucený; -en, a, o, gelbgemacht, gelb-
färbt. Cf. lutěný. luč, i, f., zastr. lč, na Slov. posud, die
Galle. 1te>čb vedle zltčb, bilis. Mkl. aL. 269. Cf. lutý. V MV. nepravá glossa. Pa. luč, řec. x°^°?> X0^fí, strněm. kalla, lat. fel, bilis, = řec. y, skr. gh. Schl. . = tekutina lutozelená, vodnatá, hořká, oklivě páchnoucí, v měchýři lučném na jatrách. Ja. . jest neutralní nebo něco alkalická, obyčejně zahoustlá, hořká tekutina barvy luté, hnědé, elené a i černé. Vz S. N., fk. 665., Schd. II. 354. Močení luče, cho- luria. Nz. lk. Hořký jako . V. . se roz- lila po útrobě. Sněm. . mi zlostí puknouti mohla. Sych. Který má . blízko od srdce (hněvivý). V. . volská čitěná, gereinigte Ochsengalle, . volská, odpařená, eingedickte Ochsengalle. Nz. lk. Chráň kdého Bôh i z lásky eny. Lepí suchý chlieb zo svojej práce, le pečienka z milosti manelky: omočí ti vo luč kadý kúsok. Zbr. Hry 13. Veta, luči nastrojili, na dřevo kříe při- bili. S. P. 50. Měj v inkoustu dosti luči, třeba jsi psal husím brkem. Shakesp. Tč. Barvy lče, krve, jedu. Syt. táb. 1. Slovo odporné se týká i srdca i luči. Na Slov. Tč. Človek je schopný ku hnevu hneď od prirodení, nebo je ze lčú na svet z matky narodený, Ib. Tč. Tak pero, ktorô le proti národom čiaralo, leí v takej, čo nevyschne nikdy, barine, plnej lčou ltou. Sldk. Mart. 2. Kdo má luč v ústech, nemů med vy- plívati. Exc. Vezmi s sebú luči oné ryby. BO. Nezlob se, aby . nepukla. B. Brada- vice na tědrý večer lučí z ryby potřené se ztratí. U Byd. K. . černá = vlh- kos z krve vyměená a v ledvinách jsoucí, die schwarze Galle. Vus. . jetěrčí, hadi (=jed). V. . = horkos, die Bitter- keit. D. . = hněv, der Zorn. Vylil si na nás . Sych. . ve mně kypí; bylo to a k luči; hnul mi lučí. Sych. Med v ústech, slova lahodná, . v srdci, účinlivos ádná. Sych. Z. mu překypěla; Někoho ve luč hnáti, zur Galle treiben, reizen. Dch. Cár Sulejman odpověď čuje, lč mu zkypí, cho- roba ho skžúči. Č. Čt. I. 148. . na někoho vychrliti. Mus. 1880. 481. S tebou aby neměl luči jako holub. Us. Hrdlice luči nemá, toci zlosti v srdci. Hus III. 19. Země- luč, i, f., das Tausendguldenkraut, rostl. Us. Vz Zeměluč. |
lučan, u, m. = sloučenina kyseliny
lučinné s kysličníkem merotíkovým, stron- tíkovým, vápníkovým a drslíkovým, cholo- steras. Krok. I. a. 149. lučec, čce, lučník, u, m. = tempera-
ment v hojné luči záleící, cholericus. Krok II. 418. lučekam, vz lučokam.
lučesloví, n., die Choledologie, Gallen-
lehre. m. luče, i, f. = lučina, bilín (z lat. bilis =
luč), podstatná čás luči. Vz Bilín v S. N., lučina. lučina, y, f. = měchýřek lučný, die
Gallenblase. Kom. . = lučovina, pa- tuk luční, Cholosterim. Nz. lk. Vz luče. lučinec, nce, m. = lučina, die Gallen-
blase. m. lučinný. . kyselina. Krok. I. 149.
lučinový. . lábek, der Blasengang.
Ssav. 83. lučiti se s kým = zlobiti se, sich är-
gern. Já se s ním nebudu dlouho . Us. Msk., Jrsk. lučivý, Gallen-. . nemoc. Tys. 174.
lučnatos, i, f., die Galligkeit. Dch.
lučnatý = mnoho luči mající, gallig.
. člověk, Jg., zimnice. Tys. Ten človek má lčnatú náturu. Slov. Tč. luční, vz lučný.
lučnice, e, f. = lučina. Kom. . =
lučná zimnice, das Gallenfieber. Jg., Ja. lučnictvo, a, n., das Gallensystem. m.
lučník, vz lučec. . = lučina.
lučnos, i, f., die Galligkeit, Gallsucht.
Ja. lučný, -ční = od luči, ke luči nále-
ící, Gallen-, gallig. . íla, Krok, látka, úplavka, Jád., zimnice (lučnice). . měchý- řek (lučina), barvivo, tuk, kameny, Nz., patuk, soustava. p. lučojamka, y, f., die Gallenblasengrube.
lučokam, u, m., der Chelodolith, Gal-
lenstein. m. lučokrevnos, i, f., cholaemia. Nz. lk.
lučokrevný, cholämisch.
lučopudný, cholagisch, Galle abfüh-
rend. lučotok, u, m., der Gallenfluss, cholera.
Rostl. III. 59. lučovina, vz lučina.
lučovitě, na Slov. lčovite, gallig. HVaj.
lučovitos, i, f., die Galligkeit. Ros.
lučovitý = mnoho luči mající, hořký,
gallig. Ros. lučovod, u, m., choledochus, choleductus,
der Gallengang. . společný, ductus chole- dochus, měchýřový, d. cystieus, jaterní, d. hepatieus. S. N. XI. 383., Nz. lk. lučovodný, biliferus. Nz. lk.
lučový = od luči, Gall-, Gallen-, gal-
lig. . barva, lábek, měchýř (Ja., lučina), |
||
|
|||
Předchozí (865)  Strana:866  Dalí (867) |