908

aby lidé ani přísahali, ani jiných pudili
k přísaze; Ani dětí tělestných obecně tací
rodie, ani v duchovenstvie dobrých skutkov
plodie; Ani kostelóv, ani žákov má biskup
světiti z peněz; Tu ani herla, ani kopie,
neb meč, sudlicě, ani kropáč, ani sviece
ďábla odrazí; Křivá kletba ani před Bohem,
ani před sborem vieže. Hus I. 41., 73., 97..
194., 418., III. 135., 227. — Pozn. Dvojité
ani — ani slučuje dva pojmy záporné a
pojí se ve starší řeči z pravidla se slove-
sem kladným, nyní obyčejně záporným. Brt.
S. 3. vyd. 122. Vz tam jiné příklady. —
1b. ř. zd. 3. za Kom.: Ustanovili se na tom,
aby se žádným narčeným nemluvili, ani
obcovali. Bart. Šojcar odpírá, že židovi
oštěpem nehrozil, ani se naň strojil. NB.
Tč. 31. Nechválím, ani nezastávám. V. Ne-
stýskaj sobě, ani se srdce tvé muť pro tu
věc. Bj. Všed tam chleba jest nejedl, ani
vody pil. BO. Otci mému ani materi nero-
dil jsem pověděti, ani tobě ukázati mohu;
Neboj se jich ani strachuj; Nic jest nezhy-
nulo, ani zhnilo; Neopustím tebe, ani tebe
ostanu; Jalovice, ježto jest netáhla ve jhu,
ani zemi krojila radlicí. BO. — Na konci
článku přidej: Vz Brt. S. 3. vyd. 122., Šf.
Star. ml. 117., Zápor.

Ani brž. Ani co v moci svej jměli, ani
brž o střiebru co pověděli, by jaké jměli
než měď. NB. Tč. 120.

Anica, e, f. = Anna. Slov. HVaj. BD.
II. 31.

Anička, y, f. = Anna. To byla naše A.
Us. Mus. 1880. 445. — A. = slečna. Němc.
VII. 119. — A. = pomněnka, rostl. U Klo-
bouk na Mor. Bka.

Ani hni. Odtud mi ani hni ! Práł ho a
on ani hni (ani se nehnul)! Milé čert ode-
pňa casnoval sebó sem tam, ale ani hni!
Na Hané a Slov. Er. Sl. čít. 45.

Anil, u, m., v lučbě, něm. Anile, pl. Nz.
Vz S. N., Šfk. Poč. 536.

Anilid, u, m., v lučbě, něm. Anilide, pl.
Nz., Šfk. Poč. 516.

Anilidový. A. kyselina, Anilidsäuren,
pl. Nz.

Anilin, u, m., v lučbě, das Anilin. Nz.,
Šfk. 620., Čs. lk. I. 304, 297., III. 134., IV.
69., V. 90., Šfk. Poč. 535., Schd. I. 395.,
S. N., Kram. Slov. 15.
Anilinný. A. soli, Anilinsalze, pl. Nz.

Anilinový, Anilin-. A. čerň, das Anilin-
schwarz, břečka, die Anilinbrühe, barva,
barvivo. Šp., Prm.

Anilka, y, f. A. červená, der Fuchsin,
fialová, hnědá, modrá, zelená, žlutá. Ktzr.

Anilový, Anil-, A. barvy na hedvábí.
Prm. IV. 194.

Animalis-mus, u, m. = úhrn znaků, ji-
miž se tělo živočiši různí od rostlinstva.
S. N.

Animalní, živočišný, thierisch, animalisch.
A. očkování, Us. Pdl., soustava, Ml., úkony.
Dk. P. 4.

Animato, it. = živě, v hudbě. Mlt.

Animový. A. klí, das Animeharz. Prm.
IV. 190.

Aninka, y, f., vz Anna. — Aninky, druh
sliv. Ve vých. Čech. Jir.

Ani-o, ena, m., řeka Anio v Italii.

Anion, u, m., ve fys., der Anion. Nz.,
Mj. 406. A. = na anodě či polu vyloučená
látka. Stč. Vz Električnosť.

Anisan, vz Anisyličnan.

Anisol, u, m., v lučbě. V z Šfk. Poč. 553.

Anisotropický. A. prostředí. ZČ. III. 4.

Anisovka, y, f. = likér s přísadou anísu.

Anísový, vz Anízový.

Anisyl, u, m., v lučbě, das Anysil. Nz.

Anisyličnan, u, m. = anisan, anylsaures
Salz. Nz.

Anisyličný, Anisyl-. A. (anisová) kyse-
lina, die Anisylsäure. Nz.

Anisylový, anisylig. A. kyselina. Nz.

Aniš, e, m. = Anisius, ne: Anastasius.
Gl. 2.

Aniž. Přidej: Aniž pro sebe tak mluvím.
V. Aniž v ně (v biskupství) vstúpil. Hus I.
408. Vz Zápor (IV. 208. a). Je tam zima?
Včil už aniž tak ne jak zrána. A vlha pěkně-li
zpívá? Ona aniž tak pěkně nezpívá jak je
krásná. Brt. D. 170.

Aniž by. Za závětí polož: a v řeči ne-
přímé, na př. Myslil, že mu peníze oplatí,
aniž by ho upomínal. Brt. S. 3. vyd. 122.
Ku konci přidej: Sice m.: anižby užívá se
těchto vazeb: 1. Je-li hlavní věta kladna,
následuje a ne, avšak ne, aniž s indikativem.
Běda duši té, která se nábožnou a svatou
dělá a není. Všecky řeky jdou do moře,
avšak se nepřeplňuje. Dvakrát jsem puštěn
byl, aniž mne poznali. — 2. Je-li hlavní
věta záporna, následuje bych (abych) ne.
Nezůstane tuto kamene na kameni, aby zbo-
řen nebyl. Nic nemůže člověk viděti, nic
slyšeti, nic makati, aby se hned v mysli ne-
plodilo. — 3. Je-li věta vedlejší podmíněna,
následuje leč. Nikdy ke stolu nesedej, leč
se prve pomodlíš. — 4. Je-li věta vedlejší
připouštivá, následuje an, ačkoli, ježto. Všeho
tu nechavše utíkali, ano jich žádný nehonil.
Již někteří činí se učiteli býti, ježto ne-
jsou. — 5. Užívá se přechodníku záporného.
I byl tu tři dni nevida ani pije ani jeda.
Nebylo člověka tak lítého, aby to vida stál
nepláče; Půjdeme nemeškajíce. Nic nevy-
řídivše domů se navrátili. A póvod nemóž
připuditi pohnaného, aby mu odpoviedal
bez své vóle a ješče ho nesehnav všemi
póhony. Kn. rož. 110. — Brt. S. 3. vydání
122.—123.

Anjelik, a, m. = anděl. Boly to dobré
milé deti ako dva a-ky. Dbš. Sl. pov. I.
475.

Anjelika, y, f-, vz Andělika.

Anjelikový, Angelika-. A. mražené, likér,
stonek, kořen. Šp.

Anjou (Anžú), a, n. Sv. v Brs.

-anka, přípona: ublanka (ovce, vz Ubla),
Polanka, vsacanka (ovce ze Vsetína kou-
pená). Us. Brt, Vz Brt. D. 152.

Ankerit, u, m., nerost podobá se do-
lomitu, mívá však lesk více perleťový než
skelný. Vz Bř. N. 136.

Z Ankerštejna Fridr. 1782. Vz Jg. H.
1. 530.

Anketa, y, f. = vyšetřování, die Enquette.
Sl. les.



	908

	aby lidé ani přísahali, ani jiných pudili k přísaze; Ani dětí tělestných obecně tací rodie, ani v duchovenstvie dobrých skutkov plodie; Ani kostelóv, ani žákov má biskup světiti z peněz; Tu ani herla, ani kopie, neb meč, sudlicě, ani kropáč, ani sviece ďábla odrazí; Křivá kletba ani před Bohem, ani před sborem vieže. Hus I. 41., 73., 97.. 194., 418., III. 135., 227. — Pozn. Dvojité ani — ani slučuje dva pojmy záporné a pojí se ve starší řeči z pravidla se slove- sem kladným, nyní obyčejně záporným. Brt. S. 3. vyd. 122. Vz tam jiné příklady. — 1b. ř. zd. 3. za Kom.: Ustanovili se na tom, aby se žádným narčeným nemluvili, ani obcovali. Bart. Šojcar odpírá, že židovi oštěpem nehrozil, ani se naň strojil. NB. Tč. 31. Nechválím, ani nezastávám. V. Ne- stýskaj sobě, ani se srdce tvé muť pro tu věc. Bj. Všed tam chleba jest nejedl, ani vody pil. BO. Otci mému ani materi nero- dil jsem pověděti, ani tobě ukázati mohu; Neboj se jich ani strachuj; Nic jest nezhy- nulo, ani zhnilo; Neopustím tebe, ani tebe ostanu; Jalovice, ježto jest netáhla ve jhu, ani zemi krojila radlicí. BO. — Na konci článku přidej: Vz Brt. S. 3. vyd. 122., Šf. Star. ml. 117., Zápor. Ani brž. Ani co v moci svej jměli, ani brž o střiebru co pověděli, by jaké jměli než měď. NB. Tč. 120. Anica, e, f. = Anna. Slov. HVaj. BD. II. 31. Anička, y, f. = Anna. To byla naše A. Us. Mus. 1880. 445. — A. = slečna. Němc. VII. 119. — A. = pomněnka, rostl. U Klo- bouk na Mor. Bka. Ani hni. Odtud mi ani hni ! Práł ho a on ani hni (ani se nehnul)! Milé čert ode- pňa casnoval sebó sem tam, ale ani hni! Na Hané a Slov. Er. Sl. čít. 45. Anil, u, m., v lučbě, něm. Anile, pl. Nz. Vz S. N., Šfk. Poč. 536. Anilid, u, m., v lučbě, něm. Anilide, pl. Nz., Šfk. Poč. 516. Anilidový. A. kyselina, Anilidsäuren, pl. Nz. Anilin, u, m., v lučbě, das Anilin. Nz., Šfk. 620., Čs. lk. I. 304, 297., III. 134., IV. 69., V. 90., Šfk. Poč. 535., Schd. I. 395., S. N., Kram. Slov. 15. Anilinný. A. soli, Anilinsalze, pl. Nz. Anilinový, Anilin-. A. čerň, das Anilin- schwarz, břečka, die Anilinbrühe, barva, barvivo. Šp., Prm. Anilka, y, f. A. červená, der Fuchsin, fialová, hnědá, modrá, zelená, žlutá. Ktzr. Anilový, Anil-, A. barvy na hedvábí. Prm. IV. 194. Animalis-mus, u, m. = úhrn znaků, ji- miž se tělo živočiši různí od rostlinstva. S. N. Animalní, živočišný, thierisch, animalisch. A. očkování, Us. Pdl., soustava, Ml., úkony. Dk. P. 4. Animato, it. = živě, v hudbě. Mlt. Animový. A. klí, das Animeharz. Prm. IV. 190. Aninka, y, f., vz Anna. — Aninky, druh sliv. Ve vých. Čech. Jir.	Ani-o, ena, m., řeka Anio v Italii. Anion, u, m., ve fys., der Anion. Nz., Mj. 406. A. = na anodě či polu vyloučená látka. Stč. Vz Električnosť. Anisan, vz Anisyličnan. Anisol, u, m., v lučbě. V z Šfk. Poč. 553. Anisotropický. A. prostředí. ZČ. III. 4. Anisovka, y, f. = likér s přísadou anísu. Anísový, vz Anízový. Anisyl, u, m., v lučbě, das Anysil. Nz. Anisyličnan, u, m. = anisan, anylsaures Salz. Nz. Anisyličný, Anisyl-. A. (anisová) kyse- lina, die Anisylsäure. Nz. Anisylový, anisylig. A. kyselina. Nz. Aniš, e, m. = Anisius, ne: Anastasius. Gl. 2. Aniž. Přidej: Aniž pro sebe tak mluvím. V. Aniž v ně (v biskupství) vstúpil. Hus I. 408. Vz Zápor (IV. 208. a). Je tam zima? Včil už aniž tak ne jak zrána. A vlha pěkně-li zpívá? Ona aniž tak pěkně nezpívá jak je krásná. Brt. D. 170. Aniž by. Za závětí polož: a v řeči ne- přímé, na př. Myslil, že mu peníze oplatí, aniž by ho upomínal. Brt. S. 3. vyd. 122. Ku konci přidej: Sice m.: anižby užívá se těchto vazeb: 1. Je-li hlavní věta kladna, následuje a ne, avšak ne, aniž s indikativem. Běda duši té, která se nábožnou a svatou dělá a není. Všecky řeky jdou do moře, avšak se nepřeplňuje. Dvakrát jsem puštěn byl, aniž mne poznali. — 2. Je-li hlavní věta záporna, následuje bych (abych) ne. Nezůstane tuto kamene na kameni, aby zbo- řen nebyl. Nic nemůže člověk viděti, nic slyšeti, nic makati, aby se hned v mysli ne- plodilo. — 3. Je-li věta vedlejší podmíněna, následuje leč. Nikdy ke stolu nesedej, leč se prve pomodlíš. — 4. Je-li věta vedlejší připouštivá, následuje an, ačkoli, ježto. Všeho tu nechavše utíkali, ano jich žádný nehonil. Již někteří činí se učiteli býti, ježto ne- jsou. — 5. Užívá se přechodníku záporného. I byl tu tři dni nevida ani pije ani jeda. Nebylo člověka tak lítého, aby to vida stál nepláče; Půjdeme nemeškajíce. Nic nevy- řídivše domů se navrátili. A póvod nemóž připuditi pohnaného, aby mu odpoviedal bez své vóle a ješče ho nesehnav všemi póhony. Kn. rož. 110. — Brt. S. 3. vydání 122.—123. Anjelik, a, m. = anděl. Boly to dobré milé deti ako dva a-ky. Dbš. Sl. pov. I. 475. Anjelika, y, f-, vz Andělika. Anjelikový, Angelika-. A. mražené, likér, stonek, kořen. Šp. Anjou (Anžú), a, n. Sv. v Brs. -anka, přípona: ublanka (ovce, vz Ubla), Polanka, vsacanka (ovce ze Vsetína kou- pená). Us. Brt, Vz Brt. D. 152. Ankerit, u, m., nerost podobá se do- lomitu, mívá však lesk více perleťový než skelný. Vz Bř. N. 136. Z Ankerštejna Fridr. 1782. Vz Jg. H. 1. 530. Anketa, y, f. = vyšetřování, die Enquette. Sl. les.