964

Belešník, u, m. = plech, na kterém se
pekou béleše. Místy říkají benešník. U Fryšt.
Džl.

Bělešov, a, m., Bieleschau, samota u Kla-
tov. PL.

Bělešovice, dle Budějovice, Bieleschowitz,
ves u Pardubic. Cf. Sdl. Hr. I. 66., 114.

Běleti. Ku konci přidej: Kosti se z dálky
v písku Bělely. Vrch. V sloupech dýmu
jeho šat se bělí. Osv. VI. 594.

Belgie. O školství belgickém vz Enc.
paed. I. 559. a násl. O B-gii vz S. N

Belgrad, u, m., samota u Sušice, dvůr
v Těšínsku. PL.

Belhání, n, vz Belhati. Mus. 1880. 426.

Belhati. Každé přirovnání belhá. Mus.
1880. 426. — jak. Kteří (chromci) se strany
na stranu belhají a kulhají. Sš. Sk. 37. —
Cf. střněm. velgen flectere, velge flexura.
Mz. v List. filol. 1880. 6.

Belhavosť, i, f. = chromota. B. či chro-
motu uzdraviti. Sš. Sk. 96.

Belhavý, claudus. ZN., Hr. rk. 455., Bj.
Boží mocí belhavým choditi kázal. Leg.
o sv. Prok. B. má krásné hnáty nadarmo.
BO. B. verš, trojměr, rým. Dk. Poet. 245.,
270., 406. — jak. Byl jest belhav na obě
nože. Bj. — Cf. Belhati.

Belhyňavosť, i, f. = belhavosť. Šm.

Belhyňavý = belhavý. Šm.

Belhyněti, ěl, ění, hinken. Rk.

Bělí, n. = běl (lůj). Vz Lůj.

Belial, a, m. = líčení sporu Kristova se
sborem pekelným, čes. překlad z 15. stol.
Vz Jir. Ruk. I. 56., Sbn. 828.

Belian, u, m. = blen, blín, hyosciamus
niger. Slov. Zátur., Hdž. Čít. 202.

Bělica, e, f. = bílá ovce vlny hladké. Val.
Brt.

Bělice, ryba = jelec, leuciscus. Vz Schd.
II. 499., KP. III. 387. — B. = bílá vrba,
salix alba, die weisse Weide, Felber, Baum-
weide. Vz Rstp. 1406., FB. 27., Čl. Kv. 141.,
Kk. 149., S. N. — B. = druh třešní. Vz
Třešně. Val. Brt., Tč. — ad B. = bílá země,
bělavka, bělizna ( ein weisser Lettenboden.
Šmd. — B. = bělica. Mor. Brt. — B., Bielitz,
ves u Neveklova. PL.

Bělicí soda, Bleichsoda. Dch.

Běličák, a, m. = bílý beran, ein weisser
Widder. Mor. Brt., Ssk.

Běličář, e, m. = štětkář, kartáčník. Rk.

Bělíček, čka, m., os. jm. Mor. Brt.

Běličistý, weiss. B. dívka = blondina.
Mor. Brt, D.

Bělička, y, f., moenchia, rostl. B. vztý-
čená, m. erecta. Vz Slb. 610., Čl. Kv. 309.,
FB. 81. — B. = drobný bílý bob. Na Zlínsku.
Brt. — B., jablko. Mor. Brt.

Běličkovati, weiss schminken. Rk.

Beličky. Haličky b., zavri si očičky. Sš.
P. 510.

Běličský mistr, der Bleichmeister. Hk.
B. vápno (chlorové, chlornatan vápenatý),
der Chlorkalk. SI. les.

Bělidla, pl., n. Na B-dlách, osada u Po-
děbrad. PL.

Bělidlářský, Bleich-. B. louh. Mj. 42.

Bělidlářství, n. = bělířství, die Bleicherei.
Sl. les., Kk. Fys. 75.

Bělidlo, a, n. — B., Bleiche, samota
u Rychnova; Bleich, vsi u Kroměříže a
u Olomouce. PL., Sdl. Hr. II. 240.

Bělichov, a, m., byla ves v Pražsku.
Blk. Kfsk. 95.

Belík, u, m., na Klatov. = máselnice, das
Butterfass. Kd., NA. IV. 101. — B. u pily,
vz Jednuška.

Bělík, a, m., os. jm. Pal. Děj. IV. 2.
349.

Bělima, y, f. = zevnější bílá a tvrdá
blána oční, sclera, albuginea (Nz. lk.). Zánět
b-my a cévnatky, sclerochorioiditis; roze-
klání zákalu čočkového b-mou, scleronyxis,
Nz. lk.; boubel b-my, cistis sclerae, ranění
b-my, vulnera sclerae, cizí těleso v b-mě,
corpus peregrinum in sclera; přední rozta-
ženina b-my, staphyloma sclerae anticum,
střední rozt. b-my, staph. scl. aequatoriale,
zadní rozt. b-my, staph. scl. posticum. Schb.
Vz Oko, Slov. II. 349. b., Slov. zdrav. 27.

Bělín, a, m. Vok z Bělina. Vz Jir. Ruk.
I. 57.

Belina, y, f., jm. feny. Škd. — B.=
belinka. Brt. D. 199.

Bělina, y, f. = bělima. Vlk., Slov. II.
349. b.

Bělinatý. B. nebe. Záře Lindova.

Belinečka, y, f. = belinka.

Belinka, y, f. = maličkosť, troška, eine
Kleinigkeit. Je toho jen b. Na Val. Vck.,
Brt. D. 199.

Bělinka, y, f., mor. tanec. Škd. Všecky
panny v bělině, ene moja ve hlině. Sš. P.
778.

Běliny, pl., f., Weisswaaren. Rk.

Bělírna, y, f. = bělidlo, die Bleiche, der
Bleichplan. Dch.

Bělířství, n. = bělidlářství. Nz.

Bělisko. Také ve Slez., Pk., a v Čech.
u Potštýna. Ibl. Krávy idú domóv, slnce
stojí nízko, už ťa musím nechať, ty moje
bielisko. Koll. Zp. I. 312.

Bělistý, weiss. Rk.

Běliště, ě, n., vz Bělidlo. Dch.

Belita, y, m. = kněz Belův. Hus I. 123.

Bělitel, e, m., der Weisser, Bleicher. Rk.

Běliti. Za Vys. přidej: NA. IV. ,174. —
co, se komu. Vlas mu bělí stáří. Čch. Bs.
172. Už se mu čelo bělí (už je spokojenější).
Na Ostrav. Té. — kde. Na východě se už
bělí (vyjasňuje se). Ostrav. Té. — se kdy.
Po dešti už se nebe bělí. Ib. Tč.

Bělitký. Za Rkk. stůjž: 61. B. mléko.
14. stol. Mus. 1884. 32.

Bělivka, y, f., glossiphonia. B. dvojoká,
g. bioculata, bradavčitá, g. papillosa, skelná,
g. heteroclita, sploštělá, g. complanata, pí-
ďalková, g. marginata, osmioká, g. tesselata,
šestioká, g. sexoculata. Ves. IV. 20., 30.,
218.—219.

Bělivo, a, n. = bělmo. Šm.

Bělivosť, i, f., die Weisslichkeit. Mj. 42.

Bělivý, weiss machend. Voda nabývá
jím b-vé moci. Mj. 39.

Belizna. ad 1. Jir., Bž. 228. Protož veliké
pláště s beliznami, s hranostaji, s kunami a
s hedbávím mají, dlúhé a široké a to vše,
aby byli vidíni od lidí; Pohřiechu také
sem měl ty taparty, sukně s křídlami, i kápě