882

Žvatlíček, čka, m., vz Žvatlík.

Žvatlík, a, m. = žvatlavé dítě, ein Kind,
das gern plaudert. Kos.

Žvatoliti, íl, ení = žvatlati (o dětech).
U Jič. Lpř.

Žvatona, y, m., os. jm. Šd.

Žvátora, y, m. = kdo rád žvátoří, žváč.

Žvátořiti, il, en, ení, žvátořívati =
žváti, plaudern, schwätzen.

Žvátornosť, i, f. = žvatlavosť. Bl. Vod.
Kar. 17.

Žvátorný = žvatlavý. Ž. pověsť. Troj.
120.

Žvávati, vz Žváti.

Žvavě, plauderhaft. Ros.

Žvavosť, i, f. = tlachavosť, štěbetnosť,
die Redseligkeit, Geschwätzigkeit, Plauder-
haftigkeit, Gesprächigkeit, Schwatzhaftigkeit,
Plapperhaftigkeit. V., BR. II. 657. a. Jak
přijde starosť, přestává ž. Na Mor. Tč.

Žvavot, u, m., das Geplauder. Phld. V.
66.

Žvavý = tlachavý, tlampavý, mnoho-
mluvný, štěbetný, klábosivý, klevetný, plau-
derhaft, waschhaft, schwatzhaftig, redselig,
geschwätzig, gesprechig, plapperhaft. V.
Žvavý jest, div mu paty nemluví. Mus.,
Hkš., Šd. Ž. dítě, děvče, žena. Us. Tč. Dítka
žvavá výmluvnosť. Hlk. Žvavá a klevetná
ústa. Reš. Ž. Sasík. Klc. 114.

Žvechtačka, y, f = kachna, die Ente.
Us. u Bavor.

Žvechtati, žvachtávati = žráti jako
kachna, fressen wie die Ente. Us. — co
kde čím. Kachny ve vodě cosi zobáky
žvechtají. Us. Tč.

Žvej . . ., vz Žvý . . .

Žvink, u, m. = židoviny, spánek. V Plzeň-
sku. Us.

Žvižlati, vz Žižlati

Žvižle, ete, n. = malé dítě, nevyrostlé
(převzdívka), ein kleines, unausgewachenes
Kind. To je ž.! Sá. Kř. u pot.

Žvoč, e, m. = žváč. Na Ostrav. Tč.

Žvu, vz Žváti.

Žvych, u, m. = neduh dobytčí (dobytka
přežvykujícího), když nemůže žvýchati (žvý-
kati). Ta kráva nemá žádný ž. V Bystersku.
Sn.

Žvýchanec, nce, m. = žvachanec. Mor.
Šd.

Žvýchati = žvýkati. Mor. Vck. V By-
stersku. Vz Žvych.

Žvychel, chlu, m. = žvýchanec. Kráva
žrala plnou hubou, vždycky takový ž. vzala
clo Huby. Mor. Šd.

Žvyk, u, žvynk, u, m. = chuchvalec, který
dobytku po žrádle v ústech zůstává, na němž
ovce atd. potom žvýkají, zájedí, der vorn
Frass zurückgebliebene Klumpen, der dann
das Wiederkauen verursacht. — Sotva ztra-
tila žvyk, již zase chce jísti. Prov. Jg.

Žvýka, y, m. = žváč. U Kr. Hrad. Kšť.

Žvýkací, Kau-. Ž. tabák, Dch. Ž. plocha
zubu, die Kaufläche. Nz. lk. Vz Žvýkání.

Žvýkač, e, m., masseter. Nz. lk.

Žvýkačový, masseterieus. Nz. lk.

Žvýkal (Žveykal), a, m., os. jm. Vz Jg.
H. 1. 659., S. N.

Žvýkala, y, m. = kdo vždy žvýká, ústy
pohybuje, jakoby něco jedl. U Uh. Hrad.

Žvýkání, n., das Kauen. Ž. = zdrobňo-
vání živných látek žvýkacím ústrojím. Ž. ne-
úplné, špatné, zdlouhavé. S. N. XI. 320.

Žvýkaný, gekaut. Žvýkané, ého, n. =
žvanec. Plk.

Žvýkati, žvýkávati = překusovati, žváti,
kauen; pomlouvati, nechutně mluviti, durch-
hecheln, bereden, ungeziemend reden. —
Ž. od žváti, k vsuvka. Šf. Ž.= zdrobňovati
živné látky žvýkacím ústrojím. Vz S. N.
(dod.), Žvýkání. — abs. Dobytek žvýká.
D. Žvýkali, až hrůza (neslušně mluvili). U Kr.
Hrad. Kšť. — co: pokrm, V., kořen, Byl.,
zemi (umříti). V. Ž. papír, Zbr. Lžd. 52.,
hlínu (mrtvým býti). Us. Dbv. — (co) čím:
pokrm zuby. Kdo žvýká vždy ústy, bývá
lakomý. U Uh. Hrad. Tč. — na čem. Dítě
na žvanci žvýká. Sych. — co kde. Někoho
mezi zuby ž. (pomlouvati). Us. Tč. —jak.
Spokojeně trávu žvýkal. Vrch. Ž. něco bez
zubů. Vz Žuchlati. — jak dlouho. Žvýká
paragrafy už kolik let a posud není ničím
(studuje práva). Us. Kšť.

Žvýkavec, vce, m. = přežívač.

Žvýkavosť, i, f. = náchylnosť k žvýkání,
die Kausucht.

Žvýkavý, Kau-. Ž. stoličky. Pdl.

Žvýkoň, ě, m. = žvýka, žváč. Ty ž-ni!
U Kr. Hrad. Kšť. U Havlovic. F. V. Kodym.
U N. Brodu. Holk.

Žvýkula, y, m. = žváč, žvanil. Sešlo se
několik ž-lů. U Bydž. Kšť.

Žvýkuryna, y, f. = tlachalka, žváčka.
U Rychn. Msk.

Žvynk, vz Žvyk.

Zž. V této skupenině rozlišuje se první
ž Často v j: sejžeš m. sežžeš od žnu m. žehu,
Vz Rozlišování. Kt.

Žžahač, e, m., der Brenner. Pč. 30.

Žžavosť, i, f., vz Žhavosť, Žhavý.

Žžavý (správně: žhavý)= řeřavý, glühend.
Vz Žhavý. Ž. uhel. Jako ž. uhel. Dej mi
žžavého = ohně. Kb. — Ž. = vroucí, heiss.
Ž. celování, Hiorba 136., vášeň. Ib. 137.

Žže. Plamen žže. Vz Žéci.

Žžený = pálený, gebrannt. Ž. voda, Jád.,
víno (kořalka, pálenka). Ž. beran. Z. wit.
65. 15. Ž. oběti (holocausta), cihly. BO. Cf.
Zžžený.

Žžíci špatně m. žéci. Žhu (kmen žeh),
h s infinitivní příponou -ti mění se v ci:
žeh-ti = žéci. Vzor: Péci. Vz Bž. 181., Prk.
v Pdg. 1886. 141.

Žživý = pálící, urens, brennend, sengend.
Větrem žživým. BO.



	882

	Žvatlíček, čka, m., vz Žvatlík. Žvatlík, a, m. = žvatlavé dítě, ein Kind, das gern plaudert. Kos. Žvatoliti, íl, ení = žvatlati (o dětech). U Jič. Lpř. Žvatona, y, m., os. jm. Šd. Žvátora, y, m. = kdo rád žvátoří, žváč. Žvátořiti, il, en, ení, žvátořívati = žváti, plaudern, schwätzen. Žvátornosť, i, f. = žvatlavosť. Bl. Vod. Kar. 17. Žvátorný = žvatlavý. Ž. pověsť. Troj. 120. Žvávati, vz Žváti. Žvavě, plauderhaft. Ros. Žvavosť, i, f. = tlachavosť, štěbetnosť, die Redseligkeit, Geschwätzigkeit, Plauder- haftigkeit, Gesprächigkeit, Schwatzhaftigkeit, Plapperhaftigkeit. V., BR. II. 657. a. Jak přijde starosť, přestává ž. Na Mor. Tč. Žvavot, u, m., das Geplauder. Phld. V. 66. Žvavý = tlachavý, tlampavý, mnoho- mluvný, štěbetný, klábosivý, klevetný, plau- derhaft, waschhaft, schwatzhaftig, redselig, geschwätzig, gesprechig, plapperhaft. V. Žvavý jest, div mu paty nemluví. Mus., Hkš., Šd. Ž. dítě, děvče, žena. Us. Tč. Dítka žvavá výmluvnosť. Hlk. Žvavá a klevetná ústa. Reš. Ž. Sasík. Klc. 114. Žvechtačka, y, f = kachna, die Ente. Us. u Bavor. Žvechtati, žvachtávati = žráti jako kachna, fressen wie die Ente. Us. — co kde čím. Kachny ve vodě cosi zobáky žvechtají. Us. Tč. Žvej . . ., vz Žvý . . . Žvink, u, m. = židoviny, spánek. V Plzeň- sku. Us. Žvižlati, vz Žižlati Žvižle, ete, n. = malé dítě, nevyrostlé (převzdívka), ein kleines, unausgewachenes Kind. To je ž.! Sá. Kř. u pot. Žvoč, e, m. = žváč. Na Ostrav. Tč. Žvu, vz Žváti. Žvych, u, m. = neduh dobytčí (dobytka přežvykujícího), když nemůže žvýchati (žvý- kati). Ta kráva nemá žádný ž. V Bystersku. Sn. Žvýchanec, nce, m. = žvachanec. Mor. Šd. Žvýchati = žvýkati. Mor. Vck. V By- stersku. Vz Žvych. Žvychel, chlu, m. = žvýchanec. Kráva žrala plnou hubou, vždycky takový ž. vzala clo Huby. Mor. Šd. Žvyk, u, žvynk, u, m. = chuchvalec, který dobytku po žrádle v ústech zůstává, na němž ovce atd. potom žvýkají, zájedí, der vorn Frass zurückgebliebene Klumpen, der dann das Wiederkauen verursacht. — Sotva ztra- tila žvyk, již zase chce jísti. Prov. Jg. Žvýka, y, m. = žváč. U Kr. Hrad. Kšť.	Žvýkací, Kau-. Ž. tabák, Dch. Ž. plocha zubu, die Kaufläche. Nz. lk. Vz Žvýkání. Žvýkač, e, m., masseter. Nz. lk. Žvýkačový, masseterieus. Nz. lk. Žvýkal (Žveykal), a, m., os. jm. Vz Jg. H. 1. 659., S. N. Žvýkala, y, m. = kdo vždy žvýká, ústy pohybuje, jakoby něco jedl. U Uh. Hrad. Žvýkání, n., das Kauen. Ž. = zdrobňo- vání živných látek žvýkacím ústrojím. Ž. ne- úplné, špatné, zdlouhavé. S. N. XI. 320. Žvýkaný, gekaut. Žvýkané, ého, n. = žvanec. Plk. Žvýkati, žvýkávati = překusovati, žváti, kauen; pomlouvati, nechutně mluviti, durch- hecheln, bereden, ungeziemend reden. — Ž. od žváti, k vsuvka. Šf. Ž.= zdrobňovati živné látky žvýkacím ústrojím. Vz S. N. (dod.), Žvýkání. — abs. Dobytek žvýká. D. Žvýkali, až hrůza (neslušně mluvili). U Kr. Hrad. Kšť. — co: pokrm, V., kořen, Byl., zemi (umříti). V. Ž. papír, Zbr. Lžd. 52., hlínu (mrtvým býti). Us. Dbv. — (co) čím: pokrm zuby. Kdo žvýká vždy ústy, bývá lakomý. U Uh. Hrad. Tč. — na čem. Dítě na žvanci žvýká. Sych. — co kde. Někoho mezi zuby ž. (pomlouvati). Us. Tč. —jak. Spokojeně trávu žvýkal. Vrch. Ž. něco bez zubů. Vz Žuchlati. — jak dlouho. Žvýká paragrafy už kolik let a posud není ničím (studuje práva). Us. Kšť. Žvýkavec, vce, m. = přežívač. Žvýkavosť, i, f. = náchylnosť k žvýkání, die Kausucht. Žvýkavý, Kau-. Ž. stoličky. Pdl. Žvýkoň, ě, m. = žvýka, žváč. Ty ž-ni! U Kr. Hrad. Kšť. U Havlovic. F. V. Kodym. U N. Brodu. Holk. Žvýkula, y, m. = žváč, žvanil. Sešlo se několik ž-lů. U Bydž. Kšť. Žvýkuryna, y, f. = tlachalka, žváčka. U Rychn. Msk. Žvynk, vz Žvyk. Zž. V této skupenině rozlišuje se první ž Často v j: sejžeš m. sežžeš od žnu m. žehu, Vz Rozlišování. Kt. Žžahač, e, m., der Brenner. Pč. 30. Žžavosť, i, f., vz Žhavosť, Žhavý. Žžavý (správně: žhavý)= řeřavý, glühend. Vz Žhavý. Ž. uhel. Jako ž. uhel. Dej mi žžavého = ohně. Kb. — Ž. = vroucí, heiss. Ž. celování, Hiorba 136., vášeň. Ib. 137. Žže. Plamen žže. Vz Žéci. Žžený = pálený, gebrannt. Ž. voda, Jád., víno (kořalka, pálenka). Ž. beran. Z. wit. 65. 15. Ž. oběti (holocausta), cihly. BO. Cf. Zžžený. Žžíci špatně m. žéci. Žhu (kmen žeh), h s infinitivní příponou -ti mění se v ci: žeh-ti = žéci. Vzor: Péci. Vz Bž. 181., Prk. v Pdg. 1886. 141. Žživý = pálící, urens, brennend, sengend. Větrem žživým. BO.