870

Měl hodně žlutých (dukátů). Us. Dch. Ž.
jako vosk, Jg., Šd., jako žarůžek (ranun-
culus), Brt., jako žárúš, Šd., jako petrklíč.
Slez. Šd. — Ž. v botan. Ž. vrba = potoč-
nice, salix vitellina, die Dotterweide, Sl. les.;
fijala, cheiranthus, die Lakviole, gelbe Lew-
koje, gelbe Viole; žlutý trank = iva, ivka
polní, cypřiš polní, zběhovec, teucrium cha-
maepitys, der Günsel, wilde Hanf, Erdweih-
rauch, Je länger je lieber, das Schlagkraut,
die Eidfichte, Feldcypresse. Mllr. 31., 104.,
Slb. 337.; ž. jehlička, akát. Vz Slb. 527.,
524.

Žluva, y, f., pták havran, oriolus galbula,
der Pirol, die Goldrossel, má žlutý trup a
černá křídla a zdržuje se u nás v zahradách
jen od května do srpna. Vz Frč. 356., Schd.
II. 449. Ž. = vlha, včelník, merops apiaster,
der Bienefrass. Sl. les. Ž. jest včelám velmi
záhubná. Sych. Ten člověk vyhlíží jako
žluva (má žloutenici). Když ž. na dolách
křičívá, rádo pršívá. Kld. Když ž. okolo
domu poletuje, někdo v něm umře. Mor.
Tč. Ž. oznamuje příchodem svým, že ne-
bude už nočních mrazů. Pro hvízdavý její
hlas pokřikují na ni: Žluva snědla hada!
Ona odpovídá: A ty kobylu! Kšť. Cf. Žluna.
— Ž. = nadávka děvčatům. Ta žluva chce
všemu rozuměti. U Kr. Hrad. Kšť. — Ty
žluvo (o ošklivém člověku). U Žamb. Kf. —
Ž. = koňská nemoc, eine Pferdekrankheit.
Otieká mu žíla pod břichem Db. — Ž.,
samota u Jaroměře. PL. — Žluvy = žluté
boty, gelbe Stiefeln. Ve vých. Čech. Jir.

Žluvovitý, golddrosselartig. Ž. pták. Krok.

Žlynek, nku, m., spolium serpentis, rostl.,
zastr. Aqu.

Žmach, u, m. = bláto. Cihly ze žmachu =
vepřovice (jen sušené, nepálené), Us. u Po-
děbrad, v Klat. buchta. — Ž. = vejce o ve-
likonočním ťukání o silnější rozbité. U Po-
čát. Nvk. — Ž. Mokrý jako ž.; Na ž. jsme
zmokli. U Žamb. Dbv. Na ž. mokrý = úplně
opilý. U Humpolce. Knjk. Vz Žmoch.

Žmachal, a, m., os. jm. Šd.

Žmachlati = žmoliti, mačkati, dlachmati,
drücken, zermanschen. — co: šat, papír,
knihu. Mor. Šd., Vck.

Žmarlika, y, f., cercis, der Judasbaum.
Ž. nejtupější, c. siliquastrum. Vz Rstp. 464.

Žmen, u. m., žmeň, i, f. = žmäň, žmienka,
co na jeden raz do hrsti vezmeme, velkým
palcem a čtyřmi prsty obejmeme, štipka, při-
ehrstie. Němc. III. 268., VII. 329. Ručinou
môžem urobiť hrsť, obama priehrštia, zasa
jednou urobím žmeň, štipku; Žmeň lebo
hrsť je ruka zavretá. Hdž. Čít. 215., Šlb.
A Turkov, tých vám je ako dreva v lese,
a naších ľen so žmeň. Chlpk. Sp. 56 A kto
tým chodníkom hore dolu chodí, každý za
žmeň zeme na ten kopeň hodí. Č. Čt. I.
262. Nič si nežiadam, iba za zmeň soli. Dbš.
Sl. pov. III. 28. Na, zanes jej túto žmäň
ľanu (lnu); Zo žmäni ľanu celú peknú pan-
skú košelu vyhotoviť. Dbš. Sl. pov. VI.
55., 56.

Žmie, pl. = obkladek ? Na Slov. Tomáš
tvôj hľadí na ruku, kterú zbojnič prebila,

žmie vkládá v bok, nímž tiekla krv a voda.
Sldk. 562.

Žmija, e, f.= drak, had křídlatý. Slov.
Cf. Zmije.

Žmíkání, n. = ždímání, das Auswinden.

Žmíkaný; -án, a, o = ždímaný, ausge-
wunden, ausgerungen. Slov.

Žmíkati = ždímati, aus winden, ausringen.
Slov. Bern., Koll. Jt. 548. — co kde. Ko-
šele by bol mohol na nich ž. Ntr. II. 802. —
odkud. A ako tam to zlato zazrela, skočila
do kädi a celá, celúčická, tak ako bola,
plačkala sa v ňom, žeby jej bol mohol vlasy
a šaty z neho ž. Dbš. Sl. pov. VI. 13. —
čím: ústy (pohybovati? je svírati?). Phld.
IV. 8.

Žmínka, vz Žmen

Žmírati se kde, herumkrabbeln. Mra-
venci žmírají se v trávě ; Co si tam v písku
žmíře. Na Ostrav. Tč. — čím kde: prsty
v hlíně. Ib.

Žmoch, u, m. = natlučené vejce, ein ein-
gebrochenes Ei, der Schmetterling. Má srdce
jako ž. (o bázlivém). Us. — Na ž. sžvýkati,
zerkauen. Na ž. někoho stlouci, střískati,
spráskati, braun und blau schlagen, zer-
bläuen. Us. Na ž. se spíti (opiti se). Na ž.
spitý. Na ž. unavený. D. Jsem spocen jako
žmoch. U Ronova. Rgl. Vz Žmach.

Žmol, u, m. = žmolek.

Žmola, y, f. = úval u Čechovic na Mor.
Pk. — Ž., y, m., os. jm. Šd.

Žmoldy, pl., m., Geld, insofern es der
Knicker nicht gerne hergibt (žmoliti). Šm.

Žmole, e, f. = rokle, die Schlucht. Mor.

Žmolek, lku, m., žmolky, pl. = něco žmo-
leného, chuchvalec, der Klumpen, das Ge-
knetete. Nejistého původu. Mz, 380. Ž.
těsta. Us. Ž-ky = natrhané kousky těsta
k vaření polévky. Tč. Z chleba v prstech
žmolky dělati, měkký chléb v prstech žmo-
liti. Us. Tč. — Ž. = cumel, žvanec, dudel,
mizek, der Zulp. Mor. Šd. Vstrč mu do
huby ž.; Zacpi mu hubu žmolkem. Šd. —
Ž. Spitý na ž. (na mol). Vz Žmach, Žmoch.

Žmolenka, y, f. = drobenka, polévka se
žmoleným těstem, Suppe mit eingebröckeltem
Teige. Us. Dch.

Žmolichléb, a, m. = nadávka hloupým
lidem. Šml.

Žmolíkati = žvýkati. — co kde: jídlo
v hubě. Olom. Sd.

Žmoliti, il, en, ení, sežmoliti = přemač-
kati, walkern, drücken, zerquetschen, zer-
knittern, wurgeln. — co: chléb. Us. Věci
staré dále ž., im Alten fortwursteln. Dch. —
co kde: čepici v rukou. Us. Tč. Ž-la medzi
prstami fiertušku. Phld. V. 116. Ž. chléb
v prstech. Dch. Začervenala se a ž-la cípy
na své zástěře. Ntr. VI. 329. Žmolil v ústech
doutník. Us. — co čím : chléb prsty. Us. —
se s čím. Nežmol (nedři, nepiplej) se s tím.
Us. Rjšk. — Ž. = žvýkati, jísti, kauen,
essen. — co. Co to žmolíš? Us. Brt. —
kde. A tam v koutě suché kůrky žmolí.
Sš. Snt. 50.