999

Blaboň, ě, m. = blabonil. Prk. Přísp. 28.

Blabositi = blabotati. Ssk.

Blabot, u,m, das Geschwätz. Ssk., Bern.

Blaboták, a, m., der Schwätzer. Ssk.

Blabotati, schwätzen. Ssk.

Blabotavý, geschwätzig. Ssk.

Blabotiti = blabotati. B-tí vodpusť světa,
ins Blaue reden. Sb. sl. ps. I. 87.

Blabtati = bláboliti. Co blabceš? Laš.
Brt. D. 199.

Blabule, e, f. B. na hnací peci, der Drang
im Hüttenwesen. Šm.

Blabuň, ě, f. = blabuně. Vrch. Jak tu
sklennou b. drtím v půli. Kká. Š. 16.

Blabuňa, m., dle Bača = hlupec, na-
dávka. Kdyby nebyl b., bylo by to s nimi
jinak. B Skrýje. Brnt.

Blabuňatec, tce, m., tococa, rostl. B.
kulatý, t. guianensis. Vz Rstp. 572.

Blabuně, v bot. ampulla, die Blase, Blatt-
blase. Nz.

Blabuniti, il, ěn, ění = blaboniti, žváti.
Ostrav. Tč.

Blabuňka, y, m. = žvástal, mluvka.
U Kr. Hrad. Kšf. — B. = bublinka. Dk.

Blácení, n., das Bekothen. Sm.

Blácený; -en, a, o, bekothet. Šm.

Blacga, y, f. = měkká věc na př. telecí
maso, etwas weiches To je b. Val. Vck.

Blacgavý = slabý, nevládný tělem,
schwach, kraftlos. Val. Vck., Brt. D. 200.

Blacko, a, n. = bláto. To je blacka na
cestě (mrzutě řečeno). Mor. Vck.

Blačák, a, m., der Blöcker. Slov. Bern.

Blačati = blečeti, blocken. Tu neďaleko
jednoho humna počuje starú kozu b. Slov.
Dbš. Sl. pov. VIII. 15. — B. = plakati,
plärren. Ssk., Bern.

Blačavý, blöckend; plärrend. Slov. Ssk.

Blačení, n. = blečení, das Blöcken der
Schafe. Slov. Dbš. Obyč. 56.

Blačeti = blečeti. Slov.

Blačiak, u, m. = vatra. Kde nás šuhajci
při b-ku či vatre s potravou čakali. B. či
blčiak veselo práskal. Slov. Syt. Tab. 257.
— B., a, m., der Blöcker; Plärrer. Slov.
Ssk.

Blädastý, blässlich. Slov. Ssk.

Blädavý = blädastý. Slov. Ssk.

Blädnouti = blednouti. Slov. Ssk.

Blafal, a, m., vz Blafoň.

Blafařiti, il, en, ení = blafati, hltavě
jísti, gierig essen. U N. Kdyně. Rgl.

Blafárňa, dle Káča = paščeka. Mor.
Brt., Vck.

Blafati, vz Blafařiti. Us. — B., blafkati
= štěkati, bellen: o psovi a též o hubaté
ženě. Neblafkej pořád. Mor. Šd. Pes ščeká,
blafká, skujíká (jsa bit), vyje. Mor. Brt. —
B. = tlouci, schlagen. — koho čím jak:
pěstí po hubě. U Uher. Hrad. Tč.

Blafkot, u, m. = blafání, štěkot. A ohavný
dávaly b. Slov. Hol. 34.

Blafnouti, vz Blafati.

Blafoň, ě, m., der Beller, blafal. Již.
Mor. Šd., Brt. D.

Blafoun, a, m. = žváč, tlachal. U Tře-
bonína. Olv.

Blah, a, m., Makarius (sv.). Šd.

Blaha, y, f., samota u Krumlova.

Bláha = blaženosť. Dch. Zem naň bláhu
proudem vylívá. B. nebeská, věčná. Sš. Bs.
166., II. 197. (II. 103., 104., 149.). — B.,
y, m., os. jm. Tk. V. 98., 101. — B. Ma-
touš, starší církví evang. 1772.—1837. Vz
Tf. H. 1. 3. vyd. 186., S. N., Jg. H. 1. 535.
— B. Jos, † 1831. Jg. H. 1. 535. — B.-
Vojtěch, školní řed. v Praze, pěstoval hudbu
a zpěv. 1811.—1882. Vz Enc. paed. I. 644.,
S. N.

Blaháč, e, m., der Glückselige. Slov.
Ssk.

Blahák, a, m., os. jm. Šd., S. N.

Blahání, n., benedictio, das Segnen. Ž.
wit. 20. 7., 83. 8. Načež b-ním list zavírá.
Sš. II. 64.

Blahati = dobrořečiti, blahoslaviti, be-
nedicere, Glück anwünschen, segnen. Cf.
Mz. v List. filol. 1880. 8. — abs. Bezdět-
kyně budou blahány. Sš. III. 210. —komu.
Blahaju Hospodinu. Ž. wit. 15. 7. Mluvieše
blahaje Bohu; Blahachu Hospodinu a lidu
jeho. BO., ZN. Blahajte, angelé Hospodinu.
BO. Blahala si = byla blažena, libovala si.
Slov. Když Alžběta Marii blaháše. Št. Kn.
š. 298. — si v čem. Starý R. se starým
Jedlovským b-li si ve svých dítkách. Ntr.
VI. 269. —co, koho. Tudy blahal pán
Ježíš Petra; Blahám se (za šťastného se
kladu), že ... Sš. II. 13., Sk. 276. Bydlechu
v chrámě blahajíce Boha. ZN. — koho
proč. Neblahám Pavla tak pro jeho do
ráje božího podnesení, jak pro jeho okovů
podnikání. Sš. II. 103. — čím: ústy bla-
hachu, benedicebant. Ž. wit. 61. 5. — kde.
Životy mučedlníkóv před lidem b. Ch. (Jir.
exc.).

Blaheň, hně, m., os. jm. NB. Tč. 39.

Blahník, a, m., os. jm. Šd.

Blaho. — Ad 2. B. = souhrn všeho toho,
co nejvýš libé a lahodné, příjemné a roz-
košné jest. Vz S. N. B. obecné čí veřejné,
tělesné, duševní, národní, Us., praktické,
idealní. Šml. I. 45. Ve blahu tonouti. Dch.
Pokroč z věže ven vz rané blaho tamo na
skálu (= na blahé ráno). Rkk. 19.

Blahobarvek, vku, m. = chromovka.
S. N.

Blahoblahý, hochselig. Dch.

Blahoborný, glückzerstörend. Dch. B.
vrah. Štulc. I. 189.

Blahobožiti, il, en, ení, erbauen (mor.).
Dch.

Blahobožný, erbaulich. B. kniha. Dch.

Blahobrašný = božský. B. jesle. Vký.
Blahobudný, blahobudivý, selig weekend.
Šm.

Blahobytně, im Wohlstand. Ba i po-
druhové tenkrát b. se měli. Kos.

Blahobytník, a, m., der Lebemann. Dch.
Blahobytnosť, i, f., glückseliges Leben.
Šm.

Blahobytný. B. idea, die Idee des Wohl-
standes. Kos.

Blahobytosť, i, f. = blahobyt. Ssk.

Blahocestovati = šťastně cestovati, «vo-
O-eľv. Sš. I. 24.

Blahocitnosť, i, f. = blahocit. Šm.

Blahocitný, wohlbehaglich. Dch.