Předchozí (963)  Strana:964  Další (965) |
|
|||
964
|
|||
|
|||
Belešník, u, m. = plech, na kterém se
pekou béleše. Místy říkají benešník. U Fryšt. Džl. Bělešov, a, m., Bieleschau, samota u Kla-
tov. PL. Bělešovice, dle Budějovice, Bieleschowitz,
ves u Pardubic. Cf. Sdl. Hr. I. 66., 114. Běleti. Ku konci přidej: Kosti se z dálky
v písku Bělely. Vrch. V sloupech dýmu jeho šat se bělí. Osv. VI. 594. Belgie. O školství belgickém vz Enc.
paed. I. 559. a násl. O B-gii vz S. N Belgrad, u, m., samota u Sušice, dvůr
v Těšínsku. PL. Belhání, n, vz Belhati. Mus. 1880. 426.
Belhati. Každé přirovnání belhá. Mus.
1880. 426. — jak. Kteří (chromci) se strany na stranu belhají a kulhají. Sš. Sk. 37. — Cf. střněm. velgen flectere, velge flexura. Mz. v List. filol. 1880. 6. Belhavosť, i, f. = chromota. B. či chro-
motu uzdraviti. Sš. Sk. 96. Belhavý, claudus. ZN., Hr. rk. 455., Bj.
Boží mocí belhavým choditi kázal. Leg. o sv. Prok. B. má krásné hnáty nadarmo. BO. B. verš, trojměr, rým. Dk. Poet. 245., 270., 406. — jak. Byl jest belhav na obě nože. Bj. — Cf. Belhati. Belhyňavosť, i, f. = belhavosť. Šm.
Belhyňavý = belhavý. Šm.
Belhyněti, ěl, ění, hinken. Rk.
Bělí, n. = běl (lůj). Vz Lůj.
Belial, a, m. = líčení sporu Kristova se
sborem pekelným, čes. překlad z 15. stol. Vz Jir. Ruk. I. 56., Sbn. 828. Belian, u, m. = blen, blín, hyosciamus
niger. Slov. Zátur., Hdž. Čít. 202. Bělica, e, f. = bílá ovce vlny hladké. Val.
Brt. Bělice, ryba = jelec, leuciscus. Vz Schd.
II. 499., KP. III. 387. — B. = bílá vrba, salix alba, die weisse Weide, Felber, Baum- weide. Vz Rstp. 1406., FB. 27., Čl. Kv. 141., Kk. 149., S. N. — B. = druh třešní. Vz Třešně. Val. Brt., Tč. — ad B. = bílá země, bělavka, bělizna ( ein weisser Lettenboden. Šmd. — B. = bělica. Mor. Brt. — B., Bielitz, ves u Neveklova. PL. Bělicí soda, Bleichsoda. Dch.
Běličák, a, m. = bílý beran, ein weisser
Widder. Mor. Brt., Ssk. Běličář, e, m. = štětkář, kartáčník. Rk.
Bělíček, čka, m., os. jm. Mor. Brt.
Běličistý, weiss. B. dívka = blondina.
Mor. Brt, D. Bělička, y, f., moenchia, rostl. B. vztý-
čená, m. erecta. Vz Slb. 610., Čl. Kv. 309., FB. 81. — B. = drobný bílý bob. Na Zlínsku. Brt. — B., jablko. Mor. Brt. Běličkovati, weiss schminken. Rk.
Beličky. Haličky b., zavri si očičky. Sš.
P. 510. Běličský mistr, der Bleichmeister. Hk.
B. vápno (chlorové, chlornatan vápenatý), der Chlorkalk. SI. les. Bělidla, pl., n. Na B-dlách, osada u Po-
děbrad. PL. Bělidlářský, Bleich-. B. louh. Mj. 42.
Bělidlářství, n. = bělířství, die Bleicherei.
Sl. les., Kk. Fys. 75. |
Bělidlo, a, n. — B., Bleiche, samota
u Rychnova; Bleich, vsi u Kroměříže a u Olomouce. PL., Sdl. Hr. II. 240. Bělichov, a, m., byla ves v Pražsku.
Blk. Kfsk. 95. Belík, u, m., na Klatov. = máselnice, das
Butterfass. Kd., NA. IV. 101. — B. u pily, vz Jednuška. Bělík, a, m., os. jm. Pal. Děj. IV. 2.
349. Bělima, y, f. = zevnější bílá a tvrdá
blána oční, sclera, albuginea (Nz. lk.). Zánět b-my a cévnatky, sclerochorioiditis; roze- klání zákalu čočkového b-mou, scleronyxis, Nz. lk.; boubel b-my, cistis sclerae, ranění b-my, vulnera sclerae, cizí těleso v b-mě, corpus peregrinum in sclera; přední rozta- ženina b-my, staphyloma sclerae anticum, střední rozt. b-my, staph. scl. aequatoriale, zadní rozt. b-my, staph. scl. posticum. Schb. Vz Oko, Slov. II. 349. b., Slov. zdrav. 27. Bělín, a, m. Vok z Bělina. Vz Jir. Ruk.
I. 57. Belina, y, f., jm. feny. Škd. — B.=
belinka. Brt. D. 199. Bělina, y, f. = bělima. Vlk., Slov. II.
349. b. Bělinatý. B. nebe. Záře Lindova.
Belinečka, y, f. = belinka.
Belinka, y, f. = maličkosť, troška, eine
Kleinigkeit. Je toho jen b. Na Val. Vck., Brt. D. 199. Bělinka, y, f., mor. tanec. Škd. Všecky
panny v bělině, ene moja ve hlině. Sš. P. 778. Běliny, pl., f., Weisswaaren. Rk.
Bělírna, y, f. = bělidlo, die Bleiche, der
Bleichplan. Dch. Bělířství, n. = bělidlářství. Nz.
Bělisko. Také ve Slez., Pk., a v Čech.
u Potštýna. Ibl. Krávy idú domóv, slnce stojí nízko, už ťa musím nechať, ty moje bielisko. Koll. Zp. I. 312. Bělistý, weiss. Rk.
Běliště, ě, n., vz Bělidlo. Dch.
Belita, y, m. = kněz Belův. Hus I. 123.
Bělitel, e, m., der Weisser, Bleicher. Rk.
Běliti. Za Vys. přidej: NA. IV. ,174. —
co, se komu. Vlas mu bělí stáří. Čch. Bs. 172. Už se mu čelo bělí (už je spokojenější). Na Ostrav. Té. — kde. Na východě se už bělí (vyjasňuje se). Ostrav. Té. — se kdy. Po dešti už se nebe bělí. Ib. Tč. Bělitký. Za Rkk. stůjž: 61. B. mléko.
14. stol. Mus. 1884. 32. Bělivka, y, f., glossiphonia. B. dvojoká,
g. bioculata, bradavčitá, g. papillosa, skelná, g. heteroclita, sploštělá, g. complanata, pí- ďalková, g. marginata, osmioká, g. tesselata, šestioká, g. sexoculata. Ves. IV. 20., 30., 218.—219. Bělivo, a, n. = bělmo. Šm.
Bělivosť, i, f., die Weisslichkeit. Mj. 42.
Bělivý, weiss machend. Voda nabývá
jím b-vé moci. Mj. 39. Belizna. ad 1. Jir., Bž. 228. Protož veliké
pláště s beliznami, s hranostaji, s kunami a s hedbávím mají, dlúhé a široké a to vše, aby byli vidíni od lidí; Pohřiechu také sem měl ty taparty, sukně s křídlami, i kápě |
||
|
|||
Předchozí (963)  Strana:964  Další (965) |