1109

Bzivý, summend; muthwillig. Slov. Ssk.,
Šm.

Bznata, y, m, os. jm. Pal. Rdh. 1. 118.

Bzonek, nka, m. = smradlavý chrobák
(stěnice?). Smrdí jako b. Slez. Šd. — B.,
os. jm. Šd.

Bzová, é, f. Bzowa, vsi u Ml. Vožice a

u Žebráka. PL., Tf. Odp. 287., Blk. Kfsk.

112., 1222., Sdl. Hrd. IV. 224.—226 , 244.

Bzové, ého, n., Bzowey, ves u České
Lípy; Bzowy, osada u Rožnova; Bzowa,
ves u Uherského Brodu. PL., Blk. Kfsk.
537.

Bzoví. — B. = údolí v Karlovicích na
mor. Val. Vck.

Bzovík, a, m., městečko na Slov. ve
Velkém Hontě. Pokr. Pot. 11. 235.

Bzoviště, ě, n., das Holunderfeld. Šm.

Bzový, Mkl. Etym. 26. Bzové húsličky,
sam Buca. BO.

Bzu, bzu! Hlas vosí, včelí. Us. Tč.

Bzučení, n., das Summen, Gesumse. Vz
Bzukot, Dch., Posp. B. včel. Us. Pdl.

Bzučeti, el, ení = bzučeti. — kde Mouchy
bzučí mi kolem hlavy. Us. Pdl. Žena b-la
nad kolébkou šedou: Hajej, hajičkej! Čch.
Bs. 21.

Bzučivý = bžučivý. Loos.

Bzučný = bzučivý. B. roj. Kká. Td. 63.

Bzuk, u, m. = bzučení, bzukot. B. včel,
Čch. Dg. 696., komáří. Kká. Td. 219. Na
trávě b. Phld. III. 1. 30.

Bzukati = bzikati. Na již. Mor. Šd. Na
Slov. — co kde. Vosa, včela bzuká (bzučí)
okolo uší! bzu, bzu! Ostrav. Tč.

Bzukavka, y, f., die Bremse; das Laufen
des Viehes vor der Bremse. Slov. Loos.

Bzukot, das Gesumse Vz Bzučení. B.
mouchy, muší. Kká. Td. 40., Čch. B. kolo-
vratu. Vrch. — B. = temná pověsť, ein un-
bestimmtes Gerücht. B. vypukl na celém
panství. Lpř.

Bzumec, nce, m. B. mi dal = nic. Laš.
Brt. D. 202.

Bzůvka, y, f., les v Bohučovicích na
Opavsku. Šd.

Bzy, vz Bzí.

Bžigale, pl., m. = hmyz. Vz Hmyz (dod.).
U Brníčka. Brt.

Bžodák, u, m. = bodák. Mor. Knrz.

Bžodnouti = bodnouti. Mor. Knrz.

Bžoch, a, m. = bzďoch. Smrdí jako b.
Dch. — B , der Dickbauch. Slov. Ssk.

Bžučení, n. = bzučení. Pl.

Bžučeti, cf. Bzučeti.

Bžučný, vz Bzučný, Bručivý.

Bžukati, vz Bžučeti.

Bžuknúti = zabzdíti, einen Tarz fahren
lassen. Us. Ssk.

Bžunčeti, vz Bžučeti.

Bžunda. — B. = kobyla, die Stutte.
U Třebonina. Olv.

Bžundačka, y, f. = brumla.

Bžuněti, ěl, ění = bžučeti. Kámen prudce
vržený bžuní. Us. Rjšk.

Bžunkačka, y, f., die Maultrommel. Mj.
213.

Bžunkati, vz Bžunknouti. — B. = zun-
kati, píti. U N. Kdyně. Rgl.

Rovněž tak, jako u ź a ś, věc se má s hlá-
skou č, která nyní tvrdě jako ts zní; v če-
štině staré bývá psána literami cj, zněla tedy
jako tsj nebo tš a výslovnosť její byla touž
měrou měkká jako při š a ž, ale časem se
změnila a za staročeské ć (tś) nastoupilo
novočeské c (ts) anebo č (tš): strč. tluc —
nč. tluc i tluč, strč. dědic — nov. dědic i
dědič. Gb. Hl. 8. V Lašsku ć, ś, ź jsou čisté
(nešeplavé) měkké sykavky, jež asi tak znějí,
jako by po c, s, z rychle j vyslovil: ćicho
(cjicho), v leśe (v lesje = v lesě), koźe (kozje
= kozě), něsě, vězěš atd. Brt. D. 98. V Opav.
Měkké s, ž, ć zní měkce, nešeplavě: śeno,
v leśe, koźe, źima. Brt. D. V Kateřinkách
u Opavy, v Kylešovicích, Hradci, Melči, Rud-
kově, Hrabyni, V. Polomi, odtud na sever
přes Benešov do Pruska, pak v některých
osadách na severovýchod od Opavy, jako na
př. v Loděnici, o sobě ve Studénce na Mor.
„čisnu, přičiskuju, čuchtaju," t. j. za měkké
hlásky ś, ź, ć vyslovují hustější sykavky š,
ž, č: šečka, šekač, šeno, v leše, na vože,
nošič, nič, ščena, ščehno, v měšče, četka,
čicho, něščešči, praša (prase), šče (jste). Je-

nom dź neboli ve výslovnosti ć za ď zní
jemněji, šeplavě: hoć (= hodź), buć (budź),
chodźu, ale ve Studénce: hoč, buč, poč, buče
(buďte), hoče, puče, chodža. Brt. D. 107. —
C článkuje se za proudu netržitého, proto
jest souhláskou trvací. GB. Hl. 21. Vzhle-
dem k složitosti jest c hláskou jednoduchou,
ač jest smíšenou (ts; ale ne složenou). Ib.
21. Vzhledem k měkkosti jest souhláskou
měkkou. Ib. 22., 23. Staročes. ć (tś) dílem
ztvrdlo v c (ts), dílem v č se změnilo: cěsta
— cesta, dědic (tš) — dědic (ts) a dědič.
Ib. 100. Cf. Listy filol. X. 107.—109. C změ-
nilo se v t: Břecislav — Břetislav. Ib. 102. —
Str. 119. a. ř. 10. sh. za Gb. přidej : Hl. 20. —
Ib. ř. 32. sh. přidej: Gb. v List. filolog. II
166. — Ib. ř. 37. sh. za Sykavka přidej:
Obměkcování. Cf. Bž. 5., 6. — Ib. ř. 25. zd.
za císař přidej: Cf. Mkl. aL. 256. — Str.
119. b. ř. 7. sh. za peč přidej: V č přešlo
všude tam, kde by k v č přešlo: opičák,
ovčák, hrnčíř, otčím, ovčí, kupče. Totéž pra-
vidlo platí také v noční od noc, jehož c
zakládá se na tj z kt (nokť, Gb. Hl. 120.;
vedlé toho pomocný; svícník od svíce, za