1003

Blahovonovitý. B. rostliny, diosmeae.
Vz Rstp. 271.

Bláhovosť, i, f. = pošetilosť. Cf. Bláhový.
Vlč., Pdl.

Bláhovský = bláhový.

Blahovůle, e, f. = náklonnosť k někomu
a mysl k němu přívětivá a jemu oddaná,
dobrolíbeznosť, das Wohlwollen. S. N., Sš.
II. 157. B. boží k lidem; Pozdravení apo-
štolů nebylo pouhým znamením b., nýbrž
účinné a působivé. Sš. I. 22. Bůh působí
ve vás i chtění i konaní po b-li. Sš. II.
167.

Blahozářivý, glückstrahlend. B. světlo
dne. Msn. Or. 4. B. štěstí. Ib. 112.
Blahozáživnosť, i, f., die Verdaulichkeit.
Srn.

Blahozáživný, wohlverdaulich. Šm.

Blahoznělosť, i, f., das Metall des Sprach-
organs. Šm.

Blahozněna, y, f., melodischer Wohl-
klang. Šm.

Blahozvěst, a, m., der Evangelist. Ssk.
Vz Blahozvěstec.

Blahozvěstec, stce, m., der Glückver-
künder. Bdl.

Blahozvěstí, n., das Evangelium. Ssk.

Blahozvěstník, a, m. = blahozvěstec.

Blahozvěstování, n., das Evangelium.

Blahozvučeti, el, ení, wohlklingen. —
proč. Na oslavu bohatýra b-čí moje lyra.
Štulc I. 172.

Blahozvučí, n., eufonia. Ssk. V MV.
nepravá glossa. Pa.

Blahozvučnosť, i, f., der Wohlklang.
Koll. III. 245.

Blahozvučný, wohlklingend. Ssk.

Blahozvuk. Adde: Wohlklang, eupho-
nia. Nz. O b-ku v řeči vz Gb. Hl. 88.-89.,
Jg. Slovsn. 74.

Blahozvuký, wohltönend. Dch., Lpř.

Blahožerný, glückverzthrend. B. šalba.
Stulc. I. 199.

Blahožičení, n. = blahopřání. Jiní óvy
xctíco) berou ve smyslu blahopřání a b. Sš.
II. 170.

Blahožilec, lce, m., der Wohllebende.
Sš. Sk. 60.

Blahožití, n., das Wohl-, Stilleben. Šm.

Blahoživný = blahoživotný. Rk.

Blahoživotí, n., das Stilleben. Šm.

Blahoživotný, glücklich lebend; gut, be-
quem sich nährend. Sm.

Blahúnek, nka, m., os. jm. Šd.

Blahuňov, a, m., Plassdorf, ves u Kra-
lup. Cf. Blk. Kfsk. 622.

Blahúšek, ška, m., os. jm. Šd.

Blahút, a, m., eufemismus = ďas, čert.
Ba b ta! Na Zlinsku. Brt. — B., os. jm.
Pal. Rdh. 118, Děj. II. 1. 411., Tk. V. 89.

Blahuta, y, m., os. jm. Mor. Šd.

Blahutovice, dle Budějovice, Blatten-
dorf, ves u Hranic na Mor. PL. Dle jiných
pramenů : Blahutice.

Blahý. Ad 1. B. požitek. Vlč., shoda,
harmonie. Šm. — Ad 2. Buď b.! Dch. B.
upomínka, Čch. Bs. 91., pocit, mysl. Dch.
Úsměv b. Šml. — čím: mírem, friedens-
selig. Dch.

Blacha, y, f., der Sparherd (Blechheerd).
Na Ostrav. Tč.

Blachtání, n. = žvást. Slov. A. b. toto
chcú zakládať na lichom důvode. Phld. II.
2. 52.

Blachy, Granitplatten. Slov. Ssk., Němc.
IV. 393.

Blajnař, e, m. = nevzdělanec. To sú
b-ři. Slez. Šd., Laš. Brt. D. 200.

Blak, u, m. = blekot. Na to započínaly
sa blaky jahnic ozývat. Slov. Hol. 359.

Blákora, y, m., os. jm. Šd.

Blakot = blekot. Slov. Ssk.

Bľakota, y, f. = bolehlav, der gefleckte
Schierling. Hdž. Čít. 202.

Blama. — B. = paščeka. Mor. Brt.

Blamatý, vlastně plamatý (skvrnitý).
Km. B. vstavač či kukačka, orchis macu-
lata, das Frauenhäudlein. Sl. les.

Blambatý, blambolatý, blombílatý. Cf.
Blombílati se. Ta kráva má b. krk (lalok).
Slez. Šd.

Blambolatý, vz Blambatý.

Blamokvítek, tku, m. B. pravý, spikn-
thus acmella, die wahre Fleckblume. Šm.

Blamomyš, i, f., mus songarus, die Fleck-
maus. Šm.

Blamona, y, f., das Geplauder. Šm.

Blamoniti, il, ění = blaboniti. Rk.

Blaň, ě, f. = blána. Na Hané. Bkř. B. =
ložisko, lože při otelení krávy. Slov. Rr.
Sb.

Blána = mázdra. Vz Kk. L., 5., 53. V MV.
nepravá glossa. Pa. B. buněčná, das Haut-
gewebe, die Zollwand. Kk. 2. vyd. 6., Schd.
II. 154., Rosc. 18., 20., cévnatá, ozubní,
rohová, vz Schd. II. 349., 328., 350., kapal-
ného povrchu. ZČ. I. 355. B. létací, die Flug-
haut, slizna (sliznice), die Schleimhaut (Schd.
II. 349.), Rosc. 22., mozková, panenská
(hymen, Slov. zdrav. 29.), semenná, Samen-
Haut, ovčí, das Amnion, zárodková, inte-
gumentum nuclei, die Samenknospenhülle,
bubínková, die Trommelhaut (v uchu), příční
(bránice), das Zwerchfell, b. cev zevní či
přídatná, adventitia, Sl. les.; rozhraničná
vnitřní, membrana limitans interna, zevnější
(v oku), Osv. I. 146., bílá (v oku, nejzev-
nější b. oční, Šv. 61.) = rohovka, die Horn-
haut, Sl. les., vz KP. II. 156., duhová, Schd.
II. 349., tvrdá (v oku). Schd. II. 349., KP.
II. 156., Čs. Ik. III. 355., 318., VIII. 349.,
IX. 144. B. Reissnerova, Schneiderova, va-
ječná. Vz Slov. zdrav. 29. B. žloutková.
Ves. I. 71. — Ad B. = kůže. BO., Sv. ruk.
314. Čtyři a osmdesáte blan. Půh. II. 185.
Narodí-li se dítě v košuli (bláně), nechala-
liby se na něm, bude míti sílu nadpřiro-
zenou. Us. na Mor. Brt. — Ad B. ve dřevě —
lýko, lýčí, der Bast, Sl. les., běl, závlač,
der Splint. Sp. Po bláně dříví štípati, se-
kati, hoblovati. U N. Kdyně. Rgl.

Blanař (Slov. blanár), e, m. = kožešník.
Predstúpili před nás b-ři pravíce, že by
jim krajčíři podšíváním, premováním atd.
v jich řemeslo sáhali. NB. Tč. 267. Kterak
se krejčíři v těch kusech proti b-řóm za-
chovají. Ib.

Blanařiti, Kürschnerei treiben. Ssk.,
Bern.