879

bílými (stříbrnými n. olověnými) knoflíky,
s modrým šněrováním ve Slezku. Poslední
viděl jsem r. 1848. u Domaslovic ve Slez.
Tč. Dal se sebe ž-ci polskou, kterouž pro
déšť měl. Bl. Živ. Aug. 17. Keď já zomrem,
všecko tvoje: nohavice, župica, i baraniá
čapica. Koll. Zp. I. 333.

Župiční, Juppen-. Šm.

Župiště, ě, n. = místo župy, obce, der
Gemeindeort. Šf. Strž. I. 416. — Ž. v staro-
slovančině a ruštině znamená toľko ako
spáleniště, kde sa obete zapaľovaly, mrtvá
telá na popel pálila. Let. Mt. S. IX. 1. 34.

Župivý = zemní, surový, sírový, sulphu-
ratum, erdig, schwefelig. Slov. Koll. St.
440.

Župka, y, f., os. jm. na Mor. Šd. — Ž.,
vz Župice.

Župliti = horšiti se, domlouvati. Mor.
Brt. D. 304.

Župní, Gau-, Distrikts-, Kreis-, Pfalz-.
Ž. spolek, jednota (hasičů), Dch., Jdr., sjezd,
dozorce, výbor, Jdr., soudce, judex provin-
cialis, Ddk. IV. 223., zřízení, obec. hrad,
Osv. I. 166., 168., soustava. Šmb. S. II. 40.
Kýž i staré župní sváry a kmenové drobení
lehnou jednou na své máry. Ntr. VI. 56.

Župník, a, m. = obyvatel župy. Bdl. —
Ž., der Pfalzgrat. Šp. Vz Župa.

Župy, pl., vz Župa. — Ž., jm. pole u Lu-
hačovic na Mor. Sk. — Ž. Na Bílé Hoře
sedláček oře, má hezkou dceru, dej mi ji,
Bože! Hej! župy župy žup. Nár. pís. Hš.

Žúr, u, m. = nečistá tekutina, bláto, ne-
čistota v příkopě nebo ve studni, která se
proto musí cíditi, eine unreine Flüssigkeit,
Unreinigkeit. Na Mor. Vck., Tč., Kch., Škd.,
Mtl. Ta voda jako žúr (= kalná). Šd. V čas
povodně je voda sám žúr. Tč. To pivo je
kalné jako žúr. Brt. D. 304.

Žúrati = žírati. Vzniknul v dedine veľky
požiar. Sedláci však nehasili oheň žúrací.
Slov. Zbr. Báj. 28.

Žurav, a, m. = žerav (studna). Studňa,
tam : vedro (vědro), hák, koleso, žurav. Slov.
Hdž. Šlb. 85.

Žurava, y, m., os. jm. na Mor. Šd.

Žurčot, u, m., das Gesumse ? Slov. V húšti
rakýt ž. kradmý. Phld. IV. 14.

Žúriť = žuřiti. Slov. — abs. Keď žúri
škulavá závisť. Phld. I. 3. 111. Krutá vojna
žúrí. Hol. 37. — kde. V mestách žúri pre-
vrácenosť. Phld. I. 1. 10. — čím. Urutnou
žúrily vojnou. Hol. 36.

Žurlivý = zuřivý. Slov. Plk.

Žurnál, u, m., z fr. journal = denník
(účetní n. politický).

Žurnalista, y, f., dle Despota = kdo
denník píše, der Journalist. Nz. — Ž. (poli-
tický) = novinář, pisatel novin, der Jour-
nalist. Rk.

Žurnalisticky, journalistisch. Jest ž.
činným. Us. Dch.

Žurnalistický, journalistisch. Ž. podnik,
služba atd.

Žurnalistika, y, f. = novinářstvo, spiso-
vatelé novin, die Journalistik. Mus. 1880.149.

Žurovec, vce, m., mlýn u Místka na Mor.
Tč. — Ž., os. jm. Šd.

Žutaně (žlutaně), pl. = malé žluté hrušky.
Na mor. Val. Vck.

Žútati = žloutnouti, gelb werden. — kde.
Mňať (nať) na zemňácích žútá. Na mor. Val.
Vck.

Žuté, ého, n. = žluté, šafrán. V jihových.
Mor. Do těsta přimisují žutého, žlutého to
prášku, jemuž jinde na Moravě šefranica
říkají. Brt. L. N. II. 118.

Žútek, tku, m. = žloutek, der Eierdotter.
Do těsta přimisují žuté, aby huba myslela,
že sú tam žútky. Vz Žuté. Brt. L. N. II.
18.

Žuti, žúti, žuji, ul, ut, utí, žuvati = žvýkati,
kauen. Na Ostrav. a Slov. Tč. — co: tabák.
Na Ostrav. Tč. Sú náramne pažraví, kým
jesto čo žuvať; Zralé semeno žujú. Let. Mt.
S. IX. 1. 54., IX. 1. 47. Korienok žujúc
sladiča, by decku osladila stravu; Chlapci...
dolu! To je paša naša, vy si žujte smolu!
Phld. IV. 17., V. 67. — koho = přetřepá-
vati, durchhecheln. Nežuj mne. Dal. Jir. 87,
— co čím. Zobany by zoby zobali, ale
zuby čo by žuvali? Hdž. Šlb. 8. — jak.
Chutně snídal, žuval a popíjel. Ntr. VI.
350. — kde. Dobre jim troví, trebas nemajú
na čom žuvať (nemají zubů). Zátur.

Žutí, n., das Kauen.

Žutý = žlutý. V jihových. Mor. Brt. —
Ž., gekaut. Vz Žuti.

Žuva, y, f. = žabírky, boule na kravském
vemeni, die Eutergeschwulst der Kühe, zu-
meist beim Abkalben. Slez. Šd.

Žuvač, e, m., der Kauer. Bern.

Žuvák, u, m., der Kauzahn. Jedny majú
zuby rezáky, druhé majú zuby žuváky. Slov.
Hdž. Čít. 168.

Žuvati, vz Žuti, Žúti, Žouti.

Žuvavý = přežvykující, wiederkäuend.
Krok III. 430.

Žuvoun, a, m., ssavec přežvykující, ein
wiederkäuendes Thier. Krok II. 429.

Žuža, dle Káča, jm. feny. Škd. exc.

Žúžal, a, m. = žúžel, žížala. Ž. a stonoha
sliedili v sypárni za potravou. Slov. Zbr.
Báj. (dod. 23.).

1. Žúžel, e, žúžela, žažula (valach.), y,
f. = na Mor. jm. souborné, označuje plazy
a obojživelníky, někde i krtky, myši a neto-
pýře (drobné, škodlivé nebo nepěkné ssavce)
ano i hmyz. Brt. v Km. 1885. 134., Tč. Ž-li
na Hrozenkovsku říkají též zlez;. Brt. L. N.
II. 139. Letos je velice moc žúžele. Mor.
Šd. Aby sa žúžel nerozplodila. Brt. L. N.
II. 33. Pod podlahou bylo plno žúžele. Na
Bečvě. Tč. Na mor. Slovácku. Hrb. — Ž. =
býlí, das Unkraut. U Uher. Ostroha. Kar.
Minářík.

2. Žúžel, a, m. = uhel, die Kohle. Slov.
Černý jako ž. Plk. Vz Žúžol.

Žužemberk, a, m., Seisenberg, městečko
v Krajině. Vz S. N.