963

Bělásky, pl. = kalhoty z bělasého sukna.
Při belaskách a kúsku chleba nežiada viacej.
Slov. Phld. IV. 3.

Belaso = modře, blau. Slov. Na belaso
kvitne lan (len). Sl. ps. 50.

Bělasooký, blauäugig. Slov. Ssk.

Bělasosť, i, f., die Bläue. Slov. Ssk.

Bělastý = bělasý. Vz -astý. Keby mala,
ako nemám, dala bych ti na dolomán, na
dolomán na belastý, že bys mi bol frajer
istý. Sb. sl. ps. II. 1. 41. Belastý ladníčok
(ledniček) sedem razí kvitneš. Koll. Zp. I.
147.

Bělasý = modrý jako nebe, blau. Slov.
Slav., Němc VII. 78., 196., Hdk. C. 376.
Belasý orgovaň, priďže, ty šuhajko, priďže
v sobotu k nám; Dala by mu na doloman
na belasý pod tyé jeho bielé vlasy. Koll.
Zp. I. 153., 129. O miléže moje vy žlté vlasy,
už mi jich přikryje čepiec belasý. Koll. Zp.
I. 245. — Cf. Mkl. Etym. 12.

Belať = kolíbati, uspávati, wiegen, ein-
schläfern (v dětské řeči). Na Zlinsku. Brt.
Také na Slov. Cf. Belena a ukolébavky:
Halej belej, kolébu tě. Hali beli usni, prijdú
za tebú sny. Mor. a Slov. Šd. Beliže mi,
beli, môj anjelik biely. Sldk. 522. Hajej,
bolej, synu můj, sv. Josef pěstún tvůj. Sš.
P. 33. Hulaj belaj a neplač. Ib. 510.

Bělati se. Přidej: Podlaha se bělala. Sá.
Uprostřed zahrady bělalo sa stavení. Us.
Pdl. Kostry bělaly se před námi v prachu.
Vrch. Socha ve svitu luny se bělá. Vrch.
V háji se skrze šero bělaly břízové pně.
Vlč. Zl. v ohn. I. 47. Na horách na dolách
co se tam bělá? Sš. P. 122. Při kraji lesa
v pozadí bělala se myslivna. Šml. I. 51. —
kam. Skály bělají se duchovíte k výši.
Kká. K sl. j. 26. Hle, co v noc se kol tu
kmenů bělá. Ib. 180.

Belatka, y, f., mlýn u Rozinky v Brněnsku.

Belatynce, pl., místní jm. na Slov.

Bělava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. 1. 128.

Bělávek, vka, m. = bělásek; b., vku,
m., blaues Tuch. Rk.

Bělavka, y, f. = bělice, bělizna, ein weisser
(Letten) Boden. Ssk., Šmd. — B., druh jablek.
Mor. Brt.

Bělavo, a, n., das Weissliche. Dch.

Bělavosť, i, f., weissliche Farbe. Rk.,
Šm.

Bělavý. Přidej: Mcha. B. lanýž, tuber
albidum, homolika bělavá, die weisse Trüffel;
b. sova, syrnium uralensis, die Habichtseule;
hlemýžď, helix albella, der Scharfrand. Sl.
les. Chodníček bělavý mezi vinohrady; Ko-
níčku bělavý, vyvez mě z Moravy. Sš. P.
239., 532. = od čeho. Spánky od šedin
bělavé. Pk.

Bělboh, a, m., v MV. nepravá glossa.
Pa. Vz S. N., Koll. St. 767. Bílý kůň vzta-
hoval se nepochybně na Bělboga, černý na
Černoboga; onen dobrému, tento zlému bohu
byl posvěcen a obětován. Koll. Zp. I. 424.

Bělbohý, genialis. Koll. Zp. 767.

Bělbožice, dle Budějovice, Welbowitz,
ves u Kralovic. PL.

Bělč, e, m., Bieltsch, ves u Tišnova, u Ml.
Vožice, u Prachatic. PL. — B. = hora u
Chudenic. BPk.

Bělče, Gross-Bieltsch, také Běleč, ves
u Kr. Hradce. PL. Cf. Sdl. Hr. I. 39., 62.

Bělčice, dle Budějovice, Bieltschitz, ves
u Únoště. O hodinách v B-cích vz Sbtk.
Krat. h. 7. — Cf. Tk. I. 406., 411., III. 71.,
72., Sdl. Hr. IV. 237., S. N. — B., ves
u Benešova, městečko u Blatné. — B., Hei-
denpiltsch, ves v Olomoucku u Dvorce. PL.

Belčov, u, m. = kolíbka, houpačka, die
Wiege, Schaukel. Cf. Belena. Slov. Všetkých
Slovanov bol b. tuná. Pokr. Z hor 100. Dva
stoly, dva belčovy, dva kostoly, jedna postel

— nebývá dobré. Zátur.

Bělčovice, dle Budějovice, Wispitz, ves
u Jemnic na Mor.

Belčovský, ého, m., dvůr u Velvar.

Bělec, lce, m., os. jm. B. Jan. Tk. V.
86. — B., rus., der Weltpriester. Rk. —
B., v miner., der Albit. Rk.

Bělecký, ého, m., os. jm. Žer. Záp. I.
57., 39., Jg. H. 1. 533.

Běleč, lče, m., Bieltsch, ves u Berouna
také Bělč, Bieltsch, vsi u Mladé Vožice a
u Prachatitz; také Bělče, Gross-Bieltsch, ves
u Kr. Hradce. PL. Cf. Tk. I. 47., V. 147.,
Blk. Kfsk. 1282., Sdl. Hr. III. 108, IV.
222.—226.

Běleček. čka, m., Klein-Bieltsch, ves u
Kr. Hradce. PL.

Bělečný, eierweiss. Rk.

Beledinka, y, f., samota u Pelhřimova.

Belej, vz Belati.

Bělejšov, a, m. = hora u Chudenic. BPk.

Bělek, lka, m.,os. jm. Pal. Rdh. I. 118.

— B., druh psa. Šm.

Belemnit, u, m. = hlavonožec (zkameně-
lina). Schd. II. 120., 127., 535., Ves. IV. 104.

Bělen, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 118. —
B. = Veleň,Wieles. Sdl. Hr. III. 301.

Belena, y, f. = kolébka (v dětské mluvě),
die Wiege. Na Mor. a Slov. Brt. Půjdeš na
belenu? Dám tě na b-nu. Šd. Cf. Belčov.

Bělena, y, f., jm. bílé krávy, kozy. Mor.
Brt. — B. = ženská bílé pleti. Slov. Rr. Šb.

— B. = sv. Leokadia. Šd.
Bělenče = Bělenec.

Bélenec, nce, m., Priester des Bel. Hus
I. 123. Vz Bélita.

Bělenec, nce, m. = Bělenče. Sdl. Hr. III.
301.

Bělení, n., vz Běliti, Běleti se. B. kovů.
Us. Pdl.

Bělenisko, a, n., schlechte Bleiche. Šm.

Belenka, y, f. = belena. Brt., Šd. —
B. = bylinka. Vraný koně řechcó, obroku
jest nechcó, jenom tó belenko, drobnó jete-
linko. Sš. P. 454.

Bělenka, y, f. = belica, ovce bílá vlny
hladké. Mor. Brt. — B., leucopathia, der
Albinismus. Vz Albinismus. N z. lk.

Bělestvúcí, vz Bělostkvoucí. Ssk.

Béleš, e, m. = lívanec, gegossener Talke.
Mor. Hrb. Koláč ze pšeničné mouky upečený
na bálešníku, na ohnisku, ne v peci. Na již.
Mor. Šd. U Kroměř. Včř. B. = kynutý
knedlík nadívaný trnkami (švestkami) nebo
tvarohem. Mor. Kmk. Cf. Báleš, Béleška.

Belešeti, weiss werden. Rk.

Béleška, y, f. = vdolek, der Talke. V Pod-
luží na Mor. Brt. Vz Béleš.

350*