1053

Bratanec, nce, m. = bratův syn. Na
Ostrav. Tč. Slov. Phld. III. 2. 201., Ssk.

Bratanica, e, f. = bratova dcera. Vz
Brat. Slov. Sdk, Phld. III. 2. 201., IV. 417.,
Ostrav. Tč.

Bratati sa = bratříčkovati se, bratřiti
se. Slov. Dbš. Obyč. 86. A bratať chcejú sa
s nami. Phld. III. 556. S nimi sä bratá
Hdž. Čít. 249.

Bratčina, y, f. = bratrstvo. Cf. Pypin.
Hist. (Kotík) l. 269.

Bratec, vz Brat. Slov. Sľúbil som ti,
bratec môj, časom lístok malý, tu ho máš.
Vaj. Tat. a m. 79. Bratia Poliaci, srdca
muojho bratci. Hrbň. Jsk.

Bratek, vz Brat.

Brateřizna, bratrovizna, y, f = dědictví
po bratru. Urbar polsko-ostrav. Zkl.

Bráti. BBrati colligere aus ber, wie berą
colligo und borB in stborB collectio darthut;
sanskr. bharati, got. bairan, anglosas. beran,
řec eéco), lat. fero. Mkl. aL. 2., 8., Etym. 18.
Vzíti, u Opavy vzať (Klš., cf. Bž. 183.);
vezmu, v obec. mluvě: vemu, vemeš atd.,
vz Gb. Hl. 115., Bž. 47. a Prk. v Arch.
für slav. Philologie II. 707.; já vezmi, NB.
Tč. 235.; veznu u Uher. Hrad., veznym
v Těšínsku (Tč., Brt.); vzal, vzeli (zastr.),
vzaly (Bž. 20.); vezmite m. vezměte (Slov.,
Němc.). Na Lašsku na Mor.: beru, bereš, bere,
beremy, berete (bereče), beru; ber, bermy,
bertě (berće); brať (brać; brał (broł), brala;
brany, a, e. Brt. D. 129. Iterat. mor. bérám,
bérávam, laš. biram, biravam. Brt. D. — Sup.
brat. Vz o časování i starém v List. filol. 1884.
97. (Gb.) a Bž. 201. —202. — abs. Pánbůh
dal, Pánbůh vzal, pánu Bohu poručeno (Pán-
bůh zase dá); Berte, dokud se dává; Berte,
nedejte se pobízeti. Dch. To pivo nebere
(nechutná). Us. Vezmi, kde vezmi. Vz Státi.
Brt. Vem, kde vem (dej, kdo dej), peníze
k muzice musím míti. Us. Ja ce vera (věru)
i veznem (vezmu). Sl. ps. 51. An by braly,
až by padly. Dh. 130. — co, koho. Ať si
to člověk vezme!; Toť aby to kozli vzali!;
Když to vezmu jako člověk, vom menschlichen
Standpunkte; To aby člověka čert vzal! Das
ist zum Teufelhohlen!; Vem ho (štve se
pes)! Dch. Vezměte místo šp. m. sedněte
si, račte si sednouti, se posaditi. Proč u nás
nesednete? Us. Voda lávky vzala. Us. Šd.
Pojď ho vem (= pojď a vem ho). Mor. Kurz.
Kdyby ho radši pán Bůh (sobě, k sobě)
vzal (kdyby raději zemřel). Us. Šd. Vezmi
cep, pojď na mlat, dám ti chléb, dám ti
plat. (Mlatba ve třech). Slez. Šd. To sám
Pambů ví, proč té to dnes tak bere (proč
od nás tak spěcháš;! V Kunvald. Msk. Vzal
bobo cicí (říkávají matky dětem, když je
odstavily a ony cucat chtějí. Vz Bobo). Na
již. Mor. a Slov. Šd. To ho bralo, mlelo
(mrzelo, znepokojovalo). Us. Rgl. Vítr bral
střechy. Us. Smrť ho vzala. Us. Šd. Berou
mne dřímoty (jsem ospalý). Šml., Brt. D.
200. B. lichvu. Št. kn. š. 174. Řeky vzaly
svůj přirozený běh. Tk. Č. 1. Proč sa's,
milý, kúpal, že ta voda vzala? Brt. P. 50.
Vezměte si ho. Na Zlínsku. Brt. Hannibal
vzal jed. Vz Jed. Rs. Bere chuť k jídlu.
Us. Brt. Do boží milosti naději vzíti. Exc.

Nač jen přišli, vzali. Us. Tak to brali (vy-
kládali) staří. Osv. V. 543. Sv. Petře, vemte
klíče, podivte (podívejte se), kdo to tluče;
Pro dcerušku přijeli, vezma dcerku pryč
jeli; Vezneš sobě starou babu, mosíš s ní
býť doma (čes. mor. ps. 223.); Švarná děv-
čina, pones do mlýna, já ti zemelu, mýta
nevezmu, jen ťa, děvčino, pěkně obejmu.
Sš. P. 27., 100., 536. Zbraňuje mi máti,
nedá si tě bráti; Lásko milá lásko, kdě tě
lidé beru? v zahradách nerůsteš, v poli tě
nesejú. Sš. P. 603., 229. Bodaj by vás, vy
mládenci, čerti vzali, keď ste vy mňa na
ten tanec nepozvali! Sl. spv. I. 3. Co's, Ja-
ničko, robil, keď ťa voda zala?; Ne každý
to vezne, co za ručku stiská; Chudobnú
mám vziať? Radšej nič: mau (měl) by som
biedy ešte víc. Sl. ps. 75., 79., 314. Vzal
pochop a padl. Us. Však my s vozem ne-
jedemy, co nam date, to vezmemy. Kol.
ván. 38. Ožeň se, šuhaj, vezmi ma, já ti
budem dobra gazdina; Zmok ho vziať musí.
Sl. ps. Šf. I. 49., II. 62. Ako robil, tak sa
mal, čertu slúžil, cert ho vzal; Komu slúžil,
ten ho vzal; Čertov si bol, čert ťa vzal.
Mt. S. I. 103., 120., 200. Stav městský ne-
malú ujmu vzal; Jan vzal odpuštění (od
úřadu); Věže škodu vzala; Zabili ho vzavše
příčinu, že by o nich nevěrně smýšlel; Jaké
to skončení vezme, to v moci boží. Dač.
I. 64., 140., 172., 243., 281. Mravy proměnu
berou. Jir. Když vzal moc královu (králem
se stal). Kšch. 4. Věčnú chválu i paměť
vezmemy. Dal. 10. 46. Jestliže mne Bůh
vzíti ráčí; Zle se jest rozsel s králem, neb
odpuštěnie vzal; Služebníka mi vsadili a
kuoň vzeli; Penieze jsme vzali, tak že nám
nic povinovat nenie; A tu smlúvu vzavše
držiece se za ruce šli sú spolu na malvazie.
Arch. II. 160., 432., IV. 83., 243., V. 333.
Co jest právo a odkavad svůj začátek béře.
Kol. 3. Vzavši toho čas a hodinu. BN. Vzal
jej jest svázána řetězy. BO. Vzíti mnohé
těžkosti a škody. 1532. Aby zlé přítrž svůj
vzalo. Skl. I. 73. Smutnou odpověď vzíti.
V. Rod Šalomounův konec vzal; Vezma
chléb nad ním dobrořečil. BK. II. 6. b.,
386. a. Vzemše posli listy nesli je před
krále. Výb. I. 145. Chci tu sukni vzieti sám.
Výb. II. 32. Lépe jest něco vzíti než nic.
NB. Tč. 221. Tehdy konšelé vzavši ten
hrnec, z kteréhož pili, i změřili. NB. Tč.
244. Zbyněk vzem ten list dal jej za své
dluhy; Vzal právo, peníze. Půh. 1. 228., II.
428., 801. A týž původ po škodách půjde,
i zatykač vezme a ten (pohnaný) jsa zatčen,
když po zatčení toho člověka postaví, bývá
toho prázden; Půhon vzal svůj konec, kam
zum Abschlusse. Zř. F. I. C. XIII., D. III.,
Kn. rožm. 87. Tehda musí, komorníka vezma
(beiziehen), opanovati. O. z D. Nejvěčší tu
vzěchu škodu. AlxV. v. 1799. (HP. 43.).
(Záboj) vze varyto zvučno. Rkk. 8. Bóh
daj mě črtie vzěli!; Kterak by ten hoden
byl vzieti milosrdenstvie, kterýž by . . .;
Blahoslavení milosrdní, neb oni blahosla-
venstvie vezmú; Vzěli Ježíše a súdili; Vzal
ženu; Prve nebylo kde vzieti člověka, aby
byl biskapem, neb jest bylo býti chudým;
Abychom vezmúce naučení potom jiným