1018

Bobácať = ležeti (v dětské řeči). Slov.
Rr. Sb.

Bobača, dle Káča = strašící žena. Mor.
Brt. D. 200.

Bobačacko, a, n. = bídné a hloupé stra-
šidlo. Mor. Brt. D. 200.

Boháček, čka, m., vz Bobák.

Bobáčik, a, m. = larva hmyzová. Slov.
Rr. Sb. Vz Bobál.

Bobák, der Lauf-, Renn-, Kolbenkäfer,
der Käfer. Sejúc zrno hovor: Toto vtáčkom,
toto bobáčkom, toto žebráčkom a toto mně.
Mt. S. I. 203., Sb. sl. ps. I. 203. — B.,
zvláštní druh svišťů, arctomys, das Murmel-
thier, die Alpenmaus. S. N. — B. = bubák,
strašidlo. Mor. Brt. D. 200. Ako djeťa, keď
ho něrozumná pestunka b-kom postraší, za
dlho sa obzerá. Phld. II. 1. 7. — B. = bázlivý,
strašpytel. On se všetkých vždycky bojí, je
taký b. Slez. Šd.

Bobál. Hlavní stravou jsou brambory,
jimž na Lhotkách (na Mor.) říkají b-le. Brt.
L. N. II. 111. Koreň na niektorých zelinách
je hrubý a jedlý a volá sä bobuľa (bobál,
bambula) ako k. p. sú zemiaky a všetky
repy. Slov. Hdž. Čít. 197. — Vz Rstp. 1120.
— B. = larva hmyzová. Slov. Rr. Sb. Vz
Boháčik.

Bobaľky, pl., m. = jídlo. Mt. S. I. 166.
B. = zuzáky, lokše, opekance. Slov. Rr.
Sb.

Bobalov, a, m., ves u Strážnice na Mor.
Šd.

Bobaňky, pl., f. = vši (u dětí). Na Val.
Vck.

Bobartka, y, f., bobartia, das Bobartgras.
Šm.

Bobátko, a, n., kleines Kind. Dch.

Bobčák,a, m., der Klatscher. U Brušperka.
Mtl. Vz Bobčiti.

Bobčiti = drobné bobky sráti (o ovcích
a kozách). Na Bezkydech. Tč. — B. = drobně,
špatně psáti, krakeln. Slov. Ssk. — B.,
klatschen. U Brušperka. Mtl. — se = zlobiti
se, sápati se, sich ärgern. Slov. Vch.

Bobčok, čku, m. = bobek. Slov. Ssk.

Bobecák, a, m. = býk. Přijde na nás
bobecáček (= vobecák, der Gemeindestier?),
roztrhá nám celý fracek (tak pokřikují děti
v již. Čech. na býka). Kal.

Bobeček, čku, m. = malý bobek. Taky
laskavě o dětech: Můj bobečku! Vz Bobek.
Us. Brt.

Bobečka, y, f., die Holzbirne. Šm.

Bobek strom, laurus. Vz Kram. Slov. 39.,
Rstp. 1300., 397., 307. — B. = vše malé atd.
Matěji, zač ty bobky platějí; jeden b. za
zlatej, bude Matěj bohatej. U N. Brodu.
Holk. — B., bka, m. = malý, nadutý člověk.
Us. Bkř.

Bobeš, bše, m. = Josef. Kšá.

Bobík, a, m., os. jm. Tk. V. 159.

Bobilka, y, f., die Zwiebelknospe, das
Zwiebelauge. Šm.

Bobinec, nce, m. = bobek (kozí, ovčí
trus). Ostrav. Tč.
Bobinet, u, m., anglický tyl. Děděček.
Bobkočerešňa, ě, f. = bobkovišeň. Slov.
Čsk.

Bobkojed, a. m., der Lorbeeresser. Sm.

Bobkolistý. B. střemcha, prunus lauro-
cerasus, die Lorbeerkirsche. Sl. les.

Bobkotřešňový. B. slíva, der Kirsch-
lorbeer, Mj. 46., kapky. Čerm. Vz Bobko-
višňový.

Bobkovisko, a, n. = boboviště. Bern.

Bobkovišeň, šně, f., prunus laurocerasus,
strom, der Kirschlorbeerbaum.

Bobkovišňový. B. voda, aqua laurocerasi,
destillovaná z listí bobkovišně. Vz S. N.

Bobkoviště, ě, n., der Lorbeerwald. Šm.

Bobkovitý, lorbeerartig. Šm.

Bobkovka, y, f., dais, rostl. B. ostrolistá,
d. laurifolia. Vz Rstp. 1319.

Bobkovnice, e, f., nerium, der Oleander.
B. obecná, n. oleander, vonná, n. odorum.
Vz Rstp. 1054., Odb. path. a ther. III. 758.,
Kk. 175., Sl. les.

Bobkovník, u, m., nerium oleander, das
Nerium, der Oleander, Rosenbaum. Šm. —
B., a, m. = bakalář. Slov. Bern.

Bobkovský, ého, m., os. jm. Blk. Kfsk.
1285.

Bobkový strom = vavřín, laurus nobilis,
der Lorbeer. Sl. les. Vz Kk. 154., Čl. 130.
B. les (vavříniště), der Lorberbaumwald;
vrba (vrba mandlová, vetlaz), salix amygda-
lina, die Lorbeerweide. Sl. les. B. dřevo,
laurus. Byl. 15. stol.

Boblina, boblinka, y, f. = bublina. Ostrav.
Tč. Na kůži dělají se boblinky, když komár
uštipne. Ib. Tč. Vz Bobolec.

Bobnice, Bobnitz, ves u Nimburka.

Bobo, a, m. = bubák. Slov. B. je strašidlo
pre deti. B. ide; Vzal B. cici. Phld. III. 3.
254. Také na Mor. Šd. Neplač dieťa, prijde
Bobo a vezme ťa. Němc. B., Bobák, Bobona.
Koll. Zp. I. 434. Od Bobo, Bobák povstalo
něm. Baubau, Wauwau. Ib. I. 419. Tímto
bůžkem neb duchem matky dítky strašívají.
U Čechů sluje Bubák. Ib. I. 419.

Bobočka, y, f., die Pille. Slov. Loos.

Bobok, a, m. B. Kar. z Dezeric, kněz a
spisov. 1825.—1835. Vz Jg. H. 1. 536. —
B., bku, m. = bobek. Slov. Ssk. Bobky,
Lorbeeren. Ssk.

Bobolec, lce, m., kleine Geschwulst, ein
Bläschen. Když komár uštipne, naskočí na
tom místě b. U Příbora. Mtl. U Místka. Škd.
Cf. Boblina.

Bobolusky, dle Dolany, Boblowitz, ves
v prus. Slezsku. S. N. XI. 214., Tk. IV. 501.

Bobomze, pl., f., das Bohnenfieber. Šm.

Bobon, vz Bobona.

Bobona, y, f. = bobonek. Ze slova Bobo
povstalo slovo bobona, pol. bobon t. j. po-
věra, strašidlo, u Čechů poboněk. Koll. Zp.
I. 419. Vz Mkl. Etym. 6. Tam vyloženo, že
snad od pohoří Babuna. Nejsem milovník
pověry a bobony. Koll. IV. 134. Hynú po-
very a b-ny, ale oj pekné zvyky a obyčaje.
Phld. III. 3. 250.

Bobonář, e, m.= pověrčlivý člověk. Koll.
Zp. I. 419.

Bobonářstvo, a, n. = pověrčlivosť. Koll.
Zp. I. 419.

Bobóňať = štabárať, přehledávati, durch-
stöbern, durchsuchen. Slovác. na Mor. Brt.
D. 200.