1000

Blahočelný = k blahu čelící, segenbrin-
gend. Tč. B. snaha. Štulc. I. 165.

Blahočestí, n. (zbytečno), die Wohlehr-
barkeit. Vký.

Blahočestný, wohlehrbar. Šm.

Blahočet, čtu, m., araucaria, rostl. B.
čtyřřadý, a. imbricata. Vz Rstp. 1441., Kk.
102., Rosc. 102.

Blahočiniti, il, ěn, ění, wohlthun. Šm.

Blahočinnosť, i, f., die Wohlthätigkeit.
Šm.

Blahočinný. — B. vlastnosť, Vlč., těcha.
Kká, Td. 301.

Blahodar, u, m. = zvláštní dar blaho-
vůle boží, die wohlthuende Gabe. B. du-
chovní; O b-rech se apoštol Pavel místněji
prostírá v listu Kor. 12. 4. Sš. I. 24.

Blahodařiti, il, ení, Almosen geben. Šm.

Blahodárnosť, i, f., die Dankbarkeit,
das Heilbringen. Šm.

Blahodárný. B. účinky, vliv, déšť, světlo,
teplo. Us. Pdl.

Blahodať, i, f. = milosť. Jimi (blaho-
datmi) Pavel od Boha obzvláště nadělen
byl; Rozjímání milostí, b-tí kříže. Sš. I.
21.. II. 69.

Blahodatný, glückspendend. Msn. Or.
41., Osv. V. 765. B. zřídla. Msn. Or. 155.

Blahoděčný jásot. Msn. Or. 25.

Blahoděj, e, m., der Wohlthäter. Šm.

Blahodějice, e, f., die Wohlthuende. Dch.

Blahodějně, wohlthuend. B. působiti.
Mus. 1880. 588.

Blahodějnosť, i, f., die Wohlthätigkeit.
Šm.

Blahodějný. B. činnosť, Osv. I. 41, jutro,
Rkk., myšlénky, Mtc. 1. 63. 4., působení.
Anth. Jir. I. 3. vyd. IV.

Blahodějství, n. = blahodějnosť. Šm.

Blahodějstvovati = blaze působiti, wohl-
thuend wirken. Slov. — kde. Aby evan-
jelium bezprostredne b-lo. Lčb. CM. 21.

Blahodění, n., das Aussprechen günstiger
Worte. Lpř.

Blahodětel, e, m., der Wohlthäter. Šm.

Blahodíti. Když tak újatek a úchabek
jejich (židů) blahoděl. Sš. I. 116.

Blahodobí, n., eufemia. V MV. nepravá
glossa. Pa.

Blahoduch, a, m., der selige Geist. Sídlo
b-chů. Sš. II. 141.

Blahoduchosť, i, f. = blahoduší. Šm.

Blahoduší, n., der Edelmuth. Šm., Ssk.

Blahodůvěrnosť, i, f., die Vertrauungs-
seligkeit. Dch.

Blahodyšný, glückathmend. Čch. Dg.
709. B. náruč. Čch. Mch. 39.

Blahohlasí, n., angenehme Stimme. Šm.

Blahohlasý, angenehme Stimme habend.
Sm.

Blahohlučný, ev'íoc,-, selig, festlich um-
jubelt. Lpř.

Blahohrůza, y, f. = bázeň, pochodící
z přílišného blaha nebo z pocitu přílišné
blaženosti. Sš.

Blahochuť, i, f., der Wohlgeschmack.
Šm.

Blahochutnáček, čka, m., der Glück-
verkoster. Koll. III. 176.

Blahochvalný, löblich, rühmlich. Šm.

Blahochvělý, vor Seligkeit bebend. Dch.

Blahojásotný, evioc, vz Blahohlučný.

Blahojemný, salbungsvoll. Dch.

Blahojímati, erbauen. — koho. Dch.

Blahojímavosť, i, f., die Salbung. Šm.

Blahojímavý, salbungsvoll. Šm.

Blahokamýk, u, m., grevia, die Grewie,
rostl. B. východní, g. orientalis, stříbrný,
g. asiatica. Vz Rstp. 166.

Blahokeř, kře, m., clerodendron, der
Loosbaum, rostl. B. obecný, c. fragrans.
Vz Rstp. 1205.

Blahoklam, u, m., die beglückende Täu-
schung. Exc

Blahoklas, a, m., Euaristus (sv.). Šd.

Blahoklasý, ährenreich. Šm.

Blahokojnosť, i, f., die Salbung. Šm.

Blahokojný, salbungsvoll, glückgehend,
besänftigend. Dch. Cf. Blahomírný.

Blahokradný, glückraubend. Dch.

Blaholavičný, šp. B. náva, evoöü.iaoq.
Lšk. Dle Lpř.: dobře pokrytá, lepokrytá
a dle jiných lepopelestná, mit guten, schönen
Ruderbänken versehen.

Blaholéčnosť, i, f., die Heilkraft. Šm.

Blaholéčný, wohlheilend. Šm.

Blaholepý, lieblich, prächtig. Šm.

Blaholesklý, lieblich glänzend. Dch.

Blaholibec, bce, m., der Liebhaber des
Guten. Šm.

Blaholibosť, i, f., das Wohlbehagen. Dch.

Blaholibý = dobrolíbezný. Vůle boží b.
Sš. I. 123.

Blaholíčiti se = blahotvářiti se. Sš. II.
69.

Blaholist, u, m., agathophyllum, der
Ravensarabaum, rostl. B. kořenný, a. aro-
maticum. Vž Rstp. 1305.

Blahoměr, u, m. Budou v ušlechtilém
b-ru. Koll. III. 284. Vz Blahoměrnosť.

Blahoměří, n., die Harmonie. Rk.

Blahoměrnosť, i, f. = krasomíra, die
Eurhythmie, Harmonie, das Ebenmass, ve
stavit. Nz.

Blahoměrný, eurhythmisch, harmonisch.
— B., friedlichgestimmt. Dch.

Blahomil, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
118.

Blahomile, erbaulich. To b. zní! Dch.

Blahomilostivý, sehr gütig. Šm.

Blahomilý, liebselig. Šm.

Blahomír, u, m., die Salbung. Šm.

Blahomírný, salbungsvoll. Dch. Cf.
Blahokojný.

Blahomluvně, eufemisticky, euphemi-
stisch. To b. řečeno. Sš.

Blahomluvnosť, i, f., die Wohlreden-
heit. Nz.

Blahomluvný, wohlredend.

Blahomocný, wohlwirkend. B. byliny.
Kká. K sl. j. 194.

Blahomorný, glückerstickend. Ký to
duch mne vyvádí z b-ných zámotů. Stulc.
I. 85. (I. 78.).

Blahomoudrý, wohlverständig. B. mysl.
Msn. Or. 156.

Blahomrav, u, m., wohlgesittete Lebens-
art, die Gesittung, Artigkeit, Höflichkeit.
B. společenský. Šml. I. 49., 14.