1009

Bledomodrý, lichtblau. Us. Pdl.

Bledosť tváři. Vz Slov. zdrav. 31.

Bledosvětlý, lichthell. Stč. Zem. 198.

Bledošedý, lichtgrau. Us.Pdl.

Bledota, y, f. = bledosť. Šm.

Bledotemný, blassdunkel. Stč. Zem. 181.

Bledotváří = bledotvářný. B. měsíc. Osv.
I. 376.

Bledotvářný = bledolící. Němc. II. 15.
B. zrada, Pl., stařec. Světz. 1875.

Bleďoučký = velmi bledý, sehr blass.
B. tváře. Nrd., Prk.

Bledovice, dle Budějovice. B. Dolnie,
Górnie, Bludowitz, vsi v Těšínsku. PL.

Bledovitý, blass aussehend. Šm.

Bledovlasý, gelbhaarig. Tč.

Bledozelený, lichtgrün, mattgrün. Posp.

Bledožlutavý, blassgelblich. Šm.

Bledožlutý, mattgelb. Us. Pdl. Vz Ble-
ďučký. B. čtverokáč, tetropium luridum, der
Fichtenbockkäfer. Sl. les. — Němc.

Bledu, vz Blésti.

Bleďučký = bleďoučký. Byla vám taková
b-ká. Mor. Šd.

Bledule, leucojum, die Knotenblume, rostl.
B. jarní, l. vernum,die Frühlingsknotenblume,
das Märzglöckchen, der Märzbecher. Vz Rstp.
1530., Sl. les., Odb. path. III. 833., Slb. 206.,
ČI. 133., Čl. Kv. 130., FB. 24., Kk. 131.,
Rosc. 111.

Bledulenka, y, f. = děvče bledé. Choďa
som ja bledá, b. bledá, preca ma mamenka
za červenú nedá. Sl. ps. 213.— 214. — Rr.
Sb.

Bleduša, dle Káča = bledé barvy. Kld.
L 17.

Bledušenký = bledý. Prk. Přísp. 27.,
Sš. P. 198.

Bledušinký = bledý. Choť jsem já ble-
dušká, bledušinká, bledá, přec mne má ma-
mička ledykomu nedá. Pís. slez. Šd.

Bleduška, y, f., blasses Weib. Mor. Rk.

Bledušký = bledý. Vz Bledušinký.

Bledý, vz Mz. v List. filol. 1880. 9. B.
pleť, Vlč., úsvit, Kk. K sl. j. 173., chudoba,
Osv. 1871. 94., záře, Us., jasno, lebka, měsíc,
Mcha., ústa, hlad, svit luny, Vrch., plamen,
Mj. 31., žloutek. Ves. I. 71. Bylo by tam
to němectvo velmi bledé, germ. m: bylo by
velmi malé, nepatrné, za nic by nebylo. Km.
B. kulík, squatarola helvetica, der nordische
Kibitzregenpfeifer. Sl. les. — čím. Tvář
smrtí bledá. Vrch. — kde. Tys po tváři
bledá. Wtr. — B., delirus, excors. V MV.
nepravá glossa. Pa.

Bleh, a, m., os. jm. Arch. I. 186., Tk.
IV. 742. — B. = Boloch, Baliog, Bliach,
potok v Gemersku na Slov. Let. Mt. S. IX.
2. 22.

Blehov = Blechov.

Blehyjač, e, m., muscari, rostl. B. cho-
cholatý, m. comosum, muškátový, m. am-
brosiacum, hroznatý, m. racemosum, přímo-
listý, m. botryoides. Vz Rstp. 1596., Slb.
202.

Blecha, strsl. blBha, pulex, lit. blusa. Vz
Mkl. aL. 258., Etym. 14. Zastar. blcha. Bj.
Žížely, múchy, blchy. Hus I. 83. V jihových.
Mor. a na Slov. posud blcha. Brt. Pes psu
blchy vybéra. Zátur. Blcha jim bola tanečnica.

Kottův Česko-něm. slovník. V.

Koll. Zpěv. II. 126. Všichni kněžie spolu
vší svú moci nemohú blchy stvořiti. Hus I.
352. B. obecná, písečná, vz Frč. 161., 162.,
Schd. II. 518., mořská, vodní, vz Schd. II.
527., Sbtk. Rostl. 189., Kram. Slov. 37.,
S. N. B. jako pecka = veliká. Us. Dch. Jíti
založit blechám (spat). U Olom. Sd. Byl ne-
zbytnější nežli b. Šml. Ten by hnal blechy
strništěm (roždím) do Prahy (= lakomec).
U Roudnice. B. na ruce, psaní na cestě. Us.
B. na dlani z ciziny psaní; Blechy jsú černé,
truchlí po rodině; Suché (hubené) blechy
pchají (píchají) nejvíce. Slez. Tč. — B., sa-
mota u Neveklova. — U Blech. Vz Tk. II.
191. — B., y, m., os. jm. B. Frant., čes.
numismatik, † 1855. Vz S. N. B., stavitel
v Praze.

Blechán, ě, m. = blecháč. Mor. Šd.

Blechanda, vz Blecháč.

Blecháně, ěte, n., Kind voll Flöhe. Šm.

Blechař, e, m., der Flöhsucher. Šm.

Blechárna, y, f., die Flöhkammer. Šm.

Blechatý, vz Blecháč.

Blechavec, vz Blecháč.

Blechavý, flöhig. Šm.

Blechokrab, a, m., der Flohkrebs. Šm.

Blechota, y, m. = dovádivý chlapec, der
Schäcker. Jdi, ty b-to! U Olom. Sd.

Blechotvárník, a, m., psylliodes, brouk.
B. příbuzný, p. affinis, zúžený, p. attenuata,
červenoretný, p. rufilabris. Kk. Br. 394.

Blechov, a, m. = Blehov, ves u Milevska.
PL Cf. Blk. Kfsk. 650, 151.

Blechoviště, ě, n., der Flöhhaufen. Šm.

Blechovitý, flohartig. Šm.

Blechový, Floh-. Ani blechové rodiny
neuživí (o hubeném) U Žamb. Dbv.

Bleiveis, a, m. B. Guido 1741. Vz Jg
H. 1. 536., Jir. Ruk. I. 85.

Blejčovice, dle Budějovice, Wispitz, ves
u Jamnic. PL.

Blejno. Bř. N. 104., 226., KP. III. 65.
B. cinkové (sfalerit), kademnaté (greenoctit),
manganové (alabandin), Bř. N. 228., 229.,
stříbrné, zinkové. Schd. II. 60., 54.

Bleistift. Ad olůvko. Toto slovo pochází
z něm. jména tuhy Reissblei. Km. II. nový
běh. 206.

Blejskavka, vz Blýskavka.

Blek, a, m., jm. psí. Škd. — B., u, m. =
blekání. Ssk.

Blekání, n., das Blöcken, Geblöcke. Lpř.

Blekati. Blece. Výb. I. 959.

Blekcati = blkotati. Slov. Ssk.

Bleknouti, vz Blekati

Blekot stád. Us. — B. = tetlucha, kozí
pysk, aethusa, die Gleisse, rostl. Slb. 378.

Blekota, y, m., der Blöcker; Plärrer etc.
Vz Blekotati. Ssk.

Blekotac, e, m. = blekota. Ssk.

Blekotačka, y, f. = bleptačka. Bern.

Blekotavý, stammelnd, stotternd, plär-
rend. Ssk., Bern.

Blekotiti, plärren, belfern, meckern, lallen.
Ssk.

Blekotka, y, f., die Stammlerin, Plaude-
rerin. Šm.

Blekotlivý = blekotavý. Ssk.

Blekotnice, e, f. = blekotačka. Bern.

353



	1009

	Bledomodrý, lichtblau. Us. Pdl. Bledosť tváři. Vz Slov. zdrav. 31. Bledosvětlý, lichthell. Stč. Zem. 198. Bledošedý, lichtgrau. Us.Pdl. Bledota, y, f. = bledosť. Šm. Bledotemný, blassdunkel. Stč. Zem. 181. Bledotváří = bledotvářný. B. měsíc. Osv. I. 376. Bledotvářný = bledolící. Němc. II. 15. B. zrada, Pl., stařec. Světz. 1875. Bleďoučký = velmi bledý, sehr blass. B. tváře. Nrd., Prk. Bledovice, dle Budějovice. B. Dolnie, Górnie, Bludowitz, vsi v Těšínsku. PL. Bledovitý, blass aussehend. Šm. Bledovlasý, gelbhaarig. Tč. Bledozelený, lichtgrün, mattgrün. Posp. Bledožlutavý, blassgelblich. Šm. Bledožlutý, mattgelb. Us. Pdl. Vz Ble- ďučký. B. čtverokáč, tetropium luridum, der Fichtenbockkäfer. Sl. les. — Němc. Bledu, vz Blésti. Bleďučký = bleďoučký. Byla vám taková b-ká. Mor. Šd. Bledule, leucojum, die Knotenblume, rostl. B. jarní, l. vernum,die Frühlingsknotenblume, das Märzglöckchen, der Märzbecher. Vz Rstp. 1530., Sl. les., Odb. path. III. 833., Slb. 206., ČI. 133., Čl. Kv. 130., FB. 24., Kk. 131., Rosc. 111. Bledulenka, y, f. = děvče bledé. Choďa som ja bledá, b. bledá, preca ma mamenka za červenú nedá. Sl. ps. 213.— 214. — Rr. Sb. Bleduša, dle Káča = bledé barvy. Kld. L 17. Bledušenký = bledý. Prk. Přísp. 27., Sš. P. 198. Bledušinký = bledý. Choť jsem já ble- dušká, bledušinká, bledá, přec mne má ma- mička ledykomu nedá. Pís. slez. Šd. Bleduška, y, f., blasses Weib. Mor. Rk. Bledušký = bledý. Vz Bledušinký. Bledý, vz Mz. v List. filol. 1880. 9. B. pleť, Vlč., úsvit, Kk. K sl. j. 173., chudoba, Osv. 1871. 94., záře, Us., jasno, lebka, měsíc, Mcha., ústa, hlad, svit luny, Vrch., plamen, Mj. 31., žloutek. Ves. I. 71. Bylo by tam to němectvo velmi bledé, germ. m: bylo by velmi malé, nepatrné, za nic by nebylo. Km. B. kulík, squatarola helvetica, der nordische Kibitzregenpfeifer. Sl. les. — čím. Tvář smrtí bledá. Vrch. — kde. Tys po tváři bledá. Wtr. — B., delirus, excors. V MV. nepravá glossa. Pa. Bleh, a, m., os. jm. Arch. I. 186., Tk. IV. 742. — B. = Boloch, Baliog, Bliach, potok v Gemersku na Slov. Let. Mt. S. IX. 2. 22. Blehov = Blechov. Blehyjač, e, m., muscari, rostl. B. cho- cholatý, m. comosum, muškátový, m. am- brosiacum, hroznatý, m. racemosum, přímo- listý, m. botryoides. Vz Rstp. 1596., Slb. 202. Blecha, strsl. blBha, pulex, lit. blusa. Vz Mkl. aL. 258., Etym. 14. Zastar. blcha. Bj. Žížely, múchy, blchy. Hus I. 83. V jihových. Mor. a na Slov. posud blcha. Brt. Pes psu blchy vybéra. Zátur. Blcha jim bola tanečnica. Kottův Česko-něm. slovník. V.	Koll. Zpěv. II. 126. Všichni kněžie spolu vší svú moci nemohú blchy stvořiti. Hus I. 352. B. obecná, písečná, vz Frč. 161., 162., Schd. II. 518., mořská, vodní, vz Schd. II. 527., Sbtk. Rostl. 189., Kram. Slov. 37., S. N. B. jako pecka = veliká. Us. Dch. Jíti založit blechám (spat). U Olom. Sd. Byl ne- zbytnější nežli b. Šml. Ten by hnal blechy strništěm (roždím) do Prahy (= lakomec). U Roudnice. B. na ruce, psaní na cestě. Us. B. na dlani z ciziny psaní; Blechy jsú černé, truchlí po rodině; Suché (hubené) blechy pchají (píchají) nejvíce. Slez. Tč. — B., sa- mota u Neveklova. — U Blech. Vz Tk. II. 191. — B., y, m., os. jm. B. Frant., čes. numismatik, † 1855. Vz S. N. B., stavitel v Praze. Blechán, ě, m. = blecháč. Mor. Šd. Blechanda, vz Blecháč. Blecháně, ěte, n., Kind voll Flöhe. Šm. Blechař, e, m., der Flöhsucher. Šm. Blechárna, y, f., die Flöhkammer. Šm. Blechatý, vz Blecháč. Blechavec, vz Blecháč. Blechavý, flöhig. Šm. Blechokrab, a, m., der Flohkrebs. Šm. Blechota, y, m. = dovádivý chlapec, der Schäcker. Jdi, ty b-to! U Olom. Sd. Blechotvárník, a, m., psylliodes, brouk. B. příbuzný, p. affinis, zúžený, p. attenuata, červenoretný, p. rufilabris. Kk. Br. 394. Blechov, a, m. = Blehov, ves u Milevska. PL Cf. Blk. Kfsk. 650, 151. Blechoviště, ě, n., der Flöhhaufen. Šm. Blechovitý, flohartig. Šm. Blechový, Floh-. Ani blechové rodiny neuživí (o hubeném) U Žamb. Dbv. Bleiveis, a, m. B. Guido 1741. Vz Jg H. 1. 536., Jir. Ruk. I. 85. Blejčovice, dle Budějovice, Wispitz, ves u Jamnic. PL. Blejno. Bř. N. 104., 226., KP. III. 65. B. cinkové (sfalerit), kademnaté (greenoctit), manganové (alabandin), Bř. N. 228., 229., stříbrné, zinkové. Schd. II. 60., 54. Bleistift. Ad olůvko. Toto slovo pochází z něm. jména tuhy Reissblei. Km. II. nový běh. 206. Blejskavka, vz Blýskavka. Blek, a, m., jm. psí. Škd. — B., u, m. = blekání. Ssk. Blekání, n., das Blöcken, Geblöcke. Lpř. Blekati. Blece. Výb. I. 959. Blekcati = blkotati. Slov. Ssk. Bleknouti, vz Blekati Blekot stád. Us. — B. = tetlucha, kozí pysk, aethusa, die Gleisse, rostl. Slb. 378. Blekota, y, m., der Blöcker; Plärrer etc. Vz Blekotati. Ssk. Blekotac, e, m. = blekota. Ssk. Blekotačka, y, f. = bleptačka. Bern. Blekotavý, stammelnd, stotternd, plär- rend. Ssk., Bern. Blekotiti, plärren, belfern, meckern, lallen. Ssk. Blekotka, y, f., die Stammlerin, Plaude- rerin. Šm. Blekotlivý = blekotavý. Ssk. Blekotnice, e, f. = blekotačka. Bern. 353