1102

Byť by. V 6. ř. toho článku za: Vz By,
8. přidej; Byť by je chybné m.: byť, byť i
Bž. 219. Cf. Připouštěcí. Chybno jest kon-
dicional zdvojovati: byť by, byť bychom,
byť byste m.: byť, bychom, byste. Brt. S.
3. vyd. 138. Taktéž v Brs. 2. vyd. 89. Ku
konci přidej: Byť pak byl hřmot za tebou
nevím jaký, neohlédej se. Háj. Lakomci
nikdy dosť není, byť měl všeho světa jmění.
Bž. Byť se do povětří vzdálilo. Koll. I. 159.
Byť se zaklínal, nevěříme lháři. Kmp. Byť
vešken svět lidí svědčil a tak by nebylo,
tehdy všech svědectvie jest křivé. Hus I.
224. Mlčením obrátíš, kam chceš koli; pro-
mluvě, neobrátíš, byť bylo široko v poli.
Rým. Co kdo kochá, to mu milo, a byť na
půl hnilé bylo. Lpř. Byť byl pobyl ten kněz
živ déle. Dal. 163. Nic se strašiti nebudem,
byť se kácelo všecko pod námi i na nás.
Kom. Kdožť v poctivosti Boha nemá, byť
všecky oltáře zhryzl, nenieť před Bohem na
milosti. Št. Byť bys krví zaplakal, nevypro-
síš. Vz Lakomý. Lb.

Bytečnosť, i, f., die Wesentlichkeit. Šm.

Bytečný = bytný. Ssk.

Bytedlně. Vz Bytedlný. Proroci starého
zákona b. spásu nového zákona připravovali.
Sš. II. 101.

Bytedlný = trvanlivý. B. stavení. Us.
Škd., Brt. D. 202. Ten jest u nás b. host.
Us. Železný most je drahý, ale b-ný. Us.
B. zboží. Dch. To není b-né = nestojí za
mnoho. To je b. oběd (řádný, vydatný). Us.
Bačk. Neboť k nám jde (Kristus) v krotkosti
b-né. Pass. 3. (Hý.). — B., wohnbar. B. mie-
sta. BO. — B. = habitans, wohnend. Bydlil
jsem s b-nými v cedaru. Ž. wit. 119. 5.

Bytek, tku, m., kleine Wohnung. — B.,
das Reale. Dk. Rozb. fil. 110. Jednoduché,
samostatné bytky, ze kterých složité zjevy
skládáme. Dk. Aesth. 149. — B , tka, m.,
os. jm. Arch. IV. 379.

Bytel, m , Kochia, die Kochie, rostl. B.
košatý, k. scoparia. Vz Rstp. 1276., FB. 32.,
Čl. Kv. 156., Slb. 251.

Bytelně, vz Bytedlně. Usadil se tam b.
(stále). Brt. v Mtc. 1878. 31., D. 202.

Bytelnosť, vz Bytedlnosť.

Bytelný, vz Bytedlný, Mkl. Etym. 26.

Bytenství, n. Kristus jest pravzor všeho
b. Sš. J. 14.

Bytenstvo, a, n., die Wesenwelt, die
Wesen. Dch.

Byteš, vz Bytíška.

Bytevstvo, a, n., alle Wesen (als In-
begriff). Šm.

Býti. Str. 114. a 7. ř. sh. místo v již Čech.
polož: v Doudlebsku. — Str. 114. a. 34. ř.
sh. za atd. polež: Dle jiných není zde ko-
řenné. původní, nýbrž přídechem. Vz J
(str. 592. a.), Gb. Hl. 113. ř. 10. sh., Ht.
Obr. 17. — Str. 114. a. 27. ř. zd. za atd.
polož: Vz Střídání. — Str. 114. a. 22. ř. zd.
za by: Byste je z bychte, s povstalo z ch.
Vz -ech, Ht. Obr. 16. Bychme byli dobři a
jiní: bychom byli dobři; A jest jiných drahně
proměn. Hus II. 440. Bychme. ZN. Bychomy
sě zpoviedali. Ž. wit. 105. 47. Na Lašsku
na Mor. časují: sem, sy, je, smy, stě (šće)
su; buď (budź), buďmy (budżmi), buďte ( =

butě; bućće); był, była, buł, była; sem je
(joch je, sym), sy je (tyże, tysje), je, smy su,
śće su, su; byď, byďmy, byďtě. Tvary zá-
porné: něni sem, něni sy, něni, něni smy,
něni stě, něni su; jo sym nyni (nima), ty si
nyni (nima), un nyni (nima), my smy něsu,
vy śće něsu, uni něsu; nejsem, nějsi, něni,
nějsmy, nejśće, nějsu; joch nyni; něsem,
něsy, něni, něsmy, něśée, něsu. Vz více
v Brt. D.131.—132. Joch je, tyž je, un je,
my sme su, vy śće su. uni su. U Místka.
Škd., Tč. Jak časují býti na jihových. Mor?
Vz Osv. 1884. 59. (Brt.). Na Dolní Bečvě?
Vz Listy filolog. 1885. 252. U Opavy? Vz
Brt. D. 137. Na Zlínsku: Je-li určité, časuje
se: su, si, je, sme, ste, sú; nejsu, nejsi, néni ;
pomocné má v 1. os. sg. jsem: slyšél jsem.
Přechod. buďa. Brt. Staročes. tvary vz v Bž.
207. Cf. Mkl. aL. 260., Parataxa. V Ż. wit.
3. pl. vedlé jsú, sú také jsút, sút s koncov-
kou osobní -t. Obklíčily sút mé bolesti. 17.
5. Vz více v Gb. vydání str. 215. (i o ostat-
ních tvarech). Přechodníkem buďa (val. bu-
ďaci) připojuje se pravidelně přístavek pří-
slovečný k podmětu: Já sem sa buďa malým
nadělal. Buďa pudmistrem hleďéł pořádku
v obci. Buda chlapcem slýchával sem. —
,Buďa tebú, neděláł bych toho; buďa vama
nechal bych ho´znamená tolik co germa-
nismus ,na tvém místě, na vašem místě,´
kdežto by se po česku říci mělo: jsa tebou,
jsa vámi. Na Mor. Brt. D. — Které místo
ve větě zaujímá príklonka jsem? Pravidlem
jest: a) Počíná-li věta hlavní Nebo závětí
slovesem, příklonka jsem druží se k parti-
cipiu, jdouc hned za ním. Nevěděl jsem.
Takž ja srozuměv, umlkl jsem. — b) Tak-
též se děje, počíná-li věta spojkami a, i
nebo jinými souřadnými spojkami bez pří -
zvučnýmí jako ale, však, za nimiž následuje
sloveso; to proto, že slovce také jsou před-
klonky, k nimž příklonky přímo pojiti nelze.
I šli jsme. A počal jsem mu děkovati. Ale
mlčel jsem. — c) Počíná-li věta jinými slovy
přízvucnými, příklonka jsem jde z pravidla
před participiem, kteréž tu bývá na konci
věty. Na to jsem řekl. Protož jsem uložil
mlčeti. K východní straně viděl jsem bránu
jakous. — d) Ve větách vedlejších příklonka
jsem druží se vždy k Náměstce nebo spojce
podřadné, kdežto se participiem z pravidla
věta končí: Když jsem v tom věku byl.
Zaslechli, že jsem je potvorami nazval. Věci,
jakýchž jsem tu začátek spatřil. Brt. Vz více
příkladů z Kom. Lab. v Km. 1882.196.—197.
Které místo ve větě zaujímá príklonka bych ?
Pravidlem jest, že se příklonka bych druží
k prvnímn slovu ve větě, kteráž se pak
obyčejně končívá participiem. Rád bych tvé
jméno věděl. Čím by mysl kojili. Odešel,
kde by sám byl. Ve větách tázacích, počí-
nají-li se participiem, přikloňuje se bych
k částici tázací -li. Byla-liž by to moudrosť?
K předklonkám a, i a j. bych tolikéž přímo
se nepřikloňuje. I byl by šel. Brt. v Km.
1882.197. Vz tam více příkladů z Kom. Lab.
Příklonka se druží se k jsem a bych. Bál
jsem se, aby . . . Toho bych se byl nikdy
nenadál. Ib. 198. Příklonky se, si, sem, bych,
velmi často bývají na prvém místě ve větě,