Předchozí (873)  Strana:874  Další (875) |
|
|||
874
|
|||
|
|||
Žráčkyňa, ě, f. = žráčka. Slov. Bern.
Žráčnosť, i, f. = žravosť. Slov. Bern.
Žráčný = žravý. Slov. Bern.
Žráčství, n. = žravosť. Slov. Bern.
Žrádlo, a, n. = co se žere, der Frass,
das Gefräss. Ž. dobytku dáti. Us. Ž-dlem se přeplniti. V. Žádosť ž-a. Jel. Ptačí ž. — Ž. = žrání, das Fressen, die Fresserei. Statek svůj ž-em, pitím a hrou promrhati. V. V ž. a chlipnosť se vydávají. BR. II. 838. Žralec, lce, m. = žravec.
Žralík, a, n., os. jm. Ž. Mart. Tk. V.
142. Žralivosť, i, f. = obžernosť, der Frass,
die Völlerei. Žraloče, ete, n., ein junger Haifisch. Us.
Žraločí, Haifisch-.
Žraločice, e, f., das Weibchen des Hai-
fisches. Světz. I. 408. Žralok, a, m., der Haifisch. Ž. ostnatý,
hladký, psí, lidožravý, obecný. Vz více v S. N. Ž-ci, squalini. A) Ž-ci praví, squalidae, die Haifische, mají dlouhé kuželovité tělo s ocasní ploutví různolaločnou; ploutve prsní jsou svislé. a) Mačky, scyllidae. Vz Mačka. b) Žralouni, carcharidae. Žralok lidožravý, carcharias melanopterus a kladi- voun, sphyrna malleus. c) Hladkouni. Vz Hladkoun. d) Obrouni. Vz Obroun. e) Šedouni. Vz Šedoun. f) Ostrouni. Vz Ostroun. g) Or- louni. Vz Orloun. — B) Rýnoci, rajidae, die Rochen. Vz Rejnok. Cf. Frč. 302., 313., Schd. II. 492., S. N. Na palube potoky, pod ňou málo vzduchu, chlap na chlapa vtisnntý jak v žraloka bruchu. Vaj. Tat. a mor. 81. Král Otto III, tento ž. Bodriců. Koll. III. 182. Cf. Žravec. Žraloun, a, m., vz Žralok.
Žrání, n., das Fressen. V. Po ž. choditi;
na ž. jíti. Ros. — Kom. — Ž., na Mor. = žření, das Grimmen. Ž. v střevích. Reš., Sych. Ten kůň má ž. Bkř. Žranice, e, f. = žrání, die Fresserei, das
Gefrässe. — Ž. = hody, kvas, die Fresserei, die Mahlzeit. Byla tam včera ž. Us. Žránka, y, f. = žrání, hryzení. Slov.
Let. Mt. S. X. 1. 46. Žráti, žeru, žéřeš, žířeš (obecně žereš),
žerou, žer, žera (ouc), žral, án, ání, sup. žrat; žírati (ve složených); žrávati = ne- mravně, lakomě jísti, hltati, fressen; nemírně jísti a píti, schlemmen, fressen und saufen; tráviti, ničiti, hubiti, fressen, zehren; leptati, ätzen, beissen, fressen; se = kousati se, sich beissen; tratiti se, sich zehren; hrýzti se, sich grämen; vaditi se, zanken, einander beissen; ž. se o papíře, fliessen. Jg — abs. Žereš, lebo ni (o dobytku)! Slez. Šd. Žere nežera (když dobytek dlouho žere). Mor. Šd. Dali jim žrát. Us., Sb. sl. ps. I. 171. Poďte žrát všeliké zvěři lesové. Pror. Is. 56. 9. Máme železné hříbě v kamenném chlívě, třikrát za den řehce a žrát se mu nechce (zvon ve zvonici). Mor. Šd. Březnový sníh žere, dubnový hnojí. Slez. Šd. — co, se. Trávu bys žral, ale táhnút sa ti nechce; |
Šel pes přes voves, povídal, že by žral samú
syrovátku. Slez. Šd. Když chce kůň tvůj trávu žhráti. Slez. ps. Tam palisády žere oheň. Sldk. 131. Se vespolek proti sobě bouřili a žrali. BR. II. 106. b. Žere vojnu (dbá na vlas vojenských předpisů). Us. u Olom. Sd. Ten žere knihy, karty (leží v nich). Kf. Koníček nechce žrát travěnky, že je od falešné panenky. Brt. P. 135. Ne- narodilo sa a žere oves (pytel). Mt. S. I. 139. Ktož ten kúsek žéře. Hug. 31. Oheň žéře zemju. Ž. wit. Deut. 22. Myš i jiné věci žéře. Rd. zv. Rez železo žere (ničí). D. On vína nepije, on je žére. Us. Psi se žerou (kousají). Ros. Ten papír se žere (proskakuje). Ros. — se nad čím: nad cizím štěstím (hrýzti se, smutným býti). V. — se s kým {hádati se, hrýzti se). Rk.
(Ty sekty) se spolu žrávaly. V. — co, se kde. Ž. se na mysli. V. Víno se v sudě hrubě žere (tratí se). Ros. On se ve vnitřku žere. Us. Vck. Nežby ja měla byť Turkovi nevěstú, rači nech mňa v mori drobné ryby žerú. Sl. spv. 157. — čím. Ž. se hněvem, hořem. Us. Tu črt črta hněvem bude ž. Výb. II. 34. Hledí hubú a bude ňú žrát (o zevlech). U Uh. Hrad. Tč. — co komu. Ej nežerte mu hlavěnku, co mně lúbala huběnku. Sš. P. 92. Tomu nadarmo vši hlavu nežerou (o chytrém). U Litovle. Kčr. —jak. Myš sýr krádeží žere. Us. Ž. na fatku (na cizí útraty). Sych. Hrubě ž. (příliš píti). Žere, jako by na vítr házel (hltavé). U Žamb. Kf. Žereš jako kráva. Slez. Šd. Žere, jak by letěl (spěšně). U Poličky. Sn. A to teľa žere veľa. Dbš. Obyč. 170. Tak žral, div se neschvátil, mój koník plavý. Koll. Zp. I. 171. Kerá kráva pomaly žere (hodně ryčí),
ta též málo mléka dává. Slez. Šd. Kohútovi to nebylo na vďaku, že husy žrú po plnom zobáku, kury jeho na kraju len po zrncu zobkajú. Zbr. Baj. (dod. 49.). Červ svědomí jejich neumře, ale je věčně ž. bude. BR. II. 582. a. Zjevně Bohu danú almužnu žerú; A bude ž. maso vaše jako oheň. Hus I. 123., II. 19. — odkud. Koně naše musejú zo
zlatých jasiel žráť. Zbr. Lžd. 172. Z válova žerie statek (dobytek) aj svine. Nad válovom býva rebrina, za ktorú sa kladie krm (píce) a odtial si ju statok vyťahuje. Zátur. Mostiny, pomostiny sú podlaha v stajni. Jasle zovú v Liptove to z dosek sbité, z čeho žerú ovce. Zátur. Nechce ž. z mojej ruky ovsa. Koll. Zp. I. 171. — kdy. Ces (přes) noc v krčme žerie, ráno mňa tantuší. Koll. Zp. I. 11. Statku (dobytku) nedává se ž. až po službách božích. Brt. L. N. II. 32. — se kam. Zda hříšné není poshověť tomu raku, by se žral vždy dál v náš blahobyt? Shakesp. Žravec, vce, m. = žralok. Světoz.
Žravoch, a, m., der Vielfrass. Rk. Žravochtivý, fressgierig. Rk. Žravosť, i, f., die Gefrässigkeit, polyfagia. — Ž. v břiše = žření, das Bauchgrimmen.
Byl. Žravý = lakotný, hltavý, gefrässig. V.
Ž. ptactvo. BR. II. 45. b. Přichází žravá (polední) hodina. U Žamb. Dbv. — Ž. = |
||
|
|||
Předchozí (873)  Strana:874  Další (875) |