1017

b. Kka. K sl. j. 141. Nad bulharskou říš
pravoslavný kříž blýskne v slunečku. Ib.
134. Jitro blesklo v stromy. Vrch. I ve ža-
láře nízkou celi juž blesknul první zoře
nach. Osv. VI. 463. A zlato mu do okáľov
blysklo. Dbš. Sl. pov. I. 241. Slza blýskla
veň; A kam blýskl zrak. Kká. K sl. j. 240.,
121. Bude se ti stéskať, až se naše šably
budó na tě bléskať. Sš. P. 586. — odkud.
Zdálo se mně, zdálo, že sa od hor blýská
a červenajú sa šohajovi líčka. Sš. P. 415.

— jak. Svíce slabě jen blýská. Us. Rgl.
Oko rudým žárem blýskající. Vrch. V číši
granátem se réva blýská. Vrch. Otci hrdě
blýská zrak. Kká. K sl. j. 31. Divně blý-
skaly se oči zlé. Čch. Bs. 84. — čím po
kom. Po frajtru co chvíli okem blýskne.
Kká. Td. 262. — odkud. Z očí žár na-
dšení jim blýská; Z mraků blesklo slunce
zletem. Vrch. Z pěsti handžar blýská. Kká.
K sl. j. 181. Jako slunko bleskne z mraku.
Kká. Td 77. Odevšad Satan okem blýská.
Čch. Bs. 89.

Blýskavec, vce, m. A hlas jeden pre-
letí jak b. cezeň. Slov. Lipa II. 266.

Blýskavice, e, f. = blýskání na časy,
das Geblitze, Wetterleuchten. KP. II. 207.,
Mj. 392. — B. = blýskání. Kká. Td. 109.
B. zlatých pohárů, das Flimmern. Čch. Mch.
27. B. mečů, das Geflimmer. Čch. Dg. 698.

— B. = kometa. Ev.
Blýskavičný, schimmernd. Rk.
Blýskavka. - B. = blýskavice, blýskání

bez hřmění, das Wetterleuchten. Nz. — B.,
y, m. = člověk churavý, vyschlý, vyzáblý.
To je B.! Us.. Kr. Hrad Kšť. — B., cara-
drina, motýl. B. bělotečná, c. cubicularis,
ptačincová, alsines, pampelišková, c. tara-
xaci, kopřivová, c. morpheus, trojčárná, c.
trilina. Kk. Mot. 213.—215.

Blýskavosť, i, f., die schimmernde Be-
schaffenheit. Ssk. Vz S. N.

Blýskavý. B. bída, Dch., přílba. Čch.
Bs. 173.

Blysket = blsket, blýskání, světlo. Slu-
neční b. Sv. ruk. 88., 121.

Blýsklavý = blýskavý. Slov. Ssk.

Blysknavý, vz Blýskavý. Mcha. B. zbraň,
Kká. K sl. j. 161., látka, der Flitterstoff,
Dch., frase. Mus. 1880. 272.

Blyskoň, ě, m. = kdo se blyští, leskne.
Slov. Hol. 120.

Blyskot. BO., Výb. II. 4.

Blyskota. Ad blýskání. Sesleš b-ty, ful-
gura. BO. Puojdú b-ty hrozné. Pass. 864.

— Ad lesk. Po výsotách a b-tách bažiti.
Sš. I. 126. Po b-tě ředíc se vždy klamné.
Sš. Bs. 187. B-ty = lesklé věci, klenoty.
Na Slov. Slav. B-mi naplní duši tvú (splen-
doribus). BO. — B. = nezdravá barva. Jest
jako b. (vyhlíží špatně). U Prostej. Vch.

Blyskotání, n. = blýskání. B. meče.
Čch. Mch. 63.

Blyskotavý, schimmernd. Dch. B. zař.
Kká. K sl. j. 138.

Blyskotina, y, f., der Flitterputz. Slov.
Ssk.

Blyskotka, y, f. = blysknavá drobotina,
der Flitter, das Flitterwerk. Cetky a b-ky.
Koll. III. 175., Dch., Kká. K sl. j. 200., Kos.

01. I. 100. To sú ligôtky, to sú blyskôtky!
Slov. Hdž. Čít. 136.

Blyskotkář, e, m., der Flittermacher.
Rk.

Blyskotný, flimmernd. Rk.

Blýsky, pl., m. = oči. Blýskama blýská.
Mor. Šd.

Blyst, u, m. = slída. Slov. B. sä medzi
pieskom blyštia. Hdž. Čít. 205.

Blyščať = blyštěti. Bern.

Blyšťadlo, a, n., das Flitterzeug. Ssk.

Blyštadlář, e, m. = blyskotkář. Rk.

Blyšťák, a, m., der Schimmer-, Johannis-
käfer. Slov. Ssk.

Blyštěk, šťku, m. B. vodní, pryskyřník
vodní, ranunculus aquatica, das Haarkraut.
Sl. les. — B. = babí lesk, blýšťok. Tr.

Blyštění, n., das Glänzen. B. perel. Kká
K sl. j. 45.

Blyštěti. Vz Mkl. aL. 287. Jeho zrak se
blyštěl. Kká. K sl. j. 94. — kde. Dál bly-
štěl bledý dvorů stín. Mcha. Řeka se blyští
v slunci. Vrch. Meč nad hlavou se blyští.
Osv. VI. 299 — odkud Z punčoch se
blyští kolena. Dh. — se komu. A stře-
víčky z čočovičky a punčošky z víčky, po-
dívé se, má Hanačka, jak se mně to blyščí.
Sš. P. 685.

Blyština, y, f. = blyštinka.

Blyštinka, y, f., der Glimmer, die Flit-
sche. Slov. Ssk., Rk.

Blyštivý, schimmernd. Dch.

Blýšťok, u, m. = blyskač, ranunculus
ficaria. Let. Mt. S VIII. 1. 35.

Bněnice, dle Budějovice, byla ves v Be-
rounsku. Tk. I. 87., III. 130.

Bnišice, dle Budějovice, byla v župě
plzeňské. Vz Tk. I. 87.

Bo = nebo, vždyť, oder, denn. Bo si ty
sam taky; Bo sem ti to davno povědał.
Laš. Brr. D. 170. O pojdźme bratřičku,
pojdžme preč, bo by nas tu vzali ludzě v řeč;
Mojeho fěrtuška nětrhejtě, bo je můj fěr-
tušek hrubě drahy. Sš. P. 488., 494. Chudé
bo imáte s sobú; Běchu bo poganie někteří.
Ev. I chtieše Jindřicha jieti, bo jej svú
hanbú vinieše. Příd. Dal.

Bó = bebe, bolesť. Má bó (v dětské mluvě).
V již. Mor. Šd.

Boa, y, f. = hadovitá obtáčka z kožešin,
jakou nosívají dámy okolo krku. — B. =
hroznýš, had. Vz Hroznýš, S. N., Kram.
Slov. 39.

Bob, faba. Byl. 15. stol., Sv. ruk. 322.
B. německý, turecký, f. vulgaris, obecný,
f. vicia minor, Sl. les., boby sv. Ignacia, faba
sct. Ignatii, Ignatiusbohne, Nz. lk., aviňon-
ský. Kk. 234. Vz KP III. 254., Rstp. 394.,
1660., Kk. 255., S. N., Rosc. 167., Kram.
Slov. 39., ČI. 29., Čl. Kv. 387., 388., Sal.
937., Schd. II. 309., FB. 105., Sbtk. Rostl.
303., 341. ,555. Boby k jídlu upravené: boby
vařiti, bílé boby na kyselo se slaninou, dle
francouz., englického způsobu, s octem, v octě
s cukrem, lámané, s hnědým máslem, boby
zadělati, v plechových n. skleněných puškách
zadělati, v slané vodě zadělati. Šp. B. ka-
labarský v léčení. Vz Čs. lk. II. 172., Hl.
28., 252., IV. 206., 211., 133., 348., V. 155.,
VI. 371., 380., IX. 69., Slov. zdrav. 32.