1046

Božněný; -ěn, a, o, vergöttert. B. slunce.
Dch.

Božnice. Svatovit na mnohých místech
b. měl. Koll. Zp. I. 406. První stolice v b-cích.

ZN.
Božničí, Tempel-. Šm.

Božník, a, m., der Deist (De-ist). Loos.

Božnosť. Pal. Rdh. I. 346. Kdo ku b-sti
prohlídá. Sš. II. 67.

Božný. B. krása a síla. Dch. Aby lidé
nemněli, by co božné v těch stvořeních
bylo. Hus. I. 103. — B. = zbožný, nábožný,
fromm. Bez ducha sv. život b. věrců Páně
obstáti jinak nemůže. Sš. J. 231.

Božokať sa = bíti se v prsa. Mor. Brt.
D. 200.

Božovati, vz Božiti.

Božovice v Písecku. Blk. Kfsk. 1179.
Z Božejovice. Jir. v Osv. 1886. 916.

Božskočlovecký, gottmenschlich. Církev
je b. organism. Sš. II. 134.

Božskokvět, u, m., dodecatheon, die
Götterblume. B. virginský, d. meadia. Vz
Rstp. 1232.

Božskomocný, mit göttlicher Macht be-
gabt. Šm.

Božskovati, frömmeln. Šm.

Božskovoň, ě, m., diosma, das Diosma.
B. srstnatý, d. hirsuta. Vz Rstp. 278.

Božskovoňovitý. B. rostliny, diosmeae:
božskovoň, těbozev, sviloklec. Vz Rstp.
278., 271.

Božský (bozký, cf. český m. češský. Ht.
Zv. 103.). B. poctu někomu činiti. Us. Pdl.
B. sebeklam, Kká., pokrm, masť, olej, vůně,
Lpř. Slov. I. 35., osoby, ctnosti. Mž. 16.
B. úcty požívati. Lpř. Děj. I. 29. V b. sboru,
deorum. Ž. wit. 81.1. Což mám hned kápnout
(říci) božskou (pravdu)? U Kvasin.

Božství (boztví. Ht. Zv. 103. Cf. Božský.).
Pro tvé b.; Amen i duchu sv., ot b. nedě-
lenému. Výb. II. 13., 26. V b. nižádná osoba
není menší než druhá v dóstojenství. Hus
I. 457. Ale však otcovo i synovo i ducha
sv. jedno jest b.; Rovný otci podlé b.,
menšie otce podlé člověčstvie. Št. Kn. š.
14., 15.

Božtek, žtka, m., kleiner Gott, der Ge-
nius, das Idol. Slov. Loos.

Božtěšice, dle Budějovice, Božetitz, ves
u Klatov; Postitz, ves u Ústí nad Lab. Tk.
I. 87., III. 131., Blk. Kfsk. 261.

Br. Kořen v: bráti, sbírati, výběr, výbor,
sbor. Bž. 31.

Bra, y, f., die Steuer. Slov. Loos.

Brab, a, m. Bylo jich tam jako brabů
(mnoho). Na Poličsku. Kšá.

Brabák, u, m. = brouk. U Litovle. Brt.

Brabancový = brabantský. B. olej. Us.
Vlk.

Brabantka, y, f. = brabantská slepice,
Brabanter Henne. Šp.

Brabantsko, a, n., země v kraji bur-
gundském. Vz S. N.

Brabantský Mikuláš. Žer. Záp. I. 275.

Brabce, pl.,Brabetz, ves u Jindř. Hradce.

Brabčí = vrabčí.

Brabčina, y, f., samota u Turnova.

Brabčov, a, m., samota u Sušice.

Brabčovec, vce, m., mlýn u Kutné Hory.

Brábek, bka, m. = ptáček (žertovně).
Mšk. (Sš. P. 478., 553., 697.). — B. Frant.,
lektor jazyka maďar. v Praze, nar. 1848.,
spisov. Vz Tf. H. 1. 147.

Brabenec, nce, m. B. lesní, veliký mra-
venec, formica rufa, grosse Waldameise. Mllr.
47.

Brabeničná, é, f., les u Kolšova. Pk.

Brabeništé, ě, n., samota u Sedlce.

Brablc, brablec, gt. brabca, m. = vrabec,
der Spatz. Hlavně na Mor. Brablc. Na Zlínsku.
Brt. Dva brablce uškubané, to jsú naše voli
tažné. Sš. P. 672. Jak brablc v hrsti. Na
již. Mor. Šd. Brablec. Na Mor. Vck. U Po-
ličky. Kšá. Vybrali sme brablce. U Bzence.
Šd. Sedí brablec na kostele jako mládenec.
Sš. P. 478.

Brablčenka, y, f., druh hrušek. Mor.
Brt.

Brablec, vz Brablc.

Brablenec. Brt.

Brabor, dentaria enneaphyllos. Slb. 697.

Braca, e, f., das Bruderband, die Brüder.
Slov. Ssk.

Bracelets caustiques, stužky leptavé
k odejmutí údův. Čs. lk. III. 124.

Bracka, y, f., tintinabulum, břinkadlo,
eine Schelle. Slov. Ssk. V MV. nepravá glossa.
Pa.

Bráč. Mnoho ženichů, žádný bráč. Č. M.
385. — B., viola, antiviola, die Bratsche,
Altviole, hud. nástroj. Mus. 1850. Z it. viola
da braccio (braccio = rámě). Dch.

Bračä, ata, n., ausgemerztes Schaf. Slov.
Ssk.

Braček. Dbš. Sl. pov. 8. 35., Sl. spv. IV.
143. Vz Znepáčiť sa. — B., vz Brak.

Bračice, dle Budějovice Bratschitz, ves
u Čáslavě. Vz Blk. Kfsk. 78.

Bračický Petr. Blk. Kfsk. 38. B. z Chořov.
Sdl. Hrd. I. 166.

Břačislav, a, m. = Břetislav. Dal. 183.,
184., Pal. Rdh. I. 118.

Bračka. — B., sherardia, rostl. Vz Čl.
Kv. 214., Slb. 487., FB. 49.

Bračkočková, é, f., samota u Smíchova.

Bračok, čka, m. = braček. Slov. Hdk.
C. 376., Šd., Sl. ps. 132., Koll. Zp. I. 263.

Brada. Vz Gb. Hl. 125., Bž. 44., Mkl.
Etym. 19. — B., das Kinn. Už mám těch
tvých orací právě po bradu. Sá. Má lukšu
na bradě (říkají tomu, jehož matka je v ne-
dělích). Na Hané. A keď prišli do Aradu,
oholili zradcom bradu. Koll. Zp. I. 42. Brada
jako struhadlo, jako strniště (jsou-li vousy
krátké). Dch. Už je vzhůru bradou (umřel).
Tkč., Pkt., Bdl. Ani se od něho nehnu,
až bude vzhůru bradou. Us. Msk. — B. =
rohovitá spodní čásť dolejšího pysku brouků.
Kk. Br. 4., Ves. IV. 61. — B. = vousy,
barba. Ž. wit. 132. 2. B. až po pás. Kn.
pob. II. 247. Mužie dlúhé brady nosiechu.
Dal. 16. Učinil si bradu velikú z vlasuov
koňských a kozích. Pč. 23. Soukal bradu
(rozpačitě za vousy se tahal). Wtr. v Osv.
1884. 441. Hladiti koho po bradě. Dch.
Bradou dává se znáti kozel a lidé moudrou
mluvou. Č. — Brada = kus koudele bradě
podobný, kterážto koudel na dračce jsouc
zavěšená se spřádá. Mor. Bkř. B. stromová =