962

Bekeš, kše, m. = svrchní oděv zimní,
bunda. Rus. Mz. Mkl.

Bekotati. Sluky bekotají,. Kká. Td. 219.

Bekta, y, f., jm. feny. Škd.

Bekula, y, f., ein weinerliches Weib.
Dá se do beku ta stará b. Mor. Šd.

Bekvinky, pl., f. = bekyně. Tyl.

Bekyně. Cf. Pk. II. 532., III. 642. —
B. = motýl. B. vrbová, liparis salicis, der
Weidenspinner, pižmová, bompyx auriflua,
der Gartenbirnspinner, sosnová, liparis mo-
nacha, die Nonne, velkohlavá, liparis dis-
par, der Grosskopf, Aprikosenspinner, zlato-
řitná, l. chrysorrhoea, der Goldafter, Nest-
raupenspinner, buková, bombyx pudibunda.
Vz Frč. 179., Schd. II. 517., Sl. les., KP.

III. 315., Km. 1878. 598., Odb. path. III.
931., 930., Kk. Mot. 138.—143., Šír, Brm.

IV. 219.—224. Housenka bekyně, die Non-
nenraupe. Dch.

Bel, u, m. = kbel, kbelec, belík, střez,
škopek, der Kübel. Sl. les.

Bél, a, m. B. Matěj, rektor, nar. v Očové
v Uhrách. 1684.—1749. Vz Tf. H. l. 3. vyd.
41., Jir. Ruk. I. 55., Šb. H. 1. 2. vyd. 229.,
Enc. paed. I. 557., S. N. Vz Běl, 3.

1. Běl. ad B. obilná: špalda, triticum
spelta, der Spelz, Dinkel. Kk. 111., Rstp.
1758., Rosc. 33. Pšenice a b. (spalda). BO.
Bude obětovati také oběť běli a vína. Sš.
II. 170. Běl jedie, najlepšie pijí pitie. Hus

I. 236. — V 7 ř. toho článku za B. přidej:
= bílá barva: hamburská, stříbrná (blanc
ďargent), perlová, francouzská (líčidlo), kří-
dová, das Kreideweiss, stálá (permanentní,
litofonová). Wld, Šp., Al. Stč., Prm. IV.
254., Sl. les. — ad Blána. Der Splint. Kláda
jest uťatý peň bez větví a má kůru a lýko,
běl a střen. Kom. Cf. Kk. 7., 17., 19., Schd.

II. 165., 181. — Ku konci. B. = bělosť. B.
tváře sněžný. Čch. Bs. 68. B. spánků. Ib.
99. V něm slunce zář se spřádá s měsíčným
bělem. Čch. Sl. 22. — B. = šat bílé barvy,
ein weisses Kleid. V běl ji oblékali. Hrts.
Cela v obuvi bílé a v běli zahalená. Sš. Oa.
189.

2. Běl, a, o, vz Bílý. Ve dně běle. Výb.
II. 12. Z běla dne. Bž. 117.

3. Běl, a, m. B. Mat., nar. v Olčově
v Uhřích 1684., kněz, † 1749. Vz Jg. H. 1.
533. Vz Bel.

Bela, y, m., král uherský. Vz Tk. I. 175.,
182. — B , y, f., die Pelzmütze. Slov. Ssk.

Běla. — B., jm. feny. Škd. — B., Albina.
Ssk. — B., y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 118.
Běla, král uherský (Bela IV. 1235.—1270.).
Dal. 150. — U B = bílá houska přidej: Vz
Bělka.

Bělá, é, f., vz Běla. — B. = les. Tk. III.
41., 43. — B., míst. jm., Albendorf, ves
u Jevíčka; Biela, ves u Počátek, u Lomnice
v Jič., u Turnova, u Chrastě, u Čáslavě,
u Pardubic, u Horní Police, městečko u Něm.
Brodu, samota u Tábora, u Pelhřimova, u Lu-
bence, u Křelovic; Stará B., Alt-Biela, ves
u Mor. Ostravy; Alt- u. Neu Biela, ves
u Podmokel, Německá B., Deutsch-Biela,
ves u Březové; Nová B., Neu-Biela, ves
u Mor. Ostravy, B. Hořejší, Ober-Biela, ves
u Plas: Bilay, vsi u Pecky, u Čes. Dubu,

u Rychnova, samota u Rychnova; Neustadtel

o. Unter-Biela, ves u Plas; Weissensulz, ves
u Hostouně; Weisswasser, mě. v Boleslavsku;
Zirnetschlag, ves u Kaplice; Malá B., Klein-
Weissel, ves u Mnichova Hradiště. PL. Cf.
Tk. I. 406., 411., II. 532., III. 642., IV. 722.,
V. 235., Tf. Odp. 8., 354., Blk. Kfsk. 1282.,
Sdl. HI. I. 252., II. 275., III. 301., IV. 368.,
S. N., Tk. Ž. 94., 99. V Bělé u Něm Brodu
sázejí a pěstují v zahradách dřeváky. Vz
Sbtk. Krat. h. 7. — B. = přítok Ostravice.
Škd. B., Biela, říčka za Vysokým Sněžníkem.
Krč.

Běláček, čku, m. = bílý bob. Vz Bělák.
U N. Bydž. Kšť.

Beládka, y, m., os. jm. Tk. V. 235.

Belaj. Hulaj belaj, můj synu, už bych já
snídala. Sš. P. 35.

Bělák = alpský zajíc, lepus variabilis,
Schnee-, Alpenhase. Sl. les., Brm. I. 2. 482.
— B. = albin, kakŕlák. Vz Albinismus. —
B., míst. jm. v Korutánech. — B. = běláček.
U N. Bydž. Kšť. — B. Vojt., pseudonym
Frant. Šimáčka. Vz Šimáček. — B., u, m.,
houba, der Lerchen-, Blätterschwamm. Slov.
Ssk.

Bělákový. B. oko, das Kakerlakenauge.

Nz. lk.

Bělalka, y, f., die Stiftblume. Rk.

Bělán, a, m. = běloch, der Weisse. Pl.

Beláň, ě, f., weisse Schminke. Slov. Ssk.

Beláň, a, m., blauer Erdapfel. Slov. Ssk

Belaňa, dle Káča = bílá kráva, ovce.
Slov. Dbš. Obyč. 51., Pokr. Pot. II. 76.

Bělanka, y, f. = bílá huspenina, bílý
pokrm, das Blancmanger. B. s čokoladou,
s vejci, s jahodami, s lískovými ořechy. Šp.

Belánský, ého, m. B. Jos,. biskup baňsko-
bystřický, 1769.—1843. Vz S. N., Enc. paed.

I. 559., S. N.

Bělař, e, m., os. jm. Pk.

Bělárna, y, f. = kde se plátno bílí, bě-
lidlo, das Bleichhaus. Val. Vck., Šd., Brt.
D. 199.

Bělas, u, m., chionanthus, die Schnee-
blume. B. virginský, ch. virginica. Vz Rstp.
1034.

Bělasák, u, m., eine Art blauer Erbsen.
Slov. Ssk.

Bělásek, ska, m. = bílý motýl, pieris,
weisser Schmetterling, der Weissling. Brm.
IV. 379., Frč. 181. B. hlohový, p. crataegi,
der Heckenweissling, Sl. les., ovocný, aporia
crataegi, der Baumweissling. Stn. B. řepkový,
pieris napi, zelný, pieris brassicae, řepový,
p. rapae ; bělásek řeřichový, anthocharis car-
damines, der Waufalter, Aurorafalter, resed-
kový, a. daplidice; bělásek, leucophasia, der
Senfweissling, hrachový, 1. sinapis. Stn. I.
25.—26., Brm. IV. 383., Jhl., Šír.

Belasený, gebläut. Slov. Ssk.

Bělaseti, el, ení, blau werden. Bern.

Bělasiti, il, en, ení, blau färben. Rk. —
se = bělaseti. — kde. Medzi medzami ne-
vädza sä belasie. Slov. Hdž. Šlb. 22.

Belaskár, a, m. = čo belasie, plavé šaty
nosia ako mlynári, mäsiari atd. Pánmi počína
ľud náš titulovať od belaskárov na hor. Slov.
Phld. III. 3. 252.