872

Žnivo, a, obyč. žniva, pl., n. = žně, der
Schnitt, die Schnittzeit. Vz Žeň. Na Mor.,
Slov. a ve Slez. Mtl., Tč., Bkř., Vck., Šd ,
Brt. Za žniva je mnoho ženiva. Tč. Jdeme
ze žniva. Mřk. Oženil se starv sivy štyry
tydně přede žnivy. Sš. P. 711., Sl. ps. Šf.
II. 134. Ve žniva se kľudí, pan muss die
Gelegenheit benützen. Slez. Šd. Jdeme na
Hraděc na žnivo. Slez. Šd. Letos bylo to
žnivo smutné. Ib. Šd. Na žniva a na mlatbu
chodívají do Rakous. Brt. L. N. II. 113.
Čas žniva. D. Našeho pána žnivo teraz se
dokončilo a súsedovo stojí, bo se ho čelaď
bojí; Žnivo sme dokonali, palce sme pore-
zali, treba by nám rentečky pozavíjať pa-
lečky. Koll. Zp. I, 308. Jestli se vrba vy-
pučí před Jiřím, bývá žnivo před sv. Annou.
Kld. — Ž. = co se žne, úroda, obilí, was
geerntet wird, das Getreide. Tč. Na Mor.
a Slov. Posledním žnivem na (mor.) Valaš-
sku je pohanka anebo oves. Vck. Našeho
pána žnivo skoro se dokončilo a súsedovo
žnivo na poly v polu shnilo. Koll. Zp. I.
308.

Žnoucí stroj, lépe: žací.

Žňouce, ete, n. = prase za žní zrozené,
ein zur Erntezeit geworrenes Schwein. U Sol-
nice. Frch. U Rychn. Črk.

Žnouti, vz Žíti, žnu.

Žnové, ého, n., od žeň, das Mahtgeld,
auch die Abgabe für die Mahtrobot. Vz
Ženní.

Žnovský. Ž. jablko, žnůvka, zralé ve žně.
Mor. Brt.

Žňový, Schnitt-, Ernte-. Cf. Žnivný. Ž.
čas. U Olom. Sd. U Bzence. Šd., Bot. D.
304. Ž. nápěv (jaký jest u žneckých písní),
die Schnittermelodie (7 Takte). Tč.

Žnu, vz Źíti, žnu.

Žňukati = žmukati, hráti na schová-
vačku. U Chrud. Kd.

Žnůvka, y, f., vz Žnovský.

Žobrácký = žebrácký. Slov.

Žobráctvo, a, n., die Bettlerei. Loos.

Žobračka, y, f. = žebračka. Slov. Loos.

Žobráčnica, e, f. = žebráčnice, babinec.
Slov.

Žobrák = žebrák. Slov.

Žobrota = žebrota. Slov.

Žobrati = žebrati. Slov.

Žobravý = žebravý. Slov.

Žoček, čku, m. = kabela, die Häuer-
tasche. Šp. — Ž., čka, na., os. jm. Šd.

Žodný = žádný. Juž mi žoden nepomůže
z moji něvole (Sklaverei). Sš. P. 468.

Žodyn, dna, dno = žáden. Na Ostrav.
Tč.

Žofa, Žofka, Žofička, Žofinka, y, Žofie, e,
Žoša (dle Káča), Žoška, y, f., jméno, Sophie.
Vz S. N. Žofie královna. Vz Tk. II. 138.,
202., III. 664., IV. 747., VI. 358., Tk. Ž.
228., Žofie.

Žofčin, a, o, der Sophie gehörig. Mahda
na tuto žalobu Žofčinu praví, že o tom, což

Žofce pokradeno jest, nic nevie. NB. Tč.
118. Žofčin otec. Arch. I. 419.

Žofie, vz Žofa. Žofie (¹⁵/5.) víno vypije
(uhodí-li mráz). Us. Vck. — Ž., chrám v Ca-
řihrade. Vz S. N. (dod.).

Žofiin, a, o, der Sophie gehörig. Žofiina
bible. Listy filol. VIL 156.—157., 159.

Žofíka, y, f. = Žofie. Ž., jediná dceruška.
Phld. III. 527.

Žofín, a, m. = Žofiin (Žofínský) ostrov
v Praze, die Sophieninsel. Ž. koupen r. 1885.
(v loni) král. městem Prahou a téhož a ná-
sledujícího roku nové zbudován, zřízen a
upraven tak, že má největší a nejkrásnější
sál y Praze osvětlený světlem elektrickým.
— Ž., dvůr u Boskovic, der Sophienhof.
Tč.

Žofinka, vz Žofa.

Žofínský. Ž. huť u Mor. Ostravy. Tč. Vz

Žofín.

Žofka, vz Žofa. — Ž. = zlatka (místy
na Slov.). Hdk.

Žogan, a, m. = nadávka na Slov. Dbš.
Sl. Obyč. 44., Sb. sl. ps. I. 116.

Žoch, u, m. = žok, hrubé plátno konopné
na měchy (pytle), die Sackleinwand. Na
Ostrav. Tč. — Ž. = žok, pytel, der Sack.
Na Mor. Zlob., Škd., Drk. Smrdí jako ž. Šd.
Je těžký jako ž. Šd. Jako ž. to na něm
visí; Půjdeš hned do toho žocha (hrozí se
plačícímu dítěti). Vck. — Ž., a, m., os. jm.

Žochla, y, m. a f. = mluvka, der Plau-
derer. Mor. Neor.

Žochlati = mluviti mnoho, vz Žochla.
Mor. Neor. — Ž. = žvýkati, kauen. Bez-
zubá žochle. Ib.

Žochovati = nastrkati, nacpati, ein-
sacken. — co kam: vlnu do žocha. Slov.
Bern.

Žochovina, y, f. = žoch, hrubé plátno
na pytle. Vz Žoch. Mor. Šd.

Žochtár, u, m. = žechtár, škopek, das
Schaff. Slov. Pck.

Žochtárik, u, m. = malý žochtár. Slov.
Skočili zo šafla do ž-ka. Dbš. Sl. pov. I.
465.

Žok, u, m., z lat. saceus, der Sack. Mz.
380. Ž. = pytel zvl. na vlnu, chmel, peří, Us.,
na slámu (slamník), D., na bavlnu. Pref.
Každý voják má svůj ž. (kožený pytel). V.
Je jako ž. (těžký). Us. Kšť. Vz Žoch.

Žokovati = do žoků skládati, nacpati,
einsacken. Nz. Vz Žochovati, Žok. — co:
chmel, vlnu, bavlnu. Dch., NA. IV. 30. —
co kam: do žoků. Us.

Žola, y, f. = žula, der Granit. Us. —
Ž. = druh červené hlíny, eine rothe Thonart.
Dch.

Žold, u, m., něm. Sold, cf. lat. solvo,
solidus. soldus. Milites habuit ad soldos.
Žold římský a řecký. Vz Vlšk. 429. Ž. =
plat vojenský, mzda najatému vojínovi, der
Sold, die Löhnung, stipendium. Ž. dáti,
platiti; ž. měsíčný; na vojně z ž-u sloužiti;
ž. vypovědíti (službu); z loupeže lidu žold