881

Žvama, y, f. =huba, tlama, der Rachen.
Plk. — Tlamy, žvamy, tlampy, žvampy =
klevety, žvanice, tlachanice. V., Kom. Tlampy
žvampy, zač babo tvaroh (když kdo něco
protlampati neumí). Prov. Ros.

Žvan, u, m. = kousek, krušec. Ž. soli.
Slov. Sl. let. VI. 157. Cf. Žvanec (konec).

Žvancovati = žvýkati, jako dobytek,
kauen (vom Vieh). D. Cf. Žvanec.

Žvančiti, il, en, ení = hrýzti, žráti, nagen,
fressen. — co. Jenom sem odešla a už kočky
to maso ž-ly. Mor. Šd.

Žvanda, y, f. = žvání, das Geplauder.
Us. — Ž. = švanda, ein Streich. Us. u Turn.

— Ž., y, m. = žváč, der Plauderer. Us.
Žvandati = tlachati, plauschen, plaudern
Žvandula, y, m. a f. = žváč, žvačka.

Dej pokoj s tím ž-lou. Us. u N. Bydž. Kšť.

Žvandrati = žvaniti. Mor. Brt. D. 304.

Žvanec, nce, žvaneček, čku, žvánek, nku,
m. = žvýkané jídlo, das Gekaute. Ler., Ktk.,
Sd., Knrz. Tabákový ž. Tč. Petr přikryl
ústa dlaní, ž. do ní vyplivl. Němc. VI. 303.
Matka dítěti ž-ce dávala. Us. — Ž. = druhý
žaludek přežvykujících zvířat. Puch. Vz Ža-
ludek. Der zweite Magen der Wiederkäuer.

— Ž. = cumel. Žvýká dítě na ž-ci, der
Schlotzer, Schnoller. Us. — Ž. = něco měk-
kého a pomačkaného. Ros. Ta nepořádná,
má ve své truhle samý žvanec (šatstvo zcu-
chané). Us. Dch. — Ž. = kousek, sousto,
ein Stück, Bisschen, Mundbissen. Žvanec
chleba. Mor. a Slez. Lpř., Pk. Druhý žvánek
na nůž bere, už svú hlavičku skloňuje. Sš.
P. 169. Kouká mu do úst, div mu žvanek
neuřkne (dívá-li se uhrančivý člověk někomu
na sousto, uřkne je). U Král. Hrad. Kšf. Cf.
Žvan.

Žvaneček, vz Žvanec.

Žvánek, vz Žvanec.

Žvanel, u, m., osteocolla, der Bruchstein.

Žvání, n. = žvýkání, ruminatio, das Kauen.
BO. — Ž. = tlachání, das Geschwätz, die
Plauderei, Wäscherei. Kom. Daremné ž.
BR. II. 26.

Žvanice, e, f. = žvání, žvachtání, das
Geplauder, Geschwätz. V., Kom. Ž. a klevety.
Kram. To není pravda, to jsou samé ž-ce.
Us. Tč.

Žvanil, a, m. = kdo žvaní, der Kauer.

— Ž. = žváč, der Schwätzer usw. Dr. Žvanil.
Vz Žváč.

Žvanilka, y, f., die Schwätzerin. Vz
Žvačka.

Žvanina, y, f., das Gekaute. Us. Tč. —
Ž. = žvanice, blivanina, das Plaudergewäsch,
Geplausch, Getratsch. Bojujte i dále zmužile
za svůj národ a jazyk nedbajíce na ž-ny
Augsburských novin. Koll. IV. 13.

Žvaniti, il, ěn, ění; žvanívati = žváti,
žvýkati, kauen. — co: potravu. Us. — Ž. =
žmoliti, mačkati, walkern, zusammendrücken,
manschen. — co: šaty, papír. Us. — Ž. =
žváti, daremné věci mluviti, schwätzen, plau-
dern. — abs. Nežvaň. Us. — co. Co to
zase žvaníš? Jg., Tč., Kál.

Kottův: Česko-něm. slovník. V.

Žvaňkati = mlaskati jako svině při žrádle,
schmatzend essen, fressen. Us.

Žvanovice, dle Budějovice, místo ve
Vratislavsku. Pal. Děj. V. 1. 103.
Žvantati = žvatlati, lallen. Mor.

Žvany, pl., f., das Gewäsche, die Klat-
scherei. Rk.

Žvást, u, m., das Geschwätz. To je samý
ž. Us. Již s tím žvástem umlkněte. Kká.
Td. 354.

Žvásta, y, m. a f. = žváč, der Schwätzer,
die Schwätzerin. Us. Bf., Tč.

Žvástal, a, m. = žvásta, žváč. Tč., Ktk.
Ž. mluví mnoho a daremně. Sb. uč.

Žvástala, y, m. = žvásta. Na Ostrav. Tč.

Žvástání, n., das Schwätzen, Plauschen.
Němc., Tč.

Žvástati = žvatlati, tlachati, klábositi,
lallen, schwätzen, plaudern; prahlen. Cf. Šrc.
208. — o čem jak. On umí bez konce ž.
o ničem. Shakesp. Tč.

Žvástavec, vce, m. = žvásta.

Žvástavosť, i, f. = žvavosť, die Plauder-
haftigkeit; Prahlerei.

Žvástavý = kdo žvástá, plauderhaft,
schwatzhaft; prahlerisch. Us. Ž. jazyk, sou-
sedka. Tč.

Žvastořeký = žvástavý. Ž. Thersites.

Žváti, žvu, žvi, al, án, ání; žvávati =
žvýkati, hrýzti, kousati, kauen; tlampati,
breptati, klepati, schwatzen, plaudern, klat-
schen, waschen, plappern. Vz Listy filolog.
1884.100., Mkl. aL. 271. — abs. Láti, žváti;
jenom na konečky pamatovati. Č. M. 67. —
co. Mohl by raději žváti (žvýkati) mýdlo.
Hr. rk. 379. Ž. krmi (žvýkati). Sal. Mnoho
ž. (tlachati). V., Kom. — jak. Žve, až mu
zuby vypadají. Ctib. Cim. Hád. — Ž. =
žmoliti, mačkati, drücken, quetschen. Stroj
neřeže, jenom žve. Na Mor. Vck., Brt. D.
304.

Žvatla, y, žvatlač, e, žvatlák, a, m. =
žváč.

Žvatlač, e, m., vz Žvatla.

Žvatlák, a, m., vz Žvatla.

Žvatlal, a, m. = žvatla. Us. Rk.

Žvatlání, n., das Lallen, Schwatzen. Vz
Žvatlati. Dětské ž. Čch. Bs. 81.

Žvatlanice, e, f., das Geplapper, Ge-
schwätz. Lpř.

Žvatlanina, y, f., das Geschwätz. Ssk.

Žvatlati, žvatlám a žvatli = štěbetati,
počíti mluviti, lallen. Dítě už žvatlá. Kom.
— Ž. o dospělých = žváti, tlachati, plaudern,
plappern, schwätzen. Ros. — jak. Všecko
vůkol nás žvatlalo francouzsky; Tři cizo-
zemci ustavičně vlaskou řečí žvatlají. Koll.

III. 11., IV. 233.

Žvatlavosť, i, f. = žvavosť, die Plauder-
haftigkeit. Ženská ž. Tč. Lehkosť a ž. fran-
couzské řeči hodí se lépe do salonu. Koll.

IV. 24.

Žvatlavý = žvavý, plauderhaft. Us. Sloh.
rozmarný a ž. Hš. Sl. 172.

345