874

Žráčkyňa, ě, f. = žráčka. Slov. Bern.

Žráčnosť, i, f. = žravosť. Slov. Bern.

Žráčný = žravý. Slov. Bern.

Žráčství, n. = žravosť. Slov. Bern.

Žrádlo, a, n. = co se žere, der Frass,
das Gefräss. Ž. dobytku dáti. Us. Ž-dlem
se přeplniti. V. Žádosť ž-a. Jel. Ptačí ž. —
Ž. = žrání, das Fressen, die Fresserei. Statek
svůj ž-em, pitím a hrou promrhati. V. V ž.
a chlipnosť se vydávají. BR. II. 838.

Žralec, lce, m. = žravec.

Žralík, a, n., os. jm. Ž. Mart. Tk. V.
142.

Žralivosť, i, f. = obžernosť, der Frass,
die Völlerei.

Žraloče, ete, n., ein junger Haifisch. Us.

Žraločí, Haifisch-.

Žraločice, e, f., das Weibchen des Hai-
fisches. Světz. I. 408.

Žralok, a, m., der Haifisch. Ž. ostnatý,
hladký, psí, lidožravý, obecný. Vz více
v S. N. Ž-ci, squalini. A) Ž-ci praví, squalidae,
die Haifische, mají dlouhé kuželovité tělo
s ocasní ploutví různolaločnou; ploutve
prsní jsou svislé. a) Mačky, scyllidae. Vz
Mačka. b) Žralouni, carcharidae. Žralok
lidožravý, carcharias melanopterus a kladi-
voun, sphyrna malleus. c) Hladkouni. Vz
Hladkoun. d) Obrouni. Vz Obroun. e) Šedouni.
Vz Šedoun. f) Ostrouni. Vz Ostroun. g) Or-
louni. Vz Orloun. — B) Rýnoci, rajidae, die
Rochen. Vz Rejnok. Cf. Frč. 302., 313., Schd.
II. 492., S. N. Na palube potoky, pod ňou
málo vzduchu, chlap na chlapa vtisnntý jak
v žraloka bruchu. Vaj. Tat. a mor. 81. Král
Otto III, tento ž. Bodriců. Koll. III. 182.
Cf. Žravec.

Žraloun, a, m., vz Žralok.

Žrání, n., das Fressen. V. Po ž. choditi;
na ž. jíti. Ros. — Kom. — Ž., na Mor. =
žření, das Grimmen. Ž. v střevích. Reš.,
Sych. Ten kůň má ž. Bkř.

Žranice, e, f. = žrání, die Fresserei, das
Gefrässe. — Ž. = hody, kvas, die Fresserei,
die Mahlzeit. Byla tam včera ž. Us.

Žránka, y, f. = žrání, hryzení. Slov.
Let. Mt. S. X. 1. 46.

Žráti, žeru, žéřeš, žířeš (obecně žereš),
žerou, žer, žera (ouc), žral, án, ání, sup.
žrat; žírati (ve složených); žrávati = ne-
mravně, lakomě jísti, hltati, fressen; nemírně
jísti a píti, schlemmen, fressen und saufen;
tráviti, ničiti, hubiti, fressen, zehren; leptati,
ätzen, beissen, fressen; se = kousati se,
sich beissen; tratiti se, sich zehren; hrýzti
se, sich grämen; vaditi se, zanken, einander
beissen; ž. se o papíře, fliessen. Jg — abs.
Žereš, lebo ni (o dobytku)! Slez. Šd. Žere
nežera (když dobytek dlouho žere). Mor.
Šd. Dali jim žrát. Us., Sb. sl. ps. I. 171.
Poďte žrát všeliké zvěři lesové. Pror. Is.
56. 9. Máme železné hříbě v kamenném
chlívě, třikrát za den řehce a žrát se mu
nechce (zvon ve zvonici). Mor. Šd. Březnový
sníh žere, dubnový hnojí. Slez. Šd. — co,
se. Trávu bys žral, ale táhnút sa ti nechce;

Šel pes přes voves, povídal, že by žral samú
syrovátku. Slez. Šd. Když chce kůň tvůj
trávu žhráti. Slez. ps. Tam palisády žere
oheň. Sldk. 131. Se vespolek proti sobě
bouřili a žrali. BR. II. 106. b. Žere vojnu
(dbá na vlas vojenských předpisů). Us.
u Olom. Sd. Ten žere knihy, karty (leží
v nich). Kf. Koníček nechce žrát travěnky,
že je od falešné panenky. Brt. P. 135. Ne-
narodilo sa a žere oves (pytel). Mt. S. I.
139. Ktož ten kúsek žéře. Hug. 31. Oheň
žéře zemju. Ž. wit. Deut. 22. Myš i jiné
věci žéře. Rd. zv. Rez železo žere (ničí).
D. On vína nepije, on je žére. Us. Psi se
žerou (kousají). Ros. Ten papír se žere
(proskakuje). Ros. — se nad čím: nad
cizím štěstím (hrýzti se, smutným býti). V.

— se s kým {hádati se, hrýzti se). Rk.
(Ty sekty) se spolu žrávaly. V. — co, se
kde. Ž. se na mysli. V. Víno se v sudě
hrubě žere (tratí se). Ros. On se ve vnitřku
žere. Us. Vck. Nežby ja měla byť Turkovi
nevěstú, rači nech mňa v mori drobné ryby
žerú. Sl. spv. 157. — čím. Ž. se hněvem,
hořem. Us. Tu črt črta hněvem bude ž. Výb.
II. 34. Hledí hubú a bude ňú žrát (o zevlech).
U Uh. Hrad. Tč. — co komu. Ej nežerte
mu hlavěnku, co mně lúbala huběnku. Sš.
P. 92. Tomu nadarmo vši hlavu nežerou
(o chytrém). U Litovle. Kčr. —jak. Myš
sýr krádeží žere. Us. Ž. na fatku (na cizí
útraty). Sych. Hrubě ž. (příliš píti). Žere,
jako by na vítr házel (hltavé). U Žamb. Kf.
Žereš jako kráva. Slez. Šd. Žere, jak by
letěl (spěšně). U Poličky. Sn. A to teľa
žere veľa. Dbš. Obyč. 170. Tak žral, div
se neschvátil, mój koník plavý. Koll. Zp.

I. 171. Kerá kráva pomaly žere (hodně ryčí),
ta též málo mléka dává. Slez. Šd. Kohútovi
to nebylo na vďaku, že husy žrú po plnom
zobáku, kury jeho na kraju len po zrncu
zobkajú. Zbr. Baj. (dod. 49.). Červ svědomí
jejich neumře, ale je věčně ž. bude. BR. II.
582. a. Zjevně Bohu danú almužnu žerú;
A bude ž. maso vaše jako oheň. Hus I. 123.,

II. 19. — odkud. Koně naše musejú zo
zlatých jasiel žráť. Zbr. Lžd. 172. Z válova
žerie statek (dobytek) aj svine. Nad válovom
býva rebrina, za ktorú sa kladie krm (píce)
a odtial si ju statok vyťahuje. Zátur. Mostiny,
pomostiny sú podlaha v stajni. Jasle zovú
v Liptove to z dosek sbité, z čeho žerú
ovce. Zátur. Nechce ž. z mojej ruky ovsa.
Koll. Zp. I. 171. — kdy. Ces (přes) noc
v krčme žerie, ráno mňa tantuší. Koll. Zp.
I. 11. Statku (dobytku) nedává se ž. až po
službách božích. Brt. L. N. II. 32. — se
kam. Zda hříšné není poshověť tomu raku,
by se žral vždy dál v náš blahobyt? Shakesp.

Žravec, vce, m. = žralok. Světoz.
Žravoch, a, m., der Vielfrass. Rk.
Žravochtivý, fressgierig. Rk.
Žravosť, i, f., die Gefrässigkeit, polyfagia.

— Ž. v břiše = žření, das Bauchgrimmen.
Byl.

Žravý = lakotný, hltavý, gefrässig. V.
Ž. ptactvo. BR. II. 45. b. Přichází žravá
(polední) hodina. U Žamb. Dbv. — Ž. =