1101

Bystřina, ručej. Mkl. Etym. 27. Od by-
střiny až . . . BO. Rozdiel tuto činí mezi
potokem a bystřinu. Hus III. 66.

Bystrniti, il, ěn, ění = bystrým činiti.
Slov. Ssk.

Bystrnosť, i, f., die Wachsamkeit, Auf-
merksamkeit. Šm.

Bystro = bystře. Běž b. Ostrav. Tč. B.
do vody hleděti; Břitev b. řeže; B. chla-
pec do školy pospíchá. Slez. Tč.

Bystroduchosť, i, f., die Scharfsinnigkeit.

Bystroduchý, scharfsinnig. Us.

Bystrokrnitný, schnellblitzend. B. meč.
Msn. Or. 95.

Bystrokřídlý. B. věsť. Ntr. VI. 277.

Bystroletý. evntecoc, schnellfliegend. Lpř.,
Hdk.

Bystromyslnosť, i, f., die Scharfsinnig-
keit. Lpř. Slov.

Bystroň, ě, f., der Schnelle, Schnellfüs-
sige. Hol. 150. — B., os. jm.

Bystronohosť, i, f., die Schnellfüssigkeit.
Lpř. Sl. II. 137.

Bystrošice, dle Budějovice, ves u Olo-
mouce.

Bystrota. B. mysli. Dk. P. 166. Zbroj
b-ty. Štulc I. 184.

Bystrotoký, schnell fliessend. Rk.

Bystroumý, scharfsinnig. B. hlava. Hdk.
v Lum. V. 273., Loss.

Bystrovany, dle Dolany, ves u Olomouce.

Bystrovid, a, m., der Scharfsichtige. Šm.

Bystrovidý, scharfsichtig. Šm.

Bystrovtip, u, rn., der Scharfsinn. Šml. I.
53.

Bystrozrak, u, m., der Scharfblick. Loos.

Bystrozrakosť, i, f., die Scharfsichtig-
keit.

Bystrský, ého, m., os. jm. Mus. 1880.
249.

Bystrula, y, f. = kraví jm. Val. Vck.,
Brt.

Bystrulistý, vz Bystrula a -istý. Ovce
b-sté a bielučisté vybieral si, které tlščie.
Koll. Zp. II. 395.

Bystrý, koř. bud ve bBdíti. Gb. Hl. 145.
Cf. Listy filolog. VII. 19. (Mz). B. pohled,
Osv. I. 56., ručej, Vrch., koník, Č. Čt. I.
276., jazyk, fertige Z., Posp., kopie, Rkk.,
vody. BO. Voděnka studená, voda bystrá,
moje frajerenka jako jiskra. Sš. P. 244. B.
potok = potok obyč. vyschlý, ale v čas
dešťů vodou silně naběhlý, der Giessbach.
V Beskyd. Tč. — B. = pronikavý. B. zrak,
Kom., soud. Tf. — B. = jemný. Bystrých
nástrojů nemnoho se u nich vidí. Ler. —
B. = čerstvý, studený, frisch, kalt. Kká.
K sl. j. 25. — B., samota u Miletína.

Bysťu bohu, bysťu prabohu = bytuje,
jestvuje praboh. Slov. Č. Čt. II. 381.

Byš, e, m., os. jm. Arch. I. 228., Pal.
Rdh. I. 118.

Byšice, dle Budějovice, Byschitz, městečko
u Mělníka (od Byše. Pal. Rdh. I. 133.). Vz
S N., Tk. III. 59., Blk. Kfsk. 428., 429.

Byšický, ého, m., os. jm. Dač. I. 315.,
Tf. Odp. 109. B. A. L., učitel 1825. Vz Jg.
H. 1. 2. vyd. 540. B. z Byšic. Vz Blk. Kfsk.
1291., Sdl. Hrd. I. 189.

Byšička, y, f., os. jm. Arch. I. 181.

Byšičky, pl., f., Bischiček, ves u Lisé
u Benátek.

Býškovice, ves v Pražsku. Vz Blk. Kfsk.
429.

Býšov, a, m. Sdl. Hrd. IV. 152., 298.

Býšovec, vce, m., os. jm. Arch. I. 239.

Býště, něm. Beyscht, ves u Holic. Arch.
III. 547., Sdl. Hrd. I. 39., 63.

Byšťuk, a, m. = malý dobrý pastierský
bôžok u Hroncov v Gemeri, ktorého niekdy
v kapse nosili a tak sa mu často modlievali.
Dbš.

Byt, vz Mkl. Etym. 26. B. = podstata
atd. Přirozený b. Bart. 148. Že ot otce po-
chodí, to věz, že od otce byt má bez po-
četie, neb jest duch věčný, jakož i otec Bóh
i syn. Hus II. 197. Jest dvoj b. všake, tě-
lesný, duchovný také. Sv. ruk. 7. Mezi filo-
sofy slovú (těla nebeská) pátý byt; Země,
voda, povětří, oheň, ježto ctyři slovú ele-
menty. Tomu, ježto jsem řekl byt, oni říkají
essentia. Št. Vz Byť, Bytství. — B. = bytí.
B. hmotný, skutečný, Hlv., Boha, světa. Posp.
Jim pod sebou bytu dáti nechtěl. Bl. An
svět jím v bytu se chová; Kristus všecky
věci v byt uvedl; Bez hlavy tělo neobstojí
v bytu a životu svém. Hus II. 91., 200., 216.
Za starých bytů (časů). Val. Brt. D. 202. =
B. = stav atd. Vnitřní b. říře. Šmb. S. II.
40. A dal jest jemu jméno, to jest byt, tak
že jest Ježíš t. j. spasitel. Hus II. 423.
Dobrý byt ho polí (pálí). Ostrav. Tč. —
B. = obydlí. Ti aby bytu v České zemi
neměli. Vl. zř. 559. Má to oznámiti hejtmanu
toho kraje, ve kterém ten jistý sedí a bytem
jest. Zř. F. L Byty po dědinách. Vz Dědina.
Čsk. Byl tam bytem. Bart. — Bytem =
stále, ustavičně. Un bytem jezdí. Brt. D.
202. Sedí tu bytem a nehne se dál; Aby
člověk bytem na tobě seděl (pořád tě na-
pomínal). V Bystersku. Sn. Leží už sídmej
měsíc bytem. Mor. Hrb.

Byť, i, f., die Essenz, Wesenheit, Sein-
heit; také ve smyslu die Existenz, das Da-
sein, Sein. B. božská jest jedna; Jeden
život, jedna mysl a jedna byť; Jest-liť co
jiného boží moc v Bohu než byť boží, ježto
slove essentia? Št. Kn. š. 25. Vz Byt, Byt-
ství. B. osobná; Život svůj tělesný odděluje
ode své v Bohu bytě a jestoty; Kristus ne-
chtěl božské bytě své na odiv vynášeti. Sš.
Sk. 219., 237., II. 165. (II. 200., J. 14., I. 42.).
Proto jest má b. příslovna. Pravn. 1179. Ať
si juž duši představujeme spiritualisticky co
zvláštní b. a mocnosť v těle jsoucí; Cokoli
povstává, to přechází z nebytí v byť, jakož
vše, co zaniká, proměňuje svou byť v ne-
bytí. Hš. Sl. 12., 126.

Byť = by + ť. Tiem (oštěpem) počal jich
bíti tak, byť nebylo člověka jednoho před-
městského, že by snad některy z nich do
konce zabil. NB. Tč. 104. Než, byť on jim
slibovati kázal za syna svého, toho nenie a
nezná sě v tom; Neb úředníkóm věřeno býti
má, byť pak žádného při tom nebylo. NB.
Tč. 28., 49. (dod.). I mlazší i starší nebude,
byť v knihach nemohl krátiti chvíle. Št.
Židovka praví, byť rukojmě nebyl, žeby
jeho napomínati nechtěla. NB. Tč. 50. Byť
pro vás nebylo. Št. Kn. š. 43.