993

Bílán, a, m. = mlynářský chasník. U Ro-
nova. Rgl.

Bilance = srovnání příjmu, vydání a
konečného jmění, die Bilanz. Vz S. N.

Bilancovati, bilanciren. Rk.

Bilanční, Bilanz-. B. kniha, účet, das
Bilanzkonto. Šp.

Bílanka, y, f. =bílá pšenice, weisser
Weitzen. Us. u Hořic. Hk.

Bilanský Mat. Blk. Kfsk. 966.

Bílany. Sdl. Hr. I. 232.

Bilavsko, a, n., ves u Bystřice nad Ho-
stýnem.

Bílavý = bělavý. Bern.

Biľažiti = biľakovati? Slov. Ubočie,
kde plazivosť otroka nebiľaží sa biľagom
hoviad. Sldk. 572., Lipa III. 176.

Bílčina, y, f. = bílkovina. Sl. les.

Bílé, ého, n., Bilay, ves u Police. Vz
Blk. Kfsk. 1284.

Bilečka, y, f., die Tüncherin, Weisserin.
Šm.

Bílečnatý, eiweisshältig. Sl. les.

Bílečoves, vsi, f. = Bílovec.

Bíledně. — B. = zřejmě. Kdož nevidí
zde b. rozdíl. MP. 5.

Bílejov, a, m., Biliau, samota u Kutné
Hory. Vz Blk. Kfsk. 1284., 16.

Bílejovský, ého, m. B. Bohuslav, nar.
v Malině, kněz, † 1556. Vz Jg. H. 1. 535.,
Sbn. 938., Jir. Ruk. I. 68., Tk. Ž. 215., Šb.
H. 1. 2. vyd. 230., Mus. 1884. 108.

Bílek. Cf. Schd. I. 411., S. N., Sv. 124.
— B. rostlinný, das Pflanzeneiweiss, Endo-
sperm, jest pletivo obyčejně bílé, vnitřek
semena vyplňující, v němž klíček leží. Čl.
Kv. XVIII. Cf. Schd. II. 213., Kk. 55., 59.,
Slb. XL., Rosc. 91., Šv. 123. — B., lka,
m., os. jm. Tk. VI. 168. B. Jak. Vz Jir. Ruk.
I. 69., Cf. Tf. Odp. 256. B. Jiří, farář,
1617. Jg. H. 1. 535., Jir. Ruk. 70. B. Jan.
1621. Vz Jir. Ruk. I. 70. B. Adam, Štěpán,
Jan, Ciprian, Václav. Vz Blk. Kfsk. 1284.
Cf. S. N. B. Tomáš, vysl. ředitel akadem.
gymnasia v Praze, spisov., nar. v Deštné
u Jind. Hradce 30. září 1819. Vz Tf. H. 1.
3. vyd. 161. On byl učitelem spisovatele
tohoto slovníku v létech čtyřicátých pod-
poruje a zastupuje občasně jakožto auskul-
tant malostranského gymnasia v Praze tehda
již churavého Skalického, professora tříd
grammatikalních (nižšího gymnasia). — B.,
ves u Chotěboře.

Z Bilenberka. Vz Jir. Ruk. I. 71.

Bílenec, nce, m., Bilenz, ves u Chomú-
tova; Willenz, ves u Jechnic. Arch. V.
529., Sdl. Hr. III. 301.

Bílení, n., das Bleichen. B. usně činné
z kamence, das Bleichen des Weissgarn-
Leders; postup b., der Bleichprocess; sůl
k b., das Bleichsalz. Šp. B. kyseliny du-
sičné, litiny. Vz KP. IV. 424., 88. Cf. Kram.
Slov. 36., S. N.

Bílenice, Billenitz, ves u Sušice. PL.

Bílenka, y, f., ves u Lobosic. Vz Blk.
Kfsk. 1284.

Bílený. — Tam on trávu kosí v košielke
bielenej. Čjk. 45. Trhala, mikala konope
zelené, nerada nosila košelky bielené. Sl.
ps. Šf. II. 140. V jednej ruce drží b. šáte-

Kottův Česko-něm. slovník. V.

ček; Voliľas b-ný čepeček nežli svůj ze-
lený věneček. Sš. P. 481.

Biletář, vz Billetář.

Biliar, vz Bilar.

Bíličí, zum Weissen gehörig. B. ščetka,
der Tünchpinsel. Slov. Bern.

Bílička, y, f., die Weisserin; Bleicherin.
Bern.

Bilifulvin, u, m., das Bilifulvin. Šp.

Bilichov, a, m., ves u Slaného. PL. B.
Malý, samota tamtéž.

Bilija = bída. Val. Brt. D. 199.

Bilín, u, m., z lat. bilis = žluč. Vz Žlu-
čeť.

Bílina, y, f., Bilin, město u Teplice a
ves u Bernartic. Tk. I. 602., III. 37., IV.
722., V. 235., VI. 346. Z Bíliny Bartoš
(Bartoloměj Synopher). Vz Jir. Ruk. I. 71.,
Blk. Kfsk. CXLVIII, Sdl. Hr. II. 80., IV.
160., Tk. Ž. 108., 113., S. N.

Bílinka, y, f., ves v Budějov. Blk. Kfsk.
1241.

Bílinský Vinc. 1820. Jg. H. 1. 535. B.
Stepán. Blk. Kfsk. 989. — B. pokroutky.
Vz Kram. Slov. 36.

Biliosní horečka. Vz Bilín. Slov. zdrav.
29.

Bilirubin, u, m. Vz Šfk. P. 596.

Bílisko = bělisko Bern.

Bilišarát, u, m. B. u okna, u dveří, das
Fenster-, Thürfutter. U Uh. Hrad. Tč.

Bíliti, běl. Na Mor. říkají místy: líčiť.
Brt. D. 199. Dobre je mně bieliť, preto si
ai zpievám, šuhaj vodu nosí, já plátno po-
lievám. Koll. Zp. I. 60. — B. = loupati,
schälen. — co. Duro bral si po jednom
hrášku z mísy, každý pred seba položil,
pekne z lupiny bielil. Slov. Dbš. Sl. pov.
VII. 13.

Bílívati, vz Bíliti.

Biliverdin, u, m. = zelené barvivo, je
látka dusičnatá a skládá někdy celé žlučné
kameny. Vz Šfk. 668.

Bílivý, Bleich-. B. voda, die Bleichflüs-
sigkeit. Sl. les.

Biljár, u, m., vz Bilár.

Biljardovna, y, f. = kulečna, das Bil-
lardzimmer. Šp.

Bílka, y, f., Pilkau, ves u Teplice. PL.
Blk. Kfsk. 863. — B., y, m., os. jm. B.
Petr, paedagog čes. 1820.—1881. Vz Eac.
paed. I. 629.—634.

Bílkatý = bílečnatý. Sl. les.

Bílko, a, n. = bílek, das Eiweiss. Na
Val. Tč., Vck., Brt. D. 199.

Bílkonosný, eisweisshaltig. Šp.

Bílkov, a, m., ves u Kouřimě. — B.,
Bilkau, ves u Dačic. PL. Cf. Tk. VI. 114.,
Sdl. Hr. IV. 368.

Bílkovatý, albuminös, eiweisshältig. Šm.

Bílkovice, dle Budějovice, ves u Bene-
šova. Cf. Tk. IV. 722., Blk. Kfsk. 854.

Bílkovina, y, f. = hmota bílkovitá, der
Eiweisstoff, das Albumin, jest nejdůležitější
součástka všech životních miz rostlinných
i zvířecích. Lieberkühn mu dal formuli:
C₇₂ H_1I2 N₁₈ SO₂₂, Schützenberger nejnověji
dokonce: C₂₄₀, H₃₈₇ N₆₅ O₇₅ S₃. Vz Šfk. Poč.
591. Nejznámější příklad b-ny jest bílek
vejce ptačího; ale b. vajec je rozdílná od

352