Předchozí (999)  Strana:1000  Dalí (1001) |
|
|||
1000
|
|||
|
|||
Blahočelný = k blahu čelící, segenbrin-
gend. Tč. B. snaha. tulc. I. 165. Blahočestí, n. (zbytečno), die Wohlehr-
barkeit. Vký. Blahočestný, wohlehrbar. m.
Blahočet, čtu, m., araucaria, rostl. B.
čtyřřadý, a. imbricata. Vz Rstp. 1441., Kk. 102., Rosc. 102. Blahočiniti, il, ěn, ění, wohlthun. m.
Blahočinnos, i, f., die Wohlthätigkeit.
m. Blahočinný. B. vlastnos, Vlč., těcha.
Kká, Td. 301. Blahodar, u, m. = zvlátní dar blaho-
vůle boí, die wohlthuende Gabe. B. du- chovní; O b-rech se apotol Pavel místněji prostírá v listu Kor. 12. 4. S. I. 24. Blahodařiti, il, ení, Almosen geben. m.
Blahodárnos, i, f., die Dankbarkeit,
das Heilbringen. m. Blahodárný. B. účinky, vliv, dé, světlo,
teplo. Us. Pdl. Blahoda, i, f. = milos. Jimi (blaho-
datmi) Pavel od Boha obzvlátě nadělen byl; Rozjímání milostí, b-tí kříe. S. I. 21.. II. 69. Blahodatný, glückspendend. Msn. Or.
41., Osv. V. 765. B. zřídla. Msn. Or. 155. Blahoděčný jásot. Msn. Or. 25.
Blahoděj, e, m., der Wohlthäter. m.
Blahodějice, e, f., die Wohlthuende. Dch.
Blahodějně, wohlthuend. B. působiti.
Mus. 1880. 588. Blahodějnos, i, f., die Wohlthätigkeit.
m. Blahodějný. B. činnos, Osv. I. 41, jutro,
Rkk., mylénky, Mtc. 1. 63. 4., působení. Anth. Jir. I. 3. vyd. IV. Blahodějství, n. = blahodějnos. m.
Blahodějstvovati = blaze působiti, wohl-
thuend wirken. Slov. kde. Aby evan- jelium bezprostredne b-lo. Lčb. CM. 21. Blahodění, n., das Aussprechen günstiger
Worte. Lpř. Blahodětel, e, m., der Wohlthäter. m.
Blahodíti. Kdy tak újatek a úchabek
jejich (idů) blahoděl. S. I. 116. Blahodobí, n., eufemia. V MV. nepravá
glossa. Pa. Blahoduch, a, m., der selige Geist. Sídlo
b-chů. S. II. 141. Blahoduchos, i, f. = blahoduí. m.
Blahoduí, n., der Edelmuth. m., Ssk.
Blahodůvěrnos, i, f., die Vertrauungs-
seligkeit. Dch. Blahodyný, glückathmend. Čch. Dg.
709. B. náruč. Čch. Mch. 39. Blahohlasí, n., angenehme Stimme. m.
Blahohlasý, angenehme Stimme habend.
Sm. Blahohlučný, ev'íoc,-, selig, festlich um-
jubelt. Lpř. Blahohrůza, y, f. = bázeň, pochodící
z příliného blaha nebo z pocitu příliné blaenosti. S. Blahochu, i, f., der Wohlgeschmack.
m. Blahochutnáček, čka, m., der Glück-
verkoster. Koll. III. 176. |
Blahochvalný, löblich, rühmlich. m.
Blahochvělý, vor Seligkeit bebend. Dch.
Blahojásotný, evioc, vz Blahohlučný.
Blahojemný, salbungsvoll. Dch.
Blahojímati, erbauen. koho. Dch.
Blahojímavos, i, f., die Salbung. m.
Blahojímavý, salbungsvoll. m.
Blahokamýk, u, m., grevia, die Grewie,
rostl. B. východní, g. orientalis, stříbrný, g. asiatica. Vz Rstp. 166. Blahokeř, kře, m., clerodendron, der
Loosbaum, rostl. B. obecný, c. fragrans. Vz Rstp. 1205. Blahoklam, u, m., die beglückende Täu-
schung. Exc Blahoklas, a, m., Euaristus (sv.). d.
Blahoklasý, ährenreich. m.
Blahokojnos, i, f., die Salbung. m.
Blahokojný, salbungsvoll, glückgehend,
besänftigend. Dch. Cf. Blahomírný. Blahokradný, glückraubend. Dch.
Blaholavičný, p. B. náva, evoöü.iaoq.
Lk. Dle Lpř.: dobře pokrytá, lepokrytá a dle jiných lepopelestná, mit guten, schönen Ruderbänken versehen. Blaholéčnos, i, f., die Heilkraft. m.
Blaholéčný, wohlheilend. m.
Blaholepý, lieblich, prächtig. m.
Blaholesklý, lieblich glänzend. Dch.
Blaholibec, bce, m., der Liebhaber des
Guten. m. Blaholibos, i, f., das Wohlbehagen. Dch.
Blaholibý = dobrolíbezný. Vůle boí b.
S. I. 123. Blaholíčiti se = blahotvářiti se. S. II.
69. Blaholist, u, m., agathophyllum, der
Ravensarabaum, rostl. B. kořenný, a. aro- maticum. V Rstp. 1305. Blahoměr, u, m. Budou v ulechtilém
b-ru. Koll. III. 284. Vz Blahoměrnos. Blahoměří, n., die Harmonie. Rk.
Blahoměrnos, i, f. = krasomíra, die
Eurhythmie, Harmonie, das Ebenmass, ve stavit. Nz. Blahoměrný, eurhythmisch, harmonisch.
B., friedlichgestimmt. Dch. Blahomil, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
118. Blahomile, erbaulich. To b. zní! Dch.
Blahomilostivý, sehr gütig. m.
Blahomilý, liebselig. m.
Blahomír, u, m., die Salbung. m.
Blahomírný, salbungsvoll. Dch. Cf.
Blahokojný. Blahomluvně, eufemisticky, euphemi-
stisch. To b. řečeno. S. Blahomluvnos, i, f., die Wohlreden-
heit. Nz. Blahomluvný, wohlredend.
Blahomocný, wohlwirkend. B. byliny.
Kká. K sl. j. 194. Blahomorný, glückerstickend. Ký to
duch mne vyvádí z b-ných zámotů. Stulc. I. 85. (I. 78.). Blahomoudrý, wohlverständig. B. mysl.
Msn. Or. 156. Blahomrav, u, m., wohlgesittete Lebens-
art, die Gesittung, Artigkeit, Höflichkeit. B. společenský. ml. I. 49., 14. |
||
|
|||
Předchozí (999)  Strana:1000  Dalí (1001) |