platil. V. Nedoplatek žoldu, der Soldrück-
stand. Dch. Na žoldu býti, für Sold dienen.
V. Aby je v počtu do 10000 lidí branných
přijal netoliko v ochranu svou, ale i na žold.
Pal. Děj. IV. 2. 338. Vojenskou službu přijal
a svůj první žold v Praze sobě zasloužil.
Bck. II. 3. 23. — Ž. = žoldánek, peníz
v Čech. v 17, stol. běžný. Ros. Má žoldy =
peníze. Us. Mšk.

Žoldáctvo, a, n., das Söldnerwesen, -thum.
Šbr., Čch. L. k. 14. — Ž. = vojáctvo, die
Soldateska. Čsk.

Žoldák, a, m. = žoldnéř. Čsk., Čch. Mch.
62. Vz S. N.

Žoldan a, m. = sultán, der Sultan. Zlob.,
Gusle od Kappra.

Žoldánek, nku, m., vz Žold.

Žoldánka, y, f., die Sultanin. Zlob.

Žoldát, a, m. = žoldnéř. Pref.

Žoldnéř, žoldnýř, e, m., der, Söldling,
Söldner, Landsknecht. Vz Žold. Ž. = voják
ze žoldu sloužící, Ros., najatý voják, Rk.,
námezdník, najatec, placenec. Pt. Vz Tk. II.
369. Ž. knížecí. NB. Tč. 157. Jeho vojsko
bylo bavorskými ž-ři sesíleno. Ddk. VII.
250. Stojí nade mnou jako ž. = jako kat.
Us. Kšť. — Ž. = odvážná hra v karty v 16.
stol., der Landsknecht. S. N.

Žoldnéřský, Söldner-. Ž. vojsko. Us. Má
mnoho pěších ž-ských. 1468. Mus. 1880.
415.

Žoldnéřství, n., das Söldnerwesen. Šmb.
S. I. 333. V Italii kvetlo té doby již ž.
Ddk. II. 266.

Žoldník, a, m. = žoldnéř. Pulk.

Žoldnýř, e, m., vz Žoldnéř.

Žoldoš, e, m. = žoldnéř. Potrebné je,
abysme Karolových žoldošov (žoldoše) po-
razili. Slov. P. Tóth. Trenč. M. 100.

Žoldovati, als Söldner dienen. Jiskra
aby také tam tu daň zbieral a na tu daň
aby žoldován na Turky byl. Arch. II. 428.

Žoldovní, Sold-. Ž. účty. Guido 75.

Žoldr, u, m. = žudr, ein Vorbau vor
dem Hausthor mit Dach, wo auch Bänke
zum Sitzen sein können. Us. u Uher. Hrad.
Té. Neb jest mně oheň vstrčen do mého
žoldru do střechy v noci. NB. Tč. 81. Tré
nás leželo v komoře, na žoldře; Když křikli,
na žoldře Žofka, i běžel sem tam. NB. Tč.
118. Vz Žoudr, Výsedek, Žúdro.

Žolduňk, z něm. Soldung, die Besoldung.

Žoléř, vz Želíř.

Žoliak, a, n. = nadávka. Neočatý ž. Slov.
Mt. S. I. 116., Sb. sl. ps. 1. 116., Dbš. Obyč

44.

Žolt, a, m., místní jm. v Uhrách. Šd.

Žoltár, u, m. = žaltář. Ve svej celie sa
modlívat páterečky a žoltáre. Koll. Zp. II.
196.

Žoltý = žlutý. Slov. Po čim si nas po-
znala, žes nas šumně pozvala? Po tej žoltej
palici. Sb. sl. ps. II. 1. 103.

Žom, u, m., u truhlářů, die Schraubzwinge ;
žom motácký, der Spannkloben (beim Win-
denm.). Šm.

Žombák, u, m., die Žimmermannsschraube.
Šm.

Žombík, u, m. = slatina, rašelina, der
Torf. Na Slov. Koll., Hdž. Čít. 208.

Žomľa, e, f., die Semmel. Slov. Ssk.

Žona, y, f. = žena. Místy na Slov. Ppk.
I. 209. Vz Žoňka.

Žonglér, a, m., ze Jongleur.

Žonka, y, f. = ženka, žena. Na Slov.
v kysuckém nářečí. Ppk. I. 208.

Žonkyla, y, f. Narcis ž-la, narcissus Jon-
quilla, die Jonquille, rostl. Vz Rstp. 1536.,
Kk. 131.

Žopy, dle Dolany, ves u Holešova na
Mor.

Žoravina, y, f. = žerovina. Rstp. 985.,
FB. 67., Čl. Kv. 271., Čl. 91.

Žoša, dle Káča, vz Žofa. Na Slov. Dbš.

Žoška, y, f., vz Žofa. Na Slov. Dbš.

Žoudr, u, m. = žoldr, výsedek, žúdro.
U Uh. Hrad. Tč.

Žoudro, a, n. = kůlna na trakaře a po-
dobné náčiní. Cf. Žoudr.

Žouhati = pojídati. — co jak. Naše
máma pomaličku něco žouhá. V Kunv. Msk.

Žounek, vz Žhoun.

Žour, u, m. = kyselo, ein saurer Mehlbrei.
Jest to kyselo jako ž. Us. na Mor.

Žourov, a, m., byl les u Nezamyslic.
Bkř.

Žouti, žuji, ul, ut, utí, žúvati = žvýkati,
kauen. — co: tabák. Na Ostrav. Tč.

Žoužel = žážel. Na Mor. Knrz.

Žova, y, f., nadávka na Slov. Vz Žogon.
Žova skrčená a hlúpa. Dbš. Obyč. 45., Mt.
S. I. 117.

Žovtý = žlutý. Na Slov. A muj mily ore
na vysokej hure, jeho žovte vlasky viter
preduvuje. Sl. spv. V. 192.

Žóžel = žúžel. Na Hané. Bkř.
Žr, kořen: žrec, žertva, požár, žráti, žravý.
Bž. 32., 184.

Žr. Touto skupeninou počíná se jen žřídlo,
nyní více zřídlo. Místo žř objevuje se také
hř (gř); hřídlo (žřídlo, zřídlo), hřebec (na
Slov. žrebec). Ht.

Žráč, e, m. = hltač, lakotný, hltavý, der
Fresser, Fresswanst. — Ž. = piják, der
Säufer. V. Hráč a marnotratný ž. bývá svého
jmění (statku) dráč. Prov. Jg. Velký ž. velký
práč. Lb. Pil by tkáč, nemá zač, prepil si
brdo, chodí si hrdo, prepil si podnože, už
robiť nemuože, či je žráč. Koll. Zp. I. 351.
Starý ž. Vz Opilým Aj člověk ž. a piják
vína, totiž opilec; Žráči slúžie tomu bohu
Bél. Hus I. 237., 385.

Žračka, y, f., die Fresserin, Trinkerin.
Bern.

Žráčký, Fresser-, Trinker-. Bern. Ž. spo-
lečnost