948

grün; indichová, indigoblau, dýmová, rauch-
grau, dřevová, Holz-, mléková, milchweiss,
malinová, himbeerroth, vlasová, haarbraun,
vranná, rabenschwarz, sněhová, schneeweiss,
živá, kolumbinová, kolombinroth, hnědo-
žlutá, ochergelb, višňová, kirschroth, Sl.
les., zelenavá, orangeová, zlatožlutá, sma-
ragdová, safírová, tmavomodrá, modroze-
lená, jasněbílá, žlutobílá, žlutavá, modravá,
bledozelená, karmínová, žlutohnědá, tmavo-
rudá, Us. Pdl., dehtová, Theerfarbe, vz
v Prm. III. č. 3., masová. Ktzr. B. kožní,
Šv. 5., sytá, bujná, teplá. Dk. Aesth. 7.
B-vy doplňovací, harmonické. KP. II. 140.,
162., Schd. I. 132., duhové. Schd. I. 134. B.
bronzová, kliková, laková, měděná, olejná,
olověná, pastellová, železitá. Vz KP. IV.
672., 714., 710., 696., 683., 674., 670. B.
lidskému zdraví škodlivé. Čs. lk. 127., 174.,
205. O jedovatých vlastnostech barev ani-
linových. Ib. V. 90. B. římské a řecké. Vz
Vlšk. 7., 8., 97. 175. O výměru slova barva
a o barvách vůbec vz obšírný článek v Enc.
paed. I. 502.—511., Kram. Slov. 30. O Bar-
vách zvířat a květů vz Kv. 1885. 498. O sym-
bolice barev zvl. rostlinných: B. černá jest
barva neštěstí a zármutku; b. bílá jest barva
ctnosti, neposkvrněné čistoty, panenství a
přátelství (jabloňový květ uzardělý zna-
mená lásku nesmělou, květ broskvový
stud); b. modrá činí pocit chladna, v ná-
rodních písních slovanských jest výrazem
zármutku (nevěsta nesmí o svatbě míti šaty
modré, to by znamenalo, že umře n. že se
jí ve stavu manželském špatně povede);
blankyt značí uzavřenosť mysli; jasná modř
vzbuzuje důvěru, přátelství; rozrazil a po-
mněnka jsou symbolem věrnosti, podlíska
důvěry, barvínek nezměnitelného přátelství,
čekanka důvěry v návrat, chrpa umpřím-
nosti a věrnosti; b. žlutozelená znamená
závisť, žlutá růže nevěrnosť; v národních
písních vystupuje na jevo odpornosť barvy
žluté; b. zelená jest barva lásky, naděje,
svěžesti; rostliny vždy zelené (barvínek,
břečtan, myrta, rozmarína), jsou symbolem
stálosti, vytrvalosti a nesmrtelnosti; červeň
činí dojem vážnosti a důstojnosti (zvl. čer-
veň nachová), jakož i půvabu a milosti
(červeň jasná); národní básnictví slovanské
nemiluje barvy rudé ani tmavočervené, ale
jasněčervené, růžové a. zarděló a ta bývá
barvou lásky, radosti a veselí, půvabu a
krásy. Sbtk. Rostl. 46.-49. Vz tam více. —
Ib. ř. 2. zd. po u tombaku přidej: Vz více
v Bř. N. 173., Schd. II. 18. — Str. 48. a.
ř. 3. sh. po Bř. přidej: Vz Bř. N. 74.-75.,
kde jest naznačeno mnoho odstínů barev,
červené, hnědé, žluté, zelené, modré, bílé,
šedé a černé na rozličných nerostech. — Ib.
ř. sh. 14. po Č. přidej: Barvy rovnati, aby
souhlasily. Dch. Barvu ztratiti. Vz Ztratiti.
Ton barvy, der Farbenton, odstín, krása,
měňavosť, změna, proměna barev. Sp. Ne-
vidomosť barev (achromatopsia). Schb. Ta
b. mu nestojí (nesluší). U Kr. Hrad. Kšť
Na každém (dřevě) praporec jiné barvy
bieše. Výb. II. 43. Hra na barvy. Vz Brt.
L. N. 60., Mtc. 1879. 168. — Ib. ř. 16. sh.
po Us.: B. kožní. Us. Hrál všecky barvy.

Us. Fch. Líčka budú mať barvu zas. Sl.
ps. 46. A já mám barvičku jako kerá jiná
a já bych ani nešla za jejího syna. Sš. P.
278. Šátek krade barvu (člověk zdá se býti
bledším). U Rychn. Msk. — lb. ř. 21. sh.
po Us.: Přibylo mu barvy. Us. Kšť. Barvu
si koupiti. Uá. Kšť. Kdoby řekl, lhal by,
že já nemám barvy: má barvička visí na
halúzce v lesí. Sš. P. 211.— Ib. ř. 26. sh.
po Nz.: B. bílá: horská křída, karlovarská
hlinka, běl (zinková, olovná, kremžská),
stálá (permanentní, lirofonová); červená: bo-
lus, caput mortuum, anglická červeň, sienská
hlinka pálená, suřík, charmonin či nová ru-
mělka, karmin, laka (císařská či mnichov-
ská, vídeňská); modrá: modř (pařížská,
Berlínská, ultramarínová, kobaltová;; žlutá:
okr, okr zlatý, sienská hlinka nepálená,
žluť (chromová, oranžová, železitá, neapol-
ská); zelená: zelená hlinka, zeleň chromová
(zelený cinobr, zeleň listová), zeleň (svině-
brodská, norimberská, Viktořina), měděnka
čili plista; hnědá: hněď (horská, kasselská);
černá: kopt, čerň (frankobrodská, révová,
kostní či pařížská); šedá: šeď cinková,
tuha. Al. Stč. B. čerstvá, zlepšená, základní
či půdová či prvotní či podkladní, Grund-
farbe, Šp., KP. II. 141., smíšená. KP. II.
141. Mlýnek na tření barev. Wh. Barvu
nanésti, vařiti. Šp. — Ib. ř. 17. zd.: S bar-
vou (s pravdou) ven! Us. Vk. Nechtělo se
mu s barvou ven. Šml. Musila s barvou
ven (se přiznati). Ona je vám do všech
barev (každému přisvědčuje). Us. Vk. On
nyní takovou barvu tomu dává. Abr. z G.
2. 37. Jedni druhé pod lstivou barvou dali
stínati. Bart. Před sebe to brali pod pěknou
barvou. Čr. Pražané pod barvou učiněnou
odložili jim toho do zejtří. Bart. 258. 15.
Ač pak na kázáních pod barvou mluvíte,
že v to dobrovolně jdou. MP. Aby žádný
pod žádnú barvú z té daně se nevytahoval.
Sněm 1581. — Ib. ř. 11. zd. Barva zaječí.
Šp.

Barvan, u, m., der Chromeisenstein. Rk.

Barvář, e, m. = kdo barvy dělá, der
Farbenmacher. Šp. — B. = kdo je prodává,
der Farbenhändler. Šp. — B. = honící pes,
der Schweisshund. — Vz Barva, Barvíř.

Barvárna, y, f. = barvírna. Rk.

Barvářský, vz Barvířský.

Barvářství, n., vz Barvířství.

Barvastek, stku m., v lučbě, der Chrom-
eisenstein. Sl. les, Šfk. 253.

Barvec, vce, m. = chromit, nerost. S, N.

Barvena, y, f., jm. kravské. Mor. Brt.

Barvení, n., das Färben. Čokoláda k bar-
vení; b. na hnědo. Šp. B. vlasů na hnědo,
na černo. Us. Pdl. B. látek u Římanův a
Řekův. Vz Vlšk. 270., 277. B. pokrmů, vý-
robků cukrářských. Vz Kram. Slov. 28. Cf.
S. N. B. dřev olejovými barvami. Vz Prm.
III. č. 16 B. v zádělu, das F. in der Brut
(Braut). Šp.

Barvenica, e, f., die Farbenbüchse. Slov.
Ssk.

Barveník, a, m. = barvíř. Na Zlinsku.
Brt. D. 199.

Barvhard, a, m. B. ještěřitý, elops sau-
rus, der Lanzettenschwanz. Šm.