876

Žubiti, vz Zábsti.

Žuboriť, il, ení = šustěti? plätschern?
Slov. Jak sladko dáždik žuborí. Syt. táb.

Žubř, e, m. = řebřík, die Leiter. V prus.
Mor. Zkl.

Žubrienka, y, f. = žibrienka. Slov.

Žubrovati = žejbrovati. Slov. — Ž. =
žráti, žvýkati. U Příbora. Mtl. Kůň žubruje
oves (když to hodně křupe). Mor. Brt. D.
304. — Ž. = brblati, odmlouvati. Co pořád
žubruješ? Ib.

Žudec, dce, m., der Trap, hornina. Krok.

Žudla, y, m., os. jm. Šd.

Žúdr, u, m. = žoldr, žoudr, žúdro, vý-
sedek, předsíňka u dveří do domu, výstupek,
žebračka, kde bývají i stolice a stůl a kde
se i jídá. Vz Žoldr, Výsedek. Na Mor. Mřk.,
Tč., Brt, Ktk., Včř., Vck., Šd. Pozoroval
ho ze žúdra. Mor. Kde čistý ž., tam dobrá
hospodyně. Hrb. Včera o klekání seděli sme
v žúdře. Džl. Také na Slov. Sak. — Ž. =
ulička mezi zahradami, ein Gasschen zwischen
Garten. V již. Mor. Hrb. — Ž. u ženských,
když šatkou s hlavy zastírají si tvář jako
kukli, aby neočadly. Udělej si žúdr, abys
neočadla. Mor. Šd.

Žúdro, a, n. = žúdr. Na Mor. Neor.

Žufa, žufka, y, f., v Brezne zvára, je isté
jedlo z kyslého mlieka (ze sedlého mlieka,
z kyšky) múkou zatrepané. Slov. Zátur.,
Hdž. Čít. XIV. Vz Žufeň.

Žufák, u, m. = istý druh kameňa. Hdž.
Ślb. 9. Toto je kameň žufák, plochý, tľapkavý,
hlinastý na dlážky súci, ale nie trváci. Hdž.
Čít. 205.

1. Žufan, u, m. = široký kabát, ein weiter,
langer Rock. Us. v Bolesl.

2. Žufan, u, m. = opěnovačka. Vz Žu-
fánek. Na Mor. a Slov. Šd.

Žufánek, nku, m. = veliká lžíce na mléko
a polévku, sběračka, opěnovačka, der Schöpf-
löffel. Vz Žufan, 2. Vck.

Žufeň, fně, m., žufna, y, žufnička, y, f.,
žufník, u, m. = polévka, jícha, die Suppe,
z sřněm. sûfen. Mz 380. Žuteň vinný. Us.
Převařené víno jest žufeň. Kom. J. 443.
Frejířský žufeň (nápoj lásky, laskavec). V.

Žufnouti = chutě se napiti, einen Trunk
thun, z něm. saufen, sřněm. sûfen. Mz 381.

Žugan, a, m. Zodvihol kameň potišku a
po rybe ho v hlbeň metnul; fľusk vody
hodne povylietnul: však žugan už stál stranou
vtedy na briežku. Slov. Phld. V. 70.

Žuh, u, m. To. čo shorí, je žuh, žúžol,
uhel', hlaveň, a celé shorenô je popel. Hdž.
Čít. 152. Čierny ako ž. (uhel); Spáliť něco
na žuh. Ib. XIV. Cf. Žúžol.

Žuhlati nač = hubovati, zanken. Us.
u Bělohr. Jg.

Žuhrati sa = škemrati. Všade žobral,
žuhral sa, pokuď si potrebnú sumu peňazí
nezvážil. Slov. Šd.

Žuhravý = žehravý, zanksüchtig, mürrisch.
Slov.

Žucha, y, f. = brynda, slabá káva, schwa-
cher Kaffee. To je ž.! Na mor. Val. Vck.,
Brt. D. 304. — Ž., y, m., os. jm. Phld.
V. 36.

Žúchati = čvachati, cvachati, waten. —
kde: ve vodě. Na mor. Val. Vck. Noha
žúchá v botě (nabere-li se do ní vody). Us.
Ib. — Ž. = žvýkati (hl. o starých lidech).
Cf. Žuchlati. Mor. Vck.

Žuchla, y, m. a f. = kdo žuchle, žvaní,
žvatlá, mnoho mluví, mnohomluvec, licho-
mluvec, klepna, der Schwätzer, Plauderer,
die Schwätzerin atd. Na Mor., u Polné,
u Kr. Hrad., na Policku. Zkr., Kšt, Sd.,
Vck., Kčr.

Žuchlání, n. = tlach, das Geschwätz. Vz
Žuchla. Zkr.

Žuchlati = tlachati, žvaniti, schwätzen,
plaudern. Cf. Žuchla. Us. Vck., Vch , Sd. —
co. Co pořád žuchláš? Mor. Vek. Žuchláš,
a není to slané ani mastné. U Kr. Hrad.
Kšť. — Ž. = mačkati, drücken, walkern.
Pořád se žuchlají (milují, laskají). Us. —
Ž., na Mor. = žvýkati (o bezzubém), kauen.
Ž. chléb. Brt. D. 304., Mtl., Škd. — co.
On nemůže jésť, on jen to žuchle nemaje
zubů. Na Ostrav. Tč. Dáme starej osucha,
aby ho žuchlala. Sš. P. 420.

Žuchnouti, chnul a chl, ut, utí. Ž. sebou
= upadnonti, fallen, stürzen. Ten sebou
žuch'. U Kr. Hrad. Kšť.

Žuchov, a, m., hospoda u Frenštátu. Tč.

Žuchta, y, m. = Tys taká ž. buchta
(nimra). Mor. Brt. D. 304.

Žuchvan, a, m., anceus, kývoš. Krok II.
245.

Žuka, y, f., psí jméno. Škd.

Žukati = bzučeti, summen. Roj žuká.
Zlob.

Žukov, a, m., Žukau, ves u Těšína ve
Slez. Tč.

Žula a žola, y, f. = hornina, der Granit.
Jest to zrnitá smíšenina živce s křemenem
a slídou. Ž. hrubozrná, drobnozrná, písmen-
ková (podobá se na průsečné stopě ploše,
kresbě písmenkové). Vz Hornina. Br., KP.
III. 15. a 16., Stč. Zmp. 709., S. N. Ž. obecná,
písmenková, syenitová. Vz Bř. N. 181., 243 ,
244., 255., Schd. II. 68., 138. Ž. = nejhlav-
nější z balvanitého kamení skládajíc s rulou
rozsáhlá horstva a krajiny prahorní, obsa-
huje orthoklas a něco oligoklasu, křemen,
bílou a tmavou slídu; Ž. sedá, obecná či
normalní; alpská, červená; ž. u Merklína a
u Stoda. Vz Krč. G. 80., 232., 233., 272.,
319., 326. Ž. amfibolová, slojní porfyrová,
zrnatoslídnatá, turmalínová, česká, čoková,
couková; Ž. v malé rozsáhlosti do jiné
horniny uložená jmenuje se čok; má-li všecky
tři rozměry poněkud stejné: převládá-li délka,
jmenuje se při značné šířce a tloušce couk,
při nepatrné šířce a tloušce žíla (Ader).
Kál. brdce měl jako z másla a charakter
ze žuly. Šml. Ve Světz 1881. 282. Zlato
zajde, mramor, žula rozdrobí se, potratí a
co ruka ryla, kula, zanikne kdys v souvrati.
Štulc I. 219. Stoj Tatro, slávy budúcej zlatý



	876

	Žubiti, vz Zábsti. Žuboriť, il, ení = šustěti? plätschern? Slov. Jak sladko dáždik žuborí. Syt. táb. Žubř, e, m. = řebřík, die Leiter. V prus. Mor. Zkl. Žubrienka, y, f. = žibrienka. Slov. Žubrovati = žejbrovati. Slov. — Ž. = žráti, žvýkati. U Příbora. Mtl. Kůň žubruje oves (když to hodně křupe). Mor. Brt. D. 304. — Ž. = brblati, odmlouvati. Co pořád žubruješ? Ib. Žudec, dce, m., der Trap, hornina. Krok. Žudla, y, m., os. jm. Šd. Žúdr, u, m. = žoldr, žoudr, žúdro, vý- sedek, předsíňka u dveří do domu, výstupek, žebračka, kde bývají i stolice a stůl a kde se i jídá. Vz Žoldr, Výsedek. Na Mor. Mřk., Tč., Brt, Ktk., Včř., Vck., Šd. Pozoroval ho ze žúdra. Mor. Kde čistý ž., tam dobrá hospodyně. Hrb. Včera o klekání seděli sme v žúdře. Džl. Také na Slov. Sak. — Ž. = ulička mezi zahradami, ein Gasschen zwischen Garten. V již. Mor. Hrb. — Ž. u ženských, když šatkou s hlavy zastírají si tvář jako kukli, aby neočadly. Udělej si žúdr, abys neočadla. Mor. Šd. Žúdro, a, n. = žúdr. Na Mor. Neor. Žufa, žufka, y, f., v Brezne zvára, je isté jedlo z kyslého mlieka (ze sedlého mlieka, z kyšky) múkou zatrepané. Slov. Zátur., Hdž. Čít. XIV. Vz Žufeň. Žufák, u, m. = istý druh kameňa. Hdž. Ślb. 9. Toto je kameň žufák, plochý, tľapkavý, hlinastý na dlážky súci, ale nie trváci. Hdž. Čít. 205. 1. Žufan, u, m. = široký kabát, ein weiter, langer Rock. Us. v Bolesl. 2. Žufan, u, m. = opěnovačka. Vz Žu- fánek. Na Mor. a Slov. Šd. Žufánek, nku, m. = veliká lžíce na mléko a polévku, sběračka, opěnovačka, der Schöpf- löffel. Vz Žufan, 2. Vck. Žufeň, fně, m., žufna, y, žufnička, y, f., žufník, u, m. = polévka, jícha, die Suppe, z sřněm. sûfen. Mz 380. Žuteň vinný. Us. Převařené víno jest žufeň. Kom. J. 443. Frejířský žufeň (nápoj lásky, laskavec). V. Žufnouti = chutě se napiti, einen Trunk thun, z něm. saufen, sřněm. sûfen. Mz 381. Žugan, a, m. Zodvihol kameň potišku a po rybe ho v hlbeň metnul; fľusk vody hodne povylietnul: však žugan už stál stranou vtedy na briežku. Slov. Phld. V. 70. Žuh, u, m. To. čo shorí, je žuh, žúžol, uhel', hlaveň, a celé shorenô je popel. Hdž. Čít. 152. Čierny ako ž. (uhel); Spáliť něco na žuh. Ib. XIV. Cf. Žúžol. Žuhlati nač = hubovati, zanken. Us. u Bělohr. Jg. Žuhrati sa = škemrati. Všade žobral, žuhral sa, pokuď si potrebnú sumu peňazí nezvážil. Slov. Šd. Žuhravý = žehravý, zanksüchtig, mürrisch. Slov.	Žucha, y, f. = brynda, slabá káva, schwa- cher Kaffee. To je ž.! Na mor. Val. Vck., Brt. D. 304. — Ž., y, m., os. jm. Phld. V. 36. Žúchati = čvachati, cvachati, waten. — kde: ve vodě. Na mor. Val. Vck. Noha žúchá v botě (nabere-li se do ní vody). Us. Ib. — Ž. = žvýkati (hl. o starých lidech). Cf. Žuchlati. Mor. Vck. Žuchla, y, m. a f. = kdo žuchle, žvaní, žvatlá, mnoho mluví, mnohomluvec, licho- mluvec, klepna, der Schwätzer, Plauderer, die Schwätzerin atd. Na Mor., u Polné, u Kr. Hrad., na Policku. Zkr., Kšt, Sd., Vck., Kčr. Žuchlání, n. = tlach, das Geschwätz. Vz Žuchla. Zkr. Žuchlati = tlachati, žvaniti, schwätzen, plaudern. Cf. Žuchla. Us. Vck., Vch , Sd. — co. Co pořád žuchláš? Mor. Vek. Žuchláš, a není to slané ani mastné. U Kr. Hrad. Kšť. — Ž. = mačkati, drücken, walkern. Pořád se žuchlají (milují, laskají). Us. — Ž., na Mor. = žvýkati (o bezzubém), kauen. Ž. chléb. Brt. D. 304., Mtl., Škd. — co. On nemůže jésť, on jen to žuchle nemaje zubů. Na Ostrav. Tč. Dáme starej osucha, aby ho žuchlala. Sš. P. 420. Žuchnouti, chnul a chl, ut, utí. Ž. sebou = upadnonti, fallen, stürzen. Ten sebou žuch'. U Kr. Hrad. Kšť. Žuchov, a, m., hospoda u Frenštátu. Tč. Žuchta, y, m. = Tys taká ž. buchta (nimra). Mor. Brt. D. 304. Žuchvan, a, m., anceus, kývoš. Krok II. 245. Žuka, y, f., psí jméno. Škd. Žukati = bzučeti, summen. Roj žuká. Zlob. Žukov, a, m., Žukau, ves u Těšína ve Slez. Tč. Žula a žola, y, f. = hornina, der Granit. Jest to zrnitá smíšenina živce s křemenem a slídou. Ž. hrubozrná, drobnozrná, písmen- ková (podobá se na průsečné stopě ploše, kresbě písmenkové). Vz Hornina. Br., KP. III. 15. a 16., Stč. Zmp. 709., S. N. Ž. obecná, písmenková, syenitová. Vz Bř. N. 181., 243 , 244., 255., Schd. II. 68., 138. Ž. = nejhlav- nější z balvanitého kamení skládajíc s rulou rozsáhlá horstva a krajiny prahorní, obsa- huje orthoklas a něco oligoklasu, křemen, bílou a tmavou slídu; Ž. sedá, obecná či normalní; alpská, červená; ž. u Merklína a u Stoda. Vz Krč. G. 80., 232., 233., 272., 319., 326. Ž. amfibolová, slojní porfyrová, zrnatoslídnatá, turmalínová, česká, čoková, couková; Ž. v malé rozsáhlosti do jiné horniny uložená jmenuje se čok; má-li všecky tři rozměry poněkud stejné: převládá-li délka, jmenuje se při značné šířce a tloušce couk, při nepatrné šířce a tloušce žíla (Ader). Kál. brdce měl jako z másla a charakter ze žuly. Šml. Ve Světz 1881. 282. Zlato zajde, mramor, žula rozdrobí se, potratí a co ruka ryla, kula, zanikne kdys v souvrati. Štulc I. 219. Stoj Tatro, slávy budúcej zlatý