871

Žmolka, y, f. = něco žmoleného, etwas
Geknetetes. Žmolky z chleba. Us. Tč. —
Ž. = houska špatně udělaná, eine unansehn-
liche Semmel. — Ž. = šmolka, die Schmalte.

— Ž., der Sauerteig. Na Slov. Bern.

Žmot, u, m. = chumáč. Mor. Brt. D. 304.

Žmotek, tku, m. = něco stočeného, spe-
čeného vůbec (vlasy, šat), etwas Gewundenes.
Na mor. Val. Vck.

Žmoulati = žmouliti. Us. Sd.
Žmouliti, il, en, ení = mouliti, žvýkati,
lange kauen, muffeln, mumpfeln. D.

Žmouřiti, vz Zmhouřiti.

Žmrkati, winken, zwinkern. Cf. Žmurk.

— čím na koho: očima. U Uh. Hrad. Tč.
Žmučka, y, f. Hra na žmučku (na scho-
vávanou). Rgl. Cf. Žmukati, Žmukačka.

Žmukačka, y, f. Hráti na ž-ku = na
schovávanou, das Versteckspiel. V Chrud.
Kd.

Žmukati = na schovávanou hráti, Ver-
steck spielen. U N. Brodu. Holk. Vz Šňu-
kati, Žňukati.

Žmúlati = žmoulati. Mor. Šd.

Žmuňk, u, m. Ani žmuňk = ani za mák,
nicht ein Spier. D.

Žmúran, a, m. = kdo mžourá, der Uiber-
sichtige. Bern.

Žmúrati, blinzeln. — čím: očima. Jed-
ním okem žmuře, jakby měl mušk v něm.
Na Ostrav. Tč.

Žmúravosť, i, f. = blíkavosť. Slov. Bern.

Žmúravý = mhouravý. Slov. Bern.

Žmúrení, n. = mhourání. Slov. Bern.

Žmúřiti = zamhuřovati oči, die Augen
schliessen, mit ihnen blinzeln. Slov. Žmur
(mžikej). Mt. S. I. 155. — čím. Jedna žmúri
dlaňama zastretou tvárou. Dbš. Obyč. 149.
Očima ž. Bern.

Žmurk, u, m. = mžur (vz Mžourati), das
Aufblinzeln der Augen. Vz Žmurkati.

Žmurka, y, m. a f. = kdo žmúři, der
Blinzler. Dbš. Obyč. 149.

Žmurkáč, e, m. = žmurka. Slov. Ssk.

Žmurkáň, é, m. = žmurka. Slov. Dbš.
Obyč. 42.

Žmukaná, é, f. = žmučka. Hráti na žmu-
kanou (na schovávanou). U N. Bydž. Kšť.

Žmurkár, a, m. = žmuran, žmurka.

Žmurkati = mžourati, blinzeln. — komu
kde. Po večeři nadchodily ho takdo o sa-
mote aj driemoty. Žmurkaly mu oči už tam
za stolom. Dbš. Sl. pov. VIII. 76. — čím.
Žmurkala, žmurkala čiernymi očkama žmurk!
žmurk ! Moje čierne oči žmurk! žmurk ! moje
čierne oči na Janka. Sl. spv. II. 43., Sl. ps.
152. Také na Mor. Brt. D. 304.

Žmurky, pl. Hráli jsme na žmurky (mži-
kačku). Chlpk. Dram. II. 18. Vz Žhmurky.

— Ž. = mžutky, mihy, jiskry, stíny a jiné
obrazy před očima. Koll. St. 621.

Žmurnúť, aufblinzeln. — čím: očima.—
kam: na něco. Na Ostrav. Tč.

Žmuť, ě, m. = lakomec? Víd. list. 1816.

Žmutek, tku, m. = zamhouření očí, das
Blinzeln. Spí jen na žmutek. Us.

Žmylek, lku, m. = mylek, lilek, der
Nachtschatten, rostl. Val. Vck., Brt. D. 304.

Žňa, pl., n. = žně. Místy na Mor. Brt.

Žně, vz Žeň.

Žnec, gt. žence, m. = kdo žne, der Schnit-
ter. Ž. = kdo srpem obilí žne, kosec kosí
kosou trávu. Tč. Pan páter sa dívá, či sa
dožne niva. Koll. Zp. I. 303., Sl. spv. 136.
Ach žito zelené jak tráva, je na něm žencov
vejše práva. Sš. P. 554. Jde-li někdo vedlé
ženců, neříká jako v zimě: ,Dobrý den',
ale říká: ,Pán Boh daj štěstia' a při od-
chodu: ,Pán Boh pomáhaj.' Koll. IV. 115.
Nevyberaj dievča v tanci, ale v letě mezi
ženci: pozřiže si po údolí, akié ona hrstě
valí; Jdú ženci z roli, prestierajte stoly,
stoly javorové, obrusy kmentové. Koll. Zp.

I, 305., 308. Za ženci klasy sbírati. V. Ženci
na pole, včely s pole. Prov. Neptává se
dobrý žnec, jestli dlouhý záhonec. Sv. Mar-
kýta vede žence do žita. Us. Šd., Tč.

Žnecký, Schnitter-. Ž. píseň. Dch., Tč.

Žnečka, y, f., die Schnitterin. Kká. Td.
10., Kld. II. 312. Hlasání žneček. Vz Er.
P. 85. Ž. jest na chvostě, na kose = po-
slední, nemohouc ostatním stačiti. Dch. Ženci
a žnečky, vějte věnečky. Brt. P. 133. To
žnú ženci a žnice (žnečky) pšenicu. Hdž.
Čít. 139.

Žnica, žnice, e, žnička, y, f. = žnečka,
die Schnitterin. Na Mor. a Slov. a ve Slez.
Vck., Brt. P. 92., Šd., Tč. Ž. = žena, která
srpem obilí žne. Tč. Zažínaj, zažínaj, budeš
dobrá žnica, budeš synečkovi dobrá po-
mocnica. Sš. P. 556. Už nečuť spev slavika,
hluk nečuť viac; už radostný žnic v poli
ohlas omdlel. Ppk. I. 74. Žala nivu zlato-
hrivú žnica smelá, za to žnica belolíca ob-
ronela. Žnicu smelú, obronelú šuhaj rád má,
komu súdil Pánboh, slúbil, tomu hu dá!
Phld. IV. 469. Hotuj, pane, večeru, dvanásť
funtov pečeňu. Hotuj k tomu ližice, idú ti
domov žnice. Sl. spv. II. 50., Sb. sl. ps.

II. 1. 21. Počúvať, ak si žnica mladá spieva
žiaľ. Sldk. 433. Prvá žnica urobí kríž sr-
pom ponad klasy. Mt. S. I. 201. Žnica som
já, žnica, dobrá robotnica, za druhou dvě
kopy a za mnou dva snopy; Žnica som já,
žnica, zpievám pekné nuoty, ach ale sa
hanbím zajtrajšej soboty; Dobrá som já
žnica, vezmi ma, budem ti dobrá robotnica;
Tá bude aj moja družica, čo bude najlepšia
toho leta žnica; Zpívána bývá tato píseň
v Turci od mnohých žnic obyčejně na širo-
kých panských rolech, lánech a paterských
nivách. Koll. Zp. 300., 301., 447.

Žnislav, a, m., os. jm. Hol. 185.

Žniva, pl., n. = žně. Vz Žnivo.

Žnivečko, a, n. = obilí k žetí. Žalo by
sa, žalo, to dobré ž., dyby mně vázalo moje
srdenečko. Sš. P. 556. Vz Žnivo.

Žnivný = žnivový, Schnitt-, Ernte-. V ž.
čas. Slez. Šd. Ž. oběd = oběd na dožatou,
na dožinky. Slez. Šd.