1002

zbaví a v tvej duši blahoslaví. Hr. rk. 417.
— jak. Tvé jméno jest na věky blahosla-
veno. Výb. II. 16.

Blahoslavně = blahoslaveně. Bern.

Blahoslavnosť, i, f. = blahoslavenosť.
Bern.

Blahoslavný = blahoslavený. Bern.

Blahoslavovati, vz Blahoslaviti. Bern.

Blahoslibný, Segen, Glück verheissend.
Dch. Vláda přála b-mu rozvoji. Hdk. v Osv
1880.

Blahoslov, a, m., der Segen verkünder.
Šm.

Blahosloví, n., eulogium. V MV. ne-
pravá glossa. Pa.

Blahoslovný, Heil, Segen, Glück ver-
kündend; wohlberedt. Šm., Čsk.

Blahoslunný, eváeíeloc, šp. Lšk. Lpř.
má: velmi zjevný, patrný, dozíravý.

Blahoslůvko, a, n. = dobré slovo. Lšk.

Blahosmyslivý. Jg. Slovsn. 34.

Blahosnivý, Seligkeit träumend. Šm.,
Němc.

Blahospasný, salbungsvoll, heilbeseli-
gend. Dch

Blahosrdí, n., die Gutherzigkeit. Šm.

Blahosrdečnosť, i, f. = blahosrdí.

1. Blahost, Kká. K sl. j. 27., Ssk., Štulc.
I. 186.

2. Blahost, a, m., Holder, Lieber. Šm.
Blahosta, y, m. = blahost, 2., Ssk.

Blahostinný, wohlschattend. B. loubí.
Štulc. I. 190.

Blahostný, selig, glückselig; beseligend,
wohlwollend. Čch., Šm., Kam. B. bohové.
Osv. VI. 52.

Blahostrázeň, zně, f., die Eupathie. Šm.
Blahostrojnosť, i, f., gute Einrichtung.
Šm.

Blahostrojný, wohleingerichtet. Šm.

Blahosvatý, glücklich und heilig. Šm.,
Bž. 238.

Blahosvit, u, m., lieblich schöner Glanz.
Šm.

Blahoštěstí, n., das Glück, die Wohl-
fahrt. Šm.

Blahotěšiti, il, en, ení, durch Trost er-
bauen. Dch.

Blahotěšný, erbaulich. Dch.

Blahotice, dle Budějovice, ves u Sla-
ného. Cf. Tk. I. 77., II. 532., III. 63., V.
235., Blk. Kfsk. 430., 1206., Sdl. Hr. IV.
359., S. N.

Blahotiše, friedlich. B. zesnouti. Šm.

Blahotný = blaha poskytující. B. blan-
kyt. Šm.

Blahotopek, pku, m., der Kriolith. Šm.,
S. N.

Blahotučný, fruchtbar, fett, Šm.

Blahotvářiti, il, en, ení = blahou tvář
činiti; se = blahou tvář ukazovati, blaho-
líčiti se, tvárným býti (Br.). Sš. II. 69.

Blahotvárnosť, i, f., die Wohlgestalt,
Schönheit. Šm.

Blahotvorný, wohlthuend. Šm., Ssk.

Blahoúpravný. B. frase. Sš. I. 154.
Blahourozený; -zen, a, o, wohlgeboren.
Šm., Ssk.

Blahousty, dle Dolany, Blahusen, ves
u Stříbra.

Blahovičník, u, m., der Fieberheilbaum.
V. E. Mourek.

Blahoústý, wohlberedt. Šm.

Blahouš, e, m. B. z Březovíka. Sdl. Hr.
III. 139.

Blahoušek, ška, m., ein Glück-, Sonn-
tagskind. Dch.

Blahout, a, blahoutek, tka, m. = blaho-
vec. U Třebíče. Flk. Já blahoutek! jakže
jsem zde stejnou podílnosť od jiných žádati
mohl? Koll. III. 80.

Blahov, a, m., Blahow, ves u Neštědic.
PL.

Blahovati = žíti v blahu, blaze, blaže-
ným býti, glücklich sein. Šd. B. budete,
ev ncáétte. Sš. Sk. 185. Jakoby bez usy-
nění člověčenstva méně blahoval. Sš. II.
81. — B. komu = blahořečiti. Val. Brt.
D. 200.

Bláhově, cf. Bláhový. B. doufati. Sá.

Blahověčný, ewig selig. Loos.

Blahověří, n., die Rechtgläubigkeit, recht-
glänbige Lehre, Zuversicht. Šm.

Blahověřící, glaubselig. Dch.

Blahověrný, glaubselig. Dch. B. filosof.
Bdl.

Blahověstec, stce, m., der Evangelist.
Ssk.

Blahověstí, n., das Evangelium. Slov.
Ssk.

Blahověstiti, il, stěn, ění. — komu
kdy. V mnohých souženích b-stil jsem
vám. Sš. II. 48. (46., 10.), Ssk.

Blahověstnice, e, f., eine angenehme
Bothin. Sm.

Blahověstník, a, m. = blahověst. Rk.

Blahověstný, von guter Vorbedeutung.
B. slovo. Lpř. B. strana u Římanův a Ře-
kův. Vz Vlšk. 17.

Blahověstí, n., das Evangelium. Šm.

Blahovičník, u, m., eucalyptus, die Schön-
mütze, rostl. B. pryskyřičnatý, e. resinifera,
ztepilý, e. robusta, šiký, e. obliqua. Rstp.
586.

Blahovid, a, m., os. jm. Džl.

Blahovidný = z daleka zřejmý, tvdtieXoc.
B. Ithaka. Lšk. Lpř. překládá: velmi (zda-
leka), zjevný, patrný, dozíravý.

Blahovodí, n., der Wasserreichthum. Šm.

Blahovodný = blahovodý.

Blahovodý, wasserreich. Šm.

Blahovoj, e, m., Eustratius (sv.). Šd.

Blahovolenství, n. = blahovolí, tvßovMa,
das Wohlwollen. Nz.

Blahovolí, n. = blahovolenství. Nz., Ssk.

Blahovoliti = blahou vůlí, láskou, do-
brotou a milostí se propůjčovati. — komu.
Bůh jim b-lí. Sš. L. 36.

Blahovolný = dobrou vůli mající. Osv.
1880. Láska mužova činí ženu b-nou. Sš.
II. 236. — komu. Ovšem pak Bůh jenom
těm b-len jest, jenž blahé a dobré vůle
jsou. Sš. L. 36.

Blahovon, u, m., diosma, der Götter-
geruch. Šm.

Blahovoněti, ěl, ění, wohlriechen. Šm.

Blahovonnosť, i, f., der Wohlgeruch.
Rk.

Blahovonný, wohlriechend. B. masť, Sš.
II. 232., zefyr. Koll. III. 177.